Nejoblíbenější blog 2012

31. 12. 2012

Ani jsem nečekala, že bych tenhle článek sepisovala, ale stalo se to a já chci na úvod ještě jednou moc poděkovat Martheen, že mě do své pětky blogů zařadila. Její výběr můžete vidět tady a rozhodně doporučuju tam zaskočit a trochu se porozhlédnout, její blog je totiž jeden z těch lepších. Jinak za celý tenhle projekt vděčíme Eloran Arroway z blogu Simplesiya. Teď už se ale pusťme do mého vlastního výběru:


1) slečna Stela - moc milá slečna, která spíš než o knížkách píše o svém životě, ale já si její slova vždycky ráda přečtu

2) Freckles - další skvělý blog, na kterém najdete nejen recenze a meme, ale také spoustu článků obecně o knihách a zajímavé projekty a na její názory z recenzí moc ráda dám

3) Rodaw - na tenhle blog sice moc často nezaskočím, ale rozhodně pravidelně sleduju její videa a opravdu oceňuju, že se jako jedna z mála blogerů nebojí mluvit do kamery, i když se nám ještě pořád odmítá ukázat :)

4) Jilly - opravdu příjemný blog, na kterém najdete i spoustu věcí mimo knižní komunitu (já tam například čerpám hudební tipy), i když poslední dobou ho Jilly nechává ležet trochu ladem, což je rozhodně škoda

5) Martheen - ne, nezařazuju jí sem jen proto, že ona nominovala mě, její blog s malými kytičkami po stranách je jedno z mých oblíbených míst, kam se vždycky ráda vracím a pokud v Bloglovinu vidím, že napsala nový článek, okamžitě se běžím podívat

Tak, to je asi vše, i když bych sem ráda zařadila spousty dalších. Možná vás to překvapí, ale mě přijde, že jsme tak úžasná komunita, že se stane opravdu vyjímečně, že bych zašla na něčí blog a už se nevrátila nebo nedej bože s křikem utekla. Že bychom byli všichni tak úžasní a kultivovaní? Možné to je..

Bylo nebylo #55

30. 12. 2012

Tak, a další rok je zase v háji. No chápete to? Já tedy ne. Každopádně konce světa jsme se nedočkali (i když jsme mu dali ještě týden navíc, kdyby se náhodou jen zpozdil), a tak se opět hlásím s rubrikou Bylo nebylo. Tentokrát se v úvodu nebudu moc vykecávat ono totiž ani není moc co říct, můj život sestává poslední dobou jen z práce a zase práce a v práci budu i zítra, takže na mě myslete. A rozhodně chystám video do rubriky Co je nového, letošní Vánoce totiž opravdu stály za to. Tak, ale zpět k věci:

Catherine Fisher - Inkarceron

Anotace: Sedmnáctiletý Finn denně bojuje o život v Inkarceronu, obrovském vězení, které má vlastní inteligenci a krutě s ní střeží tisíce vězňů. Finn si je díky znamení na ruce jist, že se zde nenarodil jako ostatní, ale přišel Zvenčí. Claudia je dcerou Správce Inkarceronu a má se vdávat; nenáviděný princ jí byl nastrčen mocichtivou královnou. Panuje totiž navenek středověká Doba – supermoderní svět se zastavil a dobrovolně se zbavil vší techniky v zájmu míru. Claudia i Finn jsou vězni svých světů – jenže vše se změní, když naleznou křišťálový klíč, který jim umožní spolu komunikovat.

První věty: Finna srazili tváří k zemi a připoutali ke kamenným kvádrům hlavní tranzitní cesty. Ruce mu roztáhli do stran a zatížili okovy tak masivními, že mohl sotva pohnout zápěstím. Kotníky mu ovíjely propletené smyčky železného řetězu, přikovaného ke kruhu v dláždění. 

No nezačíná to zajímavě? Já myslím, že rozhodně ano. Už jsem totiž skoro na konci a musím říct, že zatím nemám jedinou výtku. 
Občas si skoro přeju, abych si knížky nevybírala tak dobře. Přecejen snáz se píšou kritické recenze, než pořád dokola opakovat jak strašně se mi všechno na knize líbilo. Nenudí vás to trochu? Mě totiž ano, ale co se dá dělat, holt mám asi dobrý čuch na to, co se mi bude a nebude líbit. Taky někdy přemýšlíte nad takovými věcmi, nebo to zase jenom já?

Posuď knihu podle obalu #8

28. 12. 2012


Tohle meme je dobře známé, takže předpokládám, že nemusím vysvětlovat o co jde a vděčíme za něj Syki z Knižního doupěte.

Matt Haig - Radleyovi: Upíři odvedle

Anotace: Zdá se, že manželé Radleyovi, lékař Peter a jeho žena Helen, žijí naprosto normálně – bydlí na poklidném anglickém předměstí v krásném domě, klábosí se sousedy, navštěvují pravidelný čtenářský kroužek a zažívají obvyklé krize manželského páru středního věku. Jejich dospívající děti, Klára a Rowan, prožívají své teenagerské bolístky, stud a zlobu stejně jako většina jejich vrstevníků. Ale přece je na Radleyových něco zvláštního. Proč kolem jejich domu utichá zpěv ptáků a bzukot hmyzu? Proč se všichni členové rodiny pečlivě mažou opalovacím krémem 60+?

Můj názor: Tahle obálka je dokonalou ukázkou toho, jak jednoduše lze vyjádřit obsah knihy, aniž by člověk prozradil příliš mnoho. Kostkovaný ubrus s muffinem na talířku - dokonalá ukázka obyčejnosti, na druhou stranu z muffinu teče krev ze dvou očividně upřích kousnutí. K tomu máme jednoduchý design názvu knihy v podobě jmenovky na dveřích a podtitul spolu s názvem autora už jen celek nenápadně doplňují. Jediná výtka, kterou mám je, že bych jméno autora ponechala také bílé. Takhle už máme v těch názvech trochu moc barev a celkový dojem to maličko ruší. To je ale jen nenápadný detail, který nemusí vadit každému. A opravdu se mi líbí i ostatní obálky, kterými se tahle kniha může pyšnit:


No nejsou krásné? Každá je jiná a přitom každá je tak dokonale symbolická. Kterou byste si vybrali vy?


