Tím všechno začíná - Robyn Schneider

30. 6. 2015

Anotace: Ezra Faulkner, tenisová hvězda a všeobecný školní mazánek, je přesvědčený, že na každého v životě čeká nějaký průšvih. Je jedno, jak obyčejným životem člověk žije, někde za rohem na něj číhá menší nebo větší tragédie, která mu obrátí svět naruby a kterou teprve všechno začíná. V Ezrově případě je tou tragédií bouračka, která mu sice vzala veškeré vyhlídky na kariéru v tenise, ale zato mu otevřela úplně nové dveře a Ezra se nestačí divit, co všechno ho může potkat na debatních turnajích nebo jak je svět malý a jak krutě někdy osud zaplétá lidské příběhy. Palčivě vtipná kniha o tom, že ze samého středu na úplný kraj je to někdy jen krůček, a naopak. A přesto se zpátky nechce…

Zvláštní. Tuhle knihu jsem četla v polovině března. Vím, že jsem ji přečetla a dokonce jsem jí na goodreads dala plný počet hvězdiček. Předpokládám tedy, že se mi líbila. Problém je, že si jí vůbec nepamatuju. Z příběhu se mi vybavují jen drobné střípky a tentokrát ani nevím, jaký jsem měla při čtení pocit. Co to o knize vypovídá? A co to vypovídá o mě? 
Podobně jako u Papírových měst Johna Greena, která začínají tvrzením, že každého v životě čeká zázrak, Robyn Schneiderová ve své knize vychází z toho, že každého člověka potká tragédie. Je možné, že pravdu mají oba. Možná se život skládá z malých zázraků a tragédií a vším, co je mezi nimi. Mou momentální tragédií je, že si nepamatuju knihu, kterou jsem četla před třemi měsíci a tudíž na ní nedokážu napsat opravdickou recenzi. Je mi líto. Snad se mi i líbila.

 

Biomanželka - Michal Viewegh

25. 6. 2015

Anotace: „Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost,“ říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka.
Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí — to je výchozí situace humoristického románu nejpopulárnějšího českého spisovatele.
„Zdánlivě humoristického,“ upřesňuje autor. „A nemohu bohužel popřít, že je to román částečně autobiografický.“

Mojmír utíká z domu. Už toho má dost. Jeho žena Hedvika se stále jen kamarádíčkuje se svojí dulou, která měla z domu odejít už před mnoha lety a on nejen, že není na prvním nebo druhém místě v jejím žebříčku hodnot. On je na desátém! To přece nemůže strpět. Odjede tedy do Prahy za svým kamarádem, opije se, vyvzteká a potom? Uzná, že by mohlo být hůř a zase se hezky vrátí. To je příběh Biomanželky, jednoho z novějších románů Michala Viewegha. 
Na příběhu ale zase tolik nezáleží. Důležité je, jak je celý příběh vyprávěn a jak krásně ironicky a vtipně dokáží svou situaci jednotlivé postavy glosovat. Tahle kniha totiž není v podstatě o ničem. Sledujeme Mojmíra, kterak opět prchá z domu, ve kterém to už se svou manželkou nemůže vydržet a tyto kapitoly z přítomnosti prokládá vyprávění z minulosti, ve kterém se dozvídáme, jak se vlastně do současné situace dostal. Vypráví, jak se s Hedvikou seznámil, když byla ještě úplně normální, jak jim nechal postavit domeček na venkově, jak přišel se skvělým nápadem na rozsáhlou zahradu a jak to šlo od té doby takříkajíc do kytek. Ano, emancipovaná žena, která svého manžela vlastně vůbec nepotřebuje, to je zlo. Alespoň Mojmír to tak vidí a i já musím uznat, že to Hedvika maličko přehání. 
Co se stylu týče, je to ten typický Viewegh, na který jsme zvyklí. Čekala jsem, že to bude maličko vtipnější, ale co už. Není každý den posvícení. Jinak se mi příběh líbil a rozhodně hodlám knihu koupit své sestře, která si právě pořídila manžela, domeček a zahrádku. Jen jako takové drobné varování...

Miniaturista - Jessie Burton

23. 6. 2015

Anotace: Jednoho podzimního dne roku 1686 klepe na dveře velkolepého domu v nejbohatší části Amsterodamu osmnáctiletá Nella Oortmanová. Přijela z chudé venkovské rodiny, aby se ujala role manželky zámožného kupce Johannese Brandta, avšak místo milujícího manžela ji přivítá jeho odměřená sestra, černý sluha a prostořeká služebná. Když se Johannes později vrátí z cest, věnuje Nelle velice zvláštní svatební dar – skříňkovou repliku jejich domu. Nella si do ní objedná zařízení od tajuplného miniaturisty a od té chvíle se začnou dít prapodivné věci…
Román zachycuje dramatické osudy rodiny Brandtových na pozadí Amsterodamu sedmnáctého století, kdy toto město patřilo k nejbohatším a nejvlivnějším centrům své doby.

Nela je mladá a nezkušená, ale i jí přijde zvláštní, když jí při příjezdu do manželova domu vítá jeho sestra a služka. To ještě netuší, že přesně tak domácnost funguje. S manželem se téměř nesetká, za to bude muset svést úpornou bitvu s jeho sestrou, která až doposud domácnost vedla a své vlády se nehodlá jen tak vzdát. Jediným rádcem jí bude miniaturista, u kterého si objedná drobné figurky pro vybavení svého svatebního daru - miniatury jejího domu. Tomu jedinému, zdá se, může bez omezení panovat. Jak se mladičká Nela vyrovná se svou rolí prominentní manželky staršího muže? A jak je možné, že miniaturista ví tolik o jejím životě a všech tajemstvích, která ona sama teprve odhaluje?
Od téhle knihy jsem čekala něco naprosto jiného, než co jsem nakonec dostala. Nebylo to špatné, jen má očekávání byla prostě absolutně zklamaná a to se neodpouští. Nela a všechny ostatní postavy jsou zajímavé a jejich činy vás rozhodně zaujmou. Proč se Johannes odmítá přiblížit ke své manželce, proč je jeho sestra na venek tak upjatá, co všechno skrývá služebnictvo v domě a jak se zachovají ostatní Amsterodamští obchodníci. To všechno je zajímavé, jenomže hlavním lákadlem téhle knihy měla být právě miniatura domu a podivné věci, které se začnou dít po jejím přivezení do domu skutečného. Problém je, že celá tahle zápletka vyjde tak nějak do ztracena, takže vám zůstanou pouze osudy jednotlivých postav.
I to není málo, Amsterodam 17. století je zajímavé prostředí a postavy toho samy o sobě skrývají dost, aby to vydalo na tři knihy, jenomže když mi slíbíte "prapodivné věci" tak čekám, že je taky dostanu. To nejtajuplnější na postavě miniaturisty je, že je to ve skutečnosti žena. Ha, teď jsem to prozradila! Jenomže na tomhle drobném detailu vůbec nezáleží, takže o nic nepřijdete. Jinak? Je to zajímavá kniha, jen se obávám, že alespoň co se mého hodnocení týče, ji dost poškodil špatný marketing. No, co se dá dělat. Průměrné hodnocení a jedeme dál.


Eleanor & Park - Rainbow Rowell

18. 6. 2015

Anotace: Romance ze školního prostředí, neobvyklá je v tom, že hlavní hrdinka není nejkrásnější holka na škole a její milý není nejúžasnější borec; ona je obyčejná, trochu při těle, on nenápadný kluk s částečně asijskými předky. Jejich zvolna se vyvíjející vztah překvapí je samotné a je líčený tak, že když se poprvé vezmou za ruku, připraví to o dech je i čtenáře. 

Rok 1986, Eleanor se stěhuje do nového města, nového sousedství, nového domu. Čeká ale, že příběh bude opět stejný. Už ve školním autobusu je jí to jasné. Všichni mají své kamarády a partičky a o novou dívku v podivném oblečení rozhodně stát nebudou. A taky že ano. Ani si nemá kam sednout. Nakonec si v podstatě náhodně sedne k Parkovi a tím odstartuje přátelství a nakonec romanci netušených, přímo epických rozměrů. Co na tom, že ani jeden z nich není nejoblíbenější nebo nejkrásnější ve škole? Hlavní je, že se našli a už budou navždy spolu. Nebo ne?
 Eleanor a Park je skvělá knížka. Přesně takový balzám pro duši, jaký jsem v tu chvíli potřebovala. Je to milé, nenáročné čtení o dvou naprosto obyčejných lidech. Jejich životy nejsou nic extra skvělého, ale hlavně v Parkově případě by to mohlo být mnohem horší. Není na nich nic zvláštního, potkat je na ulici (a to byste klidně mohli s tím, jak reálně jsou popsaní), nejspíš byste si jich nevšimli a přesto je jejich příběh úžasný. 
Je to jednoduché. Dva teenageři se oproti všem očekáváním do sebe zamilují. Pomalu, postupně, tak, jak to má být. Rainbow Rowell to ale umí popsat tak zajímavě a krásně, že se k této knize budete rádi i po letech vracet. Alespoň já ji rozhodně hned tak prodávat nehodlám. Už se těším na další knihu z pera této autorky - Fangirl a upřímně doufám, že u nás vyjdou i další její knihy, které už sice nejsou YA, ale i tak si myslím, že za přečtení rozhodně budou stát. 

 

Na ráj zapomeň - Tasmina Perry

16. 6. 2015

Anotace: Některá tajemství lidi spojují
Čtyři privilegovaní vysokoškolští studenti si na luxusním soukromém ostrově Angel Cay připíjejí na úspěšné zvládnutí závěrečných zkoušek. Sebejistý Miles, chytrá Grace, talentovaný Alex a krásná Sasha právě dostudovali a svět jim leží u nohou. Ovšem jedna temná noc jejich dokonale naplánované životy navždy změní. Všichni nastartují slibné kariéry a snaží se na minulost zapomenout. Ale ať už jejich hvězda vyletí sebevýš, strašné pravdě se uniknout nedá. Když je následky té osudné noci nakonec dostihnou, jeden z nich musí zaplatit vysokou cenu…


Čtyři kamarádi jsou na prázdninách na soukromém ostrově, něco se tam stane, oni si slíbí, že o tom nikdy v životě nepromluví a dál vesele žijí své životy. Po dvaceti letech se ale sdílené tajemství zdá jako příliš velká zátěž pro všechny a je potřeba přijít na to, co se vlastně tehdy stalo a jak to teď vyřešit. Zní to tajuplně? Možná ano, ale autorka se bohužel nedokázala toho tajemna držet.
Na ráj zapomeň je kniha o čtyřech lidech, podivné události a jejich následných životech. Sledujeme je totiž celých těch dalších 20 let! Přeskakujeme od jednoho k druhému, vidíme jejich úspěchy i neúspěchy a čekáme, kdy to hrozné tajemství vyjde na světlo. Problém je, že když se to stane, je to popsané tak uměle dramaticky, že by se z toho poctivý čtenář musel na místě zcvoknout. Proto jsem četla celý ten dlouhatánský nudný opus? Tomu jsem věnovala týden svého života? Proč??
Ano, je to nudné, je to dlouhé a je to vlastně naprosto o ničem. Jednotlivé příběhy hlavních hrdinů i centrální zápletka jsou tak nanicovaté, až se vám z toho dělá zle. Sama se divím, že jsem knihu dokázala dočíst. Asi jsem pořád čekala, kdy se stane něco dramatického. No, nestalo se a já odcházela naprosto zklamaná. Není to úplný odpad, jedna či dvě světlé chvilky se našly, ale za koupi a přečtení to podle mě prostě nestojí. Pardon, ale takhle tedy ne.

 

Ganymédes - Cherie Priest

11. 6. 2015

Anotace: Na dně jezera Pontchartrain spočívá děs budící ponorka Ganymédes. Válečný stroj, který by dokázal ukončit válku, kdyby se našel někdo, kdo by jej dokázal ovládat. A kdyby v jeho útrobách nenašel smrt každý, kdo do něj kdy vstoupil…
New Orleans není zrovna místem, které by Andan Cly toužil znovu navštívit, ale poté, co dostane telegram s pracovní nabídkou, naskytne se mu možnost spojit dva výnosné obchody. Tomu nelze odolat! Vydává se tedy na cestu, aniž by měl tušení, do čeho se pouští.

Andan Cly je nejlepší pilot, jakého kdy spojené státy viděly. S tím také počítá Josephine, krásná prostitutka, která čirou náhodou zná tajnou lokaci ponorky - mocné zbraně, která by mohla ukončit válku. Problém je, že s ní nikdo neumí zacházet a všichni inženýři, kteří ji stavěli, jsou již dávno po smrti. Většina o život přišla právě při pokusech o její zprovoznění. Josephine teď má jedinečnou šanci ponorku předat do rukou armády, ale nejdřív ji potřebuje přemístit ze dna jezera do zálivu, kde na ni čeká přepravní vzducholoď. Přesvědčí Andana, aby se vydal napříč nepřátelským územím kvůli sebevražedné misi? A dokáže i tak zkušený pilot jako on přijít na to jak s ponorkou zacházet?
Ganymédes je stejně jako všechny ostatní knihy ze série Mechanického století naprosto odlišný od předchozích dílů. Tenhle je spíš válečný a opět protkaný spoustou nových a zajímavých postav. Takový partyzánský příběh s příměsí New Orleans a laciných prostitutek. No nezní to skvěle? Příběh je opět plný akce a napětí a samozřejmě mého milovaného steampunku. Ano, našlo se tam pár hluchých míst, která celkový dojem z knihy kazila, ale nakonec se to vždycky rozjelo a akce se pak nezastavila až do dalšího napínavého a překvapivého konce. Teď už se jen nemůžu dočkat, až se dostanu k dalšímu dílu. Zatím u nás vyšel jen ten pátý - Nepopsatelní. Cherrie zatím napsala ještě další dva díly, tak jen doufám, že i ty se dočkají překladu. Nerada bych najednou přecházela na anglická vydání.


Řekni vlkům, že jsem doma - Carol Rifka Bruntová

9. 6. 2015

Anotace: Mimořádný literární debut, působivý příběh o smutku a dvou osamělých lidech, kteří znovu objeví lásku i radost ze života. Pouhou shodou náhod se stanou blízkými přáteli, aby posléze zjistili, že člověk někdy neví, koho ztratil, dokud ho „nenajde“.
Píše se rok 1987 a June Elbusová má čtrnáct let. Je uzavřená a nedůvěřivá, těžko se jen tak s někým spřátelí, nedokáže vyjít ani se svou starší sestrou. Na celém světě existuje pouze jediný člověk, který jí opravdu rozumí – strýc Finn, uznávaný malíř, její důvěrník a nejlepší kamarád. Jenomže Finn zemře na záhadnou nemoc, jejíž jméno Juneina matka dokáže vyslovit jen šeptem, a dívčin svět se převrátí vzhůru nohama.
Román je především příběhem o tom, jak dospět, najít vlastní identitu a vyrovnat se nejen s nejrůznějšími nečekanými situacemi, ale i bolestí a ztrátami, které přináší život. Přečtěte si, co se stane, když se zamilujete do někoho, do koho byste se zamilovat neměli. Pochopíte, že žárlivost a pocity viny dokáží zničit i to nejpevnější přátelství a někdy mají ty nejtragičtější následky.

June je poněkud neobvyklá dívka. Většina spolužáků a vrstevníků jí nechápe a její sestra se s ní odmítá bavit. June ale není osamělá. Má svého strýce Finna, který je vždy na blízku, když ho potřebuje. Když si chce popovídat nebo prostě zajít do muzea. Jenomže Finn je velice nemocný muž a jeho nemoc ho konečně dostihla. Teď se musí June poprat se životem sama. Nebo ne? Existuje někdo, kdo by její city k Finnovi dokázal pochopit?
Řekni vlkům, že jsem doma je neobyčejný příběh a přitom vypráví o zcela běžných věcech. Mladá dívka, která nezapadá do kolektivu, platonická láska, která není tak úplně vhodná, ztráta dobrého nebo možná jediného přítele, odhalení tajemství, o kterém si všichni mysleli, že je pro vaše dobro. June se s tím vším vyrovnává relativně dobře. Pár zádrhelů se samozřejmě najde, ale být já v takové situaci, rozhodně by to dopadlo hůř. 
June i celá její rodina a nejbližší okolí působili strašně reálně, celá kniha byla vyprávěna takovým milým stylem a i když příběh rozhodně nebyl napínavý nebo akční, byl tak zajímavý, že jsem stejně nemohla jen tak přestat číst a knihu odložit na později. Celkově se mi tahle kniha strašně líbila a od teďka má už navždycky zvláštní místo na mojí poličce knih, které mě nějakým způsobem zasáhly. Carol Rifka Bruntová je rozhodně nadějná autorka a já jen doufám, že neskončí u tohohle jediného úspěchu.

Vejce a já - Betty MacDonald (audiokniha)

4. 6. 2015

Anotace: Slavný autobiografický román popisuje se značným odlehčením život na slepičí farmě, kterou s manželem Bobem založili a zvelebili - v civilizací nedotčeném, panenském koutě severozápadní Ameriky. Život v primitivních podmínkách a s nelaskavým manželem nebyl pro ženu zvyklou na město uspokojivý. Kniha je odrazem prvního manželství americké spisovatelky, která své nepříliš šťastné manželství na zapadlém venkově zažehnávala tím, že o něm s humorem psala. Kniha se po svém vydání v roce 1945 stala okamžitým bestsellerem a brzy byla přeložena do většiny světových jazyků.

Čte Jaroslava Adamová.

Betty neměla to nejšťastnější manželství. Na rozdíl od většiny lidí se mu ale dokázala s chutí zasmát a ve své knize Vejce a já ho popsala tak barvitě, že se budete nahlas smát spolu s ní. V téhle autobiografické knize vypráví o opravdu náročném období svého života - o své svatbě s Bobem a následném rozhodnutí založit si slepičí farmu někde na americkém venkově. Jistě, zní to skvěle, ale skutečnost byla pro mladou, městskou dívku trochu moc. I tak se s tím poprala s vervou a hlavně všechny ty šílené situace a prazvláštní lidi zaznamenala na stránkách deníku, ze kterého se postupně stala tahle skvělá a humorná kniha. Že na životě na slepičí farmě nemůže být nic tak extra zajímavého? To byste se divili..
Vejce a já je neskutečně milá a vtipná kniha, která se ke mně dostala vlastně náhodou. Dostala jsem nabídku vybrat si cokoli z rozsáhlých stránek audiotéky a napsat recenzi. Audioknihy obvykle neposlouchám, ale rozhodla jsem se to zkusit a v tomhle případě to rozhodně nebyla chyba. Vejce a já pro vás v téhle verzi čte Jaroslava Adamová, obrovsky talentovaná herečka, která oživila naprosto všechny postavy, které se v knize vyskytly, a svým přednesem ještě přidala na vtipu, kterého měla kniha už sama o sobě dost. Ještě teď, když si na knihu vzpomenu, si okamžitě vybavím i hlas paní Adamové. Přestávky mezi kapitolami by mohly být trochu kratší, ale byly doplněné takovou nevtíravou hudbou, takže mi nijak zvlášť nepřekážely. Celkem má kniha 6 hodin a 23 minut.
Co víc říct? Příběh se mi líbil, styl autorky také a Jaroslava Adamová tomu svým přednesem jen dodala, takže za mě rozhodně obrovská spokojenost s celou audioknihou. Vejce a já mohu jen doporučit a audiotéku vlastně taky. Je to skvěle přehledný obchod s dobrými cenami a možností opakovaného stáhnutí již zakoupené knihy a navíc si můžete knihy pouštět i přes aplikaci na mobilu, aniž byste si museli celou knihu stahovat a zabírat tím paměť svého přístroje. No prostě je to celé skvělé.

Knihu Vejce a já si můžete pořídit přímo tady.


Pekáč buchet - Kateřina Petrusová

3. 6. 2015

Anotace:
ONA Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.
ON Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.
Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem a že láska hory přenáší. Další skvělé čtení od Kateřiny Petrusové, které smlsnete jako pralinku. Najdete v něm všechno, co na jejích knížkách máte rády: svérázné postavy, skvělé dialogy, nečekané zápletky. Vtip, romantiku i napětí.

Ona miluje jídlo a městský život, on sport a přírodu. Někdo kdysi řekl, že protiklady se přitahují a v posledním románu Katky Petrusové to rozhodně platí. I když..možná s tím bude mít dočinění také ten pekáč buchet. Ne, netvrdím, že je Klára povrchní, ale která žena by nebrala vymakaného sportovce, který je ještě navíc milý, vtipný a pozorný?
Stejně jako všechny knihy, které Katka vyplodí, je i tahle neskutečně vtipná a milá. Je to takové zábavné odpočinkové čtení, když se vám nechce nad ničím moc přemýšlet. Každý čas od času potřebuje knihu, u které může prostě vypnout, a přesně na to jsou Katky knihy dokonalé. Jsou sice krátké, ale to vůbec nevadí. Možná je to naopak dobře, protože od Pekáče buchet jsem se zase nemohla odtrhnout. Prostě jsem potřebovala vědět, jak to s těma dvěma dopadne. Ne, nebudu vám to prozrazovat, jenom řeknu, že jsem zase koukala s otevřenou pusou, ale nakonec jsem byla spokojená. 
Série Bavettových se mi strašně líbila a vždycky bude mít speciální místo v mé knihovničce, ale musím říct, že tyhle jednohubky z českých luhů a hájů jsou snad ještě lepší. Jsou úžasně reálné a člověk si hned říká, že se možná taková věc může stát i jemu. Já bych třeba takového Matouše rozhodně poznala ráda. A co vy?


Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.