Jarní dumání: Filmová a seriálová zpracování

30. 4. 2012


Je tu zase pondělí a s ním nové téma do Jarního dumání, které pro nás organizuje Syki z Knižního doupěte. Tentokrát se budeme bavit o zpracování našich knižních miláčků filmaři, ať už ve formě filmu nebo seriálu.

Jak začít? Tohle téma je pro mě už dlouho trnem v patě. Vlastně už od prvního filmu o Harrym Potterovi. Já jsem totiž jeden z těch lidí, kteří většinou filmová zpracování nesnáší. Většinou se to má totiž tak: přečtu si knihu a strašně se mi líbí. Super. Potom se ukáže, že se nelíbí jenom mě, ale také spoustě dalších lidí, až má kniha takový ohlas, že si jí všimnou někde v Hollywoodu a potom přijde kámen úrazu. Z racionálního hlediska samozřejmě chápu, že není možné knihu prostě dostat naplátno tak jak je, včetně všech detailů, nic nevynechat ani neměnit. Také je mi jasné, že se filmařům prostě nemůže povést vybrat postavy přesně tak, jak jsem si je já při čtení představovala, protože do hlavy mi nikdo nevidí a i kdyby viděli, těžko se budou řídit zrovna mou představou. Ale stejně mi vadí (naprosto iracionálně), co vždycky z mých oblíbených knih udělají za paskvil. 
To se totiž člověk dozví (teď naposledy to bylo s Hunger games), že se podle nějaké knihy bude točit film. Nejprve je reakce v podstatě nadšená, potom si ale začnu říkat, že bych se na něj asi neměla dívat, protože mi zase nasadí do hlavy obrazy svých postav a já už ty své nikdy nedostanu zpátky. Při dalším čtení se mi v hlavě promítají scény z filmu místo toho, co se odehrává na stránkách a prostě celý požitek z knihy je v háji. Pak si zase říkám, že se na to přecijen podívám, co kdyby se jim to podařilo vystihnout a po dlouhém vnitřním boji jestli mám nebo nemám většinou zvítězí zvědavost. U Hunger games jsem ráda, že zvítězila, protože až na pár postav (prezident Snow a Haymitch) se trefili a příběh ani moc nezměnili, takže to byl skutečně prvotřídní zážitek přesně jako z knihy.
Většinou si ale pak nadávám, protože knížka je zkažená, film úplně špatně a zpět se to vzít nedá. Přesně to se stalo třeba s Harrym, kde u každého filmu nadávám, že takhle to nebylo, tohle změnili a tohle je úplně špatně. Dneska už ani nevím, jestli se trefili do postav, nebo jestli už je mám prostě tak zažité, že mi to ani nepřijde. Stejně jsem nadávala u Stmívání, kterého jsem viděla navíc jen první dva díly a dál jsem se dívat odmítla (tam totálně podělali i postavy - ani do jedné se netrefili). A takový Eragon? To nestojí ani bez knížky za nic. Film je to příšerný, knížce se to nepodobá, no prostě prohra na všech frontách. 
Naštěstí nemám žádné zkušenosti se seriály podle knih, nebo tedy, seriály znám, ale nečetla jsem knihu (Upíří deníky, Malé lhářky) nebo si pro jistotu ani neuvědomuju, že je dané dílko podle knihy. A to je můj další problém s těmito zpracováními. Většinou je upozornění, že je film založený na knize tak malé (nebo v lepším případě až na konci), že to člověk ani neví a nemůže tedy zabránit tomu, aby mu zkazili knihu, kterou navíc ještě ani nečetl. To se mi stalo třeba se Zelenou mílí, u které jsem strašně dlouho netušila, že je podle knihy. Teď už si jí nikdy nepřečtu, protože to prostě nemá smysl (i když film je to skvělý, to uznávám z pohledu neznalce originálu).
Další věc, která mě neskutečně štve jsou posměváčci, kteří jenom viděli film a už soudí knihy a říkají, jak jsou stupidní (viz. neustálé vtipny na Stmívání), přitom zrovna tady to skutečně není pravda, knihy se mi líbí moc, jenom ty filmy to podělaly. Ještě horší jsou lidé, kteří se podívají na film a prohlašují, že už nemusí číst knihu, protože ví o čem to je. Takovým lidem by měl někdo vysvětlit, že kniha a film jsou dvě velice odlišné věci.
Takže za sebe musím říct, že já takováto zpracování nemám moc ráda. Víc bych uvítala, kdyby filmaři přišli s vlastními příběhy, než se přiživovat na úspěchu cizích. Kdyby mi totiž nepředhazovali filmy podle mých oblíbenců, nebylo by pokušení se na ně dívat a já bych třeba pořád viděla Harryho stejně, jako v deseti letech, kdy jsem ho prvně četla.

Fabrice Colin - Quartek!

29. 4. 2012

Anotace: Newdon, to je viktoriánský Londýn z vesmíru humoristické fantasy. Město obydlené obry lidožrouty, trpaslíky, ba i řadou ještě prapodivnějších tvorů. Hlavní hrdina našeho příběhu, John Moon, je velice neúspěšným trenérem dost brutálního sportu zvaného Quartek a jeho tým Obrů lidožroutů z Chelsea na sto procent spadne z první ligy. Mnohem horší ale je, že černokněžnický baron Mordayken povolal na svět pekelné mocnosti a že parta, které John Moon shodou náhod stane v čele a která má svět zachránit, není zrovna nejzdatnější. Elfa Vaughana právě potřetí vyhodili z Magické školy a Gloin MacCough je na tom s trpasličími dovednostmi taky bledě... Příjemné literární překvapení od mladého francouzského autora, jehož knize se dá vytknout snad jedině právě to, že se ani o chlup neliší od děl předních anglosaských autorů humoristické fantasy.

Já jsem z téhle knížky tak nějak na rozpacích. Nějakých 80% je docela pěkná a zábavná fantasy. Odehrává se ve městě Newdon, což je vlastně kombinace Londýna a New yorku. Mají tu řeku Temžrout, Broad-In-Ghamský palác, ale také Vampyre state building. Navíc Newdon nemá konec. Je to nekonečné město, nad kterým vládnou tři bohyně - sestry. Příroda, Magie a Smrt. Příroda vládne trpaslíkům, kteří dokáží svými silami vypěstovat cokoliv a slyší šepot rostlin, Magie vládne elfům a překvapivě jim pomáhá kouzlit a Smrt vládne lidem a dává jim smysl života. Kromě těhle živočišných druhů tu máme také skřety, ogry, dráčky a také nemrtvé - zombie. A právě tyhle tři sestry se snaží zajmout ďábel, protože mu vzaly klíče od pekla a zahrabaly ho do kobky pod Quartekové hřiště (quartek je sport jen tak mimochodem). Zajme je tak, že je neprve chytne do pasti do osob, které samy sestry odmítají - elf, který neumí kouzlit, trpaslík, který nedokáže vypěstovat ani pampelišku a člověk, který se sice neustále pokouší zabít, ale nedokáže to, protože ho ani Smrt nechce. A právě tihle tři jsou hlavními postavami. Nakonec si spor o klíče a otevření bran pekla vyřeší mezi sebou smrt s ďáblem pomocí quartekového utkání, ale to není důležité.
Tahle hlavní příběhová linie je docela dobrá, člověka to zaujme, sice ho to klidně i pustí, ale čtivé to je dost. Občas jsem se i zasmála, což je rozhodně plus. Jenomže. Potom do toho Colin začne plést úvahy o velkém loutkáři, který je vlastně bohem, pak do těchto rádoby filosofických úvah, které se mu ale nedaří, takže se je snaží naladit aspoň na humornou notu (nevychází nakonec ani jedno a je to prostě paskvil) ještě zaplete pointu, že velký loutkář je vlastně spisovatel, který tenhle příběh píše. To ale nijak moc nerozvede, takže je to takový výkřik do tmy. Navíc si tam ze sebe tak nějak pitomě dělá legraci, ale přitom z toho jasně vyplývá, že se vlastně bere moc vážně, a nemá rád, když se mu lidé smějí, takže sice napíše, že má prasečí ksicht, ale zase to hned zamluví a prostě přišlo mi to takové podivné. 
Nebýt těhle podivností, mohla to být opravdu dobrá knížka, ale takhle? Nevím. Nic moc. Jsem ráda, že jsem jí konečně dorazila a mohu se pohnout dál. Trvalo mi to totiž neskutečně dlouho (kvůli vytíženosti ve škole - pak jsem večer spíš ráda, že dokážu pobrat nějaký bezduchý seriál nebo romantickou komedii, na čtení nemám ani pomyšlení).

Tour de Library #12

28. 4. 2012

Jako poslední zbývá sekce 14. Polička v knihovně, jediném kusu nábytku, který skutečně připomíná knihovnu.

O téhle části knihovny ale mluvit moc nechci. Alespoň zatím ne. Je tam sice spousta knih, ale většina nezajímavých. Navíc jsou ve dvou řadách, takže bych musela všechny ty ve předu vyndat a na to jsem příliš líná. Hlavne ale jde o to, že tahle část knihovny je taková zapomenutá. Využívám ji nejméně, protože obsahuje většinou dětské knížky a pár dívčích románů. Jediné, co se na ní poslední dobou mění je počet igráčků vepředu. Už jich mám celou rodinku - automechanika, zdravotní sestru, kluka bez bližšího určení, cestovatelku, pošťáka a paní učitelku. Jinak tu najdete už jen hodiny ve tvaru žáby - pozůstatek někdejší žabí sbírky. A úplně nejdál vlevo je zarámované přáníčko, které jsem dostala k prvním narozeninám.
Jinak z knížek je tu momentálně zajímavé jen nahé vydání Inheritance, potom můj první recenzní výtisk - S blbounem do říše pohádek a ještě kousek dál vlevo krásné malé vydání Babičky. Tu jsem si koupila v antikvariátu docela nedávno. Za prvé proto, že Babičku by měl mít doma každý správný vlastenec, potom proto, že jsem jí (já ostuda) ještě nečetla a hlavně, protože se mi strašně líbilo tohle vydání. Je totiž moc pěkně ilustrované a na ilustrace já jsem prostě úchyl :).

V téhle části bych chtěla také říct, že mě sepisování všech mých knih strašně bavilo. Také doufám, že vás zaujalo něco z mé kolekce a pokud máte zájem o recenzi na některou z mých knížek, stačí říct a pokusím se vám vyhovět. Hlavně jsem si totiž uvědomila, že na přečtení zatím čeká neskutečné množství mých knih, a že budu muset pořádně napravovat. Do teď jsem netušila, že je jich tolik. Na druhou stranu to ale beru jako pozitivní věc. Kdykoliv, když něco dočtu, mám ještě na dlouhou dobu k dispozici velký výběr kandidátů na přečtení. Jinak uvažuju, že když jsem teď zdokumentovala téměř celou mou malou kolekci, mohla bych se také zapojit do nějaké formy chvástačky, kde bych vás vždy seznámila s novými přírůstky. Také ještě zbývá pár knih, které mám na koleji, a tudíž do Tour nebyly zapojeny. Celkem je jich tu 16 (když nepočítám slovník a starou učebnici němčiny). Z těch šestnácti je mimochodem 7 nových (zase jednou jsem si dovolila jít do Levných knih - to jsem neměla dělat). A jednu z nich vám detailně představím, až se dostanu k foťáku (z mobilu ty fotky nestojí za nic), protože z té mám neskutečnou radost. Je to zase jedna ze vzácností, které se nikde nedají sehnat, ale já jednu mám a co nejdřív vám jí ukážu.

