Co je nového - Listopad 2013

30. 11. 2013


Konec listopadu je tady. Já si momentálně užívám extra pracovní den (inventura v listopadu - kdo to kdy slyšel?), ale vy si můžete užít pár minut mého blábolení. A tentokrát je to opravdu hlavně blábolení. Nějak jsem se holt nechala unést. Mám ale i pár nových knížek, o kterých ve videu mluvím, takže se nemusíte bát. Jen mi z nějakého důvodu taky přišlo zajímavé vám ukázat třeba vánoční světýlka, která jsem si koupila a od té doby se válí na zemi před knihovnou jako výsledek mé frustrace. Světýlka totiž sice chci, ale jaksi je nemám kam dát. Každé místo, které mě napadne je nevhodné nebo neproveditelné, nebo by mi prostě hodně zkomplikovalo život. No ale zpět ke knihám (už zase blábolím). Tady jsou mé nové přírůstky:


A opět zbytečně dlouhé video k nim:


Co vy? Máte už všechny dárky? Pořídili jste nějaké pěkné knihy i pro sebe? Jen se pochlubte :)

Micah - Laurell K. Hamiltonová

28. 11. 2013

Anotace: Třináctý díl série Anita Blakeová – lovkyně upírů tentokrát podrobí zkoušce Anitiny city.
Oživovat mrtvé je snadné. S láskou je to těžší…
Existují různé důvody, proč povolat mrtvého – některé soukromé, jiné veřejné. Tentokrát zemřel svědek ve federálním případu dříve, než mohl poskytnout svědectví. Anita Blakeová se ocitá na cestě do Filadelfie, aby ho oživila. Není však sama – letí s ní Micah, vůdce saintlouiského pardu leopardodlaků. Její milenec a král k její královně, jediný milenec, který jí rozproudí krev pouhým pohledem zelenožlutých kočičích očí.
Jeho společnosti si užívá do chvíle, než se Micah zmíní o tom, že to je poprvé, co budou spolu sami. Bez Jean-Clauda, bez Richarda i kohokoli jiného. Jen ona a Micah. A všechny její obavy a pochyby…

Tenhle díl se opravdu povedl. Anita a Micah odletí z města na jednoduchou prácičku pro federály. Anita si tuhle malou pracovní dovolenou chce prostě odbít a vrátit se domů, jenže Micah se na to dívá jinak. Je to jejich první příležitost být spolu delší dobu sami a to slibuje mnohé. Anitu ale tahle myšlenka natolik rozhodí, že už od přistání ve Philadelfii není sama sebou. Může se jí tahle nesoustředěnost vymstít na hřbitově?
Tak tenhle šťastný 13. díl mě opravdu potěšil. Konečně po dlouhé době závan té staré, dobré Anity. Ano, je tu pořád nekonečné rozebírání jejích vnitřních problémů a Anita už ani nikdy nebude ta samá drsňačka jako na začátku, ale také je tu veliký kus oživování a pozor, jenom jedna postelová scéna. Jediná škoda je, že tenhle díl byl se svými 128 stranami opravdu hodně krátký. Je to ale opravdové oživení celé série. Taková příjemná jednohubka na připomínku těch jednodušších časů z prvních několika dílů. Je tu jenom jeden milenec, žádné náhodné probouzení Ardeur a prostě se aspoň na chvíli všechno vrátilo do starých kolejí. 
Vzhledem k tomu, že tenhle díl byl opravdu krátký, je to asi všechno, co k němu dokážu říct. Pokud Anitu čtete, rozhodně si ho nenechte ujít, myslím, že takový závan čerstvého vzduchu všichni potřebujeme. A pokud jí nečtete, tak to zkuste, třeba se vám zalíbí. Ani ta obálka není tentokrát tak příšerná. Prostě jsem po dlouhé době zase spokojená. A to je co říct.

