Cress - Marissa Meyer

27. 8. 2015

Anotace: Cress od dětství vyrůstala sama uvězněná v umělém satelitu. Jedinou společnost jí zde dělají počítačové obrazovky. Díky času strávenému s počítači se Cress vypracuje ve špičkovou hackerku. Naneštěstí je však přinucena pracovat pro královnu Levanu a právě dostala rozkazy vystopovat Cinder a jejího pohledného průvodce. Cinder a kapitán Thorne jsou na útěku. Společně se Scarlet a Vlkem plánují svrhnout královnu Levanu a zabránit její armádě v invazi na Zemi. Právě Cress může Cinder a jejím společníkům pomoct. Odvážný pokus zachránit ji se však nezdaří a celá skupina se rozdělí. Cress má konečně svou svobodu, ale musí za ni zaplatit vyšší cenu, než si dovedla představit. A královna Levana nehodlá připustit, aby se někdo postavil do cesty její svatbě s císařem Kaiem.
I když se Cress, Scarlet ani Cinder necítí být povolány k záchraně světa, zdá se, že jsou jedinou nadějí, kterou svět má.

Dokážete si představit, že žijete úplně sami na družici obíhající kolem Země? Ne? Pro Cress je tahle šílená představa bohužel skutečností. Je v družici zavřená jako princezna ve věži a donucena pracovat pro zlou královnu. Cress totiž není jen krásná mladá dívka s neuvěřitelně dlouhými vlasy, ale hlavně talentovaná hackerka, kterou nyní královna Levana pověřila pátráním po uprchlé Cinder. To ale ještě netuší, že Cress se rozhodne k Cinder přidat, pokud ta jí pomůže dostat se z družice na svobodu. Po ničem jiném totiž Cress tolik netouží, jako dostat se na planetu Zemi, pryč od Levaniných příkazů a nekonečné samoty. 
Cress je již třetí díl ze série Měsíčních kronik. Navazuje na Cinder a Scarlet, tedy Popelku a Červenou Karkulku, ke kterým se přidává Cress. U nás tahle pohádka není tak známá a oblíbená, takže si nevybavuju, jak se pricezna jmenuje, ale Disney na motivy téhle klasické pohádky natočil animák Na vlásku (Tangled). Tahle převyprávění pohádek mě opravdu baví, protože Marissa Mayer umí staré a známé příběhy neskutečně předělat a zasadit do svého futuristického, dystopického světa, takže už to nezní jako pohádky z vašeho dětství, ale zároveň stále poznáváte známé princezny a jejich dobrodružné příběhy. Ty paralely jsou opravdu neskutečné. 
Cress je stejně jako předchozí díly prostě skvělá. Čte se strašně dobře, protože příběh rychle ubíhá a vy se nestíháte ani chviličku nudit. Najednou se podíváte a zjistíte, že jste četli celou noc a zbývá vám posledních 50 stran. Zlí jazykové tvrdí, že je to tím, že mají tyhle knihy trochu větší písmena, ale podle mě je to prostě tím, že Marissa umí psát. A to tak, že sakra dobře. Proto už se nemůžu dočkat, až konečně vyjde čtvrtý a poslední díl - Winter, který by měl být založený na příběhu Sněhurky. Jak Marissa Meyerová zasadí Sněhurku do již tak dost šíleného světa. A kdo bude v roli jejích sedmi trpaslíků? Jo, už se opravdu těším.


J´adore New York - Isabelle Lafleche

25. 8. 2015

Anotace: Příběh ambiciózní mladé francouzské právničky, která je vybrána do newyorského ústředí prestižní advokátní firmy, aby získala zkušenosti, mohla se stát partnerem a postoupit tak dále v budování kariéry. Navzdory zákulisním intrikám, permanentnímu stresu a náročným klientům si Catherine dokáže pobyt na Manhattanu zpestřovat nákupy ve značkových buticích, večeřemi s kamarádkami v luxusních restauracích a především vztahy s více či méně perspektivními muži. Představovala si však svůj opravdu takhle?