Život mi pije krev! - Jessica Abelová

26. 12. 2012

Anotace: Upírské strasti a pasti.
Život stojí za houby, když vám táhne na dvacet, jste švorc a nemáte holku, zato máte naprosto bezperspektivní práci. V případě Dava Millera si to bezperspektivní můžete ještě třikrát podtrhnout. Život stojí ještě víc za houby, když jste zaměstnaný na noční šichtě v Poslední zastávce, v nejlepší upírské večerce a když se můžete těšit nanejvýš na to, jak budete celou věčnost doplňovat do regálů sušené hovězí maso a krevní konzervy. Ale když Dave začne s psychotickým upírem Wesem bojovat o přízeň krásné gotičky Rosy, neživot se mu opravdu zkomplikuje…

Dave je upír. Bohužel od jeho života nemůžete čekat úžasné večírky, bohatství a šaty jak z románu Jane Austen. Ne všichni upíři jsou elegantní intelektuálové. Třeba takový Dave pracuje na noční směně v malé samoobsluze. Když byl ještě člověk, šel se tam ucházet o místo a to místo ke svému překvapení dostal. Navěky. Radu, majitel tohohle obchodu a zároveň mocný starý upír, ho totiž pokousal, udělal z něj upíra a zároveň se tak stal jeho pánem, kterému Dave nemůže nic odmítnout. Dave od té doby strádá. Mezi lidmi, kteří o existenci upírů nemají ponětí, se totiž moc pohybovat nemůže (přišlo by jim podezřelé, že nikdy nejí a ve dne nevychází ven) a navíc odmítá zabíjet. Pije tedy jen plazmu z krevní banky, což ho jako upíra oslabuje. Mocný upír z něj tedy nebude, lepší práci taky nedostane a navíc je nešťastně zamilovaný do jedné své pohledné zákaznice. Je vůbec možné, že by tahle smrtelnice mohla jeho lásku opětovat? Nebo dá raději přednost Wesovi, opálenému svalnatému krasavci a shodou okolností také upírovi? A dokázala by vůbec zkousnout pravdu o svých nápadnících?
Tenhle grafický román mě tedy opravdu zklamal. Kresba není nijak úžasná, ale špatná taky ne. Však se podívejte sami:



Na druhou stranu příběh značně pokulhává. Zápletka je sice zábavná (i když zdaleka ne originální), ale příběh je vyprávěn strašně zkratkovitě a obsahuje obrovské díry. Hrdinové se jednou setkají a hned jsou kamarádi, on jí v opilosti řekne, že ji miluje a v dalším okénku už spolu chodí a podle stavu jejich vztahu ne zrovna krátce. No řekněte, koho by to bavilo? Sice chápu, že kreslit příběh je ještě o něco náročnější než ho prostě napsat, a že papír je drahý a že s určitou zkratkovitostí musí člověk u grafických románů nebo komixů prostě počítat, ale na druhou stranu, co je moc, je příliš.
Proto už se k Život mi pije krev (obálky v úvodu článku si moc nevšímejte, název očividně pochází ještě z původních návrhů) nehodlám víc vyjadřovat. Zklamání obrovské a kdybych za ni dala plnou cenu a ne tu značně sníženou z levných knih, byla bych nejen zklamaná, ale navíc i naštvaná sama na sebe.

Šťastné a veselé..

24. 12. 2012

Všem mým čtenářům přeju krásné a hlavně klidné Vánoce, spoustu dárků, nejlépe těch knižních a samozřejmě lásku a takové ty věci. Krásně si svátky užijte a buďte rádi, že jste rádi. 
Já můžu jen doufat, že v příštím roce zase rádi zavítáte na můj blog a že na mě kvůli občasným výpadkům a celkovému omezení provozu nezanevřete. Teď se jdu zase svalit před televizi k nějaké krásné pohádce a jdu si spravit chuť po rybí polívce nějakým tím cukrovím. Taky vás doma nutí tradičně sníst alespoň jeden talíř rybí polévky k obědu? A taky se skoro nebráníte, i když vám vůbec nechutná? Tradice je holt tradice.

Bylo nebylo #54

23. 12. 2012

Tak, jak jsem slíbila, tak taky činím. Další článek, tentokrát tradiční a navíc mé oblíbené meme: Bylo nebylo. Nebudu vás zatěžovat nějakými zdlouhavými úvody. Všichni víte o co jde a z mého včerejšího článku víte, co se děje v mém životě a proč jsem poslední týden mlčela. Navíc už mám s dnešním článkem velké zpoždění, protože obvykle publikuju hned ráno, ale nevadí. Uklízení a tvoření vosích hnízd je prostě důležitější. Ale nebudu si stěžovat, tohle jistě všichni znáte, takže jdeme rovnou k věci.

E. L. Doctorow - Homer a Langley

Anotace: Dosud poslední román jednoho z nejvýznamnějších amerických spisovatelů E. L. Doctorowa je překvapivě napsán v ich-formě a svou atmosférou připomene legendární autorovo dílo Ragtime. Slepý a ve stáří téměř hluchý Homer sepisuje příběh jejich společného života jako svého druhu závěť, jako pokus zachovat pro budoucnost zprávu o posledních potomcích dříve bohaté a vážené rodiny. Oba žijí po smrti rodičů v kdysi přepychovém sídle na Páté avenue, které se zvolna mění ve skladiště a životu nebezpečný labyrint. Před světem se spíše uzavírají a vyhýbají se mu, a přesto jejich chátrajícím domem postupně prochází téměř celé dvacáté století.

První věty: Jsem Homer, ten slepý bratr. O zrak jsem nepřišel najednou, bylo to jako ve filmu - pomalé zatmívání. Když mi řekli, co se děje, chtěl jsem to nějak měřit; nebylo mi ještě osmnáct a všechno mě zajímalo.

Nezní to zajímavě? Já můžu říct, že to zajímavé rozhodně je. Sice jsem Homera ještě nedočetla, protože mi konečně asi po třech týdnech čekání z Buxu dorazila zásilka tří knih, na které jsem se strašně těšila, takže jsem oproti svým zásadám Homera odložila a pustila se do jedné z nich, ale i když jsem teprve za půlkou téhle tenoučké knížečky, musím říct, že se rozhodně nenudím. Na druhou stranu musím říct, že takhle kniha a vůbec Doctorow jako spisovatel, rozhodně nesedne každému a doporučovala bych ji spíš pro starší ročníky.