 

Město Ember - Jeanne DuPrau

26. 11. 2013

Anotace: Pochmurné město Ember, ztracené uprostřed Neznámých území a obklopené neproniknutelnou tmou, čelí postupnému rozpadu. Jeho obrovské podzemní skladiště se zásobami potravin a předmětů denní potřeby se pomalu vyprazdňuje, a tak obyvatelé strádají. Největší hrozbou pro Embeřany, nad nimiž se klene temná obloha a jimž jediné světlo poskytují reflektory a žárovky napojené na dosluhující generátor, jsou stále častější výpadky elektrického proudu. Bojí se, že je tma co nevidět pohltí nadobro.

Naši dva hrdinové Lina a Doon, právě začínají svůj život dospělých, zodpovědných občanů města Ember. Je jim 12 let a účastní se rozřazování, které určí jejich zaměstnání na příští tři roky. Tak to v Emberu chodí, je to malé městečko, kde nebydlí moc lidí a tak se všichni musí podílet na jeho rozkvětu. Ani nová dávka pracovníků městu ale nemůže pomoci. Zásoby dochází a lidi děsí stále častější a delší výpadky proudu. Bez proudu totiž nesvítí světla a bez nich by se město ponořilo do trvalé tmy. Tady totiž na obloze nesvítí slunce, na které se může člověk vždy spolehnout. Je tu jen chátrající generátor a lidé, kteří se zoufale snaží udržet ho v chodu, i když netuší, jak pracuje. Je potřeba najít nějaké trvalé řešení. Je možné, že by se skrývalo v nečitelném vzkazu, který Lina nalezne v komoře? A dokáží ho s Doonem včas rozluštit?
Tahle knížka je moc milé, malé rozptýlení určené rozhodně pro mladší čtenáře. Má jen 230 stran a tak obrovské okraje kolem textu a tak velká písmena, že jsem jí slupla jako malinu. O té cílové skupině se ale přesvědčíte hlavně díky stylu, jakým je kniha psaná. Jak říkám, je milá, ale Harry Potter z ní nikdy nebude. Lina a Doon jsou hlavní postavy a jejich pohledy se čas od času prostřídají, ale většinu knihy vypráví Lina. S její pomocí poznáváme město a ukazuje se, jak málo toho Embeřané o svém městě a svém původu vědí. Neexistuje tu věda ani pokrok, takže prostě žijí ze zásob ve skladištích, opravují, co se rozbilo a čekají bůh ví na co. To naše hlavní hrdiny samozřejmě rozčiluje, takže se začnou pídit po možnostech, jak město zachránit. Příběh je hodně přímočarý. Nemáme vlastně žádné vedlejší příběhy, které by ten hlavní mohly nějak ovlivnit. Jak už jsem říkala, knížka je prostě pro mladší a je to poznat. 
I tak je to ale hodně zábavné. Svět, ve kterém se Město Ember odehrává je dobře promyšlený, my ho pomalu poznáváme a zjišťujeme taky něco o tom, jak vlastně Ember vzniklo a jak to, že lidé o svém původu nic neví. Postavy se mi líbily, i když na těch pár stránkách se něco víc dozvíme vlastně jen o Lině a Doonovi. A příběh? Tak akorát napínavý, aby vás přinutil číst dál. Není to žádná přehnaná akčňárna, ale také jsem nepotkala jediný kousek, kde bych se stihla nudit. Na druhou stranu je to ale celé takové ploché. Žádný velký vtip ani romantika knihou nevládne a už od začátku je každému průměrně inteligentnímu čtenáři jasné, že Lina a Doon ve své snaze nakonec uspějí, takže knihu čtete spíš z potěšení z četby, než že byste ji potřebovali, abyste zjistili, co se stane. Líbilo se mi, jak autorka vyřešila problém se zavedením nějaké překážky do postupu našich hrdinů. Protože je jasné, že nikdo z chátrajícího města nebude proti tomu, aby někdo nalezl řešení jak z toho ven, takže potřebujeme něco jiného, co by jim mohlo stát v cestě. To Jeanne úspěšně vymyslela a dokonce to do příběhu moc pěkně zapadá, takže člověka ani nenapadne, že tahle zápletka je tam jen proto, aby se příběh trochu zkomplikoval. Prostě tam je a hotovo. 
Nakonec jsem se rozhodla pro plné hodnocení, protože Město Ember si ho prostě zaslouží. Kdybych byla jen o deset let mladší, tahle knížka by mě naprosto pohltila, takže jsem dítěti v sobě tentokrát dovolila mé hodnocení ovlivnit. Pro staršího čtenáře je to ale slabší průměr. Holt ne každá knížka je určená všem věkovým kategoriím, to se prostě stává. Město Ember je prvním dílem čtyřdílné série, ale nejsem si jistá, jestli si někdy koupím Vesnici Sparks. Ta vyšla v roce 2009, takže to nevypadá, že by se Argo chystalo vydat i další díly a Město Ember skončilo tak pěkně, že mi přijde zbytečné tenhle poklidný konec dráždit druhým dílem, když ani není jisté, že bych sérii kdy dočetla. Jak říkám, byla to příjemná jednohubka, ale nic víc.