Catherine je mladá, inteligentní, neskutečně soutěživá právnička, která se rozhodla přestěhovat ze své rodné Francie přímo do New Yorku, do sídla obrovské právnické firmy, pro kterou pracuje už 6 let. Tenhle přestup ale nebude žádný med. Její nová šéfka je naprostá saň, ostatní právníci jako by jen čekali na každé její uklouznutí a dokonce i sekretářky jsou mrchy k pohledání. Catherine už od prvního dne dostává neskutečné množství práce a očekává se od ní, že to prostě nějak zvládne. Takhle si svůj pohádkový život v New Yorku tedy nepředstavovala. Může všechny ty náročné úkoly vůbec zvládnout? A jak má při takovém pracovním nasazení najít muže svých snů?
Čekala jsem něco naprosto odpočinkového a pitomoučkého, ale nakonec takhle kniha nebyla vůbec špatná. Ano, do Shakespeara to má daleko, ale i tak to není naprosto bezduchý román pro ženy, který jsem podle anotace a obálky očekávala. Catherine je docela zajímavá postava, stejně tak její kamarádka a asistent. Zápletka je značně předvídatelná, ale komu by to vadilo? Samozřejmě, že se zamiluje do toho nesprávného a samozřejmě, že ta pravá láska potom přijde z naprosto nečekaného směru. Kdo by chtěl v téhle oblasti nějakou inovaci, je věčný optimista. 
I tak jsem si ale tuhle knihu docela užila a přečetla jsem ji ve dvou čtecích seancích, což rozhodně o něčem vypovídá (možná spíš než o kvalitě knihy, o mém nadbytku volného času). Jediné, co mi vadilo, bylo časté odbíhání od příběhu k popisu všeho, co má zrovna postava na sobě a posuzování, co by to mohlo být za člověka, když je oblečený zrovna takhle. Tenhle nešvar se vyskytuje hlavně ze začátku knihy, nebo jsem si na něj tak zvykla, že už jsem ho potom tolik nevnímala, ale i tak mě dost rozčiloval. Jinak je to milý průměr, který nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí. Spíš než klasickou knihu mi připomínala převyprávění romantické komedie z prostředí New Yorku, ale co se dá dělat.

 

Golema a džin v New Yorku - Helene Wecker

20. 8. 2015

Anotace: V New Yorku roku 1899 se záhadným způsobem ocitnou dvě nadpřirozené bytosti. Šava je golema, bytost z hlíny, která po smrti svého pána dorazí do Ameriky sama. Ahmad je džin, stvoření z ohně, zrozené v syrské poušti. Před staletími ho beduínský kouzelník uvěznil v měděné láhvi a klempíř v dílně na Manhattanu ho z ní náhodně vypustí. V neznámém městě mezi přistěhovalci se golema i džin snaží přizpůsobit okolí a zatajit svou totožnost. Realistické vylíčení obyčejných lidí, onoho neopakovatelného tavicího kotle, ve kterém se z různých národností stávají Američané, v kombinaci s čirou fabulací bájných postav, vytváří vynalézavý a vzrušující příběh.

Přemýšleli jste, jaké to musí být, snažit se permanentně tajit, kým jste? Ahmad a Šava o tom ví svoje. On je džin, ona je golema. Oba dva se naprostou náhodou dostali do New Yorku na počátku 20. století, kdy je město plné přistěhovalců s jejich odlišnými kulturami a tyhle dvě ztracené bytosti se snaží přežít a neprozradit se. Šava se děsí toho, že by ji mohli odhalit a zničit, na druhou stranu Ahmad je vzteky bez sebe, protože jeho pravá podstata je éterická bytost tvořená ohněm, ale pouštní černokněžník ho uzamkl v lidském těle, které má mnohá omezení. Jak se oba dva srovnají se svými novými životy? A jak se bude vyvíjet jejich neobvyklé přátelství?
Golema a džin je neskutečně zajímavá kniha. Už ten příběh sám o sobě je opravdu neobvyklý a Helene Weckerová ho vypráví vážně poutavě, ale co mě zaujalo snad ještě o něco víc nebo minimálně stejně jako příběh samotný, je prostředí, do kterého Helen své hrdiny zasadila. Šava žije v židovské čtvrti, plné tradic a historie. Ahmad je v syrské čtvrti, kde se sousedé navzájem skvěle znají a pomáhají si. Každý svou situaci vnímá naprosto odlišně a přijde mi, že kniha byla zaměřená spíš na džina, na jeho vyrovnání se s novým životem a s jeho snahou odhalit, co se mu vlastně před 1000 lety stalo, jak skončil zajatý v lahvi a jak se osvobodit a pomstít se černokněžníkovi, který už je dávno mrtvý. Šavin příběh je vlastně druhotný, i když není o nic méně zajímavý.
Ze začátku se mi kniha zdála trochu pomalejší, protože seznámit se s novým prostředím a okolnostmi hned dvou hlavních postav nějakou tu chvíli trvá, a i potom příběh plyne pozvolným tempem, kromě pár okamžiků není nijak napínavý nebo dramatický. Dokonce i milostné pletky jsou tu popisovány velice střízlivě. I přes to všechno jsem ale nedokázala Golemu a džina odložit na dlouho a při první příležitosti už jsem ji zase měla v ruce a četla dál. Hlavní hrdinové i jejich přátelé jsou natolik neobvyklí, že prostě potřebujete vědět, co se s nimi stane. Já už to teď vím a vám všem vřele doporučuju po téhle knize sáhnout a zjistit to.