Konečně!

22. 12. 2012

Proč jsem tak nadšená? Konečně mám volný víkend. A nemyslím volný, jako že nemusím dělat úkoly, ale volný, jako že nemusím na další dvanáctku do práce. Poslední týden jsem byla v práci každý den alespoň o dvě hodiny déle a poslední tři dny dokonce o 4 hodiny. Oba poslední víkendy byly taky pracovní, a tudíž jsem neměla vůbec ale vůbec na nic čas. Většinou jsem dorazila domů tak pozdě, že jsem se jen najedla, vysprchovala a padla do postele. Prostě hrůza. Už ani v tom vlaku jsem nečetla, protože mi padala hlava. Teď třeba už mám třetí den rozkoukaný jeden díl seriálu. Proč? Protože jsem si ho pustila vždycky jen na pár minut při ranním vypravování, spíš jako zvukovou kulisu než jako cokoli jiného. Bloglovin přetéká novými články, které si chci přečíst, email hlásí 60 youtube videí, které chci vidět a můj blog chudák trpí prázdnotou. Ale víte co? On ten čas vážně nebyl ani při nejlepší vůli. Teď bych navíc měla doma trochu pomoct, ale včera jsem si tak namohla záda, že se nemůžu hnout. No je tohle normální? Alespoň sezení u počítače nebolí. Díky bohu za ergonomicky tvarované židle. 
Ale zpátky k blog..nebudu slibovat, že se polepším, protože to slíbit prostě nemůžu. Nebudu se omlouvat, protože tentokrát výpadek nebyl způsoben mou leností. Alespoň ale můžu říct, že přes Vánoce se pokusím napsat několik článků do zásoby, abych měla jednou za čas vždy co zveřejnit. A také už se vždycky budu smát těm omluvným příspěvkům od školáků a studentů, kteří si myslí, že toho mají hodně. Pokud studujete a ještě pracujete, pak vám věřím. Pokud jenom chodíte do školy, případně na pár kroužků, počkejte, až začnete pracovat. To teprve zjistíte, co to znamená, mít toho hodně :) Zatím se tedy loučím a jdu se zhroutit do postele naprostou únavou. Začátek článku jsem totiž psala ráno a od té doby jsem uklízela a smejčila a teď jsem úplně hotová. Za odměnu mě ale čeká opravdu dlouhá vana a pak možná i chvíle s knížkou. Už se neskutečně těším.

Knižní vzpoura - level 6

18. 12. 2012


Skvělá výzva z dílny Awekki, ve které se všichni snažíme bořit stereotypy. Nikdy vás nenapadlo číst za chůze nebo čichat ke knihám? Tak teď je ta správná chvíle, kdy můžete vyzkoušet něco nového! Budete mít dost odvahy splnit všechny mise a dostat se až na vrchol?


Posledních pět misí přede mnou. A tyhle už jsou čistě z mé hlavy, protože účast na knižním srazu v nejbližší době splnit prostě nestihnu. Zajímá vás, co za šílenosti jsem vymyslela? Rozhodně se máte na co těšit..

Čtení poslední stránky jako první - zlozvyk mnoha knihomolů. Můj naštěstí ne, ale rozhodla jsem se to zařadit do svého rebelského počínání. Teď jen doufám, že to co jsem se na poslední stránce dozvěděla není až tak důležité.

Čtení vzhůru nohama - při téhle jsem se opravdu pobavila. Opakovat to ale nehodlám. Jedna stránka mi trvala snad hodinu a stejně pořádně nevím, co se tam dělo :D

Čtení celou noc - tohle už jsem dlouho nepraktikovala, protože poslední dobou jsem nějaká zodpovědnější, ale vím, že se mi párkrát povedlo vidět při čtení knihy západ slunce i svítání. Krásný pocit, jen druhý den pak za moc nestojí.

Čtení pod stolem - vysmívám se tradičním místům, kde lidé s oblibou čtou. Postel? Nuda. Křeslo? Jak předvídatelné. Pod stolem? To je to pravé místo pro mě. Tam mě nikdy nikdo nenajde (jen toho světla by tam mohlo být víc).

Střídání žánrů - správný rebel se nenechá zavřít do jednoho boxu. Raději přeskakuje od jednoho ke druhému a to s oblibou dělám i já. Čtu YA romance i fantasy, trošku té klasické fantasy, společenské romány, detektivky, zkusila jsem i thriller nebo pohádky. Nevyhýbám se historické literatuře, klasice ani tradiční brakové literatuře pro ženy i dívky. Pokoušela jsem sci-fi, naučnou literaturu a dokonce i komixy a grafické romány. Myslím tedy, že i tahle mise může být považována za splněnou a tím pádem, pokud dobře počítám, je ze mě generál.

Souhlasíte? Mohu vést knihomoly do bitvy proti uniformitě? Já myslím, že jsem rohodně připravená. A pokud budeme statečně bojovat, možná na svou stranu přetáhneme i pár zatvrzelých tradicionistů. 


Při téhle výzvě jsem si užila hodně zábavy a zažila velké množství hodně udivených pohledů. Nejvíc mě ale bavilo vymýšlet vlastní šílenosti. Proto všem, kteří to ještě neudělali, doporučuju zapojit se taky. Výzva sice brzy skončí, ale co byste to byli za rebely, kdybyste se drželi nějakých nalinkovaných uzávěrek? Proto jděte do toho s odvahou a NIKDY SE NEVZDÁVEJTE!

Posuď knihu podle obalu #7

14. 12. 2012


Tohle meme je dobře známé, takže předpokládám, že nemusím vysvětlovat o co jde a vděčíme za něj Syki z Knižního doupěte.

Bram Stoker - Drakulův host

Anotace: Bram Stoker se proslavil především upířím románem Drakula. Ve svých povídkách se představuje jako tvůrce jemného literárního strachu, barvitých kulis, dramatických střetů i nečekaných rozuzlení s ironickým nádechem. Jeho povídky se právem řadí ke klasice strašidelné literatury, ať už je to titulní „Drakulův host“, poeovská „Indiánská žena“ či proslavený „Soudcůvdům“. Knihu uzavírá literární portrét Brama Stokera z pera Ondřeje Müllera,který autora představuje v překvapivém světle na pozadí viktoriánské Anglie. 