Jméno hvězdy - Maureen Johnsonová

21. 11. 2013

Anotace: Nad Londýnem se stahují mračna strachu a Rory je jediným klíčem k vrahově identitě... Roryini rodiče se rozhodnou pracovat v Anglii a své milované dceři nabídnou jedinečnou příležitost: rok studia na prestižní střední škole v centru Londýna. Rory se příliš dlouho nerozhoduje a za pár týdnů už směřuje z ospalého louisianského městečka do evropské metropole, kde se v té chvíli začíná opakovat nepříjemná historie. Kdosi vraždí po vzoru nikdy nedopadeného Jacka Rozparovače. Všechna těla jsou nacházena tam, kde je původní vrah znetvořil v roce 1888 - ve východní části Londýna, v jejímž srdci stojí i Roryina nová internátní škola.

Přesně jak říká anotace: Rory přijíždí z Ameriky na internátní školu v Londýně, kde má strávit celý příští rok. Nevybrala si ale ten nejlepší čas, v Londýně se totiž zrovna objevil masový vrah, napodobující Jacka Rozparovače. S každou další vraždou se ze zdánlivě nedopadnutelného vraha stává nová legenda vyvolávající strach. Co se stane, až vrahovi dojdou Jackovy vraždy k napodobení? Ustane tohle šílenství nebo se novodobý Rozparovač vydá vlastní cestou? A co má s tím vším společného Rory?
Jméno hvězdy mě příjemně překvapilo. Nejdřív jsem kolem téhle knihy v Levných knihách jen bez zájmu chodila, protože ta obálka mě už na první pohled odpuzovala. Potom  jsem si ale všimla jména autorky, které je mi víc než povědomé z videí Vlogbrothers, takže jsem si alespoň přečetla anotaci a v tu chvíli jsem jí musela mít. A rozhodně to nebyla ztráta času ani peněz. Jméno hvězdy sice rozhodně není dokonalé, ale já se při čtení dobře bavila, a to je důležité.
Na zápletce není nic špatného: je tu internátní škola, dívka zvyklá na úplně jiné prostředí, sympatické postavy a s imitátorem Jacka Rozparovače prostě nikdy nemůžete šlápnout vedle. Vlastně jediné, co mi zážitek trochu kazilo, byla ta naprostá průhlednost největšího zvratu ve Jméně hvězdy. Už od prvního setkání s Alistairem vám totiž musí být jasné co se děje a kam bude celý příběh směřovat. To je sice maličko zklamání, ale rozhodně to není nic tak strašného, abyste si řekli, že teď už to nemusíte číst. To vůbec ne, jen nejspíš nebudete ke konci knihy zírat na stránky s otevřenou pusou, jak Maureen nejspíš zamýšlela. To ale vůbec nevadí, i tak je ta knížka vážně zajímavá a alespoň já měla docela problémy přestat ji číst a jít spát.
Celkově jsem teda opravdu spokojená. Není to sice na plný počet, ale nadprůměrné hodnocení si rozhodně zaslouží. Teď jsem jen zvědavá, jestli se Levné knihy rozhodnou vydat i další díly. Jméno hvězdy sice může být i samostatná kniha, ale mě by vůbec nevadilo přečíst si od Maureen Johnson i něco dalšího.


