The book tower challenge

29. 3. 2014

Zase jsem se jednou pustila do něčeho šíleného. Ráda sleduju zahraniční videa booktuberů (youtuberů mluvících na svých kanálech o knihách a podobných skvělých věcech) a poslední dobou mě vážně bavilo sledovat videa Book tower challenge a řekla jsem si, proč to nezkusit :)
Jde o to, že máte seznam zadání, podle kterých musíte za 1,5 minuty najít knihy ve své knihovně a postavit je průběžně do komínku. Potom za další minutu musíte tyhle knihy seřadit abecedně. Nakonec spočítáte kolik knih jste vybrali a kolik se vám podařilo správně seřadit a to je vaše výsledné skóre. 
Tak, tady je ten šílený experiment:


Už jsem to točila před nějakou dobou, takže odpovědi nejsou úplně aktuální. Každopádně to byla docela sranda, takže vřele doporučuju a tady je můj výsledek:


Naštěstí znám svou knihovnu hodně dobře, takže mi nedělalo problém nic najít. Dokonce jsem po dotočení zjistila, že jsem našla i aliteraci - Morgan Matson (autora Amy a Rogera), jenomže když se mi věž zhroutila, Morgan zajela pod knihovnu a já si jí nevšimla, takže se do konečného skóre nepočítá. A Tak padne náš svět jsem se rozhodla počítat, protože i když si pořád nejsem jistá, jeslti vyjde pokračování u nás, letos v únoru vyšel třetí díl v originále (The Worlds We Make).
Jinak se omlouvám za špatnou celkovou kvalitu videa, ale v zápalu boje jsem tak nějak zapomínala udržovat dekórum a informovat vás o všem co dělám a co se děje mimo záběr. No, snad se bude líbit. A chci vidět některé z vás, jak se o tohle pokoušíte :)

Mrtvá v knihovně - Agatha Christie

27. 3. 2014

Anotace: V knihovně domu manželů Bantryových, ctihodných občanů vesničky St. Mary Mead, nalezla služebná mrtvolu krásné mladé blondýnky. Až dosud byla paní Bantryová přesvědčena, že podobné věci se dějí jen v románech - ale kdoví, krásné blondýnky často zmámí stárnoucí muže, a když dojde k prozrazení... Paní Bantryová požádá o pomoc svou přítelkyni Jane Marplovou. Současně s ní rozvíjí pátrání i policie. Nebýt zvídavosti a důvtipu slečny Marplové, dokonale promyšlený zločin by zůstal neodhalen.

Manžele Bantryovy jednoho rána probudí služebná s tím, že mají v knihovně mrtvolu. Takové úplně normální ráno, že? Mrtvá je mladá blondýnka a po vesničce i blízkém okolí se začnou šířit drby o možném vztahu pana Bantryho a nebohé zavražděné. Ty se ještě vystupňují, když se ukáže, že dívka byla profesionální tanečnicí v blízkém hotelu. Paní Bantryová na pomoc okamžitě volá svou přítelkyni Jane Marplovou, která už má s řešením podobných případů zkušenosti. Společně potom postupně odkrývají důkazy, které je zavedou ke skutečnému vrahovi. Kdo zavraždil mladou blondýnku a nastražil ji v domě pana Bantryho? A proč by to někdo dělal?
Musím říct, že má první zkušenost s Agathou Christie mě nijak zvlášť neuchvátila. Na to, jak je kniha kratičká mi při čtení přišla strašně zdlouhavá a spousta myšlenkových pochodů Jane Marplové tam vůbec nemusela být. Sledovali jsme postup policistů, kteří se ukázali jako naprostí patlalové a potom samozřejmě geniální slečny Marplové, která zachrání situaci a všem vysvětlí, jak je to vlastně všechno jednoduché a jak na to přišla. Navíc přihodí pár historek a připodobnění z vesnického života (vlastně povykládá několik drbů) a najednou máte naprosto chápat, co se vlastně stalo a jak to Jane odhalila. Ne, nijak zvlášť se mi to nelíbilo. Vysvětlené sice bylo všechno, ale ten tón, ten tón jakým to Jane vypráví...
Jediné pozitivum je, že je to knížka tenká, takže jsem nad ní neztratila moc času. Možná zfilmované by se mi to líbilo víc, ale styl Agathy Christie mi prostě nesedl. Ne, omlouvám se Bastero, prostě nechápu, co na ní máš. Je tu ještě nějaký fanoušek Agathy? Líbila se vám Mrtvá v knihovně? Uniká mi něco? Pro mě je to zatím spíš průměrné hodnocení a i to je ještě možná příliš mírné.