Můj názor:  Tak tomuhle já říkám hrůzná obálka. Ne, pardon. Hrozná obálka. Co si jako autor tohohle paskvilu myslel? Červeno, černo bílé schéma beru a líbí se mi. K Drakulovi to celkem pasuje ale to písmo? A ta kreslená postava? Co to má být? Tenhle typ kresby se mi nikdy nelíbil a tahle obálka mě o opaku rozhodně nepřesvědčí. Možná svým kolegům ještě přitíží. Možná, kdyby měl obličej čistý, ale ty linky? Hrůza. A vraťme se tedy k písmu. Jméno autora, podtitul a nakladatelství jsou v naprostém pořádku, ale ten hlavní název knihy mi přijde naprosto nevkusný. Skoro bych řekla až dětinský. Prostě celkově neprostý propadák. Já bych mnohem radši viděla obálku jenom červenou s těmi černými kaňkami a jednoduchý bílý nápis namísto téhle "kapající" příšernosti. Tenhle týden hodnocení rozhodně nebude pozitivní.



Dívka, která si hrála s ohněm - Stieg Larsson

13. 12. 2012

Anotace: Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý.
Policie zahájí celostátní pátrání po Salanderové, podporované mediální kampaní, ve které vycházejí najevo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je přesvědčen o její nevině, avšak Lisbeth odmítá jakoukoliv pomoc při pátrání po skutečném viníkovi. Do hry vstupuje nelítostný gang násilníků, který jde po Salanderové, a tak se kniha mění v závod o její záchranu… Kniha Dívka, která si hrála s ohněm je knihou, která nenechá čtenáře vydechnout. 

Páni. Ta poslední věta z anotace je vážně pravdivá. Já sice četla s velkými přestávkami, kvůli práci a následné únavě, ale stejně jsem na tuhle knihu pořád musela myslet. Snažila jsem se domyslet si, kdo může být vrahem, co se ještě o Lisbeth dozvíme a jak to sakra celé dopadne. Ani v jednom odhadu jsem se netrefila. O to větší jsem zažívala na konci knihy nadšení. Ale vezměme to popořádku. 
V tomhle díle začínáme sledováním Lisbeth na dovolené. Po úspěchu s Wennerströmově aféře si ulila dost peněz, aby do konce života nemusela pracovat, takže po sobě spálila všechny mosty a začala cestovat. Po celém světě. Nakonec se ale rozhodne vrátit do Švédska a okamžitě se na ni nalepí smůla. Tři lidé jsou nalezeni mrtvi, mezi nimi i Lisbethin poručník a vražedná zbraň má na sobě její otisky prstů. Samozřejmě se po ní okamžitě rozběhne policejní pátrání a do hry se zapojují i její přátelé jako civilní detektivové, snažící se dokázat Lisbethinu nevinu. Nebo alespoň přijít na to, proč by měla vraždit tři lidi, z nichž dva snad ani nikdy dřív nepotkala. Kdo je skutečným vrahem? A proč usiluje o Lisbethin život? To se dozvíte v téhle strhující detektivce.
Tahle kniha byla jedním slovem úžasná. Stieg opět rozehrává velice složitou hru, plnou osob s podivnými jmény, místních názvů, které nedokážu vyslovit a ani se je neobtěžuju správně číst a hlavně napětí, nebezpečí a přesně dávkovaných kousků informací, díky kterým se čtenář postupně může pokoušet celou záhadu vyřešit. A ne, vrahem tentokrát skutečně nebyl zahradník. Celý příběh se, stejně jako policejní vyšetřování, ubírá velice spletitou cestou. Stieg si na přímočaré "nalezení mrtvoly -> odhalení vraha"  jednoduše nepotrpí. Za to nám ale nabízí velice detailní pohled do života Lisbeth Salanderové, tedy jedné z nejzajímavějších postav, se kterou jsem se v poslední době setkala. Její životopis ale samozřejmě celý příběh ještě víc komplikuje, protože to, co Lisbeth zažila, také přímočarostí zrovna neplývá. Ale víte co? Já si takový složitý a nepředvídatelný příběh užiju mnohem víc, než něco jednoduchého a odpočinkového. Samozřejmě i takových knih je jednou za čas třeba, ale teď zrovna jsem měla náladu na něco zajímavějšího a Stieg Larsson mé přání do puntíku vyplnil. Já musím říct, že jsem naprosto spokojená. Sice ten konec byl poněkud neuvěřitelný, ale na druhou stranu opravdu efektivní. Nemyslíte?

Red Dwarf

12. 12. 2012

Oficiální text distributora: Toto je volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Posádka je mrtvá, zahynula v důsledku ozáření. Jediní, kdo přežili jsou Dave Lister, který byl v době nehody na lodi ve stavu nevědomí a jeho březí kočka, bezpečně uzavřená ve skladišti. Po probuzení za tři miliony let je Lister pouze ve společnosti tvora, jenž se vyvinul z jeho kočky, a Arnolda Rimmera, holografické simulace jednoho mrtvého člena posádky. Já jsem Holly, lodní počítač s IQ 6000. Což je stejně jako má 6000 učitelů tělocviku.

:D tenhle seriál je prostě úžasný. Ano, je opravdu starý a je to na něm vidět. Ano, je spousta lidí, kteří ho nikdy milovat nebudou. A ano, kvalita postupně opravdu klesá, ale kruci, když už se jednou na Dwarfa podíváte a zamilujete si ho, ani ty nejhorší vtipy by vás od něj už neodradily. Je přesně o tom co tvrdí volání o pomoc těžařské lodi Červený trpaslík. Celá posádka obrovské lodi zahynula, loď nerušeně letěla dál a lodní počítač zatím čekal, až se hodnota ozáření sníží natolik, aby mohl vypustit jediného přežívajícího člena posádky ze stáze (komora, ve které neplyne čas). Lister tedy katastrofu přežil a teď žije na prázdné lodi spolu s hologramem Rimmera, člověka, se kterým se naprosto nesnese a Kocoura, humanoida, který se vyvinul z kočky (stejně jako my z opic). Později v hlubinách vesmíru naberou ještě robota Krytona a samozřejmě důležitou roli má Holly, lodní počítač. Trpaslík tedy pluje vesmírem zhruba směrem k domovu, kam se stejně nemůže posádka dostat živá a jeho obyvatelé si krátí čas, jak jen můžou. 
Pokud jste fanoušky starého dobrého britského humoru (a to "starý" myslím doslova, trpaslík pochází z roku 1988), Trpaslíka už znáte a pokud vám čirou náhodou zatím jeho existence unikala, teď už nebude. Nerada mluvím o komediálních seriálech, protože vtipnost se vysvětlit nedá. Dá se ale ukázat, tak co třeba hned kousek prvního dílu?


