Panika - Lauren Oliver

31. 7. 2014

Anotace: Panika začala jako spousta věcí v Carpu, nudném malém městečku uprostřed ničeho – protože bylo léto a nebylo co dělat. O co v téhle hře jde? Je to prosté. Nemít strach.
Heather nejdřív ani nenapadlo, že by se do Paniky pouštěla. Dodge se Paniky nikdy nebál, právě naopak. Všichni mají nějaký důvod proč hrát. Heather a Dodgovi přinese hra nová spojenectví, překvapivá zjištění a možná i nějakou tu první lásku – a vědomí, že někdy nejvíc potřebujeme právě to, čeho se k smrti obáváme.

Panika je velice nebezpečná hra. Proč se do ní lidé pouštějí? Kvůli nudě, ale většinou hlavně kvůli té hromadě peněz, kterou můžou vyhrát, pokud se probojují až do konce. Každý má svůj důvod proč se zapojit. Heather chce prostě vypadnout co nejdál od Carpu. Dodgův důvod je maličko méně pragmatický. Chce pomstít svou sestru, která se paniky kdysi zúčastnila a skončila kvůli tomu na vozíčku. Panika je hra plná nebezpečí a nejistoty. Kdy bude další úkol? Co po nich budou chtít? A kdo jsou tajemní porotci, kteří úkoly zadávají? Navíc kolem stále nebezpečnějších úkolů začne čmuchat policie, což značně snižuje množství diváků. Pro účastníky už ale není cesta zpět. Musí bojovat, aby vyhráli, i kdyby je to mělo stát svobodu.
Další kniha od Lauren Oliver, která se mi moc líbila. Je opravdu hodně čtivá a akční, a i když některé postavy nejsou úplně k pomilování, naši dva vypravěči, Heather a Dodge, mi byli víc než sympatičtí. Každý z nich má nějak zkažený život, ale tím si náladu rozhodně nenechají zkazit. Rozhodnou se s tím něco udělat. Pokusit se o zlepšení situace. Smůla je, že jedinou možnost vidí ve hře, která by je mohla i zabít. Úkoly v panice totiž vážně nejsou nic jednoduchého. Přejít poslepu dálnici nebo zahrát si ruskou ruletu, to už vyžaduje vážně silné odhodlání. Docela se divím, že na to policie nepřišla dřív, ale samozřejmě pokud by na to přišli, nebyla by pak žádná kniha o šíleně nebezpečné hře pro náctileté, že?
Ano, spousta okolností je těžko uvěřitelná a Nat byla většinu knihy na ránu, ale i tak se mi Panika hodně líbila. Bylo to takové milé odpočinkové čtení, kterým proletíte, ani nebudete vědět jak. Taková odlehčená verze Hunger games ze skutečného světa. Až na to, že tady nemusíte nikoho zabít a přihlásíte se do toho šílenství z vlastní vůle. No nezní to skvěle?

 

Bloger tag

29. 7. 2014

Konečně se taky přidávám, i když jsem asi úplně poslední, kdo se do projektu zapojuje. Byla jsem nominovaná hned dvakrát před strašně dlouhou dobou a to konkrétně od Marky a Kattie, takže děkuji a už konečně hodlám s tou nominací něco udělat. 

Jaká jsou pravidla? 
Říct o sobě deset věcí, odpovědět na otázky člověka, který tě nominoval, vymyslet vlastní otázky a nominovat dalších pět lidí a nakonec to těm lidem dát nějak vědět.

Deset věcí o mě? Už jsem natočila video s 25 fakty o mě, takže vymyslet dalších deset zajímavých věcí bude docela fuška, ale pokusím se.

1. nedávno jsem zjistila, že miluju mátový ledový čaj s čerstvou mátou. Dělají ho v mé oblíbené kavárně a je to mňamka

2. v ještě bližší minulosti jsem zjistila, že neumím udělat vynikající mátový čaj z čerstvé máty..

3. umím psát všemi deseti, i když jsem na střední škole právě z tohohle předmětu musela dělat reparát

4. pokaždé, když dostanu novou knihu, musím k ní hned přivonět

5. nesnáším hmyz a vždy musím mít poblíž sebe biolit nebo alespoň plácačku

6. přijde mi roztomilé, když se mě muži snaží poučovat o (podle mě) naprosto základních věcech ohledně počítačů - např. když mi týpek z helpdesku vysvětloval, že to černé s kurzorem, co jsem právě spustila je příkazový řádek..no ne, vážně?

7. vždycky jsem si strašně přála být čarodějnice nebo alespoň umět cestovat v čase, ale na svůj dopis z Bradavic stále marně čekám

8. přijde mi skvělé, když někde řeknu French the Llama, 42, Allons-y nebo jiný odkaz na mé oblíbené knihy, seriály a ostatní popkulturu a někdo v mém okolí mou narážku pochopí

9. přijde mi smutné, že většina lidí v takovém případě jen nechápavě civí a když se to pokusím vysvětlit, řeknou jenom "aha.."

10. neustále si slibuju, že budu zkoušet nové a zajímavé recepty, ale nakonec vždycky skončím u těch pár osvědčených

Jaké otázky si na mě holky vymyslely?

