Levné knihy

29. 11. 2011

Včera jsem si zase po dlouhé době udělala radost a povolila jsem si vstup do Levných knih. Já totiž obvykle dodržuju přísný zákaz přiblížení se k těmto obchodům na 100 kroků, a to z jednoho prostého důvodu. Kdykoliv do jedné z poboček zajdu, odcházím minimálně s jedno knihou, ale obvykle to bývá mnohem víc než jen jedna. A takovýto postup se nedoporučuje opakovat příliš často, vzhledem k mé finanční situaci. Protože má láska ke knihám a potřeba vlastnit každou, která mě zaujme, došla tak daleko, že jsem schopná si nakoupit knihy a zbytek měsíce žít na suchých rohlíkách. Proto se knihkupectvím většinou z bezpečnostních důvodů vyhýbám širokým obloukem.
Tentokrát jsem si ale pro jednou povolila vstup a odešla jsem rovnou se čtyřmi novými přírůstky. Objevila jsem totiž 4 knihy autora jménem John Maxwell Coetzee. A tak se mi zalíbily, že i když jsem od něj zatím nic nečetla, vzala jsem si je všechny. Jedná se o:

Deník špatného roku - anotace: Stárnoucí spisovatel, neuctivá sekretářka a hamižný přítel… Tři hlasy, tři příběhy a jeden život… Naprosto nová forma románové fikce z pera slavného J. M. Coetzeeho! Prominentní stárnoucí spisovatel, jak už to tak mužové ducha a navíc i pera někdy mívají ve zvyku, si zapisuje do deníku poznámky. Na stránkách se vrší postřehy, glosy a názory na všechno možné, od událostí v Guantanámu po uměleckou pravdu snů, od australské demokracie po úvahy o zneuctění a hluboké znepokojení současnou politikou. To je první část, první hlas této knihy. Ve druhé části se stává obyčejným, sympatickým pánem odvedle, sousedem, který vypráví běžné příhody pohledné mladé ženě, s níž se setká v prádelně domu, kde oba bydlí. Rozeznívá se druhý hlas. Anya, ona bystrá mladá žena, kterou si najal, aby mu deníkové poznámky přepisovala, ale vzdor tomu přehnanou uctivostí ke svému zaměstnavateli neoplývá. Její přítel Alan, pro něhož nejvyšší hodnotu představují peníze, potom už vůbec ne. Pohrdá vším, čemu spisovatel věří, a nestydí se proti němu intrikovat. Anya nechává zaznít také svůj, třetí hlas... Deník zlého roku je obdivuhodné dílo o osamělosti, přátelství a nejrůznějších podobách lásky jako mnohé jiné knihy. Ve skutečnosti se jim však vůbec nepodobá. A není žádnou nadsázkou říct, že představuje revoluční obrat v literární tvorbě. Zatímco u jiných příběhů je běžné vyprávět je z hlediska jedné postavy, zde jsou hned tři výpovědi, tři možnosti, jak na vše nahlížet a všechno pochopit. A je jen na čtenáři, se kterým z vypravěčů se ztotožní, kterého odsoudí, kterého polituje... Jednotlivé příběhy se na každé stránce setkávají ve třech samostatných oddílech (v závislé časové linii) graficky od sebe oddělených linkou. Čtenáři tak vlastně dostávají do ruky tři knihy v jedné.

A volně navazující trilogii: Chlapectví - Mládí - Zrání

Anotace: Mistrovská současná próza Chlapectví působivě vypráví o životě třináctiletého mladíka, souženého pocitem provinění a strachem. Odmítá otce, necítí k němu nejmenší úctu, a trpí výchovou matky, jež ho současně zbožňuje i nesnáší. Chlapec, vyrůstající poblíž Kapského Města, žije dvojím životem – ze vzorného a nesmírně schopného studenta ve škole se doma mění ve frackovského tyrana, který však bez ustání trpí hrůzou, že ztratí matčinu lásku.
Utíká do svého uzavřeného světa, objevuje literaturu, probouzí se v něm sexuální touha a stále silněji si uvědomuje rozpory dožívajícího apartheidu. To vše v něm vyvolává zmatek a hoch se upíná k jedinému místu, kam podle vlastního přesvědčení patří: k rodinné farmě, jež mu však nikdy nebude doopravdy náležet.
Charakteristický styl Coetzeeho vyprávění vtáhne čtenáře do děje od první stránky a předestře před námi hrdinův pubertální náhled na život stejně jako jeho nelehké dospívání. Realistické záběry se splétají v jediný celistvý, působivý obraz světa a duše dorůstajícího mladého muže.

 Anotace: Próza Mládí navazuje na vzpomínkovou knihu Chlapectví. Vypravěč a hlavní hrdina v jedné osobě se přestěhuje z Kapského Města do Londýna, aby se vymanil jak z vlivu rodičů, tak z nezdravé politické atmosféry, která v Jižní Africe vládne. Chce se zde věnovat literatuře, zároveň si však musí najít obživu. Ve svých úvahách, nakolik smí umělec – budoucí umělec – ustoupit požadavkům „obyčejného“ světa, i o způsobu umělecké tvorby a jejím smyslu se v duchu odvolává na své vzory Eliota, Rimbauda, Baudelaira a další a zároveň se s nimi dostává do pomyslných sporů. Prožívá rovněž milostná rozčarování obojího druhu – je zklamáván i zklamává. Ujasňuje si, zda k tomu, aby tvořil pravdivě, je nutné, aby byl umělec zamilovaný či trpěl, nebo aby jeho tvorba vycházela ze skutečných sexuálních zážitků… To vše se odehrává na pozadí Londýna počátku šedesátých let minulého století s jeho strojenou korektností, v níž budoucí spisovatel žije životem cizince – cizince ve smyslu národnostním i lidském.