Jedenáct - Mark Watson

18. 8. 2015

Anotace: Xavier Ireland utíká před minulostí a snaží se nezasahovat nikomu do života. Skrývá se za svou prací nočního rozhlasového moderátora, při níž ovšem paradoxně radí nespavcům, co si mají počít se svými problémy, a urputně se vyhýbá svým sousedům i novým vztahům. Přesto jeho čin, nebo spíš to, co neudělá, spustí řetězec událostí, které ovlivní životy jedenácti lidí. Navíc mu do jeho staromládeneckého bytu vpadne Pippa a obrátí všechno kolem doslova vzhůru nohama…

Ve své noční radiové show je Xavier prakticky bůh. Lidé mu volají se svými problémy a on vždy rád ochotně pomůže a poradí. S jeho vlastním životem už je to ale horší. Před problémy z minulosti spíš utíká, žije uzavřeným, samotářským životem, jeho jediným přítelem je jeho koktající kolega z rádia, a když se setká se situací, kterou by rozhodně měl řešit, otočí se a odkráčí pryč. To ještě netuší, že právě tahle situace vyvolá řetězovou reakci, která se obloukem jedenácti náhodných osudů vrátí opět k němu. Kolik životů může ovlivnit jedno naše špatné rozhodnutí? A jak se Xavier vyrovná se svými kostlivci ve skříni?
Kniha Jedenáct mě nijak zvlášť neuchvátila. Nebyla vyloženě špatná, ale je to takový ten klasický britský způsob vyprávění a humoru o každodenních situacích, který je tady navíc doplněný o matoucí množství vedlejších příběhů. Často mi na začátku kapitoly dělalo problémy zorientovat se, o kom to autor zase mluví a co se tomuhle konkrétnímu člověku stalo a když na konci shrnul celý ten podivný řetězec, musela jsem uznat, že to sice dává smysl, ale já v těch jednotlivých příbězích nic tak osudového nespatřovala. Prostě normální životy normálních lidí ze současné Británie.
Co mě v celém příběhu zaujalo mnohem víc, byla Pippa, Xavierova uklízečka a vztah, který se mezi ní a Xavierem zákonitě vytvoří. Její postava byla téměř fascinující a strašně mě bavily kapitoly, ve kterých se vyskytovala, ať už sama, nebo s naším hlavním hrdinou. Předpokládám, že bych si z knihy měla odnést nějaké mravní poučení o nevšímavosti a o vztazích se svými sousedy, ale víte co? Na to už mi po dočtení prostě nezbyla energie. Nebylo to špatné, to ne, ale nebylo to ani nijak extra dobré. Teď mají v Levných knihách další knihu od stejného autora, ale po přečtení Jedenáct, jsem si docela jistá, že jí tam nechám nějakému jinému zájemci.

 

Jednou ano, dvakrát ne - Cylin Busby

13. 8. 2015

Anotace: West je úspěšný středoškolák a má vše, co si jen může přát. Avšak jednoho dne se probudí po nehodě v nemocnici – ochrnutý a bez možnosti mluvit. Jediný způsob, jak se se může dorozumívat s okolím, je mrkání: Jednou znamená ano, dvakrát ne. West je naprosto zoufalý a neustále ho pronásledují děsivé noční můry. Jediné, co ho udržuje při smyslech, jsou návštěvy Olivie, pacientky z vedlejšího pokoje. Ta mu pomáhá s uzdravováním, informuje ho o všem důležitém a je jeho největší oporou. Ovšem co se stane, jestli se West vyléčí? Uvidí se ještě někdy? A můžou se oba ještě někdy vrátit do normálního života? Skvělý román o lásce, ztrátě a o tom, co je v životě opravdu důležité.