Není to skvělé? Věřte, že je. Víc se o Červeném trpaslíkovi vyjadřovat nehodlám. Jen ještě řeknu, že je to jeden z mála seriálů, které sleduju v českém znění a vůbec ale vůbec mi to nevadí. Tak dobrý je.

Knižní vzpoura - level 5

11. 12. 2012


Skvělá výzva z dílny Awekki, ve které se všichni snažíme bořit stereotypy. Nikdy vás nenapadlo číst za chůze nebo čichat ke knihám? Tak teď je ta správná chvíle, kdy můžete vyzkoušet něco nového! Budete mít dost odvahy splnit všechny mise a dostat se až na vrchol?


Čtení v obchodě - zrovna jsem nepotřebovala nakupovat oblečení, takže jsem si vzala knihu sebou do Tesca. Tolik divných pohledů jsem za čtení knihy už dlouho nedostala.

Účast na autogramiádě - splněno! Obvykle na autogramiády nechodím, protože jsou vždycky strašlivě daleko, ale byla jedna, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Ano, Jiří Kulhánek. Autor, kterého naprosto miluju, a který nikdy autogramiády nedělá. Teď se ale po bůh ví kolika letech odhodlal a já tam nemohla chybět. Skvělý zážitek, o kterém jsem psala tady.  



Porovnávání vůně knih - to mě nikdy nenapadlo, ale když už je to na seznamu... Věděli jste, že např. taková kniha Srdce netvora má velice jemný buket, připomínající papír a inkoust? Na druhou stranu antikvariátní kniha Bídníci voní jako kouř od táboráku a maličko jako půda u babičky. Zajímalo by mě, co všechno ta kniha mohla zažít, než se dostala do mé knihovničky. 

Čtení při posilování - ale fuj. Tahle mise byla zákeřná. Obvykle totiž před sportem utíkám, no spíš ho rozvážným krokem zdálky obcházím. Co bych ale neudělala pro hodnost plukovníka. Udělala jsem tedy asi dva kliky a přitom čučela do knihy. Nevím vůbec, o čem jsem četla a navíc mě teď naši psi považují za blázna, ale stálo to za to. Jsem zase o krok blíž!

Chlubení se novými knihami lidem, které to vůbec nezajímá - má pravidelná zábava. O knihách (a hlavně těch nových) totiž vyprávím na potkání, takže splnění téhle mise mi nedělalo nejmenší problémy.


Tak, hotovo. Teď jen vymyslet některé vlastní mise, abych dosáhla nejvyší šarže. To ale přece nemůže být tak težké, ne?

Srdce netvora - Andrew Davidson

10. 12. 2012

Anotace: Román Srdce netvora vypráví příběh bezejmenného muže, který byl po autonehodě převezen do nemocnice s rozsáhlými popáleninami. Z bohatého pornoherce, jenž svůj úspěch postavil na dokonalém vzhledu, se najednou stává netvor. Uvědomuje si, že starý život je nenávratně pryč, a léčebné procedury podstupuje s jediným úmyslem: až se uzdraví, spáchá sebevraždu. Jeho plán však zpochybní pacientka z oddělení pro duševně choré, Marianne Engelová, která ho začne navštěvovat. Vypráví mu příběh jejich lásky, který se měl odehrát ve čtrnáctém století, a postupně přidává i milostné příběhy svých přátel z různých koutů světa. Hlavní hrdina zjišťuje, že se do bláznivé umělkyně zamiloval... Srdce netvora je mnohovrstevnatý román, jehož ústředním tématem je síla lásky, která přetrvá navzdory věkům. Zrcadlí se nejen v ústředním příběhu popáleného muže a jeho přítelkyně, ale i ve vložených mikropříbězích, které jsou neuvěřitelně silné.

Úžasná kniha s ještě úžasnějším příběhem. Spousta lidí na buxu v komentářích říká, aby si lidé moc nevšímali anotace a já konečně chápu proč. Protože i když je anotace docela přesná, ani zdaleka nedokáže vyjádřit, jaká tahle kniha je. Známý a úspěšný pornoherec zažije autonehodu. Ta ho sice nezabije, ale znetvoří ho popáleninami natolik, že neexistuje ani nejmenší naděje, že by se mohl ke svému životu vrátit. Chce tedy co nejdřív zemřít, ale přesto lékaři dělají co mohou, aby ho zachránili. A skutečně se jim to povede. Krok za krokem se jeho tělo uzdravuje. Jeho mysl na tom ale není o nic lépe. Až do chvíle, kdy se v jeho pokoji objeví jediná návštěvnice - Marianne Engelová. Krásná, ale bláznivá. Začne našemu hrdinovi vyprávět příběhy.
Tvrdí mu, že už se jednou setkali, kdysi, ve 14. století spolu prožili hlubokou lásku, při níž on ale zahynul a ona byla potrestána pokáním. Od té doby čekala, až se s ním znovu setká, aby mohla své pokání dokončit. Po kouskách mu vypráví jejich příběh a přidává také další příběhy. Příběhy lásky, která je tak silná, že člověka spálí. Každý z nich končil tragicky, ale měl v sobě také určité kouzlo. Náš netvor se díky Marianne vzává myšlenky na sebevraždu a po té, co mu ona pomohla uzdravit se natolik, že mohl opustit nemocnici, se on začíná starat o ní. Její nemoc totiž postupuje závratnou rychlostí a její manické záchvaty jsou stále častější a poznamenávají ji fyzicky stále víc. Jak jejich tragická láska skončí? A je možné, aby pohádka, kterou Marianne vypráví byla pravdivá?
Jak říkám, naprosto úžasná kniha. Prolýná se tu hned několik příběhů, jejichž středem je Netvorova cesta za uzdravením. Procházíme s ním životem od okamžiku nehody, přes celou rehabilitaci. Jedná se o velice otevřenou zpověď člověka, který ví, že jeho život skončil, i když jeho tělo žije dál. Tento příběh navíc ozvláštňují ty historické "pohádky" Marianne. Ty byly od autora rozhodně dobrou volbou, protože dodávaly mezi filosofování o životě spoustu akce. Už když jsem se do Nevorova srdce prvně začetla, měla jsem pocit, že na mě čeká něco neobvyklého a rozhodně jsem měla pravdu. Myslím, že se tahle kniha zařadí mezi jedny z mých nejoblíbenějších, protože je mi naprosto jasné, že při každém dalším čtení v ní vždy objevím něco nového. A takové knihy jsou ty nejlepší, nemám pravdu? Za mě prostě naprostá spokojenost a můžu Srdce netvora jedině doporučit. Přidávám ale varování: tahle kniha rozhodně není pro děti nebo pro lidi se slabším žaludkem. Nacházejí se v ní velice grafické scény, které i mě občas neudělaly tak úplně dobře.