Odveď mě domů - Julie Kiblerová

19. 11. 2013

Anotace: Vlastní rodinnou historií inspirovaný debut americké autorky, vyprávějící neobyčejně srdceryvný příběh osudové, ale zapovězené lásky, předsudků a hanby. Devadesátiletá Isabel poprosí svou oblíbenou kadeřnici, aby ji odvezla do Texasu na pohřeb. Po cestě začne vzpomínat na život, který prožila. Všechno hezké začalo v roce 1939, kdy se šestnáctiletá dcera zámožného lékaře na večírku seznamuje s bratrem své černošské služebné…

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Ikar za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Isabel toho v životě zažila už hodně. Zažila druhou světovou válku i období, kdy do jejího malého městečka v Americe nesměli černošští obyvatelé po setmění. Byla vychovávána k rasismu a předsudkům. O to překvapivější je, když se zamiluje do Roberta, bratra své služebné. Je to zakázaná láska plná nebezpečí. Kdyby jejich vztah někdo odhalil, Robert by byl zlynčován, možná zabit a Isabel by skončila na dlažbě. Proto se rozhodnou spolu uprchnout do jiného státu, kde svatba mezi černochy a bělochy není zakázána. Co se ale stane, když Isabel její rodina najde? Dokáže láska přežít odloučení a nepřekonatelné překážky?
Odveď mě domů je jednoduše skvělá kniha, musím vás ale varovat. Máte rádi romantické příběhy? Rádi fandíte hrdinům, aby překonali všechny překážky, aby láska vyhrála? Pak tuhle knihu nečtěte. Zdá se, že rasismus je pro lásku příliš silným protivníkem. Vezměme to ale hezky popořádku.
Isabel si jako postavu musíte okamžitě zamilovat. Když nám po kouscích vypráví svůj srdceryvný příběh, nemůžete jinak, než jí držet palce, aby všechno dopadlo dobře. Kdo jiný by si zasloužil šťastný konec, než tahle milá stará paní, která na cestě přes státy vzpomíná na své mládí a na lásku svého života? Svůj příběh přitom vypráví své kadeřnici Dorrie, která se uvolila, že jí s její cestou pomůže. Sama přitom po kouscích vypráví slečně Isabel o svých problémech. O svém bývalém manželovi, synovi, který přivedl svou přítelkyni do průšvihu i o novém muži ve svém životě, o kterém si není jistá, jestli mu může po všech zklamáních, která zažila, opravdu věřit. Postupně tak poznáváme obě dvě neobyčejné ženy, které spojilo nečekané přátelství.
Co se příběhu týče, ten mi jednoduše vzal dech. Už jsem četla hodně romantických knih, ale žádná z nich se téhle ani nepřiblížila. Lidská krutost a bezohlednost tu zažívá svůj pravý vrchol a vy přitom stále doufáte, že se situace obrátí a že naši hrdinové skončí šťastně spolu. Na několika místech téhle knihy jsem si opravdu pořádně pobrečela, ale ten konec? Ten stál opravdu za to. Nemohla jsem uvěřit, co si pro své čtenáře Julie připravila.
Abych ale jen nechválila, musím říct, že s tou obálkou se mi Ikar tentokrát vážně netrefil do vkusu. Nemám ráda, když mám na obálce obrázek hlavních hrdinů, takže přijdu o příležitost udělat si vlastní představu. A už vůbec nemám ráda, když jsou na obálce různé nálepky a motta, což přesně tady máme, i když je to nálepka pouze falešná. To je ale vážně jediné, co můžu na celé knize zkritizovat. Jinak byla prostě skvělá a já jí můžu každému vřele doporučit.