 

Zakázaná přitažlivost - Kateřina Petrusová

25. 3. 2014

Anotace: Senátorova dcera Emily má po krk života ve skleníku a potají odjede do New Yorku. Záhy je však vypátrána a musí se rozhodnout: buď se vrátí domů nebo zůstane, ale pod stálou ochranou nepřístupného bodyguarda Henryho Trovata. Emily je rozhodnutá Henryho přesvědčit, aby ji nechal být, vše jim však začnou komplikovat city a především děsivý vánoční dárek, který jí pošle neznámý šílenec.
Překoná láska tak odlišných lidí věkový a společenský rozdíl, nebezpečí, které Emily hrozí, a především Henryho zločineckou minulost?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Emily je dcera senátora a jako taková vyrůstala trochu jinak, než ostatní. Teď se ale rozhodla, že potřebuje trochu svobody a anonymity. Odjede do New Yorku, kde chce začít žít po svém, jenomže to není tak jednoduché. Obzvlášť po tom, co ji otec vypátrá a nasadí na ní děsivého bodyguarda Henryho, aby jí hlídal 24/7. Emily ani Henrymu se tahle situace nelíbí, takže začíná souboj vůle. Kterému z nich se podaří toho druhého dřív udolat? A jak jejich situaci zkomplikuje vánoční dárek od šíleného obdivovatele?
Jak už se stalo zvykem, je Zakázaná přitažlivost prostě skvělá. Káťa je geniální spisovatelka, která vás přiměje se už od prvních stránek zamilovat do všech kladných postav (nejenom těch hlavních), donutí vás zajímat se o jejich osud a prožívat s nimi jejich příběh. Bát se o ně i se s nimi radovat. Tentokrát se navíc střídají pohledy Henryho a Emily, takže můžete z první ruky sledovat, co se každému z nich odehrává v hlavě, což činí knihu ještě o to zábavnější. Často si přeju, abych se mohla takhle podívat do hlav lidí kolem sebe a jednoduše si přečíst, co si o mě myslí a nad čím přemýšlí. Těmhle dvěma hrdinům by se to občas hodilo tak, rozhodně by jim to ušetřilo spoustu problémů.
Jak už jsem říkala, Káťa je prostě skvělá. U téhle knihy se zase jednou ohromě nasmějete a nebudete se moct odtrhnout. Prostě dokonalá odpočinkovka, která vám skvěle zvedne náladu už po pár stránkách. Jediné, co mi vadí je ten název (Nebruč, plyšáku by bylo o tolik lepší), ta obálka (Henry takhle prostě nevypadá) a obava, jestli se dočkáme někdy ještě dalšího dílu Bavettových (protože tuhle rodinku prostě žeru). Jinak je ale naprosto dokonalá, takže mé doporučení: pokud jste četli předchozí díly, neváhejte a pusťte se i do tohohle, a to tak, že okamžitě. A jestli nad Bavettovými ještě váháte, tak toho hned nechte a jděte do nich (nejlépe ještě dnes), nebudete litovat! Za mě zase jednou naprostá spokojenost.

 

Co je nového - Březen 2014

22. 3. 2014


Tenhle měsíc trochu brzy, ale doufám, že mě to alespoň donutí příštích několik dní nic nového nekupovat. Taky jsem chtěla do videa zakomponovat unboxing, což bych sice mohla natočit zvlášť a pak to prostě vložit do zbytku mého videa, ale proč to dělat složitě, že? Točila jsem tedy hned po příchodu z pošty a protože nemám ráda, když se mi tu hotové video válí několik dní nebo týdnů, aniž bych ho nahrála a ukázala vám ho, tak jsem se rozhodla podělit se hned. Jak jsem slibovala, tentokrát už mám lepší náladu a jsem víceméně zpátky v normálu. Tak tady jsou moje přírůstky na fotce:


A zase jedno příliš dlouhé video:


Co jste si koupili vy? A četl někdo některou z mých knih? Jak se vám líbila? A co ty tagy? Máte nějaké otázky? Navrhnete mi nějaký, který byste chtěli vidět?