Anotace: Autobiografie, kterou její autor nikdy nenapsal, a vzpomínky na zemřelého, který stále ještě žije… Poslední díl volné trilogie, předešlé díly Chlapectví a Mládí.
Tento román uzavírá Coetzeeho třídílnou fiktivní autobiografii, a navazuje tak na knihy Chlapectví a Mládí.
Svorníkem příběhu je mladý Angličan Vincent, který připravuje knihu o již zemřelém autorovi Johnu Maxwellu Coetzeem a schází se kvůli ní s pěticí lidí, jejichž životy se nějakým způsobem protnuly s životem tohoto spisovatele a z nichž každý z nich ho vidí jinýma očima. Pandán k těmto vzpomínkám tvoří Coetzeeho poznámky k chystané autobiografii, kterou ovšem nikdy nenapsal.
Zrání je silná próza, již Coetzee prokládá drsným sebezničujícím humorem; a také něžná, jímavá knížka o podobách lásky a o vztahu zralého muže k otci.



Nemůžu se dočkat, až zase budu mít čas číst i normální knihy, ne jen ty do školy, a pustím se do všech restů, čekajících na mě v knihovně. A že se to pořádně hromadí..

Šéfové na zabití

Horrible bosses (2011)

Oficiální text distributora: Jediná věc, která by udělala Nickovi, Kurtovi a Daleovi denní dřinu v práci snesitelnou, by byla rozdrtit jejich netolerantní šéfy na prach. Podat výpověď je bohužel nemožné, takže s podporou více než malého množství drinků a pár pochybných rad od bývalého trestance si tři kamarádi vymyslí komplikovaný a zdánlivě „blbuvzdorný“ plán, jak se navždy zbavit svých nadřízených. Je tu však jeden problém. I ten nejlepší plán je vždy jen tak spolehlivý jako mozek, který ho vymyslel.

 Tohle bude krátké. Film to byl totiž pěkný, ale během deseti minut jsem na něj už skoro zapomněla. Každopádně jde o klasickou komedii, kdy se hlavní hrdinove vždy zapletou do šílených situací, ale nakonec všechno vyjde v jejich prospěch. Kdo by to byl čekal. Tahle byla alespoň dobrá co se týče vtípků. Několikrát jsem se i opravdu zasmála. Každopádně mnohem víc než hlavní hrdiny jsem měla jejich šéfy. Byli vtipnější, jejich postavy promyšlenější a člověk se o nich během filmu dozvěděl mnohem víc, než o těch hlavních chudáčcích. Ono o tom také svědčí obsazení. Mezi šéfy najdeme Kevina Spaceyho a Jennifer Aniston. Z ostatního obsazení neznám vůbec nikoho. A to skutečně vůbec, jejich obličeje mi vůbec nic neříkají. Ale jako jednorázová zábava na večer to postačilo. Za dobré vtipy a Kevina dostal tenhle filmek **** a teď se může zase utěšeně vypařit z mých mozkových závitů.

Funny girl

24. 11. 2011

(1968)

Oficiální text distributora: Jeden z nejznámějších zfilmovaných muzikálů je příběhem komediantky Fanny Brice (Barbra Streisand). Film sleduje její kariéru od začátků až po nástup do Follies, nejslavnější show, kterého se stává hvězdou. Zamiluje se do Nicky Arnsteina (Omar Sharif), krásného hazardního hráče. Jeho hráčské štěstí ho však opustí. Zatímco ona je stále populárnější, on se propadá a končí ve vězení. Po návratu zjišťuje, že s Fanny již nedokáže žít a rozvádějí se. Barbra Streisand za tuto roli dostala Oskara za nejlepší ženský herecký výkon.

Úžasný film. Rozhodně se zařadí do seznamu mých nejoblíbenějších. Uznávám, 2,5 hodiny je poněkud dlouhá doba. Obzvlášť u takhle starého filmu mě to zarazilo. Ale režisér myslel i na diváka, a tak je ve druhé půlce intermission. A i kdyby přestávku neudělal, vůbec by to nevadilo. U tohohle filmu je totiž člověk tak zažraný do toho, co se na plátně děje, že si na něco jako hlad, žízeň, potřeba toalety apod. ani nevzpomene. Písně, které jsou už legendární a závěr, který nemůže nechat jediné oko suché. Tedy alespoň já pořád čekala, že se Barbra podívá do hlediště a on tam bude sedět. A ono nic. Proč že jí jednou nemůžou dopřát happy end? Zatím (alespoň co si uvědomuju) jsem viděla přesně dva legendrádní filmy s Barbrou Streisand a ani v jednom se člověk happy endu nedočkal. Co to má sakra být?

Zkrátka tenhle film si zasloužil každého oscara, který existuje. Nenajdu jedinou věc, kterou bych mohla vytknout. A teď už můžu jen přemýšlet, který moment byl můj druhý nejoblíběnější. První je totiž naprosto jasný:


A kdyby to někomu nedošlo, mé hodnocení je *****

Autogramiáda Jiřího Kulhánka

23. 11. 2011

Literární zážitek roku!