Tak skvělý román, jo? Dovoluji si nesouhlasit. Co se příběhu týče, anotace to tentokrát docela dobře vystihla. West se probudí po nehodě na kole téměř úplně ochrnutý, leží v nemocnici a moc netuší co se děje ani jak dlouho tam byl. Jediné opravdu zajímavé návštěvy jsou od pacientky Olivie, která za ním tajně chodí, když se nikdo nedívá. Všichni ostatní si nejsou jistí, jak se k němu chovat a jejich návštěvy Westovi nejsou zrovna příjemné. Jenomže co se stane, když ho převezou do jiné nemocnice, kde podstoupí experimentální léčbu a začne se uzdravovat? Jak to bude dál mezi ním a Olivií? 
Tahle knížka byla naprosto příšerná. Recenze bude obsahovat spoilery, ale protože si stojím za tím, že nemá cenu tuhle slátaninu číst, nemyslím, že by to mělo až tak vadit. Tady začínají spoilery: West prožije dlouhé týdny ochrnutý v nemocniční posteli. Komunikuje se svým okolím pomocí mrkání a pomalu ale jistě se s Oliviinou pomocí učí znovu psát. Olivia mu vždycky přinese velký fix a bílou destičku a on se jí může pomaličku ptát na některé věci. Nějakým záhadným způsobem se ale nikdy nedostanou k tomu, proč je Olivia vlastně v nemocnici. O to větší překvapení je, když se v druhé nemocnici West probudí po operaci a dozví se, že celou dobu byl v kómatu, a že Olivia sice je na stejném oddělení, ale sama je v nezvratném kómatu už několik let. 
První problém, který s tímhle vývojem událostí mám je fakt, že West s lidmi přeci komunikoval. Mrkal na ně a oni na tohle mrkání reagovali a mluvili s ním. Jak je tohle možné, pokud byl celou dobu mimo? Že se s Olivií setkal v nějakém "snovém" světě komatózních pacientů bych i brala, ale že se do sebe naprosto zamilovali? To teda ani náhodou. On s ní přece nikdy nepromluvil jediné slovo. Jejich konverzace se omezovala na to, že ona vykládala a on párkrát mrknul. Vůbec nic o sobě neví, ale po pár týdnech téhle existence jsou v tom oba až po uši. Jakože cože? Ne, to teda neberu. Potom jsou tu podrobnosti o Westově ochrnutí, kdy sice má být ochrnutý úplně, kromě víček, ale on přitom maličko hýbe rukama a pomalu začíná cítit i nohy. Přitom ale musí mít neustále respirátor, protože jeho plíce nepracují samostatně. Pardon, ale pokud mu fungují ruce, neměly by i plíce? Jenomže to se autorce nehodí, protože kdyby neměl tu trubičku v krku, mohl by mluvit a pak by  její velké odhalení a celá ta pochybná "romantika" vztahu s Olivií  šly jaksi do háje, že ano. A tím se dostáváme k tomu asi nejabsurdnějšímu, kdy Westovi se zdají podivné noční můry a on na konci odhalí, že se mu celou dobu zdálo o Oliviině napadení, kvůli kterému je teď v nemocnici a ve chvíli, kdy se staví ve vězení za pachatelem a potom v nemocnici za Olivií, ona nejspíš konečně dojde klidu a zemře. Pokud byl ten týpek ve vězení, nemělo by jí to stačit ke štěstí? Tady končí spoilery.
Prostě, tahle kniha byla příšerná, absurdní a naprosto pitomá. Slibovala jsem si od tohohle tématu mnohé, ale obávám se, že to bylo totální zklamání. Pokud chcete zajímavou knihu o člověku zotavujícím se v nemocnici, doporučuju Srdce netvora nebo naprosto úžasnou knihu Skafandr a motýl. Ty alespoň stojí za to.


Fangirl - Rainbow Rowell

6. 8. 2015

Anotace: Ačkoli jsou až na fyzickou podobu každá úplně jiná, Cath odjakživa sdílela se svým dvojčetem Wren všechno: oblečení, trápení s rodiči i vášeň pro knížky o mladém kouzelníkovi Simonu Snowovi. Jenomže teď obě nastupují na vysokou školu a Wren poprvé nechala Cath na holičkách – nechce s ní bydlet na koleji.
Potíž je v tom, že Cath na rozdíl od sestry není právě společensky zdatná. Jejím přirozeným prostředím je internet, kde se nemusí nikomu dívat z očí do očí a kde tisíce fanoušků nadšeně čtou její povídky ze světa Simona Snowa. A to je svět na hony vzdálený bludišti školních budov, v němž číhají nástrahy v podobě všech možných fobií, děsivých spolubydlících s neodbytnými kamarády a profesorek tvůrčího psaní, které o fanfikcích nechtějí ani slyšet. Co ale Cath zbývá, než zachovat klid a nedat se?


Cath byla vždycky introvert. To její sestra Wren ji vždycky vytáhla na akce s kamarády a začlenila ji do kolektivu. Jenomže Wren už to začíná unavovat a rozhodne se, že chce na vysoké škole začít od začátku a pokud možno bez svého dvojčete. Cath se tedy ocitá v pokoji s úplně cizí spolubydlící, se kterou se musí sžít a jejím kamarádem, který je víc u nich na pokoji než u sebe. Navíc se musí seznámit s novým prostředím, ve kterém jí nikdo nevysvětlí, jak to vlastně chodí ve velkém zlém světě a s novými spolužáky, kteří představují úplně jiný, i když neméně děsivý typ výzvy. Jediné, po čem při tom všem Cath touží, je vrátit se ke svému notebooku a psát fanfikci o Simonu Snowovi. Copak toho chce vážně tak moc? A kdy se začal život takhle komplikovat?
Fangirl je úžasná knížka. Cath si každá čtenářka musí okamžitě zamilovat, postupně si zvykáte i na ostatní postavy, které třeba na první pohled nemusí působit jednoznačně jako klaďasové a nakonec se do některých mužských hrdinů prostě zamilujete. Protože jestli ne, je s vámi něco opravdu v nepořádku. Příběh plyne krásně plynule, vy se nemůžete dočkat, co se stane dál a jak se s tím Cath popere a vůbec si nevšimnete, že už jste téměř před koncem. Tahle kniha je milá, lehká, odpočinková a naprosto neuvěřitelně čtivá. Co je jejím nesporným plusem je prostředí vysoké školy a kolejí, které mi neskutečně připomínalo moje vlastní zážitky (i když jsem nebyla zdaleka takový introvert, jako Cath, i já jsem radši trávila večery u svého notebooku než na divokých večírcích). Vždy když jsem se začetla, nemohla jsem si pomoct a musela jsem vzpomínat svoje vysokoškolská léta. Nostalgie je mocná čarodějka.
Další skvělou věcí na Fangirl pro mě byly úryvky ze Simona Snowa a z Cathiny fanfikce, které předcházely každou kapitolu. Vím, že někoho tam otravovaly a buď je úplně přeskakoval, nebo jim nevěnoval moc pozornosti, ale mě strašně bavily. Ráda bych si sérii o Simonovi přečetla (a jsem si jistá, že podobnost s naším Harrym Potterem je čistě náhodná). Oceňuju, kolik práce navíc musely tyhle drobnůstky Rainbow Rowell stát a musím říct, že já z nich měla opravdu radost. Celkově jsem tedy naprosto spokojená, a pokud hledáte milou a zábavnou contemporary knihu s hlavní hrdinkou, ve které se určitě alespoň částečně najdete, pak je Fangirl pro vás ta pravá.


Přechod - Justin Cronin

4. 8. 2015

Anotace: Rozsáhlý, napínavý postkatastrofický příběh z nedaleké budoucnosti dosahující úrovně Kingova Svědectví či Cesty Cormacka McCarthyho. Výpravný román na pomezí thrilleru a sci-fi: na zeměkouli se rozšířil nebezpečný virus, tajně vyprodukovaný americkou vládou, který mění lidi v nemilosrdné, vraždící upíry. Zbytky lidstva bojují o záchranu, přežije i šestiletá Amy, která má v sobě skryté schopnosti, jak této apokalypse zabránit. 

Americká vláda to zase jednou vymňoukla. V honbě za dokonalým vojákem využili starodávný virus z deštného pralesa a vpravili ho do několika vybraných jedinců. Virus má neobyčejné následky - lidé po něm jsou silnější, rychlejší, prakticky nesmrtelní, mají delší a ostřejší zuby, dokáží létat a neskutečně efektivně zabíjet. Navíc stačí vytvořit jen pár prvotních vojáků, protože virus se dál šíří úplně sám. Jediný problém je, že vláda nedokáže tyhle zrůdy ovládat a jednou nevyhnutelně dojde k tomu, že původních 12 subjektů se dostane na svobodu a začne nekontrolovatelně vyvražďovat lidstvo. Nyní je to boj o holý život a zoufalá snaha o přežití lidstva v jeho původní podobě. Dokáží se lidé ubránit? A je možné šíření viru zastavit a proces zvrátit? 
Přechod je kniha mnoha tváří. Jak se příběh postupně vyvíjí, dostáváme se od společenského románu, přes špionský, postapokalyptický až po prakticky válečný. Jednotlivé kapitoly jsou rozděleny do částí před nákazou, bezprostředně po a potom 100 let po nákaze. Střídáme mnoho úhlů pohledu a mnoho hlavních hrdinů, takže kniha nikdy není nudná nebo předvídatelná. Ze začátku jsem byla z Přechodu nadšená, střed byl poněkud slabší, nekonečné popisování života v postapokalyptické osadě posledních zbývajících lidí bych o dost zkrátila, ale potom se uspořádala záchranná mise a děj se zase rozjel až neskutečnou rychlostí. 
Hlavní hrdinku Amy jsem si okamžitě zamilovala a oblíbila jsem si i některé další postavy, které se postupně střídaly na pozici hlavního vypravěče. Opravdu se mi líbily jednotlivé proměny knihy a fakt, že Justin Cronin udržel mou pozornost skrze celou tuhle menší bichličku. Na druhou stranu tam byly části, u kterých jsem si jistá, že kdybych knihu četla za jiných okolností, už bych ji dávno odložila, nebo by mi její čtení trvalo mnohem delší dobu (četla jsem ji během opravdu zdlouhavého cestování vlakem tam a zpátky napříč polovinou naší krásné republiky). Výsledek mého hodnocení? Nejsem si jistá. Některé části super, některé nic moc, takže nakonec z toho asi zase vyjde průměr. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli se někdy odhodlám ke koupi a přečtení dalšího dílu - Dvanáctky.


4. narozeniny blogu!

1. 8. 2015


Rok se s rokem sešel a neuvěřitelné se stalo skutečností. Když jsem s tímhle blogem začínala, ani já nevěřila, že bych u toho vydržela nějak dlouho. Takových pokusů už bylo dost, ale vždycky jsem po pár dnech nebo týdnech přestala. Hádám, že když jsem si jako téma svého blogu vybrala knížky, udělala jsem své nejchytřejší rozhodnutí. Knížky jsou totiž téma na nekonečné množství článků. 
Uplynulý rok byl na blogu dost krizový. Vím, že jste si toho všimli. Ať už za to mohlo pracovní vytížení, kdy jsem prostě nestíhala vůbec číst, nebo potom moje rozpoložení, kdy jsem sice četla, ale nechtělo se mi psát ani zkoumat ostatní blogy a knižní videa.. Nevím, ale jsem ráda, že jsem zpátky a blog může dál vesele pokračovat. Jednu dobu jsem se o jeho existenci totiž vážně docela bála. Teď už je to ale zase na dobré cestě. Články jsou naplánované na dlouhou dobu dopředu, já čtu skoro stejně často a ráda jako dřív a vaše příznivá odezva mé v mém nadšení ještě víc utvrzuje.
Chci tedy vážně všem svým čtenářům i divákům poděkovat. Bez vás už bych nejspíš tuhle snahu dávno zabalila. Přesvědčilo mě, že když jsem po své absenci zveřejnila první video oznamující můj návrat, všichni jste mě s radostí uvítali a vůbec se na mě nezlobili. A jako poděkování samozřejmě musí být soutěž. Chtěla jsem původně vymyslet něco originálnějšího, ale nakonec je to obyčejná klikačka. Proč to komplikovat, že?
Soutěž bude trvat do 15.8., bude pouze jeden vítěz, který si bude moct vybrat libovolnou knihu v hodnotě 300 Kč z webu Beletrie.eu a vyhlášení pravděpodobně bude formou videa, ať to máme zajímavější. Edit: Soutěž je tentokrát i pro Slovensko, musím si přece hýčkat všechny své čtenáře. :)A teď už hurá do toho:

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.