Na závěr chci poděkovat za nominaci do Knižních blogových ocenění za Videa roku. Je mi jasné, že vyhraje Rodaw (a taky si to zaslouží), ale i ta nominace mě strašně potěšila, takže ještě jednou děkuju. :)

Životy, které jsme ztratili - Megan Crewe

20. 3. 2014

Anotace: Druhá část dystopické trilogie Padlý svět a pokračování knihy Tak padne náš svět
Tajemný virus téměř zničil malou ostrovní komunitu, v které Kaelyn dosud žila. Po měsících přísné karantény připlouvá k ostrovu první loď z pevniny. Ale přestože Kaelyn má velkou radost, že opět vidí svého přítele Lea, zprávy, které přináší, nejsou vůbec dobré. Virus zdecimoval i pevninu a lidé tam potřebují pomoc stejně zoufale jako ostrované.

Druhý díl této série začíná po příjezdu lodě k ostrovu. Leo přijíždí se zprávami z pevniny. Tajemný virus zasáhl celý svět a naprosto ho zničil. Celá civilizace se zhroutila, nic nefunguje, vlády se rozpadly a lidé se navzájem vyhýbají, aby se vyhnuli nákaze. Na léku už nejspíš nikdo nepracuje. Kaelyn pomalu ztrácí naději, když v otcově laboratoři najde téměř dokončenou verzi vakcíny. Není to sice lék, ale všechny, kdo se ještě nenakazili, by mohla vakcína zachránit. Je ale potřeba ji otestovat a vyrobit v dostatečném množství a to na ostrově nepůjde. Kaelyn se tedy musí vydat na pevninu a pokusit se dostat vakcínu bezpečně přes celou kanadu až do Ottawy. Může se jí to povést? I kdyby vakcína fungovala, je ještě šance na záchranu světa?
Životy, které jsme ztratili jsou maličko jiné než první díl. Nejsou už psané tím deníkovým stylem, ale přímo z první osoby a jsou ve stylu apokalyptického roadtripu. To je rozhodně zajímavý styl. Přišlo mi to maličko jako Cesta Cormaca McCarthyho pro náctileté. Taková lehčí verze s přimíchanou romantikou. Taky není tak depresivní. Ale zpět k Životům.. I když se maličko změnil styl, Megan prostě umí psát a tady to opět dokazuje. Kniha je to čtivá, neustále vás nutí otáčet na další a další stránky a čekat se zatajeným dechem, co se stane dál. Je to dost napínavé a vlastně pořád se něco děje, takže ani nevíte jak, a jste na konci.
Co se mi nelíbilo, byl ten milostný trojúhelník. Proč to autorka udělala? Bylo to vážně nutné? Nesnáším, když něco takhle očividně zbytečného potkám v knize a tady to rozhodně nemělo co dělat. Když se na každém kroku bojíte o vlastní život, těžko budete přemýšlet, jestli se na vás váš kamarád nedívá nějak moc zamilovaně. Takové kraviny prostě řešit nebudete, ale stejně je to v téměř každé YA knížce. Proč? Proč je to tak důležité? To si autoři vážně myslí, že když do příběhu nezamotají trochu té romantiky a milostně zmatených puberťaček, tak to nikdo nebude číst? Právě naopak. Spoustě knih by to prospělo. Celkově jsou ale Životy, které jsme ztratili opravdu povedená kniha a naštěstí se jim vyhnulo prokletí druhých dílů, takže se teď můžu nerušeně těšit na ten poslední, který právě vyšel v originálu.