   Sice to nebylo úplně ideální. Přecijen 2,5 hodiny čekání nejsou sranda, navíc když potom člověk vidí Mistra ani ne půl minuty, ale stálo to za to. Byla jsem tak strašně natěšená a nervózní už od rána. Potom to čekání veškeré pocity poněkud utlumilo. Teda veškeré kromě pocitu zmrzlosti a bolesti v zádech. Ale když jsem byla na dosah vytouženému stolečku s jedním naprosto obyčejně vypadajícím člověkem, zase se to ve mě všechno probudilo. Sice jsem s Mistrem prohodila jenom dobrý den a děkuju, ale i tak to byl zážitek.
   Nechala jsem si podepsat Noční klub 1. Sice mám i druhý díl a dva díly Divokých a zlých, Stroncium, Povídky a samozřejmě Vyhlídku na věčnost, ale když já naprosto nenávidim ty lidi, kteří sebou přitáhnou všechno co mají, navíc i pár knížek pro kamaráda, kterému se nechtělo čekat ve frontě. Spisovatel podepisuje jednomu člověku knihy půl hodiny, ten se přitom ještě vyptává kde bere inspiraci a co chystá dalšího a nakonec se ještě nechá vyfotit. Div že mu nepodstrčí i své pokusy o sepsání něčeho podobného a netrvá na tom, aby si to okamžitě přečetl a sdělil mu svůj názor. Když jsem odcházela, měla autogramiáda za pět minut končit (podle původního plánu, nevím, jestli Kulhánek nesvolil prodloužení) a fronta pořád ještě sahala až ven. Copak si ti lidé neuvědomují, že zbytečně zdržují? Proč si prostě nevyberou svou oblíbenou knížku a nenechají si podepsat jen tu? Nám skutečným fanouškům totiž nejde o zvýšení hodnoty knih, ale o připomínku na úžasný zážitek setkání s prvotřídním sociopatem, který navíc vypadá jako masový vrah. A na to stačí jeden podpis. Já třeba jsem si vybrala Noční klub, protože to je první knížka, kterou jsem od Mistra četla a díky ní začalo mé nehynoucí zbožňování každého slůvka z pera tohoto geniálního autora. Ale abych tam táhla všechno co mám a ještě byla natolik arogantní, abych si myslela, že Kulhánek stojí o pokec zrovna se mnou..to tedy ani náhodou.
   Ale ještě k tomu počtu knih. U Kulhánka to ještě není tááák úplně strašné, ale dokážete si představit třeba Pratchettovu autogramiádu, kdyby si tam každý druhý přinesl celou sérii o Zeměploše?To by byla autogramiáda minimálně na týden.
   Každopádně zážitek skvělý. A to i s dopravou, protože Student agency je prostě geniální firma (už nikdy nechci ČD ani vidět). A navíc jsem na sebe pyšná, že jsem se ani jednou neztratila. (První cestování po Praze sama samotinká.) A k negativním zážitkům: musí být v Praze všude tolik lidí? A vážně se někomu libí nadabovaný TBBT? To je asi vše. Teď si jen můžu nechát zdát znovu a znovu o té půl minutě strávené s jedním z mých spisovatelských idolů. :)

Goyovy přízraky

20. 11. 2011

Goya's ghosts (2006)

Popis z CSFD: Rok 1792, Španělsko, Madrid. Církevní hodnostáři se právě shodli, že je na čase, aby byla opět zřízena Inkvizice. Inkvizice je však instituce až přespříliš podezřívavá a tak se, shodou nešťastných událostí, do křížku s ní dostane i počestná dívka Inés. Její zhrzený otec hledá pomoc u svého přítele, malíře Francesca Goyy, který se zná s jedním z vyšších představitelů církve, bratrem Lorenzem. I přes Goyův apel na bratra Lorenza a ujištění o Inésině nevině se však nezdá, že by měla být osvobozena, neboť inkvizitoři ji, stejně jako stovky dalších, svými nekalými praktikami donutili k “doznání“.

Film však není jen o tragickém osudu jedné dívky, ale také o zkaženosti, chamtivosti a nenasytnosti všech, kteří mají moc, ale touží po ještě větší a po ještě větším bohatství.

Můj názor? Nuda. Zklamání. A zase nuda. Proč má tenhle film na CSFD přes 70% nepochopím. Snad jen díky jménu režiséra. Ani nevím co mi na něm přesně vadilo. Myšlenka dobrá. Snaha o sdělení něčeho víc, než že když se dva potkají, tak se zamilují a budou spolu navěky, se vždycky cení. Ale nevím, no. Snad proto, že když se film jemnuje tak, jak se jmenuje, čekám, něco trochu jiného. Rozhodně nečekám, že postava z názvu filmu bude mít sotva vedlejší roli, že se o ní a jejích myšlenkách nedozvím vůbec nic, a že tam vlastně je jen kvůli těm pár obrazům. Co na tomhle filmu bylo válečného skutečně netuším, a že by to bylo nějaké úžasné drama? Ani náhodou. Herci sice hráli dobře, ale postavy prostě neměly moc s čím by se dalo pracovat. Všechny mi přišly tak trochu ploché a prázdné. Co s tím? Asi jen litovat těch 110 minut, o které jsem kvůli této podivné podívané přišla. Slabé ***.

Bylo nebylo #8

Dnešní knížka je jedna z mých oblíbených, kterou ale vždycky tak nějak pozapomenu do dalšího čtení. Tím ale lépe pro mě. Alespoň se můžu vždy nechat překvapit tím, kudy se bude celý příběh ubírat a jak dopadne. Jinak kdo by neznal, okamžitě nástup do knihovny a číst a číst, dokud neuvidíte poslední stránku. Tákže dneska je to:

Emily Brontëová - Na Větrné hůrce

Anotace: Slavný romantický a dramatický román Emily Brontëové se odehrává v tajuplném prostředí samoty uprostřed mokřin, kam přichází nový nájemce, aby nečekaně prožil strašidelné noční dobrodružství a začal pátrat po osudech nevlídných a drsných obyvatel usedlosti. Objevuje příběh, na jehož počátku stojí nenaplněná láska, cit, jenž jako zhoubný oheň spálil duši a zanechal v ní jenom pustošivou nenávist a celoživotní touhu po pomstě. Heathcliffova neukojitelná krutost po léta ničí životy lidí z usedlosti, pak ale láska, kterou nelze řídit rozumem, znovu zasáhne do osudů hlavních hrdinů.