Od Kattie:
1. Četli ti rodiče, když jsi byla malá? 
Ano, mamka mi četla velice často a jsem si jistá, že právě to nastartovalo mou lásku ke knihám

2. Jak vznikla tvoje přezdívka a název blogu? 
Slovo Ohana znám díky animáku Lilo a Stitch - byla jsem na něm jednou v kině a když jsem pak vymýšlela svojí přezdívku pro X-Chat (:D) prostě mě napadlo a od té doby to používám. Původně se blog jmenoval Ohana´s fantasy world, ale to mi připadalo, jako bych měla psát jenom o fantasy literatuře, takže jsem ten název změnila na "world of pure imagination", což je píseň z původního filmu o Willym Wonkovi) - mnohem lépe to vystihuje o čem můj blog je

3. Jaké byly tvé blogerské začátky?
Docela zmatené. Když jsem tenhle blog začala, nevěděla jsem přesně jak by to mělo podle mě vypadat a jakou strukturu tomu dát, takže moje první články jsou víceméně o ničem a jen velice vzdáleně o knihách, ale postupně se to tak nějak dostalo až do současného stavu, se kterým jsem docela spokojená.

4. Máš nějaké čtecí zlozvyky?
Určitě mám, ale asi si je většinou neuvědomuju. Dost často se přistihnu, že kontroluju jak už jsem v knize daleko, ale ten nejhorší zlozvyk asi je, že nějakou knihu tahám všude sebou a občas pak kvůli čtení ignoruju lidi kolem sebe, i když bych třeba neměla.

5. Znáš nějakou filmovou adaptaci, která je podle tebe lepší než kniha?
Lepší asi neznám, ale hodně se mi líbila adaptace Čokolády, která se podle mě knize určitě vyrovná.

6. Existuje kniha, která nějak ovlivnila tvůj život?
Já si myslím, že každá kniha kterou přečtu mě nějak ovlivňuje, ale jednu konkrétní asi jmenovat nedokážu. O těch nejvlivnějších jsem ale natočila tag.

7. Místo kam by ses chtěla podívat?
Těch je hodně, ale nejspíš pořád vede Egypt.

8. Jsi spíš introvert nebo extrovert?
Rozhodně introvert, i když mi to někteří lidi nevěří.

9. Autor, který již nežije a se kterým by ses chtěla setkat..?
Klišé odpověď? Jane Austen, protože si myslím, že by s ní byla docela zábava. Méně klišé odpověď, která možná někoho urazí? Chtěla bych se setkat s autory bible a zeptat se jich, jak přišli na takovou pitomost..

10. Jaké máš ještě zájmy kromě čtení a bloggování o knihách?
Já nevím, počítá se nakupování knih? :)

Od Marky:
1. E-kniha nebo klasická tištěná?
Rozhodně ta tištěná, i když e-knihy nezatracuju jako něktěří knihomolové.

2. Jaké země chceš navštívit?
Jak už jsem říkala, tak rozhodně Egypt, potom bych nepohrdla Itálií, Francií, Španělskem, Finskem, Spojenými státy, Japonsko by mohlo být zajímavé, nebo taková Indie..no ráda bych cestovala hodně, jen sehnat nějakého sponzora.

3. Proč jsi začala blogovat?
Protože ve svém okolí nemám nikoho, koho by moje názory na knížky zajímaly a já se o nich prostě potřebovala vypovídat.

4. Čteš i v cizím jazyce?
Ne, pokud se tomu můžu vyhnout. Jsem na to jednoduše moc líná :)

5. Káva nebo kakao?
Rozhodně kakao! A to i na veřejnosti a v kavárnách

6. Jaká je tvoje absolutně nejoblíbenější knížka?
A na nejoblibenější dítě se zeptat nechceš? To je krutá otázka, ale asi je to pořád Zatancuj si se mnou od Victorie Claytonové

7. Od kterého autora bys chtěla autogram a proč právě od něj?
J.K. Rowling a myslím, že na otázku proč už ani odpovídat nemusím. Protože je to J.K. Rowling!

8. Jakou knihu ostatní vychvalují a ty netušíš proč?
Divergence. Rozhodně nechápu, co na téhle knize a celé sérii lidi mají. Podle mě byla naprosto průměrná

9. Kniha nebo film?
Samozřejmě, že kniha.

10. Kolik máš ve své knihovničce knížek?
Nemám nejmenší tušení. Pokud vezmu moje knihy doma i u rodičů, bude to kolem 400 - 500. Asi. Možná.

Tak, a to je vše. Rozhodla jsem se, že poslední kroky vynechám, protože vážně nevím o nikom, kdo by ještě nebyl nominován. Ale i tak to byla docela zábava, i když to vymýšlení faktů o mě bylo spíš mučení :) Ještě jednou děkuju za nominace a omlouvám se, že mi sepsání vlastního článku trvalo tak dlouho.

Čistý - Andrew Miller

26. 7. 2014

Anotace: Rok kostí, špinavých hrobů, úmorné práce. Rok mumifikovaných mrtvol a zpívajících kněží. Rok znásilnění, sebevražd, náhlých úmrtí. A přátelství. A touhy. A lásky… Rok tak odlišný od všech ostatních, které prožil.
Paříž v roce 1785. Přeplněný starý hřbitov zamořuje vzduch zápachem a znepříjemňuje život lidem v jeho okolí. Do tohoto prostředí přichází mladý venkovský inženýr Jean-Baptiste Baratte s královským pověřením k demolici kostela i hřbitova. Ale hřbitov má už od nepaměti své místo v srdcích místních obyvatel. Někteří si proto život bez kulis kostela a hřbitovních zdí nedokážou představit. Baratte svou práci zpočátku chápe jako příležitost přispět vlastním dílem k historickému pokroku a coby muž vyznávající ideály rozumu a osvícenství se pouští do odstraňování historického břemene, které sužuje celou Paříž. Ale zanedlouho vytuší, že zkáza hřbitova by mohla být předehrou jeho vlastní zkázy....