Tour de Library #11

27. 4. 2012

Předposlední část prohlídky mé knihovny je tady. Předposlední, protože bych chtěla zvládnout sekce 12 a 13 (tedy celou část napravo od hlavní části) dohromady. Jsou tu totiž převážně nové knihy a série, takže nebudu muset jednotlivé kousky tak moc představovat.

První část sekce 12 je velice skromná. Jsou zde zatím jen první dva díly Zěměplochy, tedy Barva kouzel a Lehké fantastično. Původně jsem měla v plánu postupně zakoupit celou tuhle sérii, ale Barva kouzel mě zklamala (můžete si o tom přečíst tady na blogu), takže asi přehodnotím, které díly za nákup skutečně stojí.

Přesně uprostřed se nachází dvě andělské série nahoře máme příběhy Luce a Daniela - Pád, Muka, Vytržení - tahle série se mi líbí s každým dílem méně a méně. Teď už jen doufám, že to s dalším dílem milá Lauren Kate napraví. Recenze na jednotlivé díly jsou tady na blogu. Jinak tyhle tři knihy jsem dostala od mamky k svátku. Já bych při nákupu mě dosud neznámé série byla opatrnější a nejdřív zkusila vodu s prvním dílem, ale nakonec to naštěstí nebyla totální ztráta a přečetla jsem všechny tři knihy. Stejně bych asi měla mamku poučit o pravidlech při nakupování knižních sérií.
Pod nimi je série zavrženého - Zavržený, Crescendo, Ticho. Tyhle už jsou o něco lepší. Na blogu je recenze pouze na zatím poslední díl. Předchozí díly jsem četla ještě před založením blogu, ale zauvažuju o dopsání zbylých, abych tu měla celou sérii. Historka z natáčení: když se pořádně podíváte, zjistíte, že Zavržený je bez přebalu. Za to vděčím svému psovi, který si na peřiňák (na kterém knihy přebývají) prostě sáhl a přebal si půjčil. Bohužel se jeho estetické cítění neshoduje s mým, takže jsem po psích úpravách musela přebal s těžkým srdcem vyhodit. Naštěstí na první pohled to nevypadá až tak nápadně, protože je celá série laděná do tmavých barev. Stejně mě to ale štve. Takový krásný byl..

Tohle je velice zvláštní část knihovny. Obsahuje totiž mou (zatím maličkou) sbírku knih o smrti. Ne, nejsem divná, ale smrt mě svým způsobem fascinuje a ráda si o ní občas něco přečtu. Zatím se ale nechystám dát na dráhu sériového vraha, takže netřeba uvědomovat policii.
Úplně nahoře téhle malé kopičky je kniha Jak si žijí nebožtíci - tahle věc je naprosto skvělá. Určitě se objeví v Knihách, ke kterým se vracím. Je to vlastně popis všeho toho, k čemu se kdy využívala těla mrtvých - lékařství, věda, crash testy automobilů, ... Dozvíte se tu mnoho opravdu zajímavých informací. Třeba: věděli jste, že po useknutí hlavy gilotinou, hlava ještě několik (velice krátkých) okamžiků vnímá, a že existoval vědec, který se pokoušel takto amputované hlavy odsouzenců znovu připojit k cizím tělům? Fascinující. Bohužel bez valných úspěchů. Musím ale upozornit, že tahle kniha je jen pro silné žaludky. Mary si totiž skutečně nebere skrupule.
Historie Kanibalismu - velice zajímavá kniha. První část je věnována různým druhům kanibalismu v historii, kdy ještě byl společnostmi uznáván (tedy jen některými) nebo byl přímo součástí rituálů věnovaných bohům. Druhá část je potom o kanibalismu v dnešní době - např. slavný případ ztroskotání letadla v horách, kdy přeživší pojídali své méně šťastné spolucestující, aby přežili. 
Dějiny sebevražd - další strašně zajímavá kniha o různých druzích sebevražd, doprovázená konkrétními případy a často i velice barvitými fotografiemi (opět tedy jen pro silné povahy). Např. mě překvapilo, že je možné se oběsit i vsedě nebo vleže. Koho by to napadlo?
Historie smrti - tuhle knihu jsem zatím nečetla, ale moc se na ní těším. Měla by být o tom, jak smrt vnímaly různé kultury v různých dobách. 

..a ještě jednou říkám: Nejsem divná, jen zvědavá.

V sekci 13 máme už jen pár věcí. 
Nahoře:
Zatancuj si se mnou - má nejoblíbenější kniha, která se jednou rozhodně objeví v Knihách, ke kterým se vracím. Bohužel jediná, která u nás od této autorky vyšla. Škoda.
Zleva:
Trilogie Milénium: Muži, kteří nenávidí ženy; Dívka, která si hrála s ohněm; Dívka, která kopla do vosího hnízda - četla jsem jen první díl (zatím) a musím jedině doporučit. Recenzi najdete někde na blogu. 
Série o Anitě Blake, lovkyni upírů - všechny díly tu vypisovat skutečně nebudu. Každopádně jsou to zatím všechny, které u nás vyšly (celkem 9). Mimochodem já jsem jedna ze zarytých zastánkyň bílých obalů. Ty nové se mi vyloženě hnusí. Dokonce tak moc, že jsem přebal svého Obsidiánového motýla sprostě vyhodila a nechala knihu nahou. A hodlám to udělat s každým dalším dílem, který Epocha vydá v téhle úpravě. Navíc se k těm přechozím prostě zoufale nehodí. Až se mi z toho chce brečet, jak to zvorali.


V téhle části pokračuje ještě Anita a nakonec tu máme tři knihy:
Jonathan Strange a pan Norrel - velice zvláštní, ale dobrá kniha. Z nějakého důvodu jsem ji kdysi nedočetla, ale jednou se k ní vrátím a přečtu ji konečně celou. Od první strany až k poděkování.
Anděl temnoty - pokračování Psychiatra od Caleba Carra. Skvělá, úžasná, dokonalá.
Psychiatr - o Calebovi se s dovolením vykecám tady. Psychiatr a jeho volné pokračování Anděl temnoty jsou detektivky z doby, kdy po New Yorku jezdily drožky a nějaká kriminologie byla v plenkách. Záhadné (a lehce nechutné) vraždy tady vyšetřuje psychiatr, který se pokouší o dosud nevídanou věc - sestavit profil pachatele, spolupracují s ním dva mladí, pokrokoví detektivové, kteří se snaží prosadit daktyloskopii (otisky prstů) jako plnohodnotnou vyšetřovací metodu a několik dalších lidí. Každopádně to spojení starého New yorku, vražd a podivného týmu, honícího se za přeludem, skrytým mezi těmi hordami lidí, žijících na velice malé ploše. To je podle mě naprostá dokonalost. Navíc si všechny postavy (kromě vraha, samozřejmě) okamžitě zamilujete. Tyhle dvě knihy jsou také v mé knihovně jedny z nejváženějších. Za prvé proto, že když jsem je četla na střední škole o přestávkách, spolužáci se mě ptali, jestli to čtu bibli. Ale hlavně proto, že se nedají už naprosto nikde sehnat. Psychiatra jsem získala naprostou náhodou od jakési paní, která ho měla dvakrát a jeden byl lehce poškozený a neměl přebal, takže ho chtěla prodat. A Anděl temnoty. Toho jsem si koupila od knihovny. Tedy, v knihovně si myslí, že jsem ho ztratila a zaplatila pokutu ve výši ceny knihy, ale vážně, já to beru jako (lehce zvlášní) koupi. Snažila jsem se ho totiž sehnat po všech čertech, ale vážně už nebyl k mání a já ve své mladické nerozvážnosti přistoupila k naprosto odpornému činu. Lhaní knihovně! Pokud tohle někdy uvidí má milá paní knihovnice, velice se omlouvám. Dnes už bych to rozhodně neudělala. 

Tak to je vše přátelé. A co se týče dekorací, máme tady malou věžičku (cd přehrávač), který není ani tak dekorace, jako nezbytnost - nemám ho kam jinam dát. Na Anitě stojí černobílý obrázek kamínků. Ten nemá žádný zvláštní příběh, prostě se mi líbil. Před ním jsou mé dětské botičky (růžové, pro holčičku) a vedle nich ještě stará panenka, která pro mě z nějakého důvodu symbolizuje dětství, stejně jako prak v hlavní části knihovny. Na Calebovi stojí lebka s cigaretou mezi zuby. Ta tady má symbolizovat, že kouření zabíjí (možná už vám došlo, že jsem skutečně velice radikálně proti kouření a kuřáky naprosto nesnáším). Za knihami týkajícími se smrti jsou dvě svíčky, jedna černá, jedna bílá. Ještě tam bývala jedna černá v krásném svícnu, ale o tu se zase postaral pes. Ty svíčky neznamenají nic zvláštního, jen se mi prostě líbí. Mám ráda svíčky a ráda pozoruju jejich malé plamínky. Úplně vepředu jsou potom dva černé kamínky. Ty jsou ze sady černých kamenů roztroušených různě po mém pokoji. Jsou na stojanu CD, na poličce, na stole, nahradily skleněné svícínky v Buddhově písečné zahrádce. Dřív byly spolu se svíčkami a lebkou na televizi, ale televize zmizela, tak se posunuly před knihy. 
Jinak ještě vedle Caleba vykukuje vysoká oranžová váza. Tu jsem si koupila na začátku prváku spolu se dvěma výhonky bambusu. Bambus bohužel hned po maturitě umřel (zvláštní), ale váza zůstává a čeká na nového obyvatele. Ještě nevím, co to bude. Prázdná už je docela dlouho, a i se mi tak skoro líbí. Ta, to je z téhle části už opravdu všechno a těšte se na poslední část se sekcí 14.