Závist - Anna Godbersenová

14. 11. 2013

Anotace: Láska, falešní přátelé, skandály
Na první pohled se zdá, že nejbohatší obyvatelé Manhattanu na přelomu 19. a 20. století mají všechno, po čem člověk touží: bohatství, krásu i štěstí. Ale někdy jejich nacvičené úsměvy skrývají šokující tajemství… Dva měsíce po dramatickém příjezdu Elizabeth Hollandové domů, Manhattan dychtivě očekává její návrat do společnosti. Když však Elizabeth odmítne doprovázet svou sestru Dianu a téměř nevychází ven, začnou se šířit fámy, že za majestátními dveřmi domu číslo 17 v Gramercy Parku není všechno tak, jak se zdá.

V lepší společnosti Manhattanu konce 19. století se děje spousta zajímavých věcí. Elizabeth Hollandová vstala z mrtvých, i když na veřejnosti se moc nevyskytuje. Její sestra Diana to obstarává za ní, i když se zoufale vyhýbá svému čerstvě ženatému milenci. Jeho manželství ale není tak idylické, jak by se mohlo na první pohled zdát.  Jediný, kdo se zdá spokojený je Carolina Broadová, která sice dosáhla svého, ale jedině díky podvodu. Jaká je cena za štěstí v nejlepší společnosti? Dokáže někdo v tomhle prostředí plném intrik najít pravou lásku nebo upřímné přátelství? A co když se vám někdo vše, čeho jste dosáhli, snaží vzít?
Tahle série je prostě dokonalá. Miluju dobu, ve které se odehrává, miluju všechny ty intriky a tajemství, malé zrady a dočasná spojenectví. Pokud je taková knížka navíc dobře napsaná, jsou v ní sympatické postavy, se kterými může člověk soucítit a autorka ovládá umění náhlých zvratů, mám zaděláno na vážné problémy. Protože takovouhle knížku pak skoro nedokážu dát z ruky a mám problémy soustředit se na nudné úkony běžného života, protože v každý okamžik, kdy nemám knížku před sebou, přemýšlím, co se asi bude dít dál, jestli mí hrdinové skončí šťastně a která mrcha nebo parchant jim jejich štěstí zase překazí.
Konec byl sice tentokrát trochu zvláštní, ale i tak mi rozbušil srdce a okamžitě po dočtení jsem volala po dalším dílu. Ten už ale naneštěstí bude poslední, takže si ho budu muset trochu šetřit, než se do něj pustím a zjistím, jak tahle dramatická série dopadne. Miluju na ní úplně všechno a vážně nedokážu najít jediné negativum. I kdybych se snažila sebevíc, nic mě prostě nenapadá. Od těch krásných obálek, přes obsah, až po pocity, které ve mě každá stránka těhle knih vyvolává, jsem prostě naprosto spokojená. Anna Godbersenová se rozhodně zařadila mezi jednu z mých nejoblíbenějších autorek a můžu jen doufat, že se některé nakladatelství rozhodne vydat i její další knížky. Napsala totiž ještě jednu sérii, tentokrát se ale odehrává v New Yorku ve 20. letech. To by vůbec nemuselo být špatné, co říkáte?


Poslední kabriolet - Anton Myrer

12. 11. 2013

Anotace: Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů, v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana, užívání života... Pět kamarádů prožívá zajímavé osudy: na počátku jejich cesty září kabriolet novotou, na konci, po třech dekádách, je dýchavičný a také na jeho majitelích čas zanechal o poznání hlubší stopy. Ze studentů vyrostli v občany rozporuplné země, kteří se snaží pochopit nevyzpytatelný svět a smířit se s rozčarováním, s tím, že odešlo mládí, s válkou, která se jich netýkala jen zdánlivě...