 

Spodek - John Wray

18. 3. 2014

Anotace: Jako bájný had Uroboros se pod New Yorkem táhne jeden nekonečný tunel podzemky. A někde v něm se pohybuje šestnáctiletý Will Heller. Nechává si říkat Spodek, je paranoidní schizofrenik, miluje vlaky a věří, že svět se neustále ohřívá a řítí se do záhuby. Příběh plný napětí, který poněkud pokřiveným pohledem jednoho neobyčejného kluka zkoumá otázky mládí, sexuality a násilí.

Will Heller není tak úplně v pořádku. Je to schizofrenik, kterého zrovna pustili z ústavu, on ale rozhodně není v pořádku. Myslí si, že svět se neustále ohřívá, že svět je uvnitř jeho těla a zároveň on je ve světě a že ho musí zachránit. Navíc už poslední dva týdny v ústavu tajně nebral léky, aby měl čistší hlavu, až ho pustí. Ihned po propuštění se vydává do tunelů podzemky, musí přece zachránit svět. Může se mu to ale podařit? A stihne to, než ho najde policie?
Spodek je rozhodně neobyčejná knížka. Sledujeme příběh Spodka, který se střídá s příběhem jeho matky. Slečna Hellerová totiž přišla na policii nahlásit zmizení svého syna, takže se spolu s ní a policejním důstojníkem vydáváme na takový hon na Spodka. Kapitoly s Willovou matkou se mi hodně líbily. Byly psané z pohledu policisty, kterého Yda Hellerová neustále vyváděla z míry. Některé části zase byly docela napínavé, když se dostali ke Spodkovi dostatečně blízko. 
Spodkovy kapitoly mě ale dost mátly. Ano, byl to účel. Musím uznat, že John Wray hodně uvěřitelně popsal způsob myšlení schizofrenika. Takhle bych si jeho myšlenkové pochody asi představovala taky. Na druhou stranu by možná bylo lepší, kdyby byl Spodek film a ne kniha. Tohle moc často neříkám, ale v tomhle případě je to to nejlepší řešení, které mě napadlo. Willovy myšlenkové pochody jsou neuspořádané, dokonce chaotické, absolutně netušíte, co si z toho všeho máte vzít, čemu věřit a mě to prostě mátlo. Nebylo pro mě příjemné tyhle kapitoly číst a často jsem měla chuť je prostě přeskočit.
Jistě, bylo to popsané skvěle, celkově se mi líbil Wrayův styl, ale pokud si právě kvůli obsahu (ne příběhu) knihu neužívám, pak pro mě nemá žádný smysl ji číst. Příběh samotný byl dost zvláštní, protože vlastně skoro nevíte, o co ve Spodkových kapitolách jde. Svět se ohřívá, on to musí zastavit, ale jak, to se dozvídáme hodně postupně. Prostě pro mě tahle kniha byla strašně matoucí a nejsem si jistá, jestli je úplně příšerná nebo úplně geniální. Já se rozhodla pro hodnocení tak nějak uprostřed.


Knižní povídání: Únor/Březen

16. 3. 2014


A jsem zpět s videem, tentokrát ale taky se smutnou zprávou. Nebojte se, blogu se nic neděje. Ta zpráva je spíš osobního rázu. Vše je vysvětlené ve videu, ale tady chci ještě říct, že pokud vám budu připadat přepadlá, divná nebo prostě ne tak upovídaná jako jsem obvykle (obzvlášť na konci videa), tak aspoň víte proč. Ale nebojte se, koupila jsem si spoustu skvělých knížek, na které už jsem se strašně dlouho chystala, takže v příštím Co je nového už bych měla být zase v normálu. Všechny ty krásné knížky mi totiž neskutečně zvedají náladu. A teď už samotné video:


A co vy? Co pěkného jste přečetli? A souhlasíte se mnou ohledně mých přečtených knih? Nebo se někomu líbily třeba takové Zombie blondýny? Jen se podělte o svůj názor, ráda si to všechno přečtu a třeba se už konečně dokopu taky k nějakým odpovědím.