Tour de Library #10

26. 4. 2012

Vítejte, drazí přátelé. Dnes se podíváme na sekci 11. Ta je v úvodním článku schovaná za obrovským obrazem s budíky, ale jen pro vás jsem obraz dala pryč a odhalila, co se za ním skrývá. Jste zvědaví? Tak honem do toho:


A pojedeme zase hezky shora, jako vždy:
Beton, kosti a sny - zajímavě vypadající kniha povídek od českého autora. Dostala jsem ji k svátku od sestry (zákeřně se nedržela seznamu), ale nevypadá to špatně, takže se ani tak moc nezlobím.
Aréna smrti a Vražedná pomsta - první dva díly Hunger games. Chybí mi tu třetí díl, protože ho zatím jednoduše nevlastním. Nedostatek financí. Ale přečetla jsem je všechny a recenze najdete někde na blogu (leden, únor)
Mrazení, Váhání a Splynutí - série Vlků z Mercy falls. Opět skvělá, navíc ty obálky jsou prostě k pomilování. Recenze najdete na blogu.
Vážka v Jantaru - další Vánoční dárek, který nebyl na seznamu. Teď si ani  nevybavuju o čem by to mělo být, možná detektivka? Nevím, ale jednou jí určitě pokořím.
Černobílý svět - skvělá kniha. Filmové zpracování jsem zatím neviděla a ani se vlastně nechystám. Mám teď v hlavě přesné obrazy všech postav a míst a film by mi to zase zkazil. Ale knížku doporučuji. Recenze je na blogu.
Jarmark marnosti - Starší vydání knihy z vedlejšího sloupce (sekce 10). Tohle už vypadá praktičtěji. Moje mamka ho zachránila před vyhozením z malé vesnické knihovny (ví, jak moc se mi líbí ten film) a dobře udělala. To vydání je nádherné.
Tajemná krabice - tenhle box je plný kouzel. Doslova. Obsahuje všech sedm dílů Harryho Pottera v originále (a navíc s nádhernými obálkami). Zatím jsem přečetla jen první díl, ale jednou je snad zvládnu všechny.
Erbovník 1 a 2 - naprosto úžasná knížka, popisující snad všechny erby pánů, kteří se kdy nacházeli na našem území. Jen je trochu mimo můj záběr, ale prohlédla jsem si jí ráda. Pokud vás erby zajímají, rozhodně doporučuji.
Z lásky k ostrovu Philae - tohle je jen prázdný obal, samotná knížka putovala se mnou do Plzně na kolej. Jinak do téhle části nepatří (schovávám sem přebaly, protože tady se na ně nedostane ani jeden ze psů - o nezbytnosti tohoto kroku jsem se poučila, když jsem našla naše štěně s přebalem Zavrženého v tlamě). Více o této krásné knize se rozvíte první středu v květnu v rubrice Knihy, ke kterým se vracím.

A to je vše přátelé. Vedle knih ještě stráží dřevěný pes a vedle něj kočka (s fešáckým kloboukem), jinak dekorace veškeré žádné. Tedy ještě nahoře přes oba sloupce (tedy přes sekce 10 a 11) leží položená má krásná kožená plácačka na mouchy. Opět dárek. Jen je mi líto s ní vážně rozplácnout mouchu. :0/ Tak, tímto se loučíme s levou stranou mé knihovny a přesuneme se doprava do úplně nového prostoru - sekce 12 a 13.

Chicago

25. 4. 2012

(2002)

Oficiální text distributora: Sex, vražda, lož, sláva. Muzikál vo veľkolepom a strhujúcom štýle, ktorý vás fascinuje svojím príbehom a omráči svojím stvárnením - réžiou, výpravou i bezchybnými hereckými výkonmi. Zvodná muzikálová speváčka sa dostane do väzenia za vraždu svojho tajného milenca. Všade inde by za zločin nasledoval trest. Ale v Chicagu 20. rokov sa pomocou šikovného právnika stáva z Roxie Hart hviezda a miláčik médií!


Mě osobně tedy Chicago moc neomráčilo. René se mi tu vyloženě nelíbí, nelíbí se mi její herecký výkon a už vůbec ne pěvecký a taneční. co tam dělal Gere jsem už vůbec nepochopila, do muzikálu naprosto nevhodně vybraný herec. A vůbec ta snaha nacpat tam co nejvíc hvězd spíš uškodila té muzikálové části filmu.
Další věc, která se mi nelíbí je to pojetí muzikálové části. Osobně mám radši, když jsou písně zakomponované přímo do děje, jako součást dění. Když lidé uprostřed hádky najednou začnou tančit. Tady je každá píseň vytržená úplně mimo, takže sice posunuje příběh dál nebo ho alespoň dokresluje a prohlubuje, ale není jeho součástí, protože se vesměs odehrává na jevišti jakéhosi jazzového klubu. Ano, chápu, je to umělecký záměr, ale mě to prostě neoslovilo. Stejně jako ty písně samotné. Jediná, která je opravdu úžasná a strhující je hned na začátku - the Cell block tango:

 Potom už není moc na co se těšit. Alespoň pro mě. Možná to bude tím, že jazz mě nikdy moc nezaujal. Každopádně. Příběh to špatný není, i když je vlastně o ničem - dívka zabije svého milence a potom se snaží všemi možnými způsoby vykroutit z trestu smrti a jen tak potají si sní, že by s pomocí pablicity ze soudního řízení mohla prorazit na pódia chicagských jazzových klubů. Naivní přání naivní dívky, která se ale ve správných okamžicích vždy promění z najivní na neskutečne vychytralou. Že to nedává smysl? Nevadí. Malé logické nedostatky přeci každý přehlédne díky hvězdnému obsazení.
No, možná ne úplně každý. Mě tam vadí a vůbec celé Chicago je jedno velké zklamání. Dostává ode mě ***, protože to přeci jen není úplný propadák, ale pochybuju, že bych se na to chtěla ještě někdy podívat.

Tour de Library #9

Konečně se přesouváme také do jiné části knihovny a hlavně k novějším knihám. Čeká nás 10. sekce. Většina téhle a následující části je poměrně nová - byla to Vánoční nadílka a knihy už jsou obrazově představeny v Kouzelné knihovničce #2. Teď vám o nich ale taky něco řeknu.

Takže úplně vlevo:
Dášeňka - tohle je nové vydání, protože jsem strašně dlouho nemohla svoje staré (ještě z dětství) najít. Nakonec jsem ale zjistila, že bylo zastrčené vzadu v knihovně, ale nevadí. Dášeněk není nikdy dost.
La Perdida - komix. Hezky kreslený, ale příběh mě nudil. Někdy v počátcích blogu jsem tu o tom psala.

A shora:
Rosemary má děťátko - skvělá kniha, je tu na ní už recenze. Vřele doporučuji.
Noční vlak do Lisabonu - na tuhle knížku slyším samou chválu. Už jsem se na ní jednou chystala, ale potom jsem jí odložila. Nechtělo se mi zároveň se studiem filosofie ještě také číst filosofování starého profesora, který se rozhodl změnit svůj život. Ale o prázdninách se na ní hned vrhnu.
Goya - životopis Goyi a také dárek k Vánocům. Docela se na něj těším.
Stanice na obzoru - Remarque. Nevím, jestli tohle kdy přečtu, většinu takovýhle klasiků nemám moc ráda. Ale uvidíme. 
Spolčení hlupců - na tuhle knížku se vyloženě těším, ale zatím na ní bohužel nebyl čas.
Úprdelný dny na úprdelný planetě - podle anotace vypadala zajímavě, ale potom jsem jí zkusila číst a musela jí odložit ještě před koncem první kapitoly. Hrůza. Nemám ráda samoúčelné používání vulgarismů a tady není jediná věta, která by nebyla vulgární nebo urážlivá. 
Příšerné příběhy strýce Montaguea - moc hezká knížka, plná opravdu strašidelných příběhů. Z některých mi vážně běhal mráz po zádech. Recenzi najdete na blogu někdy začátkem ledna tohoto roku.
Jarmark marnosti - miluju ten film, ale knížka mě svými rozměry děsí. Chtěla jsem jí číst už několikrát, ale na tahání sebou je prostě nepraktická. Musí počkat na prázdniny, až se nebudu pořád tolik přesouvat z místa na místo.
Bůh není veliký - úlovek z Levných knih, který vypadá už podle názvu jako můj šálek kávy. Zatím na přečtení čeká.
Příručka pilates - jeden z mých zoufalých pokusů donutit se k nějakému druhu posilování. Nevydařil se, ale jinak je tahle knížka moc pěkně dělaná. Na konci najdete cvičební sestavy podle vaší úrovně. Ke všemu jsou obrázky a navíc popisy možných chyb, na které si máte dát pozor. Některé cviky mají základní a pak i těžší a nejtěžší variantu. Vážně, kdybych u toho dokázala vydržet, tahle kniha by mi byla velmi nápomocná.
Intimní dobrodružství jedné londýnské prostitutky - seriál s Billie Piper se mi docela líbil, ale kniha na mě byla trochu moc. Když začala vyprávět o některých praktikách, které zkoušela, knihu jsem zavřela a pokoušela se zapomenout, co jsem se zrovna dozvěděla. 
Slečna Pettigrewová začíná žít - vypadalo to zajímavě, ale nakonec nuda. Příběh prakticky žádný. Nedočetla jsem.
Sweney Todd: Šňůra perel - tu jsem zatím nezkoušela, ale je to Sweney Todd, takže očekávám dobré počtení.
Jezero potáplic - jeden z novějších přírůstků z antikvariátu. Vybrala jsem si ho jen podle autora, tak uvidíme.
Světová výstava - velice pěkná kniha, na blogu je někdy v srpnu nebo září recenze.
Kroniky Pickwickova klubu - další antikvariátní výhra. Zatím jsem se o něj ale nepokoušela. Většinou mě tihle velcí a proslulí autoři zklamou.
Kde mrtví promlouvají - o téhle knize už jsem tu také psala. Líbila se mi, ale rozhodně není pro každého. Je psaná takovým suchým stylem. 

Tak to je z tohohle sloupce vše. Dekorace tady nejsou veškeré žádné. Ta kočka a myš na pérku by tu nebyly, pokud by bylo po mém. Tady se ale nalézáme na sestřině rámu od postele a ona si svůj prostor kdysi odekorovala podle svého. Teď už by ty věci sice mohly být pryč, protože rozhodně nejsou aktuální, ale ona je odmítá sundat. Mě tam zase tak moc nevadí, takže jsme došly ke kompromisu. Ona mi udělá místo na knihy a já nechám její čičurky napokoji.

Tour de Library #8

24. 4. 2012

Konečně se dostáváme k poslední části hlavní části knihovny. Mluvím o sekci 9 - polička vlevo nahoře.


Na levé straně je jediná věc všech sedm dílů Harryho Pottera. Teď jen kdyby byly všechny ze stejné edice, byla bych ještě šťastnější.
A jdeme doprava. Dekorace budou tentokrát všechny až na konci. Tak jdeme rovnou na to:

Tady shora máme:
Kladivo na čarodějnice - zkoušela jsem to číst, je to hrůza, takže jsem jí zase pěkně rychle odložila.
Když se Bůh smál - tuhle jsem zatím nečetla, ale měla by být zajímavá.
Zákony křiklounství a řvounství - zvláštní příběh, který už si tak úplně nepamatuju a ani si nejsem jistá, že jsem ho správně pochopila. Asi bych se na to měla znovu kouknout.
Třikrát Sherlock Holmes - klasické detektivní příběhy, co dodat.
Život mi pije krev! - komix o upírech, zatím jsem ho jen prolistovala.
Vrána - o tomhle komixu jsem tu už mluvila ve spojitosti s filmem. Naprostá dokonalost, i když lehce psychedelická.

