Nákupní seznam 2014

31. 12. 2013

Stejně jako minulý rok, i letos jsem se rozhodla sepsat si seznam knih, které bych si chtěla v příštím roce koupit. Mohou to být starší knihy, knihy, které zatím ani nevyšly, YA i klasika. Prostě cokoli si zamanu, hlavně pokud to bude kniha. Tenhle seznam mi při výběru co hodit do košíku internetového knihkupectí opravdu hodně pomáhá, i když je mi jasné, že opět projde mnoha změnami. Já prostě nejsem schopná si vybrat a být se svým výběrem spokojená. Spoustu knih postupně zjistím, že vůbec nechci (třeba na základě špatných recenzí), spoustu knih ještě přidám, protože je nutně potřebuju. Mám sice podobný seznam na Goodreads, ale v mém životě seznamů není nikdy dost. Potřebuju je, stejně jako potřebuju mít vždycky co číst.
Nákupní seznam za minulý rok jsem dokončila ještě se skoro měsíčním předstihem, takže jsem na sebe zvědavá letos. Je docela dobře možné, že knihy, které už vyšly, budu mít nakoupené už někdy v červnu, protože prostě nevydržím čekat a nenakupovat tolik knih najednou. Taková už prostě jsem a myslím, že mě budete chápat.
Stejně jako loni je seznam řazený podle priority, s jakou si chci knihy koupit a ty, které ještě nevyšly budou seřazeny na konci podle data předpokládaného vydání. Množstvím jsem se rozhodla neomezovat, protože taková měřítka pro mě prostě neplatí. Tak co si chci v roce 2014 pořídit?

1. První hrob napravo - Darynda Jones (24.2.2014)
2. Nonstop knihkupectí pana Pembury - Robin Sloan (13.1.2014)
3. Cinder - Marissa Meyer (2.1.2014).
4. Zlodějka knih - Markus Zusak (24.2.2014)
5. Okřídlená duše - Amanda Stevens (2.1.2014)
6. Mé sladké šestnácté století - Rachel Harris (24.2.2014)
7. Archiv - Victoria Schwab (14.3.2014)
8. Zakázaná přitažlivost - Kateřina Petrusová (14.3.2014)
9. S hlavou v oblacích - Kateřina Petrusová (14.3.2014)
10. Etiketa a špionáž - Gail Carrier (14.3.2014)
11. Náklonnost - Sarah Waters (2.1.2014)
12. Citadela - Kate Mosse (14.3.2014)
13. Spodek - John Wray (2.1.2014)
14. Mezi zrnky kávy - Cleo Coyle (30.3.2014)
15. Pikantní život Charlotte Lavigneové - Nathalie Roy (14.3.2014)
16. Pýcha, předsudek a zombie - Seth Grahame-Smith (21.3.2014)
17. Otázka za deset - David Nicholls (26.4.2014)
18. Intrika po Anglicku - Adrien Goetz (26.4.2014)
19. Alchymie věčnosti - Avery Williams (13.6.2014)
20. Čistý - Andrew Miller (17.5.2014)
21. Seznam tajných přání - Lori Nelson Spielman (17.5.2014)
22. Ve stínu černých ptáků - Cat Winters (17.5.2014)
23. Vesmír vs Alex Woods - Gavin Extence (13.6.2014)
24. Noční hlídka - Sarah Waters (13.6.2014)
25. Měsíční píseň - Patricia Briggs (3.6.2014)
26. Rebelové věčnosti -  Gerd Ruebenstrunk (13.6.2014)
27. Panika - Lauren Oliver (17.5.2014)
28. Projekt manželka - Graeme Simsion (13.6.2014)
29. Scarlet - Marissa Meyer (22.8.)
30. Zvláštní smutek citronového koláče - Aimee Bender (26.6.2014)
31. Potrhaná křídla - Ruta Sepetys (25.6.2014)
32. Eleanor a Park - Rainbow Rowel (26.12.2014)
33. Harlekýn - Laurell K. Hamilton
34. Austenland - Shanon Hale
35. Magie mrtvých - Ilona Andrews
36. Sundej mi měsíc - Gregory Huges
37. Čas mezi námi - Tamara Stone
38. Labyrint: Útěk - James Dashner
39. Vzdor - Sarah Crossan
40. The Beginning of Everything - Robyn Schneider

Co je nového - Prosinec 2013

28. 12. 2013


Nebudu se tady dneska moc vykecávat, Vánoce jsou za námi a tudíž už považuji letošní nákupy za ukončené, i když už mám zadanou objednávku na Beletrii, abych dotáhla zbytky ze seznamů pro Ježíška. Ta ale dorazí nejspíš až po Novém roce, takže s tou se teď nebudu zabývat. Jediné, co mě štve je fakt, že ve všech knihkupectvích je vyprodaná Zlodějka knih, kterou jsem měla na seznamu, ale nedostala jsem jí. Chtěla jsem si jí hned doobjednat, ale všude mi tvrdí, že je vyprodaná a čeká se na dotisk. Hádám, že jí budu muset sehnat zase až později. Jako by toho odkládání nebylo už tak dost. No, nevadí. I tak mám za prosinec přírůsků dost, takže se můžete kochat:


A opět nějaké to moje povídání, tentokrát překvapivě stručné:


Co pěkného jste dostali vy? Taky toho máte tolik? A těšte se, za  pár dní snad natočím novou bookshelf tour!

Battlestar Galactica

26. 12. 2013

Popis z CSFD: Cyloni byli stvořeni lidmi. Povstali proti nim. Vyvinuli se. Vypadají a cítí jako lidé. Někteří jsou naprogramováni, aby si mysleli, že lidmi jsou. Existují v mnoha kopiích. A mají plán. Vesmírná loď Galactica v čele pronásledované flotily, která se po útoku Cylonů na lidské vesmírné kolonie vydává za novou nadějí a domovem - bájnou 13. kolonií zvanou Země.

Ne, ne, ne a NE!
Moc postav, překombinovaný, šílený příběh a ještě horší scénář. Prostě ne. Tenhle seriál mi nesedl.
Většinu obsazení jsem už od prvního dílu nemohla snést, ta část s halucinacemi jednoho z hrdinů mi přišla šílená a navíc neskutečně otravná. Ani jedné z těch postav jsem nevěřila to, co říkali a jak to hráli. Ale to nejhorší na tomhle seriálu? Neskutečná nuda. Ne, Battlestar Galacticu doporučit rozhodně nemůžu. Jiným lidem se ale dost líbí, takže nevím, možná jsem jenom nějaká jiná.



Veselé Vánoce!

24. 12. 2013

Nemůžu uvěřit, že už potřetí píšu tenhle článek. Ale je to tak, Vánoce jsou zase tady a blog pořád funguje, takže přichází ten nemožný úkol, napsat nějaké originální přání mým čtenářům. Já se obávám, že po tom množství cukroví, které jsem do sebe za uplynulý víkend nacpala nejsem tak úplně schopná myslet, protože můj mozek funguje na čistý cukr, takže se na žádnou extra originalitu nezmůžu. 
Chci vám vlastně jen poděkovat, že na můj blog stále chodíte, že se dokonce vracíte a někteří z vás i čas od času okomentují, což mi vždycky udělá neskutečnou radost. Doufám, že se vám u mě bude i nadále líbit a že díky mě možná objevíte pár nových a zajímavých knih, které se zařadí do vaší knihovničky. Nic mi neudělá větší radost, než když se někdo ozve s tím, že dal na mé doporučení a kniha se mu vážně líbila. To mi potom připadá, že ten blog není jen moje vykecávání se do prázdna, ale že má i skutečný smysl. Chci vám tedy popřát veselé Vánoce, ať najdete dnes večer pod stromečkem kupu knížek, ať vám při večeři nezaskočí rybí kost a ať si na cestě k babičce nezlomíte nohu na náledí. A hlavně: myslete pozitivně :)

Tahle píseň ti změní život - Leila Sales

23. 12. 2013

Anotace: Elisa Dembowská si ve srovnání se svými vrstevníky odjakživa připadá jako mimoň. A pak se jednoho dne rozhodne, že udělá všechno pro to, aby se to změnilo. Celé prázdniny na sobě dře – čte správné časopisy, dívá se na správné seriály, dokonce si i zásadně obmění šatník, jen aby hned první den školy zjistila, že se snažila zbytečně. Že i kdyby na sobě pracovala sebevíc, nezmění to, jaká je uvnitř, a že to její spolužáci vždycky poznají a stejně se s ní nebudou kamarádit. Ale co s tím?

Elisa není jako její spolužáci. Nezapadá. Je jiná. A všichni jí to dávají pořádně sežrat. Šikana je pro ní na denním pořádku. Nejdřív se snažila být neviditelná, ale když to nezabralo, rozhodla se, že se úplně změní. Změní na sobě všechno, každý detail, jen aby konečně zapadla a spolužáci jí začali brát. Možná by si dokonce mohla najít i kamarádku. Jediné, čeho se nedokáže vzdát, je její hudba. To co poslouchají všichni ostatní, se prostě poslouchat nedá, to nedokáže. Když se první den školy ukáže, že veškerá její snaha zapadnout byla úplně k ničemu, Elisa to vzdá. Vrátí se zpět ke své neviditelnosti. Stejně neviditelná jako ve škole je i po nocích, kdy se tajně plíží z domu, aby bloumala sama po městě. Nemá žádný cíl, jen chodí. A chodí tak dlouho, až jí dvě dívky na ulici nenasměrují na taneční párty. Že by konečně našla místo, kde by mohla zapadnout?
Tahle knížka byla rozhodně zajímavá. Nejdřív sice působila trochu jako takové ty výchovné knihy, které dětem ukazují, že i když je ve škole šikanují, není to konec života a dá se najít cesta ven. Potom se to ale úplně otočilo. Elisa si našla tajnou zábavu po nocích, o které její rodiče rozhodně nesmí nic vědět, našla si přítele na nezávazné muchlování, prostě začala dělat věci, které by rozhodně nikdo rozumný nedoporučoval jako nový životní styl, pokud vás ve škole šikanují. Ty klasické knihy poučující o šikaně většinou doporučují dojít si promluvit s učitelem, ne toulat se po nocích.
Elisa byla docela milá postava, ukázalo se, že není tak ztracený případ jak si myslela. Tahle píseň se rozhodně četla dobře, já sama jsem ji přečetla za jediné odpoledne. Je to prostě taková příjemná jednohubka na zlepšení nálady. Dokonce jsem si po dočtení zkusila dohledat co nejvíc zmíněných písní a kapel, abych si udělala obrázek, o čem to vlastně celou dobu mluvili. Ano, bylo to fajn. Ten příběh sice byl maličko přitažený za vlasy, ale nevadí. Většina knih, které čteme, si stejně nezakládá na své reálnosti. Pokud tedy máte pár korun navíc v peněžence a nevíte za co je utratit, rozhodně doporučuji sáhnout po téhle knížce. Možná vám připomene, že žádný mimoň není na světě sám.

Příšerně nahlas a k nevíře blízko - Jonathan Safran Foer

19. 12. 2013

Anotace: Druhý román mladého amerického autora, kterému už prvotina "Naprosto osvětleno" získala mezinárodní věhlas. Její název odkazuje na všechny ty velké, důležité a strašné věci, které rozhodují o našem životě; jak autor tvrdí, láska, válka, násilí či moc se vždycky projevují "příšerně nahlas" a jsou vždycky "k nevíře blízko".
Oskar Schell je vynálezce, milovník francouzské kultury, hráč na tamburínu, shakespearovský herec, šperkař, pacifista, origamista, detektiv, vegan a sběratel motýlů. A mimochodem – je mu devět let. Když jeho otec zahyne při teroristickém útoku na New York v září 2001, Oskar najde v jeho pozůstalosti záhadný klíč a začíná pátrat. Hledání jej provede celým New Yorkem, podivnými životy mnoha jeho obyvatel, ale zatáhne jej i na cestu do dějin a do hlubin vlastní rodící se osobnosti.
Autorova druhá kniha je zábavná, dojímavá a lidská a při autorově mládí až nečekaně vyzrálá.

Oskar a jeho otec spolu měli velice blízký vztah. Před spaním spolu hledali chyby v New York Times, hráli spolu honby za pokladem, vynalézali nemožné věci a vůbec se měli moc rádi. O to horší šok pro malého Oskara byl, když jeho otec 11. září zemřel. Zrovna měli rozehranou opravdu těžkou honbu za pokladem, kdy Oskarovi otec nedal téměř žádné nápovědy. Ten ji chce po otcově smrti za každou cenu dokončit, ale bez nápověd je naprosto bezradný. Až jednoho dne najde v otcově pokoji v podivné váze schovaný klíč a rozhodne se, že se jedná o nápovědu a že pokud najde zámek, ke kterému klíč patří, dostane se o kousek blíž ke svému otci. Jak ale najít ten správný zámek? A proč se maminka nezajímá, co Oskar celé dny dělá?
Příšerně nahlas a k nevíře blízko je úžasná kniha. Je maličko jiná než většina ostatních a to nejen svým obsahem, ale také formou. Je totiž prokládaná fotografiemi, obrázky, různě zdeformovaným textem. Jedna kapitola je plná červeně zvýrazněných oprav, jako by se právě vrátila od editora, v další se Oskarův němý dědeček snaží komunikovat po telefonu pomocí číslic. Už to samo o sobě je výjimečné, ale když vezmeme v potaz ještě i příběh? Dostanete naprostou dokonalost.
Sledujeme dva příběhy, Oskarovo hledání, ve kterém poznáváme jak zvláštní je to chlapec a jak těžké je pro něj vyrovnat se se smrtí svého otce, a potom příběhy Oskarova dědečka a babičky. Celý jejich vztah je opravdu zvláštní, oba prožili neuvěřitelné věci a jejich pozvolné vyprávění vám ukazuje, kolik smutku a osamělosti dokáže člověk vydržet. Tohle možná zní maličko unyle a sentimentálně, ale nebojte se, tahle kniha má do tradičního citového vydírání hodně daleko. Je tak neskutečně...skutečná. Celou dobu jsem při čtení přemýšlela, kdy už toho smutku na stránkách bude moc a já se skutečně rozbrečím, ale to se nestalo. Jonathan depresivnost knihy po kouskách dávkuje, takže si jí můžete plně vychutnat, aniž by vás zdržovalo něco tak přízemního jako je pláč. Pláč by vám totiž od smutku ulevil, jenomže v realitě žádná taková jednorázová úleva nefunguje.
Víc už asi nebudu schopná říct. Já totiž nemám slov. Bojím se, že ani to co jsem napsala, nedokáže vystihnout jak úžasná tahle kniha je. To prostě musíte zažít. Je naprosto odlišná od čehokoli co jsem zatím četla. Vymyká se takovým způsobem, že bych jí ani nedokázala k ničemu přirovnat. Příšerně nahlas je prostě....kruci já to nedokážu vyjádřit. Prostě si jí přečtete jasné? A dejte mi vědět, co by jí dokázalo vystihnout. Já se zatím omezím na hvězdičkové hodnocení. Snad vám něco napoví.


Polibek pro Annu - Stephanie Perkins

17. 12. 2013

Anotace: Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámého prostředí, aniž by navíc uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele, potenciální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně nanovo. V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti. A také je tu jeden spolužák, Étienne St. Clair, který se liší od všech chlapců, které kdy Anna potkala…

Anotace to říká všechno. Anna jede na rok na internátní školu do Paříže. Nikoho ve Francii nezná, neumí jazyk a rozhodně není nadšená z toho, že má opustit svou nejlepší kamarádku, potenciálního přítele a svou skvělou brigádu. Po příjezdu do své nové školy se cítí ztracená, bojí se vyrazit mimo areál školy, to se ale brzy změní díky jejím novým přátelům. Hlavně St. Clair ji pobízí, aby se tolik nebála poznávat novou kulturu, a ukazuje jí krásy Paříže. Škoda jen, že jsou pouze kamarádi. Nebo nejsou?
Samozřejmě, že nejsou. Polibek pro Annu je klasický dívčí románek. Už od začátku víte, že ti dva spolu prostě musí skončit, ale stejně vás zajímá, jak se to stane. Příběh tedy nic moc světoborného, i když poznávat spolu s Annou Paříž bylo zajímavé. Nejradši bych tam teď vyrazila sama. A takové kamarády bych jí skoro i záviděla. Všichni působili jako skuteční lidé, Aniny pocity nejsou popisované nijak sladkobolně a celé je to takové milé počtení.
Já sama jsem knihu slupla za jediný večer. Smála jsem se na celé kolo, zajíkala se na správných místech, nadávala hlavním hrdinům, když si sami házeli klacky pod nohy. Prostě to byla zase jednou emocionální jízda, kdy jsem všechno v knize neskutečně prožívala. Jediné štěstí je, že mě nikdo při čtení neviděl a neslyšel. Musel by si totiž myslet, že jsem hotový blázen. Normální lidé asi o půlnoci nekřičí na knihu, že je úplně blbá, že ne? Samozřejmě jsem nekřičela na knihu, ale na Annu, ale pro náhodného pozorovatele by to asi vyšlo na stejno. Vraťme se ale zpátky k mému hodnocení. Polibek pro Annu je skvěle napsaná, čtivá romanťárna, která každou romantickou duši prostě dostane a podle mě rozhodně stojí za přečtení. Jenom o ní píšu, a už mám chuť přečíst si jí znovu.

Kniha šílenství a léčby - Regina O'Melvenyová

12. 12. 2013

Anotace: Strhující historický román z renesančních Benátek představuje neobvyklou hrdinku: mladou lékařku Gabriellu Mondini, jež svou profesi vykonává za podpory svého otce-lékaře a k nelibosti svých mužských kolegů. Pak ale její otec na jedné ze svých cest záhadně zmizí a Gabriella se jej vydá hledat. Na své dobrodružné pouti prochází soudobou Evropou a Středomořím, od Itálie přes Německo či Skotsko až po Maroko; jako vodítka jí slouží jen záhadné dopisy, které jí její otec občas posílá… Regina O'Melvenyová se ve svém románovém debutu opírá nejen o zevrubnou znalost historie, ale i o svou zkušenost oceňované básnířky: poetický jazyk románu podmanivě evokuje barvitý svět renesance i střet moderní, silné a odvážné ženy s nevstřícným okolím.

Gabriella Mondini je lékařkou v době, kdy i pouhé pomyšlení na ženu lékařku byl hřích. Cech ji toleruje pouze díky jejímu otci, který ji učil řemeslu. Ten se ale rozhodl vydat na cestu bez konkrétního cíle, hledat nové léčivé substance a objevovat nové nemoci, a Gabriellu nechal v Benátkách samotnou. Ta se nyní, po mnoha letech od jeho odjezdu, vydává za ním. Chce se pokusit otce najít a odvést ho zpět domů. Může se jí to ale podařit? Jaká nebezpečí čekají na ženu na cestách renesanční Evropou? A jak najít někoho, kdo nechce být nalezen?
Zní to dobře, že? Anotace je opravdu zajímavá, renesanční Evropa zní krásně poeticky, i když je to pořád jenom špinavý středověk a žena provozující řemeslo, ke kterému se nemá ani přiblížit? Tahle kniha má všechno, co by pořádná kniha měla mít. No tedy skoro všechno. Nemá totiž dobrého spisovatele. A k čemu je dobrý námět, když konečný výsledek je tak strašně nudný? Dokonce tak nudný, že jsem ji prostě musela vzdát. Radši jsem se ve vlaku dívala tři hodiny z okna, než abych četla tuhle knihu a to už je co říct.
Střídají se tu kapitoly popisující dění v Gabriellině životě a kapitoly, kdy Gabriella pro svou knihu o nemocech sepisuje jednotlivé části. Obojí je stejně nudné. Ty teoretické části o nemocech jsem rovnou přeskakovala a ani ty "akční" neudržely mou pozornost na dlouho. Všechno, co by mělo být v Knize šílenství a léčby zajímavé bylo popisované tak nudně, že jsem měla problém u knihy po pěti minutách neusínat. U scény, kde se Gabriellin kůň utopil a málem vzal Gabriellu sebou jsem si skoro ani nevšimla, že se děje něco dramatického, čemu bych měla věnovat pozornost. Všechno to tak nějak zapadlo mezi ta krásná slovíčka, která se Regina snažila tak urputně používat. Prostě ne, tahle kniha pro mě není. Možná by se vám mohla líbit, pokud patříte mezi ty čtenáře, kteří si radši vychutnají krásu věty než její obsah. Já ale tuhle knihu rozhodně nehodlám dočítat. Na to mám příliš mnoho knih čekajících na přečtení, které mě s největší pravděpodobnosti neunudí k smrti.

A protože jsem knihu nedočetla, nedostane žádné hodnocení:

 

Čarodějnice z Hex Hall - Rachel Hawkins

10. 12. 2013

Anotace: Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…

Sophie je čarodějnice, jenomže neumí moc dobře kouzlit, protože vyrůstala jen se svojí matkou, obyčejnou smrtelnicí. Asi proto vždycky když se pokusí někomu pomoct, dopadne to hodně špatně. Dokonce tak špatně, že už si jejích nepovedených pokusů všimla i Rada, která dohlíží na dodržování základních pravidel, jako je utajení, že čarodějnice vůbec existují. Sophii už ale nemůžou dál ignorovat, takže je odsouzena k dostudování střední školy na Hecate Hall, nápravném internátním zařízení, kam chodí ti nejhorší průšviháři z Prodigia. Sophie se tu tedy seznamuje s vlkodlaky, vílami, čarodějkami a čaroději a dokonce s jednou upírkou. Jenna, jediná upírka na škole, se zdá zpočátku fajn, jenomže potom se začnou objevovat Sophiiny spolužačky vysáté do sucha a s dvěma dírkami v krku. Skutečně je na vině Jenna? A co může Sophie udělat, aby zabránila dalším obětem? 
Hex Hall je milé, oddychové čtení. Je to poměrně krátká knížka, člověk u ní nemusí moc přemýšlet a dokonce se občas zasměje. Postavy jsou přesně takové, jaké být mají: hrdiny si zamilujete, zloduchy budete nenávidět a potom je tu samozřejmě Archer, kdo by se do něj nezamiloval? Sophie teda rozhodně ano. To sice trochu zavání insta-love, ale není, nebojte se. Je to jen velice vkusně provedený románek. 
Hex Hall mě opravdu bavilo a dokonce překvapivě vtáhlo do děje. Čas od času jsem vážně pobízela jednotlivé postavy k činu a hlasitě nadávala té nejprotivnější učitelce, když naší hrdince Sophii křivdila. I když, kdo by se jí divil, vzhledem k okolnostem. Sophie rozhodně není dokonalá, což je na ní to nejsympatičtější. Občas dělá chyby a potom za ně musí pořádně platit. Tak, jak to má v životě chodit, bez ohledu na to, jestli vystupujete v realistickém románu nebo paranormální fikci. Tomu, aby byl člověk po škole, se prostě nevyhnete. A tak to má být.
Já jsem rozhodně spokojená a Hex Hall doporučuju každému, kdo si chce na chvíli odpočinout od překomplikovaných fantasy knih a opakujících se dystopií. Já osobně si rozhodně hodlám pořídit i zbylé díly. Upřímně? Už se nemůžu dočkat.

Vrahova modlitba - Ariana Franklinová

5. 12. 2013

Anotace: Lékařka Adélie se ve čtvrtém pokračování historické kriminální série stává ochránkyní mladé princezny. Píše se rok 1176 a král Jindřich II. posílá svou desetiletou dceru Johanu do Palerma, aby ji tam provdal za krále Viléma II. Sicilského. Válka a mor v Evropě činí z takové cesty velmi nebezpečný podnik. Král proto vybral své dceři za společnici ženu, které důvěřuje ze všech nejvíc: svou „vykladačku smrti“ Adélii Aguilarovou.

V posledním dílu této série dostává Adélie úkol přímo mezinárodního dopadu. Má se starat o zdraví malé princezny Johany na cestě přes celou Evropu z Anglie až na Sicílii, kde na Johanu čeká ženich. To je ve dvanáctém století náročný úkol samo o sobě, Adélii ale situaci komplikuje ještě něco jiného. V královském průvodu se skrývá vrah Scarry, který se ze všech sil snaží Adélii dostat. Ne ji sám zabít, ale dostat jí do takové pozice, aby byla upálena jako čarodějnice nebo možná dokonce jako kacířka. Lidé začnou umírat za podivných okolností a je pouze na Adélii, aby odhalila, kdo po ní jde. Jak Scarry vypadá? A kam až je schopný zajít pro svou pomstu?
Nemůžu uvěřit, že už jsem přečetla poslední díl. Ten byl, stejně jako všechny předchozí, naprosto skvělý, ale stejně mi na něm něco vadilo. Vadilo mi, že se na konci budu muset rozloučit s Adélií, Mansurem, Rowlym a všemi ostatními, které jsem si už od první knihy naprosto zamilovala. Dokonce je tu zase to smradlavé psisko, které ale tentokrát naštěstí nezemře. 
Teď ale vážně. Co se příběhu týče, zase je skvěle promyšlený, všechny postavy jsou stejně úžasné jako vždycky a prostě je to celé skvělé. Možná začátek byl trochu pomalejší, protože jak průvod projížděl jednotlivými významnými místy, Ariana měla potřebu o každém říct něco víc než jen "tady teď jsme a vypadá to tu takhle". Význam jednotlivých míst je sice zajímavý, ale pokud je hlavním námětem knihy cesta po těhle místech a střídají se jedno za druhým, začne to za chvíli být nuda. Potom ale konečně dojde na první vraždu a příběh se opravdu rozjede. A když říkám rozjede, tak myslím pořádně. Adélie se dostane do takových situací, že nestačíte koukat a můžete si palce umačkat, aby všechno dopadlo dobře. 
Jako vždycky jsem buď natvrdlá, anebo vážně nemůžete uhádnout, kdo je vlastně vrahem. Samozřejmě víme celou dobu, že je to Scarry, ale kde v průvodu se ukrývá? Já osobně jsem měla jedno podezření, ale ukázalo se, že jsem byla naprosto vedle. A to je další věc, kterou na Arianiných knihách miluju: nikdy nevím na čem jsem a co se stane dál. Jedině ten konec mě maličko zklamal. Pokud to má opravdu být poslední kniha série (a zatím jsem nikde nenašla tvrzení opaku), pak bych čekala na úplný konec něco jako "a žili šťastně až do smrti". To, co Ariana napsala, bylo sice dobré a napínavé, ale skončilo to maličko otevřeně a i když jsem si jistá, že všechno dobře dopadlo, ráda bych to viděla přímo na stránkách knihy, než abych si to musela sama domýšlet. Třeba se můžu plést a nakonec všichni umřeli, co já vím. Celkově ale zase naprostá spokojenost. Tahle série je celá prostě skvělá a já jenom tiše doufám, že vyjde ještě další díl.


Kompars - Scott Westerfeld

3. 12. 2013

Anotace: V předchozích třech knihách tetralogie jsme sledovali příběh dospívající dívky Tally Youngbloodové. V poslední knize jsme byli svědky šílené války, po níž nastala duševní smršť – a lidé i svět se změnili.
Novou hrdinkou příběhu se stává Aya Fuseová. Žije ve městě, které zvolilo reputační ekonomiku. Postavení všech je určováno obličejovým indexem: čím vícekrát se váš obličej nebo jméno objeví v médiích, tím vyšší index získáváte, a tím víc od města dostáváte – od kvality bydlení až po tzv. díru ve zdi, která poskytuje vše, co člověk k životu potřebuje.
Aya Fuseová je mimořádně nadanou práskačkou, což je obdoba investigativního novináře, neustále hledajícího něco mimořádného. Díky své zvědavosti se jí podaří dostat do skupiny dívek, které v tajnosti provádějí šílené triky. Ale Uličnice skrývají něco ještě mnohem většího – výbušný objev, který by mohl navždy změnit tvář nového světa.

Už jsou to tři roky od duševní smrště, kdy se všichni začali léčit ze stavu prázdných kebulí. Svět se změnil a s ním i jednotlivá města. Ayino město začalo fungovat na principu reputační ekonomiky. Podle toho jak slavní jste, dostáváte body namísto peněz, a díky bodům si můžete pořídit lepší oblečení nebo dokonce bydlení. Dostat se z pozice neznámého komparsu je ale strašně těžké. Každý na to má svou metodu. Aya se rozhodla následovat kariéru svého bratra jako práskače. Pokud dokáže prásknout opravdu zajímavý příběh, všichni o ní budou mluvit a rázem se stane slavnou. Jenomže co když jí příběh, který chtěla prásknout, přeroste přes hlavu? Co když se jeho publikování stane otázkou života a smrti pro Ayu? A co když nakonec nic není takové, jaké se zdálo na první pohled? 
Kompars je moc milý doplněk k původní trilogii. Úplně nový příběh, ale stále stejně úžasně čtivě napsaný. Dokonce si myslím, že by bylo možné číst ho úplně samostatně. Potom by ale člověk nemohl číst Ošklivé, protože Kompars je plný spoilerů trilogie Ošklivých. Docela mě zajímalo, co se stane po záchraně světa ve třetím dílu. Většinou totiž knihy končí pověstným "a žili šťastně až do smrti". Málokterý autor se obtěžuje s přemýšlením, co by revoluce zavedeného způsobu života mohla způsobit. Kompars je přesně takové zamyšlení. Je to vlastně jedna z možností co se mohlo po Tallyině revoluci stát.
Aya ale zároveň prožívá naprosto nové a dokonale své dobrodružství. Je zajímavé sledovat, jak se na svět dívá ona, jak se v různých nebezpečných situacích zachová. Kompars je opět čtivý, je plný akce a člověk se u něj ani na minutu nenudí. Jak už jsme se přesvědčili v předchozích dílech, Scott prostě psát umí a jeho představivost nezná mezí. Jen mě trochu mrzí, že se kniha držela trochu povrchního vyprávění. Nebylo tam moc humoru, nebyla smutná a ani romantiky si člověk moc neužil, prostě nic co by se čtenářem opravdu zamávalo. To je maličko škoda a také jediný důvod, proč Kompars nedostane plný počet hvězdiček. I tak je to ale příjemné čtení, které vás na pár hodin dokáže plně zaměstnat.

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.