První věty: 1801 Vracím se z návštěvy u svého domácího pána - jediného souseda, kterého tu budu mít na krku. Takovouhle končinu si dám líbit! V celé Anglii bych na mou věru marně hledal zákoutí tak vzácně nedotčené společenským ruchem.

Moulin Rouge!

19. 11. 2011

(2001)

Oficiální text distributora: Muži chladnou, jak půvaby vadnou a léta začnou přibývat. Ať je broušený tak či onak, diamant nic nepřekoná, diamant je náš nejlepší kamarád... Paříž, 1900. Byl jeden hoch, zvláštní, okouzlený hoch, smutný pohled měl, byl však velmi moudrý, jednoho dne, jednoho zázračného dne potkali jsme se na cestě záhadné a při tom, jak jsme si o mnohém povídali, o bláznech a králích, tak mi pověděl: To nejkrásnější, co můžeš poznat, je lásku dát a v lásce být milován. Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Jeho majitelem byl Harold Zidler. Království nočních rozkoší, kde bohatí i chudí chodili za mladým a krásným podsvětím. Nejkrásnější ze všech tam byla žena, kterou jsem miloval. Satine. Byla kurtizána. Prodávala mužům svou lásku. Říkali jí jiskřivý diamant. Byla hvězdou. Žena, kterou jsem miloval, je...

...mrtvá. Je tomu rok, co jsem přijel do Paříže. Psal se rok 1899, bylo to milostivé léto lásky. Nevěděl jsem nic o Moulin Rouge, Haroldu Zidlerovi ani Satine. Svět žil bohémou a já přijel z Londýna,abych byl její součástí. Na vršku poblíž Paříže stála vesnice Montmartre. Nebyla to, jak mi řekl otec... hříšná vesnice! ...ale bohémský svět, hudebníci, malíři, spisovatelé. Říkalo se jim děti revoluce. Ano, měl jsem žít bez halíře a měl jsem psát o pravdě, kráse, svobodě a o tom, v co jsem věřil nejvíc ze všeho. O lásce.

Pravděpodobně nejlepší a nejšílenější muzikál, jaký znám. Tenhle film prostě nic nepřekoná. A protože už o něm bylo řečeno všechno co řečeno být mohlo, půjčím si protentokrát komentář od Oskara (mého oblíbeného uživatele CSFD): "Moulin Rouge. Domov prostopášných kurtizán, chrám rozdováděných bohémů a nekonečný zdroj inspirace pro umělce všech zaměření. A také místo, kde se setkává Phill Collins s Madonnou, Elton John s Dolly Parton a v "diamantové" písni dokonce Marilyn Monroe s Marléne Dietrich. Koho překvapí, že do toho všecho organicky zapadá Offenbachův kankán z Orfea v podsvětí? Zapomeňte na všechny muzikály, které jste dosud viděli. Pryč je broadwaysky úhledné skotačení z My Fair Lady i Julie Andrewsová, prostince rotující Za zvuků hudby. Baz Luhrman natočil NEJFILMOVĚJŠÍ muzikál všech dob, eklektický ohňostroj emocí, filmových asociací a starých songů v nových hávech. Tak třeba Roxanne. Z uprděného reggae od Police je strhující, dechberoucí, střevarvoucí tango a nejsilnější scéna filmu."A těch úžasných písniček je tam víc. Těžko si vybrat nejoblíbenější, ale je pravda, že El tango de Roxanne je nejpůsobivější scéna. Kdo by čírou náhodou neznal, může se pokochat přímo tady a teď:


A kdyby to někomu nedošlo, tak pro mě je tenhle film za *****

Kouzelná knihovnička

 

Kouzelná knihovnička je projekt Abyss z Knižního nekonečna. Jedná se vlastně o to, vyfotit svou knihovničku teď a potom zase za rok, aby člověk viděl, jak se mění jeho vkus, jak to hezky narůstá co do počtu atp. A aby toho nebylo málo, zapojím se i do nadstavby z Knižního světa, kdy tedy přibude ještě jedna fotka stavu po Vánocích. Táákže. Momentální stav vypadá asi takto: 






Tak uvidíme, jak se to změní.

Dobrý Will Hunting

17. 11. 2011

Good Will Hunting (1997)

Oficiální text distributora: Psychologické drama, líčící osudy dvacetiletého matematického génia, ale zároveň i hospodského flákače Willa Huntinga. Ten pochází z nuzných poměrů a svůj život strávil převážně v sirotčincích. Mladíkovy neuvěřitelné početní vlohy vyjdou najevo, když jako uklízeč na bostonské univerzizě náhodně vyřeší složitý matematický příklad, který zůstal na tabuli. Citově vyprahlý a zablokovaný Will ovšem odmítá využít svého obrovského talentu a změnit svůj život. Nakonec se však podvolí tlaku okolí. Příběh je koncipován jako střet několika silných osobností a charakterů. Přesvědčivě je ztvárněno jak prostředí a atmosféra jižního Bostonu, tak "akademická půda".

Co k tomuto filmu říct. Úžasný? Geniální? Mě přijde tak nějak opravdový. Všechny ty postavy si dokážu představit jak žijí svůj život i za hranicemi tohohle filmu, dokážu si domyslet jejich problémy, radosti. Tenhle film jsem viděla tolikrát a stejně pořád nevím, jak se k němu vyjádřit. Ale ono je to vlastně jednoduché. Miluju ho. Hotovo. Ten film je skvělý a kdo ho nezná, dostává ode mě velký červený puntík. Ale. Copak on existuje někdo, kdo tenhle film nezná? Pochybuju. To prostě není možné. A když se zamyslím kdo a v jakém věku ho napsal. Jsem z naprosté dokonalosti tohohle filmu unešená ještě víc. A zkuste se mnou nesouhlasit. Jasných ***** a věčné zařazení do filmotéky mých osobně oblíbených dílek.