Jean-Baptiste Baratte je najat na zdánlivě jednoduchou práci. Odstranit zapáchající hřbitov a kostel U Neviňátek, který obtěžuje svou existencí celou Paříž. Tak jednoduché to ale nebude. Čtvrť obklopující kostel je plná lidí, kteří si i přes zápach nedokáží představit Paříž bez Neviňátek a z Barattových záměrů určitě nebudou mít radost. Navíc je potřeba najít místo, kam ostatky uložit namísto původní kostnice a hrobů a také najít dostatek mužů, ochotných vykopávat hroby a zacházet s ostatky v různých stupních rozkladu. A co s hrobníkem, knězem a kostelním varhaníkem, kteří likvidací kostela přijdou o práci? Právě varhaník se s Barattem spřátelí a rozhodne se mu pomoci s jeho úkolem. Je jeho pomoc skutečně tak nezištná? A je vůbec možné úplně odstranit historickou památku zapsanou do srdcí a životů tolika lidí?
Čistý je skvělá kniha s dobovou atmosférou. Někomu může připadat maličko morbidní, ale věřte mi, že vykopávání hrobů je jenom malá část příběhu. Čistý je hlavně příběh o nalezení sebe sama a o komunitě lidí, schopných bojovat za něco, co nemá smysl udržovat a co samo o sobě otravuje jejich životy. Doslova. Miller navíc dokonale popisuje atmosféru Paříže v době osvícenství. Sám varhaník je v podstatě anarchista nebo možná  prostě republikán v monarchistické Francii, což vlastně vyjde na stejno. Nejenom, že po nocích píše po Francii průpovídky proti králi, ale navíc holduje pití a utrácení cizích peněz mu rozhodně nedělá problém. Právě takový člověk vezme pod svá ochranná křídla naivního mladého Baratta, což rozhodně nemůže dopadnout dobře. Příběh je to ale skvělý.
Navíc všechny postavy a to, jak je postupné ničení hřbitova popisované, je prostě úžasné a svým způsobem fascinující. Líbí se mi Millerův styl. Je popisný a zároveň jde přímo k věci. Absolutně netuším, jak to dělá, ale líbí se mi to. Kdo by se bál, že kniha o vykopávání mrtvých bude nechutná, mohu vás uklidnit. Nic tak příšerného tam není. Hřbitov byl už před zničením několik let uzavřený, takže při odklízení ostatků nacházejí kopáči většinou jen kostry. Ta atmosféra je ale nezaměnitelná. Nic děsivého, ale temných momentů je tu víc než dost. Už nevím, jak víc bych knihu vychválila, takže si prostě Čistého budete muset přečíst sami. Já ho můžu jedině doporučit.



Co je nového - červenec 2014

24. 7. 2014


Další měsíc pomalu končí. Přijde mi to jako včera, kdy jsem si stěžovala, jak všichni mluví o začínajících prázdninách a teď už je jich pro většinu lidí polovina pryč. Opět jsem si slibovala, jak nebudu utrácet, protože peněz je málo, nepřečtených knih hodně, tak proč bych měla kupovat stále nové? Upřímně? Protože je prostě chci všechny a chci je hned! (To je zkrátka nemoc.) A navíc, když jsou v nějaké akci nebo prostě extrémně výhodné, tak kdo z vás jim dokáže odolat? Ty, kdož jsi bez viny, hoď první kamenem. Jediné, co mě zachraňuje je fakt, že nedokážu přesně spočítat cenu všech mých knih. Jsem si docela jistá, že kdybych zjistila, kolik už jsem do nich nacpala peněz, docela by to mou nakupovací mánii ochladilo.
Ale co že jsem si to pořídila tentokrát?


No, je jich zase neúměrně hodně. Ale na druhou stranu, posledních pár měsíců čtu překvapivě hodně, takže tohle by mi mělo tak na ten jeden měsíc akorát tak vystačit. Smutné pomyšlení.


Co krásného jste si pořídili vy? Nezapomněla jsem dát pod video některý slibovaný link? Protože já mám pocit, že mi jeden chybí. Znáte Carrie Fletcher? Že je skvělá?

Etiketa a špionáž - Gail Carriger

22. 7. 2014

Anotace: Čtrnáctiletá Sofronie dává svojí mamince pořádně zabrat. Víc než správné vychování ji zajímá rozebírání hodinek a šplhání po stromech a její rodina nemůže než doufat, že nikdy nikdo neuvidí, jak dělá pukrle. Paní Temminicková zoufale touží, aby se z její dcery stala pravá dáma. Proto Sofronii zapíše do Penzionátu mademoiselle Geraldiny pro kvalitní přípravu mladých dívek. Ale Sofronie si brzy uvědomí, že to není tak docela škola, v kterou by její matka doufala. Tenhle penzionát je… tak trochu jiný. Dívky se tu sice učí tanci, jak se správně šatit a etiketě povšechně, ale zároveň i jak se vypořádat se smrtí, jak rozptýlit a odvést pozornost, a hlavně té opravdové špionáži – samozřejmě při zachování nejvybranějších mravů. Sofronii a její přítelkyně čeká vskutku strhující první rok!