Bylo nebylo #53

9. 12. 2012

Dneska úvod prakticky nebude. Další týden uběhl a já sobotu trávila v práci na dvanáctihodinové směně, na kterou jsem navíc z nedostatku spojů o víkendu dorazila o hodinu dřív a po ní jsem zase čekala, až si pro mě mamka přijede a jelikož se nám podělalo auto, cesta domů trvala jednou tak dlouho a teď jsem unavená, bolí mě nohy, protože tahle spešl víkendová směna byla z důvodu stěhování celého obrovského skladu (zásob i regálů a kancelářského nábytku) k nám do skladu do nového města a zítra mám jít zase do práce, kde budeme ještě dolaďovat, abychom v pondělí už mohli naplno jet a obsloužovávat zákazníky a prostě mě prosím omluvte. 

Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm

Anotace: Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Dva novináři časopisu Milénium jsou zavražděni krátce před publikováním článku o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý.
Policie zahájí celostátní pátrání po Salanderové, podporované mediální kampaní, ve které vycházejí najevo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je přesvědčen o její nevině, avšak Lisbeth odmítá jakoukoliv pomoc při pátrání po skutečném viníkovi. Do hry vstupuje nelítostný gang násilníků, který jde po Salanderové, a tak se kniha mění v závod o její záchranu… Kniha Dívka, která si hrála s ohněm je knihou, která nenechá čtenáře vydechnout. 

První věty: Byla připoutaná koženými řemeny k úzké pryčně s rámem z tvrzené oceli. Popruh měla utažený přes hrudní  koš. Ležela na zádech.

Tenhle díl začíná trošku hardcore a ani potom si nebere moc servítků. Rozhodně je to docela rozdíl od YA knih, které jsem četla poslední dobou, ale rozdíl rozhodně vítaný. Jen mi vadí, že nemám dost času, abych mohla číst pořádně, ale tenhle týden byla práce opravdu náročná a domů jsem dorazila vždycky tak vyřízená, že jsem koukla co nového na netu, povyprávěla s mamkou co nového v práci, pustila jeden díl seriálu a v deset hodin jsem šla spát. Takže jsem četla vždycky jen půl hodinky ve vlaku do práce a pokud jsem na zpáteční cestě neusnula, četla jsem i cestou domů. A zrovna tahle kniha si takové zacházení rozhodně nezaslouží. Nedá se ale nic dělat. Postupuju pomalu, ale za to vytrvale. :) A co vy? Četli jste? Líbila se? Nebo vás alespoň zaujaly první věty?


Nákupní seznam 2013

8. 12. 2012

V loňském roce jsem se účastnila Novoročního knihovzetí na rok 2012 z dílny Kath. Tento projekt se mi hodně líbil a byl mi opravdu nápomocný při sestavování seznamů knih před návštěvou knihkupectví. I když je tedy fakt, že jsem v průběhu roku seznam několikrát měnila, knihy z něj vyhazovala a zase zařazovala nové, měnila jsem konečný počet a i když už jsem se jakž takž ustálila na titulech, neustále jsem je přehazovala podle priority. Prostě jsem se od původního záměru projektu dost vzdálila. Pro příští rok jsem se tedy rozhodla pro vlastní malinký projekt. Nečekám, že by se rozšířil, ale já chci mít něco takového na blogu pro svou vlastní potřebu, tak jsem si řekla "proč ne?". A protože nechci nikomu krást názvy a bannery a pak se hádat a podobně, vytvořila jsem si vlastní s velice originálním názvem "Nákupní seznam". Jeho účel je jednoduchý. Vytvořit si seznam knih, které si v příštím roce rozhodně chci koupit. Tenhle seznam není omezený množstvím, a vlastně ani ničím jiným, jen by měl v ideálním případě obsahovat knihy (takové ty věci z papíru se stránkami popsanými inkoustem, které všichni tak milujeme). Já hodlám knihy řadit podle priority a pokud už je známé datum vydání (alespoň v rámci měsíce či ročního období), budou dostud nevydané knihy seřazeny na konci seznamu právě podle tohoto data. Postupně je budu vyškrtávat a uvidíme, jak se mi bude dařit plnit můj původní záměr. A po kterých kráskách teď v nejbližší době toužím?

1. Lucie Adamová - Odstíny života (12.1.2013)
2. Scott Westerfeld - Behemót (12.1.2013)
3. Scott Westerfeld - Goliáš (23.1.2013)
4. Stephen Chbotsky - Ten, kdo stojí v koutě (12.1.2013)
5. Catherine Fisher - Sapphique (23.1.2013)
6. Kerstin Gier - Zelená jako smaragd (16.2.2013)
7. Kami Garcia - Nádherné bytosti (23.1.2013)
8. Carrie Ryan - Tma a prázdnota (15.3.2013)
9. Jeanne DuPrau - Město Ember (17.6.2013)
10. Lauren Oliver - Chvíle před koncem (5.4.2013)
11. Felix J. Palma - Mapa času (17.6.2013)
12. Alex Scarrow - Jezdci časem (15.3.2013)
13. J. R. Ward - Milenec z temnot (9.5.2013)
14. Anna Godbersenová - Intriky (26.3.2013)
15. Anna Godbersenová - Závist (16.8.2013)
16. Scott Westerfeld - Krásní (17.6.2013)
17. Scott Westerfeld - Speciálové (16.8.2013)
18. Scott Westerfeld - Kompars (16.8.2013)
19. Lauren Oliver - Delirium (18.5.2013)
20. Laurell K. Hamilton - Incubovy sny (30.7.2013)
21. Neil Gaiman - Nepropadejte panice (17.6. 2013)
22. John Green - Hvězdy nám nepřály (18.5.2013)
23. Kami Garcia - Nádherná temnota (17.6.2013)
24. Kami Garcia - Nádherný zmatek (17.6.2013)
25. Ariana Franklinová - Labyrintem smrti (9.5.2013)
26. Ariana Franklinová - Relikvie mrtvých (30.7.2013)
27. Ariana Franklinová - Vrahova modlitba (15.9.2013)
28. Mats Strandberg - Oheň (9.5.2013)
29. Laurell K. Hamilton - Micah (15.9.2013)