A zleva:
Ne vrah, zavražděný je vinen - tuhle jsem zatím nečetla, také je to nejnovější přírůstek do mé sbírky Edice světových autorů z Levných knih.
Tovje vdává dcery - další dosud nepřečtená
Lord Jim - to ani pořádně nevím, o čem by mělo být, ale chystám se. Jednou.
Na Větrné hůrce - má milionkrát čtená milovaná Brontëová. Kdo ji dosud nečetl, rozhodně neváhejte.
Léčba neklidem - skvělá sbírka povídek od Sakiho. Všechny povídky mají naprosto nečekanou a často děsivou pointu. Třeba příbeh o dvou mužích, na které na lovu v lese spadl strom (nebo něco podobného, co je prostě uvěznilo, takže se nemohli dostat pryč). Tihle dva muži byli nepřátelé, během svého uvěznění pod stromem si ale všechno vyříkají a čekají, až je najde zbytek jejich družiny, aby je vysvobodili. Po dlouhé době slyší kroky, snaží se vyhlížet čí skupina to je. S nadějí čekají, odkud se objeví. Až zahlédnou vlky.
Mrtvé duše - zatím jsem ji nečetla, tyhle ruské spisovatele moc nemusím, ale mluví se o nich v Gilmorkách, takže jsem si jí koupila, snad nezklame.
Tajnosti paříšské - moc milá knížečka. Samé intriky a tajemství. Líbila se mi.
Dracula - před svým prvním čtením Stokerova Draculy jsem netušila, jak napínavá může taková stará knížka být. Kam se hrabou všechny moderní upířiny.
Literární poklesky - ty jsem myslím nečetla, protože jestli ano, nemám na to ani tu nejmenší vzpomínku.
Fantom opery - zase jedna opravdu skvělá klasika. Veškerá filmová zpracování se jí nehrabou ani po kolena.
Zámek - omlouvám se předem, ale podle mě byl Kafka idiot, který prostě neuměl psát. Nějaký kritik si to přečetl, nepochopil a protože se bál, aby nevypadal hloupě, vychválil to do nebe. Všichni ostatní se toho chytli, protože přece když on tam našel nějaký úžasný smysl a veleliterární dílo, musí tam být a oni také nechtěli vypadat hloupě. Z toho Kafkova sláva vznikla a nikdo mi to nevymluví.
Milenec lady Chatterleyové - tuhle knížku jsem četla při čekání na představení Cantervilské strašidlo v angličtině. Jela jsem na něj s cizí třídou, abych doplnila počty a nikoho jsem neznala, takže jsem celé tři hodiny v nejbližší kavárně usrkávala ledový čaj a četla Lady Chatterleyovou. Zajímavá knížka.
Cantervillské strašidlo a jiné prózy - o téhle knize jsem psala ve 30ti denní výzvě. Moc hezká.
Šťastný princ a jiné pohádky - další Wilde. Co já se u téhle knížky nabrečela. Ale nelituju toho a ráda si jí přečtu znovu a znovu.

Tak, to je snad vše z poličky nad postelí. K dekoracím: Na Harrym je trojrámeček s fotografiemi jedné kamarádky zestřední. Byl to dárek na rozloučenou po maturitě, prý, abych na ní nezapomněla. Před Harrym je můj oblíbený obrázek Cafe latte. Pod Harrym je zachycená kůže, na které přes okraj poličky visí dolů Thorovo kladivo, ani nevím, proč tam je. Nechtěla jsem ho nosit na krku, tak jsem ho tam pověsila a tak nějak tam zůstalo. A ještě před Cafe latte je dřevěná lžíce, kterou údajně můj otec na vojně vyřezal z jednoho kusu dřeva. Nevím, jak moc tomu věřím, ale stejně se mi líbí.
Vedle Harryho jsou úplně nejvíc vzadu tři šampusky. Nevešly se do skříňky s nádobím, tak skončily u mě jako dekorace. Čtvrtá je potom úplně vpravo. Před skleničkami je má asi nejvzácnější čičurka. Je to nádherná dřevěná skříňka, okovaná a zamykatelná. Moje mamka jí našla na půdě u prababičky, když jí vyklízeli (takže už tehdy musela být stará). Vzala si jí a používala jí většinu svého manželství jako šperkovnici. Já jsem jí potom poprosila, jestli bych jí nemohla přesunout k sobě, jako dekoraci a mamka souhlasila, ale nevím, jestli půjde se mnou až se budu stěhovat, nebo jestli zůstane zase mamce. Ještě před truhličkou je taková tenká hnědá čára - to je tužka z domu Karla Čapka (tedy jako suvenýr, ne, že bych ukradla čapkovu tužku). Vedle truhličky je usušená bílá růže - tu jsme dostávali při šerpování na maturáku. Vedle ní je podivná dřevěná soška nebo figurka jakéhosi zvířete. Podle pruhů to odhaduji na zebru. Je sice divná, ale mě se moc líbí. Potom je tam hodně špatně viditělná pidi ebenová soška (na tu se ale musíte vážně soustředit, jinak ji na pozadí černých knih nenajdete) a za tím vším je malý obrázek z kytičkou, další dárek od mamky. A poslední věc. Nahoře na Kladivu čarodějnic sedí stylizovaná soška africké bohyně (tedy to, že je to bohyně, jsem si vymyslela já, jinak pochází ze stánku na pouti ve vsi kousek od mého městečka).
Tak to je vše přátelé. Koukám, že celá část o dekoracích je vlastně delší, než ta o knihách, ale když u mě má každý kousek svůj příběh. Příště se můžete těšit na přesun nalevo od hlavní části - sekce 10 a možná hned i 11.

Jarní dumání: Knižní série

23. 4. 2012

Je tu zase pondělí a s ním nové téma do Jarního dumání, které pro nás organizuje Syki z Knižního doupěte. Tentokrát se budeme bavit o knižních sériích.

Knižní série. Jako koncept je to dobrá věc. Člověk si v jedné knize zvykne na postavy, seznámí se s nimi a díky sérii se s nimi nemusí hned loučit. Což, pokud si postavy skutečně zamilujete a líbí se vám příběh, je rozhodně výhodou. Nemusí to ale tak být vždy. Rozhodně byste našli knihy, u kterých byste uvítali, kdyby byly součástí celé série ale samozřejmě platí i opak. Jsou knihy, u kterých byste nejspíš nelitovali, kdyby skončily jako samostatná vydání. Pro mě právě takovou sérií je třeba Kal Leandros, kterého všichni milují, ale mě prostě nezaujal. Teď mám doma první díl, jsem si jistá, že další už číst nebudu ale zase mě mrzí, že mám nedokončenou sérii. Určitě jsou ale také série, kde bych nějaké ty rozšiřující knihy ocenila. Třeba u takového Harryho Pottera bych brala knížky z doby studií Jamese a Lily, nebo klidně i knížku nebo dvě zaměřené na osudy Albuse Brumbála. A co takový Lupin? Koho ještě by zajímal příběh jeho života, nakažení vlkodlakem, seznamování se s jeho novým stavem, snaha žít i přes to všechno normálně..?

Právě Harry Potter je ale také série, kde je naprosto jasně vidět dokonalá promyšlenost. Autorka v hrubých obrysech věděla, jak se bude celý příběh vyvíjet, věděla která zásadní věc se stane ve kterém díle a mohla tedy vesele psát a skončit právě včas. Ono totiž poznat, kdy je vhodné příběh ukončit je umění. Samozřejmě občas se může stát, že autor sice ví, jak se bude příběh vyvíjet, ale stejně tak nějak přetáhne. Přesně to se stalo s nedávno dokončenou sérií Odkazu dračích jezdců. Původně mělo jít o trilogii, ale při psaní posledního dílu Paolini zjistil, že to do jedné knihy prostě všechno nevměstná, a tak, aby čtenáře nepřipravil o nic důležitého, se rozhodl rozšířit sérii ještě o jeden díl. To je ještě naprosto pochopitelné a čtenářům to nijak zásadně nevadí (pokud tedy netrvá vydání posledního dílu stejně dlouho jako u toho zatroleného Paoliniho).  Navíc když už vymyslel takový pěkný svět, chce se do něj také jednou vrátit. Možná volně naváže na původní tetralogii, možná začne s úplně novou příběhovou linií, kterou jen zasadí do Alagaësie. Uvidíme, každopádně i na to se těším.
Potom jsou zase série, které jsou ukončené příliš brzy. Momentálně mě napadá Milénium, které mělo mít snad deset dílů, ale bohužel Stieg Larsson zemřel ještě než stihl dopsat čtvrtý a dokonce mu o pár měsíců uteklo i vydání prvního dílu. Máme tedy trilogii a pokud se srovná spor o práva, mohli bychom se dočkat i čtvrtého dílu se začátkem a koncem od Stiega a prostředkem dopsaným jiným autorem. A kdo ví? Možná se jednou někdo ujme synopsí všech zbylých dílů. Stieg totiž pěčlivě sepsal obsahy všech svých zamýšlených knih ještě než se vůbec do psaní pustil. 

Jsou ale i autoři, kteří Napíšou jednu knihu, ta má úspěch, rozhodou se na ní tedy navázat. Hele, zase úspěch. A tak si řeknou: "Co kdybych psal (psala), dokud budou lidé tuhle sérii kupovat?" A tak natahují a protahují, jejich zápletky jsou čím dál unavenější, čtenáře to pomalu přestává bavit, ale ze zvyku nebo zvědavosti si prostě kupují pořád další díly. Jak takovéhle série skončí? Většinou asi dost špatně. Třeba taková Anita od Laurell K. Hamiltonové. První díly jsou naprosto super. Anitu, jako postavu mám ráda, je mi sympatická a takového Jean Clauda naprosto zbožňuju. Jenže. Čeho je moc, toho je příliš. Hlavní zápletka každého jednotlivého dílu je vždy zajímavá, o tom žádná. Ale ta červená nit, která prochází všemi díly, tedy vztah Anity, Jean Clauda a Richarda, to už mě začíná lehce rozčilovat. Protože ona chce oba, nejdřív tedy má oba, pak si konečně vybere, ale stejně jí to táhne i k tomu druhému. Pak si tedy dá pauzu od obou. Pak předpokládám zase vybere jednoho šťastlivce, pak se zase rozejdou a tak pořád dokola. Koho by to bavilo? Jako chápu, že každá série potřebuje nějakou tu červenou nit, jinak by si nemusela vůbec říkat série. U Harryho je to zničení Voldemorta, u Dračích jezdců zase Galbatorixe, problém nastává, když je touhle linií právě milostný vztah. Z toho totiž autorka nemůže čarovat nijak zvlášť dlouho. Na druhou stranu to nemůže zase úplně utnout, protože hlavní postavy už si čtenáři stihli oblíbit a těžko by se s nimi loučili. Pokud tedy autorka vsadí na něco podobného, měla by tomu taky uzpůsobit množství dílů. Třeba takové Stmívání - od seznámení ke svatbě a dítěti. Konec. Ideální. Protože to někam vede. Ale natahování do nekonečna? To nemůže nikdy fungovat.
 Pro mě je ideální taková trilogie. To je tak akorát. Pokud je příběh dostatečně košatý a kniha je napsaná dobře, snesu ještě tak tu pentalogii. Ale tím bych nejraději končila. Víc už je prostě moc. Samozřejmě jsou i výjimky, neříkam, že ne. Přesto bych ale do kurzů tvůrčího psaní zařadila povinně lekci: "Jak poznat, že je čas ukončit sérii?" Potom bychom možná nemuseli trpět tolika sériemi, které si člověk kupuje vlastně ze zvyku.