Sofronie se vůbec nechová jako dáma. Pořád někde šplhá, zkoumá a zjišťuje a vůbec strká nos tam, kam nemá. A navíc ji zajímá, jak věci fungují! Ten skandál! Její matka už si s ní neví rady, takže ji raději pošle do Penzionátu. To ještě netuší, že tahle škola vůbec není taková, jak se na první pohled zdá. Ano, Sofronie se tu naučí jak udělat správné pukrle, ale také jak nenápadně někoho zabít svým parapletem na nedělní procházce kolem jezera. Proč by měla takové znalosti potřebovat? A po čem vlastně jdou vzdušní piráti, kteří opakovaně ohrožují Penzionát?
Od Etikety jsem čekala mnohé, ale nakonec se z ní vyklubalo jenom průměrné čtení. Sofronie je dost šablonovitá postava, a i když se mi líbil její vztah s kotelníky, vztah bohaté slečinky a chudého ale okouzlujícího "poddaného" má k originalitě daleko. Hodně jsem si slibovala od popisu samotné školy a výukových hodin, obzvlášť po tom, co jsem na zadní straně knihy objevila doporučení od Marie Lu, která knihu přirovnala přímo k Harrymu Potterovi. Tam mě ale čekalo to největší zklamání.
Co se děvčata ve škole učí, se vlastně pořádně nedozvíte. Jsou tam náznaky a pár detailů, ale pro mě to bylo zoufale málo. Samozřejmě, vzhledem k délce knihy jsem nemohla čekat zrovna zázraky, ale přesto mě to dost zklamalo. Samotný příběh docela ušel, ale zase na něm nebylo nic světoborného. Tahle kniha měla podle anotace úžasný potenciál, ale k velké smůle všech zúčastněných ho ani zdaleka nenaplnila. Je to vážně škoda, protože dobré steampunkové příběhy aby člověk hledal lupou. Doufala jsem, že tahle kniha by mi to mohla vynahradit, ale bohužel. Musím hledat dál.



Kouzelná knihovnička #7

19. 7. 2014


Od posledně zaznamenala moje knihovnička hodně změn. Tentokrát nemluvím jenom o množství přírůstku, ale hlavně o tom, že posledně byly knihovničky dvě, zatímco teď už jsou tři. A jsou docela plné, takže by se další rozšíření opravdu hodilo.  To teď ale nebudeme řešit. Zatím se tam vejde vše co potřebuju, takže je to plně dostačující. A co tedy skrývá moje knihovnička? Jen se podívejte sami, ale předem varuji, že video je opravdu dlouhé. Příště se třeba pokusím o zkrácenou verzi. ;)


A na závěr ještě fotečka, abychom nezapomněli, jak krásná ta knihovna je (alespoň mě se vážně líbí).


Strážkyně brány - Michelle Zinková

17. 7. 2014

Anotace: Druhý díl série Proroctví sester. Lia Milthorpeová pokračuje v nebezpečném a zoufalém pátrání po způsobu, jakým by zvrátila děsivé proroctví. Její sestra Alice mezitím sbírá síly a učí se temnému umění, aby mohla Liu porazit. Nezastaví se před ničím ve snaze získat její místo v proroctví, které mělo připadnout jí. Lia a Alice vědí, že ve smrtelném boji stojí proti sobě. Netuší, že zrada proti nim postaví i ty, které milují nejvíc.

Lia je v Londýně, kde trénuje své síly daleko od své sestry a v relativním bezpečí. Aby se dozvěděla víc o proroctví a o tom, kde najít jeho poslední stránku, která by měla prozrazovat jak proroctví ukončit, musí podniknout cestu na magický Altus, kde žije její teta, moudrá vládkyně sesterstva. Tato cesta ale nebude jednoduchá, protože Duše chtějí za každou cenu zabránit Lie v nalezení poslední strany proroctví. Navíc neustále hrozí nebezpečí, že Lia podlehne moci medailonu a vpustí víc duší do našeho světa. Naštěstí má přátele, kteří jí s těžkým údělem pomohou. Ale jsou to skuteční přátelé? A dokáže se Lia ubránit Samaelovu volání?
Jako popis téhle knihy mě napadá jediné: gotický road-trip. Na jednom místě zůstává Lia velice krátce a hned musí někam jet, když tam dojede, zjistí, kam by měla jet dál, a tak se hned zase vypraví na cestu. Na road-tripech není nic špatného, ale maličko to zavání vykrádáním Pána prstenů. Skupinka statečných, která se snaží zachránit svět a navíc je tu magický šperk (v tomhle případě medailon), který přinese všem strašnou zhoubu, pokud si ho nasadí správný člověk. No vážně, nezní vám to povědomě? Michelle se alespoň tak nevyžívá ve zdlouhavých popisech každého kamene, který na cestě potkají, takže se Strážkyně brány čte docela rychle. Dokonce to místy bylo i napínavé, ale stejně mě příběh nijak zvlášť nezaujal a vyvrcholení v nalezení poslední stránky také nebylo nic objevného. Ani jsem nečekala, že by se tam psalo něco jiného o tom, jak proroctví ukončit.
Jediná zajímavá postava byl tentokrát Dimitri, ale jeho vztah s Liou mi i pocit z něj úplně zkazil. Vážně bylo potřeba, aby se do ní okamžitě zamiloval a byl ochotný pro ni položit život? Nemohl být prostě jen oddaným strážcem? A co James? Jak to, že na něj Lia tak snadno zapomněla? Celé je to prostě tak málo uvěřitelné, až to bolí. Ale nevadí. Na pár hodin mě to zabavilo a nebylo to úplně příšerné, takže nakonec zakotvíme na průměrném hodnocení. Když nic jiného, tak alespoň za ty realistické popisy nepříjemností způsobených dlouhou jízdou na koni.