Další z řady knih, které prostě nedočtu. Vše začíná partou mladíků, kteří se stěhují na univerzitu. Budou spolu bydlet a díky charismatickému Jeanovi se z nich hned první den stanou kamarádi, pistolníci, prostě parta. Žijí poměrně bezstarostný život, pořádně si ho užívají a jejich hlavním cílem je dostat se svým přítelkyním do kalhotek. I takhle blízké přátelství má ale svá úskalí a jednotlivé vztahy se komplikují. Přichází hádky, nevěra, tajemství. A do toho na celou Ameriku s útokem na Pearl Harbor konečně dopadne blízká hrozba války. Tato událost celou partu kamarádů poznamená. Vrátí se vůbec z bojiště? A dokáží se vyrovnat s tím, co ve svém mladém věku zažili?
Knihy s tématem války obvykle nevyhledávám a vím přesně proč. Nebaví mě, je to nepříjemné téma, které si prostě nechci ve svém volném čase připomínat. Měla jsem se svého pravidla držet, ale řekla jsem si, že u Posledního kabrioletu udělám výjimku. Není přece přímo o válce, je o skupině lidí, kterým válka nějak zasáhla do života. To je sice pravda, ale zároveň to nezaručuje, že to bude zajímavá nebo dokonce zábavná knížka. Zase totiž došlo na nešvar mnoha autorů - potřebovalo by to seškrtat. 500 stran o naprosto každé nedůležité události ze života pěti lidí je prostě moc detailní popis. Když navíc třetí část začala dopisní konverzací, prostě jsem to vzdala. Dopisové knihy nemám většinou moc ráda a tady se ukázalo proč. Pro většinu autorů je totiž opravdu problém napsat dopis záživně, aby zatáhl člověka do akce a ne ji jen popisoval.  Anton Myrer bohužel není výjimkou.
Přitom je to opravdu škoda, protože celá nálada knihy a to, jak byla psaná, se mi líbilo. Jen kdyby se příběh neodehrával tak zdlouhavě. A to jsem se tentokrát opravdu snažila, dokonce jsem dočetla až na téměř dvoustou stránku. Ale když ono to opravdu nešlo dočíst. Když jsem totiž schopná týden nečíst, protože mě momentálně rozečtená knížka prostě nebaví, tak asi nemá vůbec smysl se snažit. To už je totiž opravdu vážné. Možná by z posledního kabrioletu byl dobrý dobový film, ale knížka? Prostě ne. U podobných knih si vždycky připomenu, jak je důležité mít dobrého editora. Někoho, kdo autorovi řekne: "Tohle všechno musí pryč". Co vy? Četl někdo Poslední kabriolet? Co jste si mysleli?

Hvězdičkové hodnocení opět nebude, protože mi nepřijde fér hodnotit knihu, kterou jsem nedočetla.

Tak padne náš svět - Megan Crewe

7. 11. 2013

Anotace: Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.
A pak budete mrtví.
Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit.
Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.

Já myslím, že anotace mluví tentokrát za vše, ale ještě jednou pro úplnost: Kaelyn žije na ostrově, kde se najednou začne šířit záhadná nemoc. Ta poměrně rychle zabíjí a šíří se ještě rychleji. Ostrovem prostupuje panika, lidé se snaží ochránit sebe a své nejbližší, i když zdaleka ne všichni mají tak čisté úmysly. Jsou i tací, kteří se snaží využít situace ve svůj prospěch, takže na ostrově brzy není nemoc jediným nebezpečím. Kaleyn se ze všeho nejvíc snaží jen přežít. Pro případ, že by se jí to nepodařilo, ale také píše dopisy svému kamarádovy, který žije na pevnině. Právě pomocí nich nás provází svými děsivými zkušenostmi s bojem proti zdánlivě nezastavitelné epidemii. Podaří se najít lék? Přežije epidemii dostatek lidí, aby se život mohl vrátit do starých kolejí? A co se vlastně mezitím děje na pevnině?
Tahle knížka byla úžasná. Když jsem se prvně začetla, docela jsem se zděsila, protože formu dopisů nemám v knihách většinou moc ráda. Ve většině případů se totiž autorovi nedaří zachytit akci a celý příběh potom vypadá jen jako nezaujaté vyprávění. To se ale Megan rozhodně vyčítat nedá. Její příběh je plný akce, napětí a mě okamžitě vtáhnul do děje. Už dlouho se mi nestalo, že bych četla, aniž bych si byla vědoma svého okolí, kolik času uplynulo a dokonce i kolik jsem přečetla stránek. Tentokrát jsem ale měla opravdový problém se vůbec odtrhnout, abych mohla jít spát. Na jeden zátah jsem přečetla prvních 130 stran a druhý den jsem knihu dočetla. Najednou. Prostě jen tak. Sedla jsem si, že si přečtu pár kapitol a půjdu se navečeřet, ale nakonec jsem dokázala zignorovat i hlad a prostě pokračovat ve čtení, dokud se neprokoušu nakonec. Jednoduše úžasné. 
Ten příběh je totiž tak fascinující, že prostě nemůžete jinak. Já osobně mám moc ráda knihy, které se zabývají psychikou člověka v neobvyklých stresových situacích, a tady jsem se teda opravdu poměla. To stupňující se napětí, strach z nemoci, potom i z gangu, který na ostrově začal řádit, nakonec i nějaká ta romantika, ale díky bohu vůbec ne přehnaná, takže celou tu hrůzu situace, ve které se tihle lidé ocitli, jen pěkně dokresluje. Prostě vše dokonale sedí k sobě a já si jednoduše nemám na co stěžovat. Jak říkám, úžasné. Rozhodně si pořídím i druhý díl, který už naštěstí u nás vyšel. Už teď se ho nemůžu dočkat. Kaelyn se mi prostě dostala pod kůži.


Budeš tam? - Guillaume Musso

5. 11. 2013

Anotace: Co byste dělali, kdybyste měli možnost něco ve své minulosti změnit? Doktor Elliott Carter takovou šanci dostane. Získá pilulky, které mu mají splnit jeho největší přání - znovu spatřit jedinou ženu, kterou v životě miloval a která zemřela už před třiceti lety. Carter pilulky vyzkouší a vydá se tak na cestu časem. Zjistí však, že to není tak jednoduché. Původně měl v úmyslu Ilenu pouze spatřit, ale nakonec neodolá pokušení ji zachránit. Jenže pokud ji zachrání, ztratí to, co je mu stejně drahé, ne-li dražší než Ilena: svou dceru Angie. Doktor Carter horečně hledá způsob, jak obelstít osud a zachránit obě.

Elliotovi je 60 let. Ne, vlastně je mu 30. Oba tito Elliotové nám vypráví svůj příběh. Starší z nich má rakovinu a umírá. Jeho posledním přáním je spatřit jedinou ženu, kterou kdy miloval. To je ale nemožné, protože před třiceti lety zemřela. Mladší Elliot právě prožívá poslední měsíce se svou přítelkyní, aniž by tušil jak strašný osud ji čeká. A právě z těhle dvou postav se proti všem předpokladům stanou spojenci. Je ale rozumné měnit minulost? A co když se jeden z nich rozhodne změnit pravidla hry?
Další z knih, které nejspíš v nejbližší době nedočtu. Protentokrát ji vzdávám. Vůbec se nehodí k mému momentálnímu rozpoložení. Přitom ale vůbec není špatná, jen mi prostě momentálně nesedí. Zápletka je zajímavá a poměrně originální. Postavy mi přišly příjemtě k politování prostě všechno nahrává tomu, aby se mi tahle knížka líbila, ale já na ní teď bohužel nemám nervy. Nechci se nechávat zvolna unášet příběhem, spíš bych potřebovala, aby mě proud příběhu přímo strhl sebou a to se s touhle knihou rozhodně nestane. Takže jí musím bohužel vzdát. Jsem ale odhodlaná se k ní jednou vrátit. Třeba budu mít příště větší štěstí.
Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.