Igor

16. 11. 2011

(2008)

Popis z CSFD: Animovaná komedie o nadaném vědci jménem Igor, který je přinucen sloužit jako pomocník doktorovi Glickensteinovi. I přesto, že pouze obstarává všechnu "černou" práci, touží se zařadit mezi uznávané vědce. Zvláště pak vyhrát na každoroční vědecké soutěži Evil Science Fair, která přitahuje všechny vědce z okolí. Když Glickenstein zemře dva týdny před začátkem soutěže, neváhá ani chvíli a chopí se příležitosti, aby tak uskutečnil svůj sen. Snaží se vytvořit šerednou kreaturu s ohromnou silou. Místo toho se však ukáže, že to, co vytvořil je ženská bytost s čistým srdcem a on má tak pouhé dva týdny na to, aby z ní udělal krvežíznivou noční můru.

Tak popořádku. Začátek atmosférou a vizuálně dost přípomínal Burtonovy animáky, základní premisa příběhu se mi líbila, takže jsem se celá nadšená ponořila do Igorova světa. Poznala jsem mozek ve sklenici Briana i nesmrtelného zajíce Scampera, který si nepřeje nic víc, než umřít. Poznala jsem i nádhernou zrůdičku, kterou Igor vytvořil, a která odmítala konat zlo.  Zatím pořád nadšení. O to horší mě čekalo zklamání. Co se zrůdou, která není zlá? Vymýt jí mozek. A od toho okamžiku se to vezlo celé směrem do pekel. S tou původní myšlenkou by se dalo udělat tolik věcí, jen prosím ne to, co udělali tvůrci. Od toho okamžiku už to totiž jelo hezky podle lehce pokřivené, ale přesto snadno rozpoznatelné, osvědčené hollywoodské šablonky. Igor se snažil naučit zrůdu konat zlo a přitom se do ní zamiloval. V okamžiku, kdy si to uvědomí mu jí ale někdo vyfoukne, takže Igor musí překonat strašně moc překážek a jen tak mimochodem zachránit celé město před zkázou, aby se k ní dostal. Jeho úžasný proslov zastaví zrůdu před zničením stadionu a zabitím všech obyvatel města. A na závěr vidíme město plné dobrých lidí a slunce a samozřejmě slepé sirotky, protože bez nich a jejich optimistické písně by to prostě nebylo ono, že? No prostě humus. Igor ode mě dostane ***, ale mám pocit, že mu možná ještě moc naddržuju.

Vampires suck

15. 11. 2011

(2010)

Oficiální text distributora: Zakousněte se do neskutečně legrační parodie TUPÍŘI v prodloužené SKOUSNUTELNÉ verzi, která servíruje ještě větší porci nestydatého humoru a krvavě dobré legrace! Zakřiknutá Becca právě začala studovat na střední škole a už o ni usilují dva nadpřirození nápadníci: náladový upír a nesmírně zarostlý vlkodlak. Geniální autoři filmu Scary Movie uvádí komedii, u které se ani chvíli neubráníte salvám smíchu! V jedné z vedlejších rolí se představuje Ken Jeong (Pařba ve Vegas).


Tak tenhle film si trochu moc fandí. Ne, že by stál úplně za nic. Měl své světlé chvíle. Například Jacob běžící za kočkou. Prostě zasmála jsem se několikrát skutečně od srdce, ale kolikrát jsem se taky jen tak uchechtla a několikrát si říkala, že je sice očividná snaha o vtip, ale u toho to končí. Celkově tenhle film vypadá, že se u piva sešlo pár kamarádů a začali se strefovat do Stmívání, přišli s pár dobrými vtípky, a tak si řekli, že by bylo fajn napsat celý film, sledující osudy hrdinů, kde se každý okamžik otočí v parodii toho originálního. Nápad dobrý, ale nakonec člověk přímo vidí, kde se vtípky vymýšlely skoro samy a kde se to muselo lámat přes koleno. Možná, kdyby přizvali do týmů scénáristů více lidí, přišli by s dobrými vtípky i pro ten zbytek. Každopádně. Všichni víme, že najít dokonalou parodii je těžké. Těch skutečně dobrých jako třeba Manitouova bota nebo RRRrrrr!!!, je pomálu. A i ty se zase nelíbí každému. Záleží prostě na smyslu pro humor. A Vampires suck mi sedlo asi tak ve 40%. Takže *** a za týden zapomenuto.

Bylo nebylo #7

13. 11. 2011

Dneska zase jednou pracovní:

Patrick Riley - The Cambridge companion to Rousseau

 Anotace: Rousseau, the great political theorist and philosopher of education, was an important forerunner of the French Revolution, though his thought was too nuanced and subtle ever to serve as mere ideology. This is the only volume that systematically surveys the full range of Rousseau's activities in politics and education, psychology, anthropology, religion, music, and theater. New readers will find this the most convenient and accessible guide to Rousseau currently available, while advanced students and specialists will find a conspectus of recent developments in the interpretation of Rousseau.


První věty: There is no need to recommend the writings of Jean-Jacques Rousseau: the greatest of all critics of inequality, the purest social contract theorist of the eighteenth century (and simultaneously the deepest critic of contractarianism after Hume), the greatest writer on civic education after Plato, the most perceptive understander of mastery and slavery after Aristotle and before Hegel, the finest critic of Hobbes, the most important predecessor of Kant, the most accomplished didactic novelist between Richardson and Tolstoy, the greatest confessor since Augustine, the author of paradoxes ("the general will is always right" but "not enlightened") that continue to fascinate or infuriate. Rousseau's extensive range and intensive depth have been best brought out by Judith Shklar, in the Postscript to her celebrated Men
and Citizens:
What did his contemporaries recognize as great in him, even those who reviled him as a charlatan and a poseur? He lived among the most intelligent and competent literary judges.