Knižní povídání: Červen/Červenec

15. 7. 2014


Tenhle měsíc jsem četla překvapivě hodně. Je to zvláštní, protože jsem asi jedna z mála v naší malé YA blogosféře, kdo nemá prázdniny, ale i tak se mi povedlo prokousat se deseti knihami. Já osobně bych z toho vinila právě ty knihy. Některé totiž byly tak skvělé, že jsem nehleděla na počet stran a prostě jimi prolítla za jediný den nebo víkend.Například Vesmír versus Alex Woods jsem přečetla za tři dny, při kterých jsem byla normálně v práci. Jenomže ona byla tak zajímavá, že jsem prostě přišla z práce a hned se musela pustit do čtení. Takové knížky člověk musí prostě milovat. A co dalšího jsem tenhle měsíc četla? Jen se podívejte sami:


Co pěkného jste přečetli vy? Souhlasíte s mými názory? Četl někdo Intriku po Anglicku? Jak se vám líbila?

Jak mi Starbucks zachránil život - Michale Gates Gill

Anotace: O muži, který ztratil práci i rodinu, aby nakonec našel štěstí za pultem kavárny. V šedesáti ztratil autor vše - dvacetileté manželství, práci, zdraví. Nová přítelkyně mu porodila syna, ale on neměl peníze, aby je uživil. Pak se mu díky manažerce Crystal naskytla možnost nastoupit v kavárně Starbucks. Jak bez nadsázky říká, tato práce mu zachránila život. Poprvé v životě se ocitl v menšině, jediný postarší běloch v týmu mladých Afroameričanů. Byl nucen si přiznat své zakořeněné předsudky a těžkost práce ve světoznámé kavárně. Všichni spolupracovníci se k němu ale chovali s respektem a vlídně a on začal postupně poznávat dosud nepoznané pocity vděčnosti a soudržnosti. Stal se z něj člověk, kterého mají všichni, včetně jeho dětí, daleko radši…
V pozadí Gillova příběhu stojí téměř univerzální kulturní fenomén - zkušenosti s prací ve společnosti Starbucks. Prostřednictvím knihy se dostaneme za obslužný pult jedné z nejznámějších světových společností a poznáme, jak opravdu funguje, kdo jsou to baristé a co mají na své práci rádi (a co jim vadí). Mezi Crystal a Mikem vzniká postupně stále silnější přátelský vztah - jsme svědky zázraků, které mohou nastat, když ve snaze pomoci bližnímu svému dokážeme překonat rasové, společenské a věkové bariéry.

Autobiografie o muži, který ztratil manažerskou pozici, potom i svou ženu a s ní i dům až nakonec našel práci ve Starbucksu. Ta mu doslova zachránila život a navíc ho naprosto proměnila jako člověka. Michael postupně zjišťuje, že jeho předsudky jsou naprosto nepodložené, že pod drsným exteriérem se můžou skrývat milí a pracovití lidé a hlavně, že práce, kterou dřív pohrdal, mu může opravdu něco dát. V 53 letech je nejstarší ze všech zaměstnanců, ale zároveň má nejméně zkušeností s podobnou prací, takže se musí od ostatních hodně učit. Spolu s prací baristy se ale učí hodně i sám o sobě a pomalu se stává lepším, skromnějším a pokornějším člověkem. 
Jak mi Starbucks zachránil život je pro mě hodně překvapivá kniha. Rozhodně jsem nečekala autobiografii, nečekala jsem, že by mohla být podle skutečné události a už vůbec jsem nečekala, že bude tak filosoficky zaměřená. Myslela jsem si, že to bude milé vtipné počtení, ale dostala jsem něco úplně jiného. Dostala jsem vážnou a přemýšlivou knihu, která mě tak trochu přiměla chtít práci ve Starbucksu. Autor se opravdu hodně zamýšlí nad svým životem. Jeho vyprávění ze současnosti se prolíná se vzpomínkami na dětství, na jeho dřívější kariéru a jeho rodinu. Také opravdu detailně popisuje práci baristy ve Starbucksu a vůbec to, jak tahle firma funguje, takže se díky téhle knize dostanete na hodně neobvyklé místo - za pult kavárny.
Moc se mi líbily jednotlivé postavy a přístup autora, kdy skutečně upřímně vysvětluje své dřívější předsudky a přiznává se ke své povýšenosti, ale zároveň se opravdu snaží polepšit a upravit si svůj názor na svět. Je to výpověď zlomeného muže, který získal druhou šanci a opravdu s chutí se jí chytil. Nebylo to sice veselé čtení, ale rozhodně bylo poučné a zajímavé a to se cení.