30. Laurell K. Hamilton - Danse Macabre (21.11.2013)
31. John Green - Looking for Alaska (21.11.2013)

Posuď knihu podle obalu #6

7. 12. 2012


Tohle meme je dobře známé, takže předpokládám, že nemusím vysvětlovat o co jde a vděčíme za něj Syki z Knižního doupěte.

Chris Priestley - Příšerné příběhy strýce Montaguea

Anotace: Strýc Montague žije osaměle, jen se svým tajuplným sluhou. Třebaže cesta k jeho ponurému starému domu vede hlubokým strašidelným lesem, malý Edgar svého příbuzného rád navštěvuje. Strýc má totiž nepřebernou zásobu hrůzostrašných historek. Jenže čím víc jich chlapec vyslechne, tím víc se cítí nesvůj. Ve vzduchu visí cosi zlověstného. Mlha venku houstne, v domě panuje čím dál větší zima a ozývají se v něm podivné zvuky. Odkud strýc všechny ty historky zná a proč ve svém sídle uchovává předměty, které v nich sehrály neblahou roli? Edgar nakonec zjistí, že strýcův život má svou velmi temnou stránku, která je strašlivější, než si vůbec dokázal představit.

Můj názor:  Tahle obálka je jednoduše úžasná. Podobný styl obálek se mi vždy strašně líbil a tady navíc skvěle vyjadřuje o čem kniha je a o co jde v jednotlivých příbězích. Na fontu není nic extra pozoruhodného, ale přijde mi, že náladu obálky dobře doplňuje. Prostě naprostá spokojenost. Právě díky obálce jsem v knihkupectví knihu prvně vzala do ruky a zkoumala, co že to vlastně je. 


Od stejného autora už vyšly i knihy Příšerné příběhy z Černé lodi a Příšerné příběhy z temného tunelu, které mají díkybohu podobný styl obálek:


A hádám, že stejného autora obálky má i kniha Koláč s kapkou jedu od Alana Bradleyho:


Nemyslíte? Nijak jsem to nezjišťovala, ale ten styl je hodně podobný. Jak se líbí tyhle obálky vám? Nepřijdou vám snad nevhodné na knihy pro malé děti, že ne?

Postcrossing #10

6. 12. 2012

Taky milujete ten pocit, když přijedete po týdnu domů a na stole na vás čeká 6 nových pohlednic? Já tedy rozhodně. Už proto, že mám zase jednou co vám tady ukázat. Máte radost? Je tu další dávka pohlednic z celého světa. A tentokrát dokonce i pár míst, odkud mi ještě nikdy nic nepřišlo. Tak dost kecání a jdeme na to. 

 
Jedna ne příliš povedená pohlednice z Portugalska. Není na ní nic neobyčejného a navíc je obrázek maličko rozmazaný. Ale nevadí, i tak z ní mám radost. Další zajímavý fakt je, že tahle rozhodně přišla od muže. Nebo znáte nějakou dívku, která by se jmenovala Raul? 


Opět jedna z krajů, které vidím na zadní straně pohlednice poprvé. Island. A hned taková milá a navíc poučná. Tahle auta byla prý používaná v polovině 20. stol. pro přepravu pošty a pasažérů mezi městy Akranes a Akureyri. Dokážete si představit vést se v něčem takovémhle? To bych někdy moc ráda. Obzvlášť ta zadní část musí být zajímavé posezení.


A další nový stát - Švýcarsko. Tady z té pohlednice jsem se nic dozvěděla. Je na ní jen zpáteční adresa a razítko s nápisem Take it easy. Ale co se mi moc líbilo, byl penízek, nalepený na pohlednici, jako malá upomínka. Předpokládám, že nebude mít moc velkou hodnotu, ale je hezký a hodlám ho nosit v peněžence pro štěstí.


Další nádherná pohlednice. A dokonce téměř černobílá. Tahle přišla v obálce a jsou na ní ruiny někde v Holandsku, v rodném městě odesilatelky. Prý už v tom městě nebydlí, ale pořád tam pracuje. Tedy ne v těch ruinách, ale v obchodě. No není krásná?


Další pohlednice se zimní tématikou. Tahle přišla z Německa a je naprosto nádherná. Bohužel na ní není o moc víc informací. Jen, že odesílatelka v tomhle městě dřív bydlela. 


A nakonec jedna opravdu tematická. Přišla z Finska a pokud se nemýlím, je na ní muž vezoucí si domů Vánoční stromeček na kole. Tenhle mě potěšil asi nejvíc. Je moc hezký a navíc mám ráda netradiční pohledy odkazující na Vánoce. Doufám, že se jich v příštích pár týdnech vyrojí ještě víc.

A co vy? Který z pohledů se vám líbí nejvíc? A jaký máte názor na Vánoční pohledy? Taky vám vadí ten tradiční kýč se Santou? A co takové tradiční vánoční ozdoby? Takové budu posílat letos já. Povedlo se mi najít jedny opravdu povedené. Možná je i vyfotím a přidám do příštího dílu Postcrossingu. Uvidíme.