Vybrané okruhy z mechaniky pohrom - Marisha Pesslová

13. 3. 2014

Anotace: Prvotina čtyřiadvacetileté, neobyčejně nadané americké autorky, vzbudila v roce svého vydání, 2006, nebývalý ohlas: nejdříve z důvodů atraktivní podoby jako krásná autorka (mnozí tvrdili, že se jí dostalo takové pozornosti jen kvůli tomu, jak vypadá), a hned vzápětí chválou kritiků za výjimečný talent. Detektivní příběh je napsaný s takovou bravurou pro detail i celkovou koncepci, matení i napětí, a s takovým vtipem, že jej někteří recenzenti označili za příliš "velkolepý ohňostroj nápadů a bonmotů".
Román je koncipovaný do kapitol nazvaných podle povinné četby z kánonu americké a světové literatury. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je studentka na vysoké škole Modra van Meerová, která pouze se svým otcem (matka zahynula), vysokoškolským hostujícím profesorem jezdí semestr od semestru od školy ke škole, až na jeden celý rok zakotví na prestižní škole Sv. Gallwaye v Severní Karolíně. Zde se Modra stane záhy členkou tajného eltiního spolku studentů vedených profesorkou filmové vědy charizmatickou Hannou Schneiderovou, jejíž život (i smrt) jsou opředeny samými tajemstvími.

Modra, naše vypravěčka, obvykle žije jako nomád. Spolu se svým otcem cestuje po celých státech a v žádném městě se nezdrží déle než pár měsíců. Poslední rok střední školy má ale strávit v jednom městě a chodit na školu Sv. Gallwaye, aby odmaturovala tak, jak se má a měla šanci na přijetí na Harvard. Prvně tak musí čelit problému, jak si najít dlouhodobější kamarády. Naštěstí si jí všimne Hanna Schneiderová, která Modru vezme pod svá ochranná křídla a zapojí ji do své "studijní" skupiny. Každou neděli k sobě domů zve skupinku studentů, kterým uvaří večeři a povídá si s nimi o všem možném. Modra se stává jednou z vyvolených a zdá se, že si ji ostatní skutečně oblíbili, tedy až do chvíle, kdy Hanna na společném výletu do přírody zemře. Najednou se skupinka rozpadá, a je jen na Modře, aby zjistila, jak to vlastně s Hanninou smrtí i životem bylo. Může se jí to povést? Uvěří ostatní, že Hannina smrt není její chyba?
Neskutečná ztráta času! Tohle varování by měli psát už na obalu. Vybrané okruhy jsou rozhodně literární skvost, to jim neupírám, ale jako zábavná literatura, která má člověku poskytnou únik? Tak na to se rozhodně nehodí. Kniha je skutečně plná bonmotů, citací, zdlouhavých popisů jak věcí, tak i myšlenek a prostě všeho možného, co z jejího čtení činí naprosté utrpení. Marisha neustále odbíhá od tématu, aby čtenáře seznámila s něčím pro hlavní příběhovou linii naprosto nepodstatným. Rozhodla jsem se to snášet, protože jsem byla zvědavá, kam se příběh ubere. Pokud kniha začíná popisem mrtvoly jedné z hlavních postav, většinou to člověka zaujme. Tady se ale jedná o zavádějící reklamu. Než se totiž doberete řešení, sami umřete nudou. 
Co mi ale na Okruzích vadí nejvíc, je že to rozuzlení, kvůli kterému jsem vyplýtvala tolik drahocenného čtecího času, je naprosto absurdní. Za tu námahu to rozhodně nestálo. Netuším, co Marishu posedlo, že se dobrala k takovému řešení, ale vážně? Maličko to přehnala. Vlastně to přehnala docela dost. Skončila se svým příběhem tak daleko za hranicí realismu, že jsem mi nezbylo než jen nešťastně kroutit hlavou. A to vše prosím na více než 400 stranách, psaných velice rozvláčným stylem. No nenaštvalo by vás to? Z vlastní zkušenosti radím, držte se od téhle knihy dál. Nestojí to za to.


Proroctví sester - Michelle Zinková

11. 3. 2014

Anotace: První díl „gotické“ fantasy série situované do Ameriky konce 19. století. Dvojčata Lia a Alice právě osiřela. Lia objeví na zápěstí tajemné znamení a začíná si všímat podivného krutého chování své sestry. Objeví knihu s jedinou stránkou, ve které si přečte temné proroctví, které varuje před příchodem Ďábla na svět. Lia se domnívá, že ona je Strážkyní, která tomu má zabránit, a její zlá sestra Branou, jíž má Zlo vstoupit. Ale je to skutečně tak jednoduché?