S knihomolem na výslechu

12. 7. 2014

S knihomolem na výslechu je projekt, který pořádá Edona. Jde o to, zodpovědět několik otázek a to pomocí jednotlivých článků, videa nebo klidně pomocí kouřových signálů. Edona se mi sama ozvala a mě se otázky moc líbily, takže jsem se rozhodla zapojit a zodpovědět vše v jednom delším videu. Otázky jsou následujcíí:

  1. Vzpomínáš si na počátky svého čtení?
  2. Jak bys představil/a svoji knihovnu?
  3. Knihovny nebo knihkupectví?
  4. Jaké jsou tvé nejoblíbenější knihy?
  5. Preferuješ klasické nebo e-knihy?
  6. Jaké knihy si plánuješ přečíst o prázdninách?
  7. Co máš právě půjčené z knihovny?
  8. Dokážeš číst, když je kolem tebe hluk?
  9. Máš nějaké oblíbené místo na čtení?
  10. V jakém jazyce čteš knihy?
  11. Vybíráš si knihy podle obálky?
  12. Představíš nám nejdelší knihu, jakou si kdy četl/a?
  13. Jaká je tvá oblíbená filmová adaptace?
  14. Je nějaká postava, kterou by jsi si chtěl/a vzít?
  15. Ve které knize by jsi chtěl/a žít?
A moje odpovědi? Ty si budete muset poslechnout tady:


Co vy? Zapojíte se? Otázky jsou to docela zajímavé, ne?

Ve stínu černých ptáků - Cat Winters

10. 7. 2014

Anotace: V roce 1918 si v kalifornském San Diegu vybírají svou daň smrtící chřipka a první světová válka. Šestnáctiletá Mary Shelley Blacková, pojmenovaná po slavné autorce románu o Frankensteinovi, dívka s přírodovědným nadáním, která se ocitla bez rodičů, odjíždí ke své tetě z Portlandu v Oregonu do San Diega.
Zděšeně sleduje, jak se zde zoufalí pozůstalí hrnou na seance a k fotografům duchů, kde hledají útěchu. Jedním z takových fotografů je i bratr jejího milého Stephena Emberse Julius, jehož Mary Shelley považuje za podvodníka.
Po Stephenově smrti na válečné frontě ve Francii se Mary Shelley vystaví v bouři bleskům je zasažena a nakrátko umírá. Když se vrátí mezi živé, má zvláštní schopnost – cítit chuť emocí. Stephenův duch se k ní v noci vrací a prosí ji o pomoc – nemůže odpočívat v pokoji, protože ho mučí tajemní obrovští černí ptáci.
Uvěří Mary Shelley v existenci duchů? A podaří se jí odhalit důvod Stephenova utrpení a pomoci mu?

Popsat o čem tahle knížka je bude dost obtížné, ale pokusím se: Mary Shelley přijíždí žít se svou tetou v San Diegu, protože její otec byl zatčen a matka je po smrti. Brzy zjišťuje, že kvůli španělské chřipce a první světové válce se i tady rozmohl podvodný "byznys" spiritistické fotografie. Jedním z takových podvodníků je i Julius, blízký přítel Maryiny tety a starší bratr jejího přítele z dětství Stephena. Zatímco Stephen odešel do války bojovat za svou zemi, Julius vydělává na naivitě zoufalých lidí. Mary na duchy odmítá věřit, dokud se sama nesetká se smrtí. Po té cítí chuť emocí a dokáže vycítit i Stephena, který ve válce údajně zemřel a nemůže dojít klidu. Vypráví Mary o černých ptácích, kteří ho zabíjejí a nenechají ho na pokoji. Ta se tedy rozhodne vypátrat, co se Stephenovi mohlo za mořem stát a proč neodpočívá v pokoji. Podaří se Mary objasnit záhadu Stephenovy smrti? A skutečně existují duchové?
Tahle knížka mě naprosto dostala. Přečetla jsem jí skoro za jediný den, a kdybych měla tu možnost, nejspíš bych ji vůbec nepustila z ruky. Už jenom ta atmosféra, kdy všichni nosí roušky a bojí se s kýmkoli mluvit, protože by se mohl nakazit. Lidé jsou ochotní věřit čemukoli, dokonce i existenci duchů. A do toho máte Mary, která je velice realistická, dokud ona sama nezemře. Tedy alespoň na chvíli. Všechny postavy jsou skvělé. Mary, její teta, dokonce i záporák Julius. Maryiny návštěvy Červeného kříže mě naprosto dostaly a ta záhada ohledně Stephenovy smrti je tak nepředvídatelná, že zůstanete na knížku zírat s otevřenou pusou ještě dlouho po dočtení. Vypadá to, že v téhle knize nic není, jak se zdá.
Celkově jsem z ní byla úplně hotová a nemůžu říct, že bych kdy četla cokoli podobného, a to už je co říct. Navíc je ta knížka tak úžasně temná, že skoro sami začnete na duchy věřit. Není vyloženě strašidelná, jenom opravdu hodně, hodně temná a navíc trochu děsivě realistická, protože něco podobného se klidně mohlo kdysi stát. Dokonce by se to mohlo stát i dneska. Pokud jste Ve stínu černých ptáků nečetli, rozhodně to brzy napravte, protože je to úžasná knížka. A já jenom doufám, že u nás vyjde i její druhá kniha, která vychází v originále někdy na podzim. Jmenuje se Lék na sny (The cure for dreaming), takže vypadá zajímavě už teď. Navíc bych se chtěla zmínit, jak krásně je ta knížka udělaná. Jota se tentokrát opravdu vytáhla. Ty dobové fotografie vše krásně dokreslují a dotváří tak atmosféru, kdy se člověk bojí i jen nadechnout.

Rozpuštění - C.J. Sansom

8. 7. 2014

Anotace: Píše se rok 1537. Thomas Cromwell pomáhá králi Jindřichu VIII. zbavit se nepohodlné manželky, stát se hlavou reformované církve a získat majetek mocných římskokatolických klášterů. Doba je bouřlivá a přeje novým zákonům, ziskuchtivým trikům a špehům státní moci. Do tohoto rámce je zasazen příběh vraždy královského vyslance v jednom z klášterů, kterou vyšetřuje další vyslanec, reformistický právník Mathew Shardlake. Ten se bludištěm dalších vražd, nejasných stop a spletitých motivů pomalu propracuje k překvapivému řešení.

V Anglii probíhá církevní reforma pod dohledem Thomase Cromwella. Je potřeba rozpustit kláštery, zbavit se model a snížit vliv papeže. Jenomže ne každý s tímhle postojem souhlasí, a tak jsou královští zmocněnci v neustálém nebezpečí. Když je jeden z těchto zmocněnců zabit při pokusu přesvědčit opata kláštera k jeho rozpuštění, je potřeba vše řádně vyšetřit, takže na scénu přichází další králův vyslanec - Mathew Shardlake. Mathew má před sebou těžkou práci. Měl v uzavřeném klášterním světě vyšetřit vraždu svého předchůdce, jenomže mrtvoly se kolem množí a řešení vražd se zdá nemožné. Povede se Mathewovi najít vraha dřív, než sám přijde k úhoně? Kdo je ochoten zajít s ochranou kláštera až k vraždě?
Mám opravdu ráda historické detektivky, takže tahle kniha pro mě byla jasná volba a rozhodně se mi vyplatila. Příběh se postupně rozvíjí, takže je velice těžké předvídat, co se stane dál nebo dokonce uhodnout, kdo je vrahem. Opravdu se mi líbilo prostředí kláštera, kde je velice omezený počet podezřelých a vyšetřovatel je neustále ve smrtelném nebezpečí. Člověk má z knihy neustálý pocit nebezpečí a začne být malinko paranoidní ohledně jednotlivých postav. Autor Rozpuštění napsal tak povedeně, že můžete skutečně podezírat naprosto každou z postav, kromě samotného Shardlaka, takže do poslední chvíle netušíte, kdo za vším stojí.
Další velice sympatická věc byl sám hlavní hrdina. Mathew totiž není žádný geniální superhrdina. Je to hrbáč, který neustále trpí bolestmi, lidé na něj zírají a považují ho za znamení smůly. On se s tím ale musí vyrovnat a dál si jít za svým, i když to často není vůbec jednoduché. Ohledně samotných církevních reforem je toho v knize řečeno právě dost na to, aby se člověk dozvěděl vše potřebné, ale Rozpuštění nezačalo působit jako učebnice dějepisu. Je to prostě skvěle napsaná kniha a já už se těším na další díly téhle detektivní série.


Harry Potter - diskuze

5. 7. 2014


Harry Potter. Fenomén, který zná každý a pokud knihy přímo nečetl, alespoň viděl filmy a pokud ani neviděl filmy, pak alespoň zhruba tuší, o čem to je. V některých případech hodně zhruba, což dokazuje tohle video. Já osobně Harryho miluju už od dětství a silně pochybuju, že se na tom něco v budoucnosti změní. Teď si třeba nedokážu představit, že bych kdy měla děti, ale na druhou stranu už si představuju, jak jim dám prvně přečíst Harryho. Je to šílené? Možná trochu..
A právě kvůli mé lásce k Harrymu jsem se rozhodla natočit takové malé video, ve kterém rozebírám všechny věci, které se mi ohledně Harryho honí v hlavě. Rozhodla jsem se pro jistotu moc nezmiňovat filmy a mé názory na ně, protože by se to pak zvrhlo v neuvěřitelně sprosté video plné stížností na neschopnost filmových tvůrců. Taky předem upozorňuju, že jsem si na to video nepřipravila žádný scénář a navíc jsem ho nestříhala, takže je dost šílené a neustále přeskakuju od jednoho k druhému, ale pokud dáváte vážně dobrý pozor, snad by to mělo dávat smysl. 


Dokážete spočítat, kolikrát jsem za tohle jedno půlhodinové video řekla "prostě"? A dokážete si představit, o kolik kratší by to video mohlo být, kdybych toho dokázala nechat?

Pýcha, předsudek a zombie - Jane Austen, Seth Grahame-Smith

3. 7. 2014

Anotace: Adaptace klasického románu Jane Austenové s odvážnou Elizabeth, srdečnou Jane, trochu nesnesitelnou paní Bennetovou, povýšeným panem Darcym… a hordou obživlých mrtvol. Posláním paní Bennettové je provdat co nejdříve všech pět dcer, posláním pana Bennetta je ochránit je před útoky krvelačných zombie, které sužují celou Anglii. Všechny dcery jsou zdatné v boji s nebezpečnými stvůrami, jejich každodenní trénink je však narušen příjezdem mladého a nezadaného pana Bingleyho a jeho přítele Darcyho. Elizabeth Bennettová ovšem neslyší svatební zvony, ale řinčení šavlí a lámání kostí. A jak by se mohla zamilovat do arogantního Darcyho? Bude pro Darcyho a Elizabeth těžší boj s nenasytnými zombie nebo s vlastními předsudky?

Už když jsem se do knihy pouštěla, tušila jsem, že se mi nebude moc líbit. To co jsem ale za prvních sto stran zažila, mě v tom utvrdilo takovou silou, že bych tuhle nehoráznost snad nejraději spálila.
Příběh je klasická Pýcha a předsudek jen s tím rozdílem, že jsou do původního textu zasazené zombie. Některé části jsou ponechané úplně stejné, některé jsou pozměněné v detailech a pár jich je úplně přepsaných. Problém je, že je ponechán původní jazyk a přídavky zombie nejsou ničím vtipné ani zajímavé, takže z úžasné klasiky se stal pouze nudný a podivný blábol. Není to trochu škoda? A kdo by si dal tu práci vzít něco tak skvělého a dokonale to zkazit? Já vám řeknu kdo. Neschopný spisovatel, který nedokáže vymyslet vlastní příběh a tak se babrá v těch cizích. Takhle jsem si to skutečně nepředstavovala a obávám se, že na knize nedokážu kromě té propracované obálky najít nic pozitivního. Nejdřív mě potěšila existence doprovodných ilustrací, ale když máte ilustraci k situaci, která se stala o tři strany zpět, maličko to ztrácí na kouzlu.
Ne, tahle kniha bylo ohromné zklamání a jsem ráda, že jsem jí zkusila a mohu od její koupě odradit další milovníky Austenové. Já ji vzdala po 100 stranách a i to mi připadalo neúměrně dlouhé. Radím vám dobře, držte se od téhle ohavnosti dál.


Úspěšná smolařka ve velkoměstě - Meg Cabot

1. 7. 2014

Anotace: Lizzie Nicholsová je zpět a tentokrát její podpatky klapají po newyorské dlažbě. Hledá práci, nový byt, své místo na slunci.
Její přítel Luke jí navrhne, aby se k němu nastěhovala, že si budou „užívat“, jak sám říká, a Lizzie ochotně souhlasí a odchází za láskou svého života do noblesního apartmá na Páté avenue, které patří jeho matce. Zároveň se jí podaří najít si dvě zaměstnání, jedno placené a jedno neplacené. Dopoledne pracuje v právnické firmě jako telefonistka a odpoledne se věnuje své zálibě, úpravám značkových svatebních šatů. Všechno je v nejlepším pořádku a život nemůže být růžovější… Jenže Lizzie je mluvka a její otevřenost ji dostává do potíží.

Lizzie se vrátila z prázdnin ve Francii a rovnýma nohama se hned vrhá do dalšího dobrodružství - stěhuje se do New Yorku, aby mohla začít budovat svou kariéru módní návrhářky a "opravářky" starých svatebních šatů. To se lehko řekne, ale hůř provádí. Najít byt za rozumnou cenu není ani se spolubydlící snadné a najít si práci, aby byla schopná platit i tu rozumnou cenu, už vůbec ne. Alespoň na to ale není sama. Má přece svého přítele Luka, který jí navíc zrovna požádal, aby se k němu nastěhovala. Není na to ale příliš brzy? A není to jen první krok k žádosti o ruku? Jak se Lizzie vyrovná s životem ve velkoměstě?
Tahle knížka mě maličko znervózňovala, ještě než jsem se do ní vůbec pustila. V prvním díle si přece hlavní hrdinka našla přítele a mělo následovat "...a žili šťastně až do smrti". Realita, která po něčem takovém následuje, už nemusí být tak růžová a kdo by si chtěl kazit ten šťastný konec z prvního dílu? Když už jsem si ale koupila celou sérii, asi bych ji taky měla celou přečíst. Nebo se alespoň pokusit. Úspěšná smolařka ve velkoměstě mě ale příjemně překvapila. Styl Meg Cabot se prostě nezapře, a i když si nejste jistí, jestli se vám příběh vůbec bude líbit, stejně si musíte každou její knížku zamilovat. Je to opět klasická romantická beletrie určená hlavně ženám, jenom tentokrát místo hledání toho pravého se hrdinka zabývá novým problémem - jak toho pravého donutit, aby jí požádal o ruku.
Jinak je to opět psané lehce a mile, je to takové nevtíravé a nenáročné čtení. I když jsem občas chtěla Lizzie přetáhnout něčím přes hlavu, ale hádám, že to byl účel. Příběh se mi líbil, postavy jsou vlastně pořád stejné (alespoň ty hlavní), a i když se čtenářka musí občas vyrovnat s krutou realitou stahovacího spodního prádla, myslím, že se velice dobře pobaví. Alespoň mě se Úspěšná smolařka ve velkoměstě docela líbila. Shakespeare to sice není, ale před spaním nebo v čekárně u doktora to zabaví stejně dobře.



Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.