Tour de Library #7

Další část prohlídky je tu. Tentokrát se budeme zabývat mými pidižvíky, kteří střeží kraj rámu postele (na něm totiž knihy stojí), aby mi to všechno nespadalo do hlubin za peřiňák. Co to bylo s tou postelí? Jednoduše. To co vidíte a na čem spočívá hlavní část mé knihovny je rám staré postele, postavený ke zdi s matrací zachycenou uvnitř těmi hezkými (provizorními - už asi 10 let) pásy zelené látky. Původně jsem zároveň s ní měla postel, a tohle opatření vzniklo, kvůli studeným zdem. Místo o zeď jsem se měla opírat o postel s matrací. Geniální že? Až na to, že matrace začala přepadávat, proto to provizorní (trvalé) řešení.
Jinak ano, bojím se závalu. Ale usíná se pod tím skvěle. I když teď už není postel zároveň s rámem, ale kolmo k němu, sražená se sestřinou postelí (dřív jsme pokoj sdílely, teď se v něm střídáme). Takže teď by mi knížky maximálně zasypaly hlavu. To už není o co se bát ne? Tak ale dost vykecávání, pustíme se do toho:


Úplně nahoře máme tenoučkého Malého prince - ten musí být navrch, protože si v něm ráda jen tak zalistuju, nebo ho taky předčítám psovi, když se bojí (třeba na Silvestra ohňostrojů nebo kdykoliv během roku bouřky). On se soustředí na můj hlas a poutavé vyprávění a na strach z těch zvuků venku úplně zapomene.
Malý vetřelec - knížka, která se mi moc líbí a přesto jsem ji zatím nedočetla (za to už jsem se do ní dvakrát pustila), vždycky jí odložím kvůli něčemu tenčímu, co si prostě musím přečíst hned a pak na ní zapomenu.
Zlodějka - úžasná, skvělá kniha, která několikrát překvapí svým průběhem. Nemohla jsem se odtrhnout.
Labyrint růže - zvláštní kniha, jejíž princip jsem asi tak úplně nepochopila. Je to příběh plný různých skrytých hádanek a tajemství a vy jako čtenář je máte asi rozluštit. Navíc v zadní části knihy je připevněn jakýsi pracovní sešit, který by vám měl pomoci. Já se nedostala ani přes první hádanku. Nejsem si ani jistá, jestli správně chápu o co má jít. Škoda, mohlo to být zajímavé.
Hladový příliv - skvělá kniha, snad někde z Indie (lokací si už nejsem úplně jistá). Každopádně je o malé vesničce skryté v jakémsi pralese, který ale pravidelně zaplavuje řeka. Alespoň to si z toho pamatuju (ach ta paměť). Ale vím, že se mi moc líbila.
Oxfordský slovník světových dějin - překvapivě jsem ho nikdy nepřečetla, ale už několikrát jsem si v něm vyhledávala, proto taky není tradičně úplně dole, ale poměrně vysoko - státnice z dějin se blíží a taková chytrá knížka se občas hodí.
Pod dekou - autobiografický grafický román. Úžasný, krásný a navíc dojemný. Co víc si přát?
První tři díly Odkazu dračích jezdců - čtvrtý díl zatím v oficiálním vydání chybí (hlavně z důvodu nedostatku financí), ale přečtené už jsou všechny, některé ne jednou.
Letopisy Narnie - krásné souborné vydání, jen poněkud nepraktické. Lepší by asi bylo mít knihy jednotlivě v nějakém boxu, ale Narnii samozřejmě miluju, kdo by nemiloval?
Labyrint - tentokrát v pevné vazbě. 
Hrobka - druhý díl Labyrintu. Ale zase opakuju, je to velice volné pokračování.
Atlas mraků - zase jedna, kterou jsem nečetla. Ale vypadá dobře.

A ještě pár slov k dekoracím. Nahoře na Malém princi stojí dřevěný lev. Dárek, který dostala má mamka (učitelka na základce) od jedné třídy na konci roku. Krásný, ale ona ho neměla kam dát, tak jsem se ho ujala já :) Lev má na pravé přední tlapě zelené světýlko na prst od Lemondu - pozůstatek z oslavy maturity (naštěstí není moc vidět). A před lvem stojí ještě retro budík. Plně funkční, pokud ho člověk natáhne. Je skutečně kovový, prostě jako originál. Jenom ho nemůžu používat, protože zvoní tak nahlas, že jsem vždycky dostala málem infarkt, než jsem ho dokázala vypnout. Tak slouží aspoň jako dekorace.
A to je vše přátelé. příště se přesuneme nahoru na poličku známou též jako sekce číslo 9.

Tour de Library #6

22. 4. 2012

Tak jsem tu zas s novou dávkou knížek z mé osobní knihovničky. Tentokrát se zblízka podíváme na sekci 7. Těšíte se? Tak jdeme na to:


Tahle část má dokonce i téma. Velice jednoduché - knihy z antikvariátů.
Paní Bovaryová - neskutečně nudná kniha, vážně. I když jsem jí zkoušla číst už poměrně dávno, možná to zkusím znovu.
Největší z Pierotů - toho jsem ještě ani nezkoušela číst, stejně jako následující knihu:
Shirley - zase starý příběh - nedostatek času
Leska a bída kurtisán - nevím, nějak mě nechytla. Nuda.
Chrám matky boží v Paříži - taky jsem se nedostala ani za první kapitolu. Nevím. Na klasiku asi nebudu. Že bych byla ignorant?
Následuje má sbírka Hemingwaye: Mít či nemít, Zelené pahorky africké, Ostrovy uprostřed proudu, Komu zvoní hrana, Povídky - z nich jsem četla přesně polovinu, a zatím se mi všechno líbilo. Můj milý Ernest byl totiž génius. Jediné co mě mrzí je, že dvě mé oblíbené tu stále chybí (asi se jich nikdo nechce zbavit) - samozřejmě to je Stařec a moře a potom Pohyblivý svátek.

Tady už je to zase obvyklá zmatená směska.

Putování na konec pokoje - to jsem sice četla, ale skoro vůbec si to nevybavuju. Pokud je to to, co si myslím, měla by být o člověku, který prostě nevychází ze svého pokoje, vše si nechává doručit, protože má naprostou fobii z celého světa a lidí v něm. Ale je dost dobře možné, že si to pletu a je to jen asociace příběhu úplně jiné knihy s tímhle názvem.
Ptačí srdce - další z chudinek, které na přečtení zatím čekají. Dárek od mamky mimochodem. 
Pak byl s námi konec - kniha, která o sobě tvrdí, že je vtipná, ale vážně, vážně není.
Krajka - tuhle knihu jsem si koupila kdysi v Tescu, když jsem chtěla vyděsit přítele, jaký jsem knihomil (byla tam největší s přijatelnou anotací), ale nakonec mě velmi příjemně překvapila. Až tedy na tu tloušťku, na převoz je poněkud nepraktická (navíc má měkkou vazbu).
Zimní přízraky - poslední díl volně navazující trilogie o Katarech, začínající Labyrintem. Má naprosto jiný formát než ostatní díly, takže je tady chudák takhle samotná.
Hannibal - Lecterův příběh, co víc dodat. Harris je génius.
Červený drak - první Harris, kterého jsem četla, tehdy ještě půjčeného z knihovny. Ale při první příležitosti jsem si ho musela koupitl.
Série Stmívání - všechny díly jsem dostala za složení maturity. Kdybych věděla, že jednou bude o tolik hezčí černé vydání, určitě bych si počkala, ale co se dá dělat. Zvláštní je, že první díl jsem měla půjčený z knihovny, ale vůbec nevím, jak jsem na ní přišla. To bylo ještě předtím, než vypuklo šílenství po upírech, o Stmívání se nikde nemluvilo a já jednou přišla do knihovny a ona na mě čekala v rezervacích. Za boha si ale nevzpomenu, proč jsem jí zarezervovala :)
Bartimaeova trilogie (Amulet Samarkandu, Golemovo oko, Ptolemaiova brána) - naprosto úžasné knížky o mladém čarodějnickém učni a démonu Bartimaeovi. Jenom o ní píšu, už mám chuť si jí přečist znova :) Každopádně tahle trilogie se rozhodně dostane v brzké době do Knih, ke kterým se vracím.

Tak to je z téhle části všechno. Jinak k dekoracím: nahoře na knihách stojí obrázek s jakousi černou postavou. Nic neznamená, nebyl to dárek, prostě se mi líbil. A před ním leží prak. Jako malá jsem pořád chtěla prak. V lese jsem hledala správné ypsilonové větve, abych si mohla vyrobit vlastní klidně z gumy z tepláků, ale nikdy jsem to nedotáhla do konce. Teď v dospělosti, jsem si jeden takový krásný dřevěný a kožený koupila, jako přípomínku mých dobrodružných choutek z dětství.  (Na fotkách bohužel není moc vidět, ale myslím, že prak si dokážete představit.)
To by bylo z téhle části vše a můžete se těšit na další pokračování - mé knižní obry.

The Gates

21. 4. 2012

(2010)

Oficiální text distributora: Nick se s rodinou přestěhuje z Chicaga do klidné komunity, která se nazývá Brány. Jako šéf místní policie brzy zjistí, že jeho noví sousedé jsou mnohem zajímavější, než se na první pohled zdálo. Vypadá to, že každý obyvatel ukrývá tajemství...
The Gates je fantastický seriál s kriminální zápletkou. Policista Nick Monohan se s rodinou přestěhuje do klidného „satelitního městečka“ pro bohaté, které se jmenuje Brány – podle toho, že je celé obehnané plotem s obří kovovou bránou. Vše vypadá idylicky: Dům je luxusní, sousedé milí, děti můžou chodit na prestižní školu… A kde by se v tak střeženém místě vzala kriminalita? Ale všechno je trochu jinak. Obyvatelé totiž ukrývají mnohá tajemství a málokdo je tím, kým se zdá. Brána neslouží ani tak k tomu udržet cizí lidi venku – spíš drží obyvatele komunity uvnitř...