Může být ta anotace ještě víc spoileroidní? Spíš ne.
Po smrti otce Lii, Alice a Henryho se Lie na předloktí objeví tajemné znamení Urobora, hada, který pojídá vlastní ocas. To samo o sobě je podivné, ale když se její sestra začne chovat tajnůstkářsky a její přítel najde při katalogizaci knihovny tajemnou starobylou knihu, ve které zbývá jediná stránka se začátkem děsivého proroctví, začne si Lia myslet, že se možná nejedná pouze o souhru náhod a začíná pátrat. Jakou roli hrají sestry v proroctví? A co znamenají znamení na předloktí Liiných kamarádek?
Nejsem si jistá, co mám na tuhle knihu říct. Nečetla jsem nic s podobným námětem, ale stejně mi přišla strašně tuctová. Nějaké starobylé proroctví je v každé druhé knize, padlí andělé a příchod satana na zem je zase ve spoustě jiných knih a i když většinou nejsou ve stejném kontextu jako v Proroctví sester, stejně to působí dost okoukaně. Lia se mi zdála dost ufňukaná, Alice zase lehce šílená a všechny postavy naprosto pitomé. I já, která se snažím tajemství knih neodhalovat předem, jsem už někde v polovině věděla, jaká velká odhalení nás čekají. A to už je opravdu co říct.
O to překvapivější je, jak rychle se kniha četla. Ani jsem nemrkla a měla jsem sto stránek za sebou. Další mrknutí a jsem na konci. Nechápu to. Autorka musí být buď tajný génius, anebo čarodějka. Ať tak nebo tak, jsem ráda, že alespoň tohle nesporné pozitivum můžu Proroctví sester přiznat. Co se mi ještě líbilo, byla ta temná atmosféra a samozřejmě mé milované období, do kterého je kniha zasazena. Jinak ale byla naprosto průměrná a nijak zvlášť mě neuchvátila. I tak si hodlám přečíst další díly, to ne že ne, jenom se do nich nebudu až tak hrnout.


Náklonnost - Sarah Waters

6. 3. 2014

Anotace: Román populární autorky (např. Zlodějka nebo Špičkou jazyka) z prostředí viktoriánského Londýna a jeho ženských věznic.
Margaret Priorová, mladá dáma z lepší společnosti, má před sebou ušlechtilý úkol. Coby dobročinná návštěvnice bude docházet do Millbanku, nejponuřejší ženské věznice v Londýně, a stýkat se s tamními trestankyněmi. Skeptická a nešťastná Margaret, zotavující se z pokusu o sebevraždu, vidí v ženách z Millbanku jen prosté ubožačky, dokud se neseznámí se Selinou Dawesovou. Mladá spiritistka, odsouzená za podvod při seanci, přitahuje Margaret od prvního okamžiku a díky ní se nechá stále hlouběji zatahovat do světa duchů a zjevení, otisků nehmotných dlaní a nevysvětlitelných úkazů.