Ale překládat to vážně nebudu. Kdo má zájem, může začít :)

Kabaret

12. 11. 2011

Cabaret (1972)

Oficiální text distributora: Príbeh o americkej speváčke, ktorá očarená dekadenciou predvojnového Berlína hľadá na javisku Kit Kat klubu cestičku ku kariére filmovej hviezdy, a o jej priateľstve k dvom mužom - krajanovi, učiteľovi angličtiny a nemeckému milionárovi. Filmový tvar sa vyznačuje pôsobivým uplatnením náznaku a brilantnosťou choreografického riešenia. Film príkladne stavia do kontrapunktu dramatický dej s hudobnými a tanečnými číslami, ako aj sentimentálny príbeh s analýzou rozrastajúcej sa agresivity a fašizujúcej netolerantnosti (metafora o zlobe davu, o manipulovaní s masou). Osobitnú rovinu tvorí kabaret - veľkolepý, ironický, smutnoveselý, s fascinujúcou postavou kabaretiéra. Odcudzovací efekt umocňuje sugestívnosť výpovede, pripomínajúcej postupy magického realizmu. Všetky roviny sú precízne prepojené, zobrazujúce dobu a prostredie ako úrodné podhubie hnedého moru, a zároveň nemožnosť preraziť dogmatické konvencie

Co na to říct. Tenhle film si ukousl trochu víc než mohl spolknout. Oceňuju snahu říct filmem taky něco víc než že když se dva mají rádi, odpustí si i vraždu, ale trochu to uvázlo na cestě mezi plátnem a divákem. Člověk se dívá na normální film, najednou je tam úchylná scéna z kabaretu prolínající se s hrůzami, kterých jsou nacisti schopní, ale nějak tomu schází pointa. A celé to promíchávání situací se mi zdálo zmatené a nedomyšlené. Liza byla úžasná, to nepopírám. Pár dobrých písniček by se taky našlo, ale rozhodně bych tomu neříkala muzikál. V muzikálu totiž písničky mají posouvat děj dopředu, tady si ti lidé prostě zpívali na jevišti. A co z toho? Nic. Ono smíchat šílené věci do úžasného chaosu se občas vyplatí, ale tady se to jaksi nepovedlo. Jediný, kdo si svého oscara skutečně zasloužil byl ten nádherně úchylný uvaděč. Ale těch zbylých sedm? Nevím, nevím. Pro mě jsou to *** a za týden už ani nebudu vědět, že jsem se na něco takového dívala. 

Juno

10. 11. 2011

(2007)

Oficiální text distributora: Juno je šestnáctiletá středoškolačka, která se potýká s nečekaným těhotenstvím. Otcem dítěte je další teenager, Paulie, kterého ovšem ona nepovažuje za svého přítele. Chce, aby všechno skončilo jako špatný sen, ale zjišťuje, že musí začít situaci řešit. Využije pomoci své nejlepší přítelkyně Leah a uvažuje o Centru pro pomoc ženám, aby jí pomohlo s „rychlým potratem“, jak tomu sama říká. Před klinikou ale potká svou kamarádku Su-Chin, která odmítá potraty a přesvědčí ji, aby svoje rozhodnutí změnila.
Juno nakonec spolu s Leah nachází v Penny Saver inzerát od Marka a Vanessy Loringových, kteří zoufale touží po dítěti a právě zde začíná příběh mladičké dívky Juno a jejího dospívání.

Nejdivnější úžasný film, jaký jsem kdy viděla. Já vím, podle popisu to zní jako jeden z těch filmů, které vám pouštěli při hodinách rodinné výchovy, aby vás odradili od sexu, ale on vážně není. (Mimochodem, třeba u nás pouštěli Modrou lagunu..humus). Juno bere své těhotenství s nadhledem a prostě se rozhodne, že se s tím popere a hned jak bude moct dá dítě k adopci. Co je taky na tom tak složitého, že? A víte co? Ono se ukáže, že na tom vážně nic moc není. Paulieho jsem naprosto milovala. Je tak roztomile zakřiknutý, až to není možné. A nejlepší hláška? "Pěkný nohy" :)
Každopádně i když se v tomhle filmu všechno bere s humorem, stejně nějaká ta slzička ukápne. Ať už u té scény v obchoďáku nebo třeba nad vzkazem od Juno. Ale ani jednou se mi to nezdálo jako hraní na city, jen to prostě tak nějak přirozeně vyplynulo. A vůbec celý ten film tak nějak utekl. Člověk se párkrát zasmál, párkrát udělal ooooch a bylo po všem. Ale mám takový pocit, že ve mě pár myšlenek ještě chvíli zůstane. A tak to má být. :)

Na plný pecky

9. 11. 2011

Empire records (1995)

Velmi neoficiální text distributora z csfd: Empire Records je film o mladých zaměstnancích obchodu s hudbou, kteří milují dobrou hudbu a svůj obchod nade vše a jednoho dne spojí své síly aby zabránily prodeji milovaného obchůdku firmě Music Town... Film se odehrává během jediného dne, kdy dojde k nečekaným zvratům i v osobním životě všech zaměstnanců Empire Records, projdou zkouškou úpřímnosti a pevnosti vztahů mezi sebou a zároveň každý z nich si vyřeší své soukromé bolístky. Film je plný začínajících hvězd (jako Liv Tyler, Robin Tunney, Renée Zellweger), které se bezprostředně a bez sentimentu snaží brát živož takový jaký je i když jim hází klacky pod nohy...