Knihy, ke kterým se vracím #11

5. 12. 2012


On už je prosinec. Věřili byste tomu? Úžasné. A za chvíli je tu konec světa, po něm Vánoce a pak rok 2013. Jen doufám, že ta třináctka tam nebude smolná, protože mít smůlu celý rok bych asi nepřežila. Jinak co vám budu takhle na začátek ještě povídat? Venku je nasněženo, obchody nahodily atmosféru a dneska nás čekají čerti, které já osobně nesnáším. Dřív to byla hezká tradice, kdy dospělí chodili po ulicích a strašili malé děti. Teď to odrostlejší haranti využívají k tomu, aby pod maskou čerta mohli dělat bordel a házet petardy lidem pod nohy. V takový den já raději moc nevycházím, alespoň tedy v inkriminovaných hodinách, ale letos zrovna tou dobou půjdu z práce a pak z vlaku, tak budu jen doufat, že jich moc nepotkám. Jaký máte na čerty a andílky názor vy? Jsem zase v něčem jediná? No nic, vraťme se k tématu. Tentokrát jsem vybrala netradičně grafický román. Jeden důvod byl naprostý nedostatek času na čtení a druhým byl fakt, že se celá kniha odehrává v zimě pod sněhem. A který mám na mysli?

Craig Thompson - Pod dekou

Rok vydání: 2005
Anotace: Pod dekou je první objemný komiks v dějinách tohoto žánru, kterému nakladatel věřil natolik, že jej vypustil v knižní podobě rovnou, aniž by jej měl otestovaný v nějakých sešitových či časopiseckých vydáních. Jde vlastně o velmi civilně, ale přitom nápaditě a zábavně líčený příběh autorova dětství, mládí a první velké lásky. Zároveň se tu řeší problém lidí, kteří byli vychováni na mírně řečeno nábožensky horlivém (a nemírně řečeno fanatickém) americkém venkově a kteří se pak zpod téhle deky i zpod jiných dek obtížně derou ven. Je to vražedně přímočarý příběh, při kterém si vzpomenete na vlastní věk nevinnosti a lásky tolik, až vás to píchne do srdce jako rampouch z pravé wisconsinské zimy. 

Recenze: "Pod dekou" je krásná kniha. Je to vlastně autobiografie, ve které Craig vypráví o svém dětství, dospívání a své první lásce. Je to takové milé, otevřené a strašně opravdové. Vypráví o dětství s mladším bratrem v méně než příjemných podmínkách (měli společný pokoj i společnou velkou postel, rodina měla málo peněz a navíc byla strašně pobožná), o svých zážitcích ze školy (kde byl šikanován), o jakýchsi církevních táborech (na kterých dětem vůbec nejde o víru) a hlavně o Raině. Dívce do které se zamiloval, dokonce s ní začal na dálku chodit, a která z něj udělala muže. Craig se tu dotýká mnoha citlivých témat jako je náboženství, šikana, první masturbace, sex a také díky Rainině bratrovi o problematice mentálně postižených lidí ve společnosti. Já osobně bych ji na základních školách dávala jako povinnou četbu, protože kde jinde může člověk číst takhle neformálně o všech důležitých problémech, které ho mohou v době dospívání potkat? 
Já tuhle knihu prostě miluju a vždycky jednou za čas si ji znovu pročtu. Ona, i když vypadá strašně tlustá a má téměř 600 stran,  se čte strašně rychle a navíc je kreslená tak krásně, že si ani nevšímáte jednotlivých obrázků a vidíte jednolitý film. Nevím už, co bych k ní víc řekla. Tohle prostě musíte vidět na vlastní oči. Mě třeba se styl autora moc líbil, ale to je hodně subjektivní už u obyčejných knih, natož u těch grafických, takže posuďte sami a pokud se vám bude líbit, pošlete to dál. :)

Proč právě tahle: Musím říct, že tentokrát vůbec netuším, jak jsem se ke knize dostala. Nemyslím, že by mi ji někdo doporučoval, nebo že bych kdy četla recenzi a jsem si jistá, že jsem si ji koupila sama, ale proč? To už odnesl čas. Každopádně jsem moc ráda, že jsem to udělala. Jak už jsem říkala v té kratičké recenzi, tahle kniha je prostě skvělá, líbí se mi její grafická i textová stránka a za boha nemůžu najít nic, co bych jí vytkla. Tentokrát to vážně dál rozvádět nebudu, protože důvod "je jednoduše skvělá" vám stejně nic moc neřekne. To musíte posoudit jedině sami, takže se rovnou vrhneme na ukázku:

Ukázka:





Knižní vzpoura - level 4

4. 12. 2012


Skvělá výzva z dílny Awekki, ve které se všichni snažíme bořit stereotypy. Nikdy vás nenapadlo číst za chůze nebo čichat ke knihám? Tak teď je ta správná chvíle, kdy můžete vyzkoušet něco nového! Budete mít dost odvahy splnit všechny mise a dostat se až na vrchol?


Rozečtení dvou a více knih - tohle obvykle neprovozuju, protože se mnohem radši soustředím na jeden příběh za druhým, ale zkusila jsem, abych skutečně splnila každý kousek výzvy. Vzala jsem si knihu povídek od Sakyho a Na velikosti nezáleží od Meg Cabot a musím říct, že tahle kombinace povídek a románu ještě jde. Se dvěma romány to ale rozhodně zkoušet nebudu.

Čtení pod dekou s baterkou - první z mých vlastních výzev. Zkoušeli jste to někdy? Já tohle provozovala hlavně, když jsem byla malá a měla jsem už jít dávno spát, ale rozhodla jsem se starý zvyk oživit. Sice jsem se pod tou dekou málem udusila, ale nevadí, mise splněna :D


Upřednostňování čtení před úklidem - provozuji pravidelně. Nedělá mi totiž problém před úklidem upřednostnit cokoliv :)

Vnucování knih lidem, kteří o to nestojí - vyzkoušela jsem na svém otci, nečtenáři. Díval se na film o Zodiacovi a protože mám o tomhle vrahovi knihu, hned jsem mu ji vnutila, že si ji musí přečíst. Nekoukal se na mě nadšeně, ale knihu si aspoň vzal, tak si ho za pár dní budu muset přezkoušet, jestli se do ní alespoň podíval (ale pochybuju o tom). No, uvidíme.

Čtení v kině/divadle - provozuju pravidelně. Chodím totiž do kina většinou sama, takže při čekání před začátkem a ještě v průběhu trailerů k novým filmům a reklam vždycky čtu. Sice to lidem může připadat smutné, ale já do kina chodím jen na filmy, které za to opravdu stojí a chci si je tedy pořádně užít, což nemůžu, když mi do toho někdo pořád kecá.


Tak, další level dosažen. Mám ze sebe radost :)
Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.