Margaret Priorová je mladá dáma z lepší společnosti. Dáma lehce vyšinutá, vzhledem k tomu, že se nedávno pokusila o sebevraždu. Přesto se v rámci své dobročinnosti (a znuděnosti) rozhodně docházet do ženské části věznice Millbank, aby navštěvovala ženy v celách a trochu je zkulturňovala. Ze začátku je z vězeňského prostředí celá nesvá, ale rychle si zvyká, a když se seznámí se Selenou, mladou spiritistkou, dokonce se začne do vězení těšit. Selena je totiž médium a ukazuje Margaret tajuplný svět duchů. Posílá jí domů po duchách malé dárky, ví o ní věci, které nikdo nemá vědět a dokonce jí svádí na velice hříšnou cestu. Chce s pomocí duchů uprchnout a odjet s Margaret do Itálie, kde by mohly žít jako žena a žena. Může se jí to ale povést? Jsou duchové skuteční? Je Selena pravým médiem?
Stejně jako ostatní knihy, které jsem od Sarah četla, je i tahle úplně jiná. Jsou tu ale témata, která se opakují. Duchové, lesbická láska, ženská emancipace a samozřejmě psychické problémy. I když kromě duchů jsou ostatní jen lehce nakousnutá, ale nijak extra rozvíjená nejsou. Asi je to dobře. Nerada bych, aby se Náklonnost zvrhla v lesbické vězeňské porno. To se do důstojných ulic viktoriánského Londýna rozhodně nehodí.
Jak pořád opakuju, Sarah Watersová je skvělá spisovatelka. Opět je v knize několik zvratů, a až do poslední chvíle si nemůžete být jistí, co je pravda a co ne. Čemu věřit. Takové knihy já jednoduše miluju, protože proč bych měla číst knihu, u které už od prvních stránek vím, jak to dopadne, když můžu číst něco takhle tajuplného?
Opět opravdu čtivě podané, i když to rozhodně není kniha, kterou byste nemohli odložit. Není nijak extra vtipná nebo romantická, ale i tak je jednoduše úžasná. Je to prostě úplně jiný styl, než na jaký je člověk v dnešní době zvyklý. A navíc to grafické zpracování. To je prostě pohádka. Zajděte se podívat do kamenného knihkupectví a zalistujte Náklonností. Jsem si jistá, že neodoláte a budete jí muset mít. Já sama jsem ráda, že jí můžu zapojit do své sbírky a co nejdřív poběžím pro poslední knihu od téhle autorky, kterou jsem ještě nečetla. Je to jako s pokémony. Sesbírej je všechny!


Firefly

4. 3. 2014

Popis z CSFD: Serenity je loď třídy Firefly a její kapitán se jmenuje Malcolm Reynolds, ale nikdo mu neřekne jinak než Mal, což je vlastně latinsky „špatně“, ale co na tom. Tvůrcem seriálu je JOSS WHEDON, který předtím spáchal seriál " BUFFY, PŘEMOŽITELKA UPÍRŮ " Ve Firefly Whedon namíchal space operu s výraznými dějovými i charakterovými prvky westernu tak umně, že se toho producenti převelice polekali a pro jistotu seriál po 14-ti epizodách zrušili.

Firefly se odehrává několik let po prohrané válce Nezávislých proti rozpínavé Alianci. Na straně Nezávislých bojoval i kapitán Malcolm Reynolds a jeho první důstojnice Zoe. Po prohrané bitvě u Serenity se ale válka definitivně zvrtla a Mal zatoužil po jediném: když nemůžu mít opravdovou svobodu, chci mít alespoň loď a celou oblohu pro sebe. Posádka Serenity je hrstka psanců na hraně či spíš za hranou zákona, v klasicky westernovém duchu, včetně všech atributů žánru western: ať už jde o oblečení, zbraně, častý výskyt koní, dobytka, typických padouchů i nefalšovaných zápletek jak vystřižených z divokého západu.

Hm, westernové sci-fi, ve kterém nejsou mimozemšťani, jen vesmírné lodě na obloze, kolty nízko u pasu a spousta koní na planetách. Člověk by čekal, že to bude pitomost, ale víte co? Ono je to vlastně geniální! Všechny postavy, včetně podivné River, si prostě musíte okamžitě zamilovat. Zápletky jednotlivých dílů jsou vtipné a napínavé. Je tu taky trocha toho mezilidského drama a prostě všechno, co byste kdy mohli od seriálu chtít. Možná dokonce něco navíc. Firefly se mi líbila hned od prvního dílu a každý další jsem si zkoušela naplno vychutnat. Jediné neštěstí je, že tenhle skvělý seriál utnuli už po 14 dílech. Tohle rozhodnutí prostě nepochopím. I tak ale rozhodně stojí za to všechny díly zkouknout. Minimálně dvakrát. A ještě něco na závěr, tady máte krásnou píseň z úvodních titulků:
(kdo by si s tou písničkou nezpíval?) Mimochodem jeden díl Community byl udělán ve stylu Firefly, asi jako pocta. Škoda, že jsem Firefly neznala, když jsem sledovala Community.


Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.