Takhle podivně nudný seriál jsem už dlouho nepotkala. Sice tvrdí, že lidé z Gates mají tajné životy, ale v zároveň v prvních pěti minutách prozradí hned první tajemství. Kde je ta kriminální zápletka skutečně netuším, protože ačkoliv je hlavní postavou místní náčelník policie, řešení případů se moc nevěnuje. Spíš jde o politiku mezi upíry a vlkodlaky. Tajemno veškeré žádné. Část příběhové linie o malé sukubě naprosto přebytečná. A vlastně se tam vůbec nic neděje. Divák vždycky přesně ví co kdo dělá a proč, pachatele většinou také známe a těch pár zvratů na které se tvůrci zmohli je tak předvídatelných, že to není ani vtipné. Ani myšlenka už to není nijak zvlášť originální a když pokulhává i zpracování, hlavní příběh a scénář jsou naprosto o ničem a ani postavy nejsou moc sympatické, nezbývá než dát the Gates ** za snahu a jít od toho pryč.
I když ke konci první série to začalo být aspoň trochu zajímavé. Duch, který se mstí svému vrahovi tím, že se ho snaží utopit. Alespoň to bylo trochu strašidelné a člověk nevěděl o co přesně mu jde. Potom ale první série najednou skončila a druhá nevypadá, že by se chtěla točit. Prostě jedno velké zklamání. Můj názor? Ztráta času. Naprostá.

Tour de Library #5

Je tu další část mé malé prohlídky, tentokrát se podíváme na sekci 5 a nejspíš i sekci 6, protože tady to bude poměrně málo povídání. Tak začneme.


Konec časů, Jiné světy, Pavilon z oblaků, Budeš tam?, Malé hanebnosti, Malé krůčky, Pipi a Sokratés, Polévka z granátových jablek, L'Attaque - tyhle všechny jsou z Levných knih a zatím na ně nebyl čas, takže k nim nemám co říct.
Velikost L, Velikost XL - jediné dvě knížky, které jsem zatím četla od Meg Cabotové, ale obě docela pěkné. Určitě se jednou podívám i po jiných, nebo alespoň po třetím dílu.
Sex ve městě - předloha pro seriál se stejným jménem a asi jediný případ, kdy se mi seriálové (nebo filmové) zpracování líbí víc než kniha. Je psaná takovým zvláštním způsobem a nevím, nějak mě to nechytlo.
Vyhlídka na věčnost - nejnovější kniha Jiřího Kulhánka a jediná má kniha s autogramem. A jen tak mimochodem je naprosto skvělá.
Stroncium, Divocí a zlí (3,4), Noční klub (oba díly) - celý zbytek mé Kulhánkovské sbírky a zároveň jedny z knih, kterých si ve své knihovně vážím nejvíc. Proč? Protože Kulhánek je génius. A navíc jeho knihy už nejsou k mání a dotisk zakázal, takže to, že mám alespoň tyhle, je prakticky zázrak. Jen mě mrzí, že nemám všechny díly Divokých a zlých (přecejen mít druhou polovinu série je tak nějak o ničem)
Dole už je jenom má sbírka Douglase Adamse, shora to je Losos pochyb, pět dílů Stopařova průvodce, šestý dodatečný díl Stopařova průvodce napsaný Eoinem Colferem, Detektivní, holistická kancelář a úplně dole Dlouhý, temný řas svačiny duše.

Dekorace páté části. Dole visí moje tři voodoo panenky - jedna byla dárek, jednu jsem si koupila sama a poslední (tu úplně dole) rozdávala nějaká charita, pokud jim člověk přispěl. A potom nahoře na Konci časů sedí moje úžasná růžová panenka, kterou jsem si přivezla z Portugalska.

A rovnou jdeme tedy na 6. sekci:

Tak tady máme shora:
Věnečky - knížka psaná z pohledů různých postav účastnících se jedné svatby. Postupně pomocí náhodných událostí toho dne odhalujeme rodinné tajemství. Docela povedená, i když nadšením jsem neskákala.
Pod kůží - velice zvláštní sci-fi o mimozemšťanech, kteří využívají zemi jako svou vlastní farmičku, ale moc dobrá.
Služba zákazníkům - malá novelka ve které se autor pokouší ukázat naprostou nesmyslnost dnešní společnosti, kdy se ve službě zákazníkům můžete jen pokoušet domluvit s přístrojem po telefonu, místo abyste mohli prostě zajít a domluvit se s živým člověkem. Docela zajímavá.
Zvonokosy - dárek od mamky, zatím jsem je nečetla-
S elegancí ježka - skvělá úžasná kniha o domovnici, která sice není tak úplně klasicky hloupá, stará a zahořklá žena, ale pečlivě hraje svou roli pro všechny obyvatele domu. Moc dobrá, lehce filosofická kniha (protože domovnice se ve svém volném čase zabývá velkými filosofi.
Pochoutka - od stejné autorky, jako přechozí kniha. Tentokrát o slavném kritikovi jídla, který se na smrtelné posteli snaží rozpomenout na jednu skvělou chuť, ale neustále ji ztrácí ve vzpomínkách na všechny delikatesy, které mu byly předloženy (moc hezká kniha, ale pozor! nečíst nalačno)
potom jsou tu 4 knihy, které nechci aby byly vidět, protože jsou tzv. sra*čkové. Tyhle čtyři patří do série Román do kabelky od Blesku, ale na konkrétní tituly už si ani nevzpomenu.
Co život dal a vzal - moc dobrá kniha, rozhodně doporučuju, i když nedokážu přesně říct o čem byla, ale vím, že se mi líbila.
Dalších pět knih je zase sra*čkových, jména bohužel neznám. Vzpomněla bych si asi na dvě. 

Po straně vlevo máme:
Labyrint - nedávno tu na něj byla recenze
Forrest Gump 1 a 2 - dobrá kniha, i když psaná tak, jak Forrest mluví. Tady mi to ale nevadí, čte se to dobře.
Odkaz královny Nefertitti a dole Vládkyně dvojí země a Fata morgána - zbytek egyptské sbírky, četla jsem jen tu první a myslím, že nebyla moc dobrá. Bohužel.

Tak to by bylo všechno. Z dekorací a čičurek tu máme žluté kuře (dárek od sestry), které po zmáčknutí zpívá, potom nápis v němčině - Hier raucht nur der Schornstein a nakonec plyšový medvěd, který bydlel v mojí posteli na chatě, až jsem si ho jednou přivezla zpátky domů a strašne dlouho voněl, jako naše chata, takže jsem ho vždycky očuchávala a vzpomínala. Teď už bohužel vyčichl, ale stejně je plný vzpomínek. A před tím vrchnějším sloupcem ještě obvykle stojí krásná ručně malovaná dlaždice z oslav Johanky (Rožmitál pod Třemšínem má takovou skvělou akci s trhy). Tu si ale budete muset prohlédnout v úvodním článku.

Tour de Library #4

20. 4. 2012





Tentokrát se konečně dostáváme snad k jediné části, která je organizovaná prodle něčeho smysluplného. Dlouhatánská sekce knih, týkajících se starého Egypta. Má vlastní, soukromá posedlost. Tak jdeme na to:


Tak tahle část, obzvlášť ten levý kraj bude opravdu špatně vidět, ale když mě se nechtělo stěhovat lampu, protože na ní zrovna spal můj pes (tedy opřený o podstavec). Takže co tu máme?

Helmut Newton: work - obrovitánská knížka, obsahující nádherné fotografie Helmuta Newtona, geniálního fotografa. Sice sem nepatří, ale je tak veliká, že prostě nemám kam jinam ji dát.
Egyptologie a Mytologie - dvě knihy psané takovým tím způsobem pro děti, plné 3D papírových vychytávek, přibližující spoustu zajímavých věcí. 
Mytologie - tentokrát už opravdová chytrá knížka encyklopedického typu. Naprosto úžasný dárek od jedné kamarádky ze střední, kterou mi dala jako dárek na rozloučenou po maturitě.
Další dvě knihy encyklopedického typu jsou Starověké civilizace a Starověký Egypt, potom Faraoni a kouzelníci a Vzestup bohyně Hathor. To jsou knihy, které jsem skutečně nečetla celé, jen si v nich občas něco vyhledala, nebo si je prolistovala.
Potom tu máme National geographic zaměřený na Egypt a tenoučkou knížečku Egyptské mýty. Ty jsem si pročetla a dozvěděla se spoustu zajímavých informací.
Mnich a mistr - jedna z mála knih od Christiana Jacqa, která mě opravdu nebavila. Škoda jí.
Dva trůny a Hatšepsovet - dvě knihy od Dagmar Ledečkové. Moc hezké. Nezajímavý fakt: Hatšepsovet (první díl) jsem četla na schodech před naším bytem, když nám měnili okna a v bytě nebylo kde existovat.
Dějiny starověkého Egypta - tuhle knihu jsem si koupila a přitom nekoupila. Objednala jsem si totiž jinou od stejného autora a v Kosmasu to trochu zkazili a poslali mi tuhle, která je ale také moc pěkná a zajímavá a navíc byla tehdy dražší, ale oni mi ji poslali za cenu té původní. Dobrá náhoda :)
Teď tu máme dvě sady knih od Christiana Jacqa: série Egyptský soudce (1, 2 a 3) a Usirova tajemství (1, 2 a 3). Všechny naprosto skvělé, stejně jako prostě všechno, co Jacq kdy napsal.
Jejich veličenstva pyramidy - encyklopedie o pyramidách, známých i neznámých, nacházejících se na území Egypta. Moc hezká, i když jsem jí vlastně jen prolistovala.
Jak soudili faraoni - tohle ani netuším kde jsem vzala nebo co to je. Ale vypadá to zajímavě. Na to se budu muset podívat :)
Egypt - další, kterou si vůbec nevybavuju o co jde. (Musím tohle omluvit tím, že jednu dobu jsem tyhle knihy dostávala naprosto ke všemu a nějak jsem nestíhala všechny projít)
Královna králů - zatím jsem jí nečetla, ale chystám se. Jednou.


Mykerinos a božská pyramida - tuhle jsem nečetla, čistě z toho důvodu, že je to 5. díl a nějak jsem se nedostala k těm přechozím.
Černý faraon - další Christian Jacq, opět skvělý.
Vražda Tutanchamona - moderní příběh o vyšetřování Tutanchamonovi vraždy pomocí současných technologií, je tam mnoho informací také o objevu jeho hrobky a o chování tehdejších archeologů, dozvíte se také něco o zrádné kletbě. Moc se mi líbila.
Ramses II - moc dobrá kniha. Zajímavý příběh, i když některé postavy s Egyptské historie už jsou trochu otravné, protože je o nich spousta knih. Ramses je jedním z nich.
Amonova pravice a Kletba zlatého ptáčka - ty jsem zatím nečetla
Nefertiti, Bereniké - Dcera Kleopatry a Tutanchamon - ty se mi moc líbily. 
Další jsem zase nečetla až po knihy od Judith Tarr. Takže sem patří Farao, Pomsta bohů 1 a 2, Nefertiti a Achnaton, Egypťanky - Přízeň bohů a nakonec Lev v údolí
Král a bohyně, Trůn bohyně Isis - obě moc dobré knížky. Judith Tarr umí opravdu psát a navíc zbožňuju ty malé formáty a paperbacková vydání. Praktičnost něčeho takového ocení jen ten, který jako správný knihomol tahá právě rozečtenou knížku všude sebou.