Pecka :) Stáří filmu byste neodhadli, kdyby nebylo tak příšerného mládí dnes už velkých hvězd, které v tomhle filmu všechny vypadají jako děti.  Veselý, lehký, nenápadný filmek, který se jen hemží slavnými jmény v začátcích. A tak to má být. Tenhle film vám rozhodně přitáhne na ksicht úsměv. A přiznejte se, kdo by nechtěl pracovat v takovémhle obchodě, kde jsou všichni zaměstnanci kamarádi, každý je nějak šílený a celý den si jen pouští písničky a paří? To je přece dreamjob. Open 'till midnight :)

Bílý oleandr

8. 11. 2011

White Oleander (2002)

Oficiální text distributora: "Kdybyste se náhodou chtěli zeptat, proč začínám od konce a vracím se na začátek, důvod je prostý. Svoje dětství jsem pochopila, až když jsem dospěla. Bylo jako nedokončená skládačka." Tak Astrid začíná svoje vypravování. Jako dvanáctiletá žije v Kalifornii se svou matkou, krásnou umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ochranou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé. Poznává, jak je to těžké mít rád a být milován. Uvědomí si, jak to vlastně s její mámou bylo, a napíše jí. Už dospělá dívka pak může podpořit nešťastnou matku a dát jí sílu k přežití.

WOW. Jednoduše úžasný film. Jako chápu, že nesedne každému, a rozhodne to není úžasný hollywoodský trhák plný filmových triků, ale o to víc se mi líbil. Jednoduché vyprávění příběhu, bez potřeby zakrývání nedostatků ve scénáři rozptylováním diváka. Jen úžasná hudba a přímo herecká báseň v podání Alison Lohman. Ano, plakát k filmu se hemží úžasnými jmény, ale tahle pro mě zatím neznámá herečka je překonala všechny. Je to jeden z mála filmů, kde vážně ztěží odhadnete, kam vás příběh zanese. A to mě se právě líbí. Miluju nepředvídatelnost. Samozřejmě se u filmů nesnažím uhodnout, co se asi stane, ale někdy je to tak očividné, že si člověk prostě nemůže pomoct. Tady jsem byla jako na holičkách až do konce. Další ze série skvělých filmů, který se přesně hodil do mé dnešní nálady. A za tu podivnou atmosféru a která se přenesla až do mého pokoje a neměla co dělat s umělým kouřem a zrcadly, dostává zasloužených ****

Miss Potter

7. 11. 2011

(2006)



Oficiální text distributora: Zatímco její knihy těší generace dětí po celém světě, Beatrix Potterová si svůj vlastní příběh držela pečlivě pod zámkem. Miss Potter je okouzlující love story inspirovaná životem a láskou světoznámé spisovatelky Beatrix Potterové. Beatrix Potterová byla literárním fenoménem začátku 20. století. V době, kdy mladé dívky její společenské třídy měly v plánu se dobře vdát, se Beatrix stala ikonickou postavou. Vytvořila sérii knih a postav, které jsou stejně oblíbené dnes, jako byly před sto lety, a které se od svého vydání nikdy nepřestaly prodávat. Beatrix byla nadanou malířkou a její botanické kresby byly využity společností Royal Horticultural Society v Kew Gardens (kresby jim prodala pod mužským pseudonymem). Mimoto skoupila v Lake District ohromné pozemky, které přenechala organizaci National Trust, a zachovala tak tuto panenskou přírodu pro budoucí generace. To je její odkaz, to je její příběh.

A jaký je to film? Naprosto skvělý. I když něco mu k dokonalosti chybělo, nerozbrečel mě. Ale několikrát jsem se zasmála a po závěrečných titulkách ve mě zůstal takový pocit...Přecijen, když i Beatrix může nalézt lásku, pak je naděje i pro nás obyčejné lidi. A teď trochu spoileru:
Když film začal, zdálo se naprosto jasné, co se stane. Dívka, která odmítá vdát se a radeji si povídá se svými kreslenými kamarády, pro které vymýšlí krásné příběhy, má spolupracovat s mladým a velmi pohledným vydavatelem. Samozřejmě se zamilují a samozřejmě musí existovat nějaká překážka. Rodiče nesouhlasí. Nakonec ale svolí, aby spolu půl roku tajně chodili a pokud se budou chtít vzít i pak, můžou. Jenže když Beatrix na léto odjede s rodiči někam na venkov, dostane najednou zprávu o nemoci svého milovaného. Zpět do města to ale nestihne a do jeho domu dorazí až po jeho smrti i pohřbu. To je docela šok. Člověk by čekal, že budou šťastni až na věky a ono ejhle. Beatrix se úplně zhroutí a nemůže malovat, až jednou se jí zase vrátí síly, ona se odstěhuje z domu rodičů, vezme sebou všechny své kamarády z dětských příběhů a začíná nový život svobodné ženy. Ale co osud nechtěl, najde s novým životem i novou lásku. Muže, který si povídá s jejími obrázky.
Vážně, do tohohle filmu byste neřekli,  že se jedná o životopisný až do posledních dvaceti minut. A o to je to lepší. Protože filmy inspirované skutečnými postavami prostě mají něco do sebe. Nemyslíte?

Za tu absenci pláče dostává miss Potter ****, ale budu se k ní určitě ráda vracet.

Trochu to leze do peněz

5. 11. 2011

O čem mluvím? O nakupování celých sérií knih a následném dokupování nově vycházejících dílů. Poslední dobou se s těmi, které vážně chci roztrhl pytel. No, vlastně to vychází každý měsíc jedna, ale když je člověk zvyklý nakupovat v levných knihách, těch 400 korun mu přijde jako dost peněz. O čem je konkrétně řeč?

V říjnu vyšel nový Kulhánek - Vyhlídka na věčnost















V listopadu vyjde další díl série Zavržený - Ticho















V prosinci to bude nová Anita - Obsidiánový motýl (s naprosto příšernou novou obálkou)














A v březnu zase nový Eragon - Inheritance














No vážně, kde na to má člověk pořád brát?

Paul

4. 11. 2011

(2011)

Oficiální text distributora: Graeme a Clive přijeli do Ameriky na dovolenou, během níž chtěli procestovat všechna místa proslulá údajným výskytem UFO. Cesta probíhala podle plánu, dokud nenarazili na titulního hrdinu. Byť jako všichni správní ufologové v existenci mimozemšťanů bezmezně věřili, Paul je poněkud zaskočil. Přestože vypadá jako typický „emzák“, chová se jako zastydlý puberťák, tedy úplně stejně jako Graeme a Clive, jen s kapkou americké suverénnosti navíc. Po počátečním oťukávání zjistí, že si navzájem docela rozumějí, takže Graeme a Clive Paulovi nabídnou, že ho odvezou na místo „kdesi mezi lesy“, kam si pro něj přiletí jeho soukmenovci. Kamarádskou idylu bohužel vážně narušují dvě externí hrozby. Když vám zdrhne mimozemšťan, tak se ho snažíte dostat za každou cenu, což je úkolem agenta tajné vládní agentury , který má k ruce dva neschopné poskoky a zpruzenou šéfku na telefonu. Nebezpečí číslo dvě pak představuje nerudný náboženský fanatik, jemuž naše trojka nedopatřením unesla celkem rajcovní dceru , a on se ji snaží získat zpět s pomocí nabité kulovnice.


Tenhle film mě totálně dostal. Tak často jsem se u jednoho filmu nesmála už hodně dlouho. Jen je škoda, že je tak málo známý. Samozřejmě je to "jen" komedie, takže filmovým snobům se líbit rozhodně nebude, ale lidem, kteří se jen chtějí pobavit a vypnout bude víc než stačit :)

Jiří Kulhánek - Vyhlídka na věčnost

2. 11. 2011

Anotace: Žijí mezi námi - známe je z televize, z rozhlasu i z novin - mluvčí. Ovšem pouze jeden z nich je pan Mluvčí, ale na toho v hromadných sdělovacích prostředcích nenarazíme. Pan Mluvčí totiž příliš nemluví, pan Mluvčí pouze vyřizuje vzkazy, a když s tím začne, slunce skryje tvář a pohřební služby přecházejí na dvojsměnný provoz.
Trojsměnný.

Tak tuhle lahůdku jsem si pořádně vychutnala. Díky jednomu velmi zastrčenému sci-fi a fantasy knihovnictví, jsem i v Plzni ukořistila nového Kulhánka den po vydání a okamžitě se ve vlaku začetla. Dokonce jsem se začetla tak moc, že jsem málem přejela, ale nevadí. On za to totiž stojí. I za to čekání. Pokud si to pamatuji správně, měl původně vyjít už na vánoce 2009, ale pořád se to oddalovalo, až tedy konečné datum bylo  24.10.2011. A já panu Kulhánkovi děkuji za jeho perfekcionalismus, protože opět dodal dokonalou knížku, které nemám co vytknout.
Jako zaběhlého čtenáře pana Mistra mě velmi potěšil návrat Karolíny, Tobijáše, Denisy, Hanako, Kocoura a ostatních členů Nočního klubu. Hlavní třešničkou na dortu pro mě teda byl vyrostlý Smetánek. Jen škoda, že většina z nich se objevila jen na pár stránek. Nová postava - pan Mluvčí - to rozhodně pořešil, krve se nebál, ani prupovídek tak černých, že člověk nemůže jinak, než se smát. I když těch podle mého od posledně ubylo. Nevadí, na kvalitě celé knihy to neubralo a aspoň na mě lidé ve vlaku nekoukali tak divně, jako když se směju skoro u každé věty. Prostě zase jednou velmi zdařilé dílko a zase jednou vhodné jen pro silnější nátury. Tohle rozhodně není čajíček pro slečinky. Přecijen do pekla se člověk každý den nepodívá..

Návrat do Cold Mountain

Cold Mountain (2003)

Oficiální text distributora: Zraněný voják Konfederace Inman se ze strachu o bezpečí své milované Ady vrací skrze válkou zpustošený Jih zpět na její farmu na Cold Mountain. Na každém kroku jeho trnité a strastiplné cesty se setkává s otroky a rebely, odráží útoky vojáků a lovců lidí a nachází nenadálé spojence i nebezpečné nepřátele. Stejným utrpením prochází také kdysi bezstarostná Ada, která je donucena chránit za pomoci nedůtklivé tulačky Ruby farmu svého otce před útoky zdivočelých obyvatel země. Čím blíže se k sobě Inman a Ada dostávají, tím spletitějším se stává jejich společný příběh o touze po domově, míru a lásce uprostřed pekla Americké občanské války.

Nuda, nuda, nuda. Navíc ze začátku jsem měla veliký problém poskládat si dohromady co se to vlastně děje v bojových scénách. Rozpoznat Inmana mezi ostatními vojáky mi přišlo jako nadpozemský úkol. Pak jsem se konečně zorientovala a zjistila, že mezi spoustou malých epizodek (skoro jako road trip movie gone wrong) se vlastně ve filmu nic moc neděje. Ke konci se to tedy vylepšilo, ale kdybych nebyla odhodlaná vydržet do konce, po prvních 40 minutách bych to vypnula a ani by mi to nepřišlo líto. Jediné co musím pochválit je výběr herců a rozhodně scenérie. Ta příroda je tam prostě nádherná. Jenom nevím jak vy, ale já na filmy nekoukám kvůli krajinkám.
Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.