Lola a kluk od vedle - Stephanie Perkins

26. 11. 2015

Anotace: Začínající návrhářka Lola Nolanová nevěří na módu… věří v kostýmy. Čím výraznější outfit, čím třpytivější, čím zábavnější, čím divočejší – tím líp. Ale Lola je přes neskutečné modely také hodnou dcerou a kamarádkou s velkými plány do budoucna. Všechno je perfektní (včetně jejího sexy přítele rockera), dokud se do sousedství nevrátí obávaná dvojčata Bellova. Calliope a Cricket. Hlavně Cricket, nadaný vynálezce, který zrovna vystoupil ze stínu vlastní slavné sestry. Cricket, který by se moc rád vrátil do Lolina života. Lola teď dumá, jak se poprat s city ke klukovi od vedle… a vypadá to na dlouho!

Lola je divná. Ne, to zní ošklivě. Lola je svá. Je to mladá dívka, která každý den vyráží do světa v novém kostýmu a dokonce si změnila i jméno, protože to její bylo nudné a obyčejné. Má skvělého přítele, skvělé, i když trochu otravné rodiče, po škole má skvělou brigádu se svými skvělými kamarády, prostě všechno je pro ni fajn. Až na to, že její rodiče neschvalují jejího přítele, což je ale naprosto normální a bez této drobné komplikace by její život byl až příliš dokonalý. Jenomže tohle všechno se začne kazit, když se do domu vedle vrátí jeho původní obyvatelé - rodina Bellových se svými dvěma dětmi. Jak je možné, že je Cricket, Lolina první láska, snad ještě hezčí než dřív? A co když ani ona jemu není tak úplně lhostejná?
Stephanie Perkinsová opět nezklamala. Není to sice tak dobré jako Polibek pro Annu, ale i tak mě Lola a kluk od vedle strašně bavila. Nenáročné, milé čtení, které chytne a nepustí. I když je Lola ve svém životě spokojená, stejně fandíte Cricketovi, který je prototypem dokonalého kluka (alespoň z pohledu naší hlavní hrdinky). Lola sice má přítele, ale když Cricket se k ní hodí o tolik víc. Jak to, že to tak dlouho odmítá uznat? Proč není konec už po dvaceti stranách, kdy se znovu shledají a všem čtenářům je okamžitě jasné, že tihle dva prostě patří k sobě? Já jsem samozřejmě ráda, že je ta kniha o něco delší, ale jejich osud je tak jasný, že to snad ani nebylo potřeba. Tedy jestli chápete, jak to myslím.
Ani nevím, co k tomu dodat. Pokud se vám líbí YA contemporary, pak je tohle naprostá nezbytnost ve vaší knihovně, a i když se jedná o volně navazující sérii, nemusíte knihy nezbytně číst ve správném pořadí. Pokud se vám Lola dostane do rukou jako první, klidně s ní můžete začít a až postupně se propracovat k Anně a Isle, což je třetí díl. Já se na koupi Isly rozhodně brzy chystám, protože až tahle kniha odezní, budu nutně potřebovat další dávku. Jenom nevím, co budu dělat potom.. Ano, je to pitomoučké, je to předvídatelné a jsou to tisíckrát ohrané příběhy, ale když ono se to tak strašně dobře čte! Rozhodně vřele doporučuju hned běžet do knihkupectví.

 

O myších a lidech - John Steinbeck

24. 11. 2015

Anotace: Dva nemajetní zemědělští dělníci přicházejí ve 30. letech 20. století pracovat na farmu do Salinaského údolí. Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní hospodářství a