Tak to by byla Egyptská část knihovny. Ještě se tu a tam objeví několik knih, které se jednoduše nevešly, ale tohle je naprostá většina. Tedy přečetla jsem toho daleko víc, ale ty byly z knihovny (to jsem ještě neměla potřebu vlastnit vše, co si chci přečíst).
Tahle část je vlastně základna, takže nemá žádné dekorace. Na ty si musíte počkat až do další sekce.

Tour de Library #3

19. 4. 2012


Opět je tu Tour de Library. Tentokrát se podíváme na sekci 3, která se obvykle skrývá za obrázkem mušle. Tahle bude krátká, protože se jedná o jediný sloupeček knih, ale příště si to vynahradíme, protože budu popisovat celou řadu pod sekcemi 1, 2 i 3, takže se rozhodně máte na co těšit.


A vezmeme to tradičně shora dolů:
Žízeň po životě - moc hezký životopis Vincenta van Gogha. Ten jsem si skutečně užila. Krátká vtipná historka: Mamka mi jednou z nákupu přinesla knížku, celá natěšená, jak mi udělá radost. Já se podívala na obálku, mlčky vzala mamku za ruku, dovedla jí ke knihovně a jenom ukázala na můj výtisk. Škoda. Druhá Žízeň putovala k sestře.
Na hřbětě Itálie - měla to být kniha popisující život v jedné z malebných vesniček v tuším Italských Alpách, ale vyklubala se z toho snůška nadávek a stížností na situaci v Itálii - politickou, ekonomickou. Mě to tedy nebavilo. Těšila jsem se na kočky válející se v poledním žáru a dostala jsem sjíždění mladých lidí za prací z hor dolů doměsta, protože se ve svém rodišti neuživí. To bylo veliké zklamání
Abeceda bláznů - velice impulzivní koupě v Levných knihách, která bohužel zklamala. Podle názvu jsem rozhodně nečekala knihu o válce.
Zápisky o skandálu - opět levné knihy, zatím jsem se k ní ale nedostala
Všechny duše - moc hezká knížka. Tedy pamatuju si z ní jen ty chvíle po sexu, kdy spolu rozmlouvali hlavní hrdina se svou milenkou (o ní si pamatuju jen že nosila vysoké podpadky snad?) A potom zamyšlení o tom, jak odpadkový koš vypovídá o svém majiteli. Tedy alespoň jeho obsah. Mimochodem to byla kniha, kterou jsem četla po prvním nastěhování na kolej, kdy jsem napjatě očekávala, s kým budu bydlet. Každopádně se mi moc líbila, protože jsem si koupila:
Černá záda času - od stejného autora, ale zatím se na ní nedostalo.
Příšerně nahlas a k nevíře blízko - skvělá, úžasná a naprosto divná kniha. Zaujala mě v obchodě hned, jak jsem jí prolistovala. Příběh mě absolutně chytl a myslím, že se jednou objeví v Knihách, ke kterým se vracím.
Naprosto osvětleno - od stejného autora jako předchozí, ale tahle se mi nelíbila. Nedokázala jsem překousnout způsob, jakým je napsaná - hrubky, chyby, vulgarismy. Působí, jako by ji psal naprostý idiot. Což je sice úmělecký záměr, ale já se nedostala přes první kapitolu.
Sbírka Haruki Murakamiho: Kafka na pobřeží, Norské dřevo, O čem mluvím, když mluvím o běhání, Na jih od hranic, na západ od slunce, Sputnik, má láska. Kromě Kafky jsem četla všechny a nebýt tak tlustá, už bych slupla i tu Kafku, ale když ona se mi nechtěla vejít do přední kapsy brašny na notebook. Všechny jsou ale naprosto dokonalé, tedy až na tu o běhání. Ta mě moc nebavila.
Kroniky Prydainu - pokud si dobře pamatuji, každá z nich je dělená ještě na dvě části a já jsem přečetla pouze první část první knihy. Nějak mě to nebavilo. Koupila jsem si je kdysi na Kosmasu, když jsem myslím hledala, co bych ještě přidala do objednávky, abych dosáhla na poštovné zdarma a narazila na tyhle dvě knížečky. Bohužel ale klamaly tělem, když me zaujaly obálkami. (Tehdy jsem ještě neměla nekonečný seznam knih ke koupi).

Tak to je z tohohle sloupce vše. Co se týče dekorací, tenhle sloupec obvykle kryje obrázek mušle a nad ním z poličky visí žlutý míček proti stresu, který mi ale vůbec nepomáhá, tak se na mě alespoň hezky šklebí. Jinak když je tahle část taková krátká a ochuzená, mohla bych vám říct něco k věcem přímo na stěně, které bych jinak nepopisovala, protože to nejsou přímo dekorace knihovny. (Teď už o knihách nebude ani slovo, takže pokud vás zajímají jen ty, můžete s klidem přestat číst.)
Takže: za sekcemi 1, 2 a 3 se skrývá dnes už naprosto neviditelné prostěradlo, nabarvené červeně, na kterém je zelený motiv chodidla. Zdál se mi ten prostor takový prázdný a když mě přešlo věšení plakátů mých oblíbených herců a zpěváků, vyrobily jsme se sestrou tohle. Bohužel už ho asi nikdo neuvidí (minimálně dokud se neodstěhuju od rodičů a nepřesunu všechny knížky na novou lokaci)
Potom nahoře nad poličkou je drsná Hello Kitty, která mi absolutně učarovala a musela jsem ji mít. Prakticky vedle ní je zarámovaná fotografie plzeňské lavičky, kterou jsem dostala od sestry (pořizovatelka rámu) a jejího přítele (autor fotografie) kdysi k svátku. Pod lavičkou je skvělý obrázek s žirafou, další (trochu starší) dárek od sestry. Ještě pod žirafou je na kartonu nakreslený obličej. Opět dílo sestřina přítele, dostala jsem ho spolu s lavičkou, měl chránit to sklo a já se rozhodla si i tohle umělecké dílo vylepit na zeď. Potom opět shora máme podivnou v paspartu a navíc rámu zasazenou kresbu klavíru. Naprosto netuším, kde jsme ji vzali, možná ji dostala sestra od nějaké kamarádky (myslím, že to tvořili na kroužku kreslení v Lidušce). Každopádně bylo tam volné místo, takže tam přišel klavír a už jsem se ho nezbavila. Síla zvyku.
Pod klavírem je potom temperový obrázek vlnobití. Autorkou je tentokrát sestra. Mamce se to kdysi tak líbilo, že to dala zarámovat a já si to pověsila :). Jinak z vln visí cedulka se zákazem kouření, která už ale také mizí za knihami. Tuhle cedulku jsem prosím pěkně ukradla na vlakovém nádraží Písek - město. Za což se upřímně omlouvám, tehdy jsem netušila, že se podobné věci dají také jednoduše koupit. :D Nahoře mezi obrázky je ještě (velice nepovedený) vlastnoručně vyrobený Ankh, neboli Egyptský kříž života. Ten je nalepený přímo na stěnu a silně pochybuju, že ho kdy někdo sundá dolů (také je to ukazatel toho, jak dlouho už pokoj není vymalován, ale to je zase jiná diskuze).
Potom úplně dole, teď už téměř schovaná za knihami, je nalepená kovová pohlednice, na které je klasický plakát I want YOU for US army. A protože je kovová, je na ní magnetka s Tutanchamonovou posmrtnou maskou, dárek od kamarádky, která jela do Egypta a velice mě litovala, protože to je místo, kam se chci podívat už asi tak od 12 let a zatím jsem neměla příležitost. Takže mi alespoň přivezla suvenýr. A pod Tutanchamonem je přichycený ještě papyrus, který ale pochází z výstavy Tutanchamonovy hrobky v Brně. A nakonec úplně vpravo je plakát s Werichem z Levných knih.
A proč že mám tolik věcí různě po stěně? Za prvé vážně nemám ráda prázdné stěny, zdá se mi, že čím víc věcí, tím útulnější je pokoj (víte jaké utrpění zažívám na koleji, kde nemůžu nic zatloukat ani lepit na stěny?). A hlavně je to zoufalá snaha skrýt tu příšernou růžovou stěnu. Ona totiž měla být oranžová. Původně. Ale bohužel to chytlo do téhle příšerné barvy, takže jí alespoň skrývám, jak můžu. To ještě tahle stěna je ta, která je nejvíc vidět. Měli byste vidět zbytek pokoje :D. Tak, teď už jsem toho ale vážně nakecala dost, takže končím a příště se můžete těšit na sekci 4.

Tour de Library #2

18. 4. 2012

Ve druhé části probereme překvapivě druhou sekci. Minule to možná vypadalo, že většinu knih v mé knihovně nemám přečtenou. Musím uznat, že je jich poměrně velké procento, ale zase vím, že k většině se jednou dostanu. Jediný důvod, proč jsem tolik svých knih nepřečetla je ten, že vždycky jednou za čas vyrazím do knihkupectví a potkám něco zajímavého, co si chci přečíst hned jak to přinesu domů. Jindy zase mám náladu na starou známou a nechci se pouštět do nové knihy, která by mě mohla třeba zklamat. Mít tak neomezený čas a žádné povinnosti, určitě by množství dosud nepřečtených knih klesalo. Tak ale teď už se pusťme do díla.


Tak vezmeme to zase hezky zleva:
Cesta - geniální a naprosto úžasná knížka i když tak depresivní, jako málokterá. Určitě se objeví ve Knihách, ke kterým se vracím.
Wicca: První zasvěcení - kdysi v prváku na střední jsem se začala zajímat o čarodějnictví a o vyznání Wiccy, naštěstí u toho to přestalo, protože jsem se nedokázala prokousat ani touhle tenoučkou knížečkou. Jen taková zajímavost: tohle byla první kniha, kterou jsem si objednala z Kosmasu
Grafologie - velice základní příručka o rozboru písma. Překvapivě to docela odpovídá.
Rok nekonečného strádání - skvělá kniha, kterou jsem z nějakého důvodu nedočetla. Vážně netuším proč jsem ji kdy odložila, ale rozhodně se k ní někdy vrátím.
Osamělost prvočísel - skvělá, úžasná knížka o dvou velice mladých lidech, jejichž život naprosto změnilo jedno jediné rozhodnutí. Rozhodně doporučuji.
Skafandr a motýl - knížka psaná člověkem, trpícím tzv. syndromem uzamčení. Kompletně ztratil kontrolu nad svým tělem, ale jeho mysl funguje normálně. Tenhle konkrétní člověk dokáže hýbat snad jen očima a jedním víčkem. Přesto spolu s ošetřovatelkou, která pro něho vymyslela určitý druh abecedy, sepsali autobiografický román o jeho stavu a o jeho životě před a po. Skvělé a opravdu děsivé.
Šťastné dny - kniha o člověku, který si tuším ve svých třiceti opatřil místo v domově důchodců a hodlá tam mezi staříčky dožít. Taková zvláštní ale milá.
Potom následuje má sbírka Jane Austen: Anna Elliotová, Mansfieldské panství, Opatství Northanger, Pýcha a předsudek, Láska, přátelství a jiné prózy, Rozum a cit a Lady Susan. Chybí tu má Emma, kterou momentálně drží jako své rukojmí má sestra (jak jinak nazývat zapůjčení knihy, které trvá už déle než rok?) Jane jsem přečetla celou, kromě Lady Susan a Lásky, přátelství a jiných próz. Sice jsem si je koupila, ale potom jsem začala pochybovat, jestli chci číst možná nedokonalá a nedokončená díla. Ale stejně bych se vsadila, že neodolám.
Tuhle část nezdobí žádné čičurky, takže se můžeme rovnou přesunout do druhé části téhle sekce.


Tak tady opět zleva a potom až dojdu ke sloupečku, vezmeme to shora dolů.
Ještěrčí ocásky a Dívka se zlatými kalhotkami - tyhle dvě knihy jsem dostala opět od mamky. Dívka mě zaujala tuším v Tescu, mamka si všimla, že si jí prohlížím a koupila mi ji i s další od stejného autora. Zatím jsem neměla to potěšení ani s jednou, ale dostanu se k nim.
Dítě zvané "To" - Skvěle napsaná ale naprosto děsivá autobiografická kniha o chlapci, kterého jeho matka příšerně týrala. Psala jsem o ní do 30ti denní výzvy, určitě se na ní podívejte.
Sladkost života - Velice povedená severská detektivka, jen si najděte obálku a hned vás zaujme :)
Dewey - Skvělá knížka psaná knihovnicí o osudech kotěte, které našla v boxu pro vracení knih a rozhodla se nechat si ho jako maskota knihovny. Všichni návštěvníci si ho moc oblíbili a dostal se dokonce i do televize. Skutečný příběh psaný tak krásně, že jsem skutečně Deweyho oplakávala, když zemřel (ačkoliv bylo jasné, jak životopis kočky dopadne). Prostě skvělá
Každé lidské srdce - jeden z pokladů, objevených v Levných knihách. Je psaná formou zápisků do deníku a popisuje opravdu neobyčejný život. Moc jsem si jí užila. Zrovna tahle kniha se mnou byla u doktora, když jsem naposledy měla angínu :)
Zápasník sumó, který nemohl ztloustnout - moc hezká jednohubka, lehce filosofická, ale strašně milá.
Erotický potenciál mé ženy - zvláštní, tuhle knihu jsem četla, pamatuju si jednu, dvě scény, ale základní linii příběhu už ani netuším. Ale vím, že se mi moc líbila a zhltla jsem jí strašně rychle.
Ahoj mami - tohle ani netuším, co je. Dostala jsem ji od mamky jen tak bezdůvodně a nějak mě nezaujala, takže putovala do knihovny a zatím jsem ani blíž neskoumala o co jde.
Ramses prokletý - dokonale béčkový pidirománek. Četla jsem ho pro odlehčení během mé posedlosti starověkým Egyptem a nebyl tak úplně špatný.
Schůzky - 9 Kč v Levných knihách, no nekupte to. Ale zatím nepřišla na řadu.
Sny - malá brožurka o snech (ne, není to snář), kterou jsem zatím jen prolistovala, ale nijak podrobněji jsem ji nezkoumala
Neobyčejný čtenář - skvělá novelka o tom, co se stane, když královna Anglie propadne čtenářské vášni :) Úžasná
Inkognito - malinká novelka, tak akorát do plesové kabelky, ale zatím jsem se k ní nedostala.
Skandál v Čechách - dvojjazyčná knížečka, na které jsem se učila číst Anglicky, tehdy pro mě byla moc těžká, teď na ní zase není čas. Co se dá dělat.
Tři muži ve člunu - tahle kniha o sobě tvrdí, že je humorná, mě ale příšerně nudila. Hrůza
Vražda jako společenská událost - naprosto úžasná kniha. Strašne jsem se u ní nasmála. Obsahuje typy jako: pokud jdete vraždit do divadla, mějte na svou oběť ohledy a počkejte s vraždou až těsně po představení; pokud vraždíte v luxusní restauraci, zvolte nějaký čistý způsob vraždy, žádnou krev a vnitřnosti, abyste nekazili chuť okolním stolovníkům. Prostě opravdu zábavná a navíc poučná :)
Soukolí - stejný příběh jako u Schůzek
Frankenstein - zase jedna dvojjazyčná, tuhle už jsem ale přečetla, je to úroveň pro začátečníky a je moc hezky psaná, i když to není přímo originální příběh, ale velice zjednodušená verze.
Život na lednici - skvělá kratičká knížečka. Vypráví o svobodné matce a její náctileté dceři. Obě se doma míjejí a komunikují převážně vzkazy na lednici. Co se ale stane, když matka zjistí, že trpí rakovinou? Jak říct takovou novinku svému dítěti, se kterým se vlastně nikdy nevidíte? Moc hezká a donutila mě se trochu zamyslet.

To je z téhle sekce všechno. Dekorace jsou tady dvě. Jedna je knížka, kterou jsem si ale koupila čistě kvůli její vazbě. V antikvariátu jsem jí zahlédla a prostě jsem jí musela mít, i když jí rozhodně nehodlám číst. A druhá leží na knihách, je to naprosto úžasný růžový plyšák, kterého mi ušila sestra k jedněm vánocům. Má to být taková příšerná postava z naší oblíbené počítačové hry (asi tak sto let staré). Je to úžasný dárek, i když nikdo nepochopí, o co jde, protože tu hru nikdo nezná. Ale nevadí, je to vlastně takový soukromý vtip. Dokonce mu v tom jeho rypáčku udělala i nudli :D Porovnat můžete sami s fotografií v úvodním článku.

Tour de Library #1

17. 4. 2012






Konečně se dostáváme k věci. První část mé knihovničky je tady, plně odkryta a já vám o svých miláčcích něco povím.

Tak první tady máme Nebezpečné známosti. Jedná se o předlohu k filmu Velmi nebezpečné známosti. Ale pozor. Film si příběh opravdu hodně pozměnil a zmodernizoval. Celá kniha je psaná formou dopisů, takže akce veškerá žádná. Přesto je úžasná.
Petrolejové lampy - dárek, který nemám zatím chuť si přečíst.
Žirafy - kniha z Levných knih, zatím jsem se k ní nedostala.
Jaro ve Fialtě - to by tu ani nemělo být, jedná se o knihu mé sestry a zatím snad není ani jednou čtená.
Princezna Masako - mělo by jít o knihu ze zákulisí dnešního japonského císařství, nevím, zkusila jsem ji, ale zdála se mi trochu moc politická. Rozhodně si ji ale přečtu až si nebudu hlavinku zároveň zatěžovat školou
Prodavač odpuštění - skvělá kniha, vyprávějící o lidech snažících se šířit překlad bible v době, kdy byly veškeré překlady z latiny zakázané církví, protože knězi nechtěli, aby lidé rozuměli jejich učení a mohli se modlit doma
Oceán v kapce rosy - netuším, co jsem si myslela, když jsem jí kupovala
Tak pravil Zarathustra - dárek od mamky, když jsem začala studovat filosofii, ale nečetla jsem ji a ani nehodlám. Nietzsche se čte naprosto strašně
Gaudí - Životopis Gaudího, ješte jsem se k němu nedostala, ale chystám se na něj jednou

Jinak můžete vidět úplně vlevo můj magnetický kalendář, který ale poslední dobou zanedbávám, protože jsem málo doma. Na princezně Masako visí můj přívěsek na krk, který tam sice nemá co dělat, ale nosím ho tak často, že se mi nechce ho uklízet do šperkovnice. Pod ním je vidět vršek malé knížečky citátů s nápisem Mé ženě s láskou, dárek od jednoho mého milého kamaráda. A na knihách sedí plyšová čivava, první věc, kterou jsem si koupila za vlastnoručně vydělané peníze (nekdy ve 13 letech).


Tak, tady to vezmeme shora:
Posvátná země, hledání starověkého Peru - opět Levné knihy, vypadá zajímavě, napůl archeologie, napůl příběh. Docela se na ní těším.
Hrobař - skvělá detektivka o člověku, který pohřbívá lidi zaživa. Jen pro silné povahy, části z pohledu obětí jsou trochu drsné.
Ta, kterou jsem se nestala - velice zvláštní kniha, která sleduje dvě příběhové linie, odehrávající se zároveň jedné ženě. Jedná se vlastně o alternativní realitu. Hlavní hrdinka udělala jedno rozhodnutí a my sledujeme oba možné následky (řekněme pokud by se rozhodla pro nebo proti něčemu, jak by to změnilo její život). Zezačátku trochu matoucí, ale nakonec výborné.
Casanova - neskutečně nudně pojatý životopis. Nedočetla jsem a ani nehodlám.
Helmut Newton - životopis úžasného fotografa. Zatím jsem neměla tu čest, ale rozhodně se na ní chystám.
Kateřina Keplerová - velice povedený i když smyšlený životopis, rozhodně doporučuji
Hledání ztraceného času - zase jednou jsem si chtěla připadat vzdělaná a sečtělá, ale ukázalo se, že na čtení Prousta prostě nemám.
Glamorama - koupila jsem si jí narychlo před cestou vlakem, nakonec jsem cestu stejně prospala a kniha putovala do knihovny, ale chystám se na ní
Čekání na sníh v Havaně - ze začátku hodně pěkná kniha o chlapci vyrůstajícím v Havaně, potom ale začal mít náboženské vize nebo co a to mě totálně odradilo, nedočetla jsem ji.
Zodiac - popis jednotlivých jeho vražd, psaný ale stylem zápisů z vyšetřování, bez příběhu, jen suchá fakta, nuda.
Hříšná Messalina - poměrně dobrá, i když vážně obsáhlá
Kdysi - erotické fantasy, zvláštní kombinace, ale není to vyloženě špatné
V temnotě - já vím, že tahle série je hodně oblíbená, ale mě se prostě nelíbila, první díl jsem nedočetla a rozhodně nehodlám kupovat další.

Tak to by byla první sekce mé knihovny. Organizovaná čistě podle velikosti a toho, jak mi knihy přišly pod ruku. Žádný řád v tom nehledejte. Jinak před sloupcem knih je obvykle umístěn obrázek Sponge Boba, ten ale musel jít kvůli focení pryč, můžete si ho prohlédnout v úvodním článku k Tour de Library. A to je asi všechno. Můžete se těšit na druhou část.

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.