Co je nového - hlášení místního rozhlasu #9

28. 1. 2014


Já vím, že tu nové video bylo před pár dny, ale přece vám neukážu jenom pitomou fotku, když mám něco tak úžasného jako novou knihovnu. Tak to prostě nefunguje, i když fotku mám taky:


Už jsou tři a bohužel víc už se mi jich do celého pidibytečku nevejde, takže si s tímhle budu muset vystačit. Jediné co mě uklidňuje, je fakt, že je tam zatím ještě dost místa. Ta nová a další přeskládání vážně pomohlo. Až dojde místo ve všech třech a na nich a kolem nich, budu se muset asi přestěhovat :D, ale tady máte teda to video:


A nebojte se, na sobotu plánuju další, tentokrát zase trochu delší video, o mé spolupráci s nakladatelstvími a internetovými obchody. Takže Tiw, vydrž, pracuju na tom. :)

Nonstop knihkupectví pana Penumbry - Robin Sloan

Anotace: Do knihkupectví pana Penumbry v San Francisku nastoupí na noční směny nový prodavač Clay Jannon, webdesigner, který přišel o předchozí místo kvůli ekonomické krizi. Zákazníků není mnoho a do obchodu se vracejí stále titíž - ale vlastně si nikdy nic nekoupí. Místo toho si půjčují obskurní svazky ze zadních koutů obchodu a hlásí se k členství v jakémsi tajemném klubu pana Penumbry. Zdá se, že knihkupectví je jen zástěrkou něčeho většího.

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat internetovému obchodu Arara.cz za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Clay má problém. Je nezaměstnaný a za žádnou cenu nemůže najít práci ve svém oboru. Naštěstí při jedné náhodné procházce narazí na knihkupectví pana Penumbry, který hledá nového prodavače na noční směnu. Clay tuhle práci vděčně přijme a přitom vůbec netuší, jak moc změní jeho život. Noční směna je většinou nudná. Chodí málo zákazníků a ti, kteří chodí pravidelně, si stejně nic nekoupí. Namísto toho vždy předloží malou kartičku a požádají o zapůjčení jedné z knih z tzv. zadního inventáře. Clay si zadního inventáře nesmí všímat, vlastně se do knih nemá ani podívat. Jen je pečlivě zabalí a předá zákazníkovi. Zbytek noci pak může strávit pečlivým zapisováním každého detailu o této transakci, na který si vzpomene. Takový zákaz samozřejmě nevydrží dlouho. Clay podlehne své zvědavosti a sám netuší, jak stará tajemství může odkrýt. Co se v podivných knihách skrývá? A po čem členové exkluzivního klubu pátrají?
Nonstop knihkupectví pana Penumbry je jednoduše úžasná knížka. Nic podobného jsem nikdy nečetla. Je vážná, je vtipná, je tajuplná, ale hlavně je o knihách a počítačích a o podivínech, kteří knihy nadevše milují a počítačům pro jistotu nevěří. Je o tajných společnostech, o stovky let starých tajemstvích a o překvapivě jednoduchých odpovědích. Je o touze vyřešit záhadu navzdory všem okolnostem. Jak se do ní jednou začtete, nebudete schopní ji odložit. Budete potřebovat zjistit, co se v knihkupectví pana Penumbry děje a budete to potřebovat zjistit hned, i za cenu černých kruhů pod očima. Nonstop knihkupectví by mělo mít na obálce varování: Neotevírat, dokud si nezařídíte dovolenou. Robin Sloan mě totiž po dlouhé době přinutil porušit mou vlastní večerku, a to už je co říct. 
Abych to tedy shrnula, tahle knížka je opravdu čtivá. Postavy jsou skvělé, naprosto uvěřitelné, a pokud si nezamilujete pana Penumbru už při první zmínce o něm, je s vámi něco těžce v nepořádku. Při vývoji příběhu jsem nestačila zírat, ale co mě naprosto dostalo, byl ten konec. Jak prosté, řekl by Sherlock Holmes. Skutečně, jak prosté. Nonstop knihkupectví ale nepotřebuje mojí chválu, abyste si ho koupili. Vždyť který čtenář po takové knížce neskočí? Stačí vidět ten název, tu obálku, přečíst si anotaci, a pokud knihy milujete tak jako já, prostě jí budete muset mít. Já můžu jen dodat: jděte do ní, rozhodně za to stojí.  

Nonstop knihkupectví pana Penumbry si můžete koupit zde.  

Co je nového - Leden 2014

25. 1. 2014


Tenhle měsíc se hlásím s Co je nového trochu dřív. Je to z jednoho prostého důvodu. Už jsem si stihla pořídit tolik knih, že je prostě nemyslitelné, že bych si v příštím týdnu koupila další. Dokonce jsem si slíbila, že vydržím alespoň dva měsíce než se zase pustím do svého běžného nakupování. V úspěch takového předsevzetí moc nevěřím, ale zkusit se to musí. Nejsou finance, není místo a ani čas na tak obrovské přírůstky knih. A kolik že jich tenhle měsíc bylo? 25, jen se na ně podívejte:


A samozřejmě si nemůžu odpustit nějaké to blábolení. Tentokrát z pochopitelných důvodů trochu delší:


Co vy? Co jste si pořídili? Máme už všichni Volání netvora a Proroctví sester? Taky vám některé knihy z Buxovského výprodeje přišly lehoučce poškozené? Taky je podezíráte ze spiknutí? A sdílí někdo mé nadšení z Nonstop knihkupectví??

Prozření - Anna Godbersenová

23. 1. 2014

Anotace: Pravá láska. Falešní přátelé. Skandální pomluvy. Vítejte zpátky na Manhattanu na přelomu 19. a 20. století.
Závěrečný díl série Luxus sleduje životy sester Hollandových, Elizabeth a Diany, jejich přítelkyně/sokyně Penelopy a Liny, služky, které se podařilo proniknout mezi newyorskou smetánku.
Elizabeth začne postupně odhalovat tajemství smrti svého otce, která úzce souvisí s jejím současným manželem; Diana se vydá za Henrym, jenž se spolu s Teddym přihlásil do armády, a cestou za ním se dozví mnoho věcí o sobě samé; zhrzená Penelopa pokračuje ve svých intrikách; a Lina se touží provdat do vyšších kruhů…
Bude jim přát štěstí? Čeká tyto dívky společenský pád, nebo jejich hvězda zazáří ještě jasněji?

Co napsat do recenze závěrečného dílu série? Ohledně děje je anotace docela jasná a opakovat vše zásadní, co se v knize stalo, se mi tady nechce. O skvělém vypravěčském stylu Anny Godbersenové jsem toho už taky navykládala dost. Co sem tedy napsat?
Prozření je stejně jako předchozí díly skvěle napsané. Anna dokonale dotáhla všechny příběhové linie, a i když některé neskončí tak, jak by si romantické srdce čtenářky přálo, konec je to i přesto uspokojivý. Opět se pohroužíme do života smetánky ve starém dobrém New Yorku. Tuhle dobu plesových šatů, korzetů a gardedam většina lidí miluje a ani já nejsem výjimkou. Je ale docela vzácnost najít nově vycházející knihy, které by tuhle dobu přesně popisovaly, dokázaly čtenáře zaujmout a navíc byly vážně dobře napsané. Série Luxus taková byla a rozhodně mi bude chybět.
Intriky, úskoky a společenská pravidla svazující činy jednotlivých postav, to má něco do sebe, nebo ne? Ano, není to to samé, když se hlavní hrdina v zápalu vášně něžně dotkne rukavičky své vyvolené, namísto aby se na ní prostě vrhnul, ale já mám tuhle decentnost ráda. Dnešní doba je o okamžitém uspokojení každé potřeby a každého požadavku, který člověk může vznést a je hezké si občas připomenout, že takové to vždycky nebývalo. Že kdysi, musel člověk opravdu bojovat o to, co chtěl. Nebudu tady dál kázat o tom, jak jsou dnes všichni zkažení a pohodlní. Ani já bych pohodlí dnešní doby za nic na světě nevyměnila. Občas je ale hezké se zasnít o dobách, kdy žena dostávala skutečné milostné dopisy namísto chvatných sms a kdy se jí muž dvořil třeba celé měsíce, než mu byla ochotna věnovat jediný pohled. A přesně o takové romantické době série Luxus vypráví. A kniha Prozření byla naprosto dokonalým zakončením téhle výpravy do historie.


Danse Macabre - Laurell K. Hamilton

21. 1. 2014

Anotace: Anita Blakeová se ve čtrnáctém pokračování svých příběhů potýká s problémem pro federálního šerifa neobvyklým – mohla by totiž být těhotná.
Anita Blakeová se musí soustředit na nebezpečnou situaci: ardeur – sexuální síla, která proudí mezi ní, Jean-Claudem, upířím vládcem města, a Richardem, náladovým vlkodlakem, který ji vášnivě miluje – dosahuje nové úrovně. Jako neočekávaný vedlejší efekt však vzrůstá i Jean-Claudova moc coby vládce města a nepředvídatelný Richard se mění také. Ale jak dny plynou, zajímá Anitu upíří politika méně než prastará, obyčejná hrůza, kterou sdílejí ženy už věky věků: mohla by být těhotná. A pokud ano, tak bez ohledu na to, zda je otcem upír, vlkodlak nebo někdo úplně jiný, zcela jasně si uvědomuje, že jako federální šerif, který oživuje mrtvé a popravuje upíry, dítě vychovávat nemůže…

Anita může být těhotná. To samo o sobě je dost velký problém, jenomže ona ani neví, čí by to dítě bylo. S jejím novým životním stylem se prostě plaňkový plot a kupa dětí rozhodně nehodí. Opět ale není čas problém řešit naplno. Do města dorazil upíří balet, což je nevídaná záležitost a je třeba jí nejenom pořádně oslavit, ale také zabezpečit. S baletem jsou totiž pozvaní i upíří vládci města snad z celé Ameriky a ani sám vedoucí baletu, Merlin, není žádná pápěrka, co se moci týče. Anita a Jean-Claude musí čelit většímu nebezpečí, než kdy dřív. Musí vládcům dokázat, že jsou dost silní, ale zase je nezastrašit, aby jim nevyhlásili válku. A aby toho pořád nebylo málo, Anita si má z družin jednotlivých vládců vybrat nového pomme de sang. Začíná se vám z toho točit hlava? A co teprve chudák Anita? Co si s takovou situací počne?
Opět překombinované a opět v mixu úplně chybí veškeré prvky, které mě k původním dílům Anity přitáhly. Není tu žádné oživování, není tu případ s policií. Jen zase zdlouhavé ceremonie s upíry a příliš osobního dramatu, které Anita pořád přemílá v hlavě. A spousta absurdních hádek, na to nesmím zapomenout. Jediné zlepšení je, že autorka mezi postelové scény dala víc omáčky, takže to nepůsobí jako čistý erotický román, stejně to ale na starou Anitu zdaleka nemá. Začínám vážně ztrácet naději, že se Laurell ještě někdy probere a začne zase psát pořádně. 
Jak si totiž pomalu všímám, její styl je sice čtivý, ale literárně to není nic hvězdného. Často opakuje stejné fráze a teď, když už i příběh několik dílů pokulhává, se to začíná vážně projevovat. Pořád se to dobře a rychle čte, to uznávám, ale když se mi nechce vzít si knihu o zabíjení upírů a oživování mrtvol na víkend k rodičům, protože je v ní moc sexu, je asi něco špatně, že? Dávám jí poslední šanci. Příští díl bude buď všechno, nebo nic. 15 je pěkné číslo na skončení série, ne?

Knižní povídání: Prosinec/Leden

16. 1. 2014


Jak jsem slíbila, tak taky plním.Ve videu Ohlédnutí za rokem 2013 jsem se zmínila, že bych možná chtěla točit víc videí. Tenhle nápad se setkal s pozitivním ohlasem, takže tady to máte. Bude to něco na způsob měsíčního Wrap up videa, ale budu v něm vždycky mluvit o knihách, které jsem přečetla od 15. v měsíci, do 15. Tady je teda video za prosinec a leden, doufám, že se bude líbit. Jenom mi promiňte, že je tak dlouhé, vážně jsem se snažila být stručná, ale znám se, to se mi nikdy nepovede.


Co pěkného jste přečetli vy? A co říkáte na nový druh videa? Co můžu zlepšit?

Pes Baskervillský - Petr Kopl

14. 1. 2014

Anotace: Za Sherlockem Holmesem a dr. Watsonem přichází doktor Mortimere, aby je upozornil na starodávnou pověst o psu, který vraždí členy rodu Baskerville. Nejslavnější dobrodružství Sherlocka Holmese opět ožívá v nové (a nutno dodat poněkud provokativní) komiksové adaptaci. Říkáte, že ten příběh znáte Předpokládáte, že vás nemůže ničím překvapit. Nikdy nic nepředpokládejte! 

Všichni určitě známe příběh psa Baskervillského. Příšerná legenda o psím monstru, které vraždí na blatech proklaté členy vymírajícího rodu Baskerville. Poslední anglický Baskerville zemřel za podivných okolností a jeho přítel, doktor Mortimere, si najímá Sherlocka Holmese, aby objasnil záhadu dřív, než nový dědic přijede z Ameriky na své sídlo a vystaví se tak smrtelnému nebezpečí. Co je to za pekelnou bestii, která po nocích vraždí? Jedná se skutečně o něco tak triviálního, jako je pes, nebo je pravda ještě mnohem horší?
Dokážete si představit Sherlocka Holmese jako komiks? Dokážete si ho představit jako poměrně směšně nakreslený komiks? Já také ne, dokud jsem ho neviděla v levných knihách. Potom jsem už ale nedokázala odolat. Psa Baskervillského jsem slupla jako malinu. Kniha je to maličkých rozměrů, v měkké vazbě, tenoučká a navíc až na úvod a závěr čistě komiksového ražení, takže příběhem jednoduše prolétnete. Rozhodně to vypadá, jako podání pro mladší čtenáře, kteří zatím na Doylův styl nemají zatím žaludek, ale rádi by poznali génia, který se skrývá za jménem Sherlock Holmes. 
Samotnému příběhu asi nelze nic přidat. Pan Kopl se o to každopádně nesnažil, což oceňuji. Ukryl ale do své adaptace hned několik literárních narážek. Ty jsou všechny popsané v závěru knihy, ale já se snažila odhalit je všechny sama. Musím s politováním přiznat, že pekařství Mrs. Lovette jsem přehlédla. Jinak jsem ale byla docela úspěšná a udělala jsem si z četby takovou malou osobní detektivku. Navíc si na stránkách pana Kopla můžete stáhnout dvě dodatečné strany, které osvětlí mnohá tajemství příběhu.
Příběh i zpracování se mi tedy vážně líbily, jediné co mě zklamalo je samotné zpracování knihy, kdy mi už ke konci čtení začaly jednotlivé listy vypadávat z vazby. To by se rozhodně nemělo stát a už vůbec ne u knihy, jejíž původní cena byla 199 Kč. To je ale asi jediná výtka, kterou mám. Jinak je komiksový Pes Baskervillský příjemným zpestřením na jedno odpoledne. 


Černá věž - Louis Bayard

9. 1. 2014

Anotace: Detektivně-historický román odehrávající se ve Francii na počátku 19. století, v porevolučním období plném nejistot a hrozících otřesů. Doktor Hector Carpentier (vypravěč příběhu) a policejní vyšetřovatel Vidocq (bývalý zločinec, později policista, proslulý svými neortodoxními vyšetřovacími metodami; zakladatel Sureté, první policejní organizace ve Francii) se octnou na stopě případu, který by mohl změnit francouzské dějiny. Díky deníku Carpentierova otce odhalí existenci vězně drženého po mnoho let v takzvané Černé věži, který je s největší pravděpodobností zákonným dědicem francouzského trůnu (a měl být proto již dávno mrtvý). Čím více se však potvrzuje jejich domněnka, tím větší nebezpečí hrozí jak objevenému následníkovi, tak jim samotným. Lid stále lační po královské krvi a gilotina je připravená...

Věděli jste, že existuje tzv. ztracený král Francie? Já taky ne. V době Francouzské revoluce byla zajata celá královská rodina, král s královnou byli okamžitě popraveni, ale jejich děti byly drženy v zajetí. Korunní princ, Ludvík Karel, který by se stal Ludvíkem XVII, v zajetí údajně zemřel ve věku deseti let. Nikdo ale neviděl jeho tělo a nikdo by po revoluci a návratu monarchie nechtěl nic víc, než návrat ztraceného krále. Ani král ale nemůže vstát z mrtvých, nebo může? 
Černá věž je vyprávěním Hectora Carpentiera, mladého aspirujícího lékaře, kterého jednou osloví legendární detektiv Vidocq s prosbou o identifikaci mrtvoly. Zavražděný muž byl zrovna na cestě za Hectorem, jehož jméno a adresu měl u sebe, takže je Hector jedinou Vidocqovou stopou při vyšetřování vraždy. Hector muže sice nepoznává, ale i tak je zatažen do událostí, o jejichž dosahu se mu nikdy ani nesnilo. Vyprávění je to zajímavé, na vhodných místech napínavé, a i když postrádá zásoby vtipu a romantiky, stejně jsem se u Černé věže dobře bavila. Je totiž opravdu plná tajemství, která jsou čtenáři pomalu odkrývána, aniž byste mohli uhodnou, kde se skrývá pravda. Alespoň mě se to nepodařilo. Vlastně si pořád nejsem jistá, jestli Ludvík XVII přežil nebo ne. A i když otevřené konce nesnáším, u téhle knihy je to tak vhodné, že by mě vůbec nenapadlo si stěžovat.
Na Černé věži se mi líbilo v podstatě všechno. Zajímavá doba, uvěřitelné postavy a příběh tak příjemně ubíhal, že kdybych měla na čtení víc času a energie, přečetla bych ji nejspíš za jediný den. Dokonce i ta obálka se mi vážně líbí (i když anotace maličko pokulhává). Vlastně jediné, co mi vadilo, byl ten otevřený konec. Celkové hodnocení tedy sice nebude stoprocentní, ale rozhodně se mu hodně blíží. A to je co říct.

Hledání Aljašky - John Green

7. 1. 2014

Anotace: Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.

Miles není ve své škole vůbec oblíbený. Vlastně by se dalo říct, že nemá žádné kamarády a většina lidí ho nejspíš považuje za podivína. Nemá tedy co ztratit, a tak se rozhodne zapsat se na internátní školu Culver Creek, kam chodil i jeho otec. Lepší rozhodnutí snad ani nemohl udělat. Okamžitě je přejmenován na Válečka, seznamuje se s Plukovníkem, Takumim a hlavně krásnou a nepolapitelnou Aljaškou a konečně se učí vylézt trochu ze své ulity. Noví kamarádi sice znamenají nové problémy, ale také nová dobrodružství prakticky každý den. Jediným pravidlem je nenechat se vyloučit a nikdy nepráskat. Zní to jako zábavná jízda že? Jenomže celou knihou nás doprovází odpočítávání do určité události. Co se stane, až dojdou dny "předtím"? A jak to ovlivní čtveřici hlavních hrdinů?
John Green je rozhodně dobrý autor, ale Hledání Aljašky dle mého názoru není jeho nejlepší kniha. Spousta autorů napíše jen jednu knihu a potom už se na nic nezmůže. John takto nedopadl, ale zdá se, že se na Aljašce teprve rozepisoval. Prostředí je skvělé, to musím uznat (asi proto, že čerpal z vlastního života). Jenomže postavy už jsou jen milé, ale rozhodně vám nepřirostou tak k srdci, jako Hazel a Gus. A příběh? Ten ve druhé polovině minimálně pokulhává. Málokterý autor si troufne na detailní rozebírání reakce lidí na smrt blízkého a už vůbec se nesnaží zodpovědět na otázku, co nás čeká po smrti. John se o to pokusil, ale podle mě tím svou knihu naprosto zabil. 
Je vám už asi jasné, že jedna z postav prostě zemře. To je to "předtím" a "potom", kterými začínají jednotlivé kapitoly. Jenomže to se stane tak sto stran před koncem a zbytek knihy se ostatní postavy snaží přijít na přesné okolnosti té smrti, jestli se jednalo o nehodu nebo sebevraždu a snaží se s tou smrtí vyrovnat. Snaha vyrovnat se se smrtí je naprosto přirozená, ale pokud vám hlavní postava na úplném konci knihy předestře svou představu o posmrtném životě, pak to čtenáře může přecijen maličko iritovat. Proč se vůbec snažit o něco takového? Podobné otázky mají zůstávat otevřené. Člověk je mrtvý, a každý si z toho vyvoďte závěry podle vlastní filosofie nebo náboženského přesvědčení. Vážně nepotřebuju řeči o energiích a nezdolatelnosti mládí. Tam už John zacházel do příliš filosofického teritoria, které v knihách pro pobavení, navíc určených mladým čtenářům, jednoduše nepotřebuju. Ne, nejsem spokojená. Konec to prostě zabil. Ale jinak je Hledání Aljašky milá kniha, která čtenáře alespoň v první polovině rozhodně příjemně zabaví.


Kouzelná knihovnička #6

4. 1. 2014


Jak jsem slibovala, tak taky plním. Vánoce jsou úspěšně za námi a pokud máte taky tak chápavé příbuzné, určitě se toho ve vaši knihovničce hodně změnilo. V té mé určitě. Od posledního videa, kdy jsem měla knihovničku jednu a ještě navíc poloprázdnou, prošla má sbírka obrovskými změnami. Část knih jsem přivezla od rodičů, ale obrovské množství jsem jich nakoupila a doplnila sama. Na druhou stranu mám zase poměrně omezený prostor, takže knihy, které neměly takový úspěch se u mě moc dlouho neohřejou. Odvážím je zpátky k rodičům, kde se mi dost místa uvolnilo a postupně je asi budu prodávat. Nakonec tak nejspíš vznikne knihovna plná jen oblíbených a nebo nepřečtených knih. To bude zajímavé. 
Jinak počítala jsem to sice, ale už zase jsem to číslo zapomněla, takže můžete počítat zároveň s mým povídáním..a jdeme na to:


Co říkáte na mou knihovničku? A na můj stromeček? Mimochodem na místě stromečku jednou bude stát třetí knihovna. Je tam na ní tak akorát místo :)

Ohlédnutí za rokem 2013

1. 1. 2014

Vykecávala bych se, ale to video snad řekne všechno:


Vážně, moc děkuju, že sem všichni chodíte, že čtete mé články, komentujete, sledujete má videa. Člověku pak připadá, že má ten blog aspoň trochu smysl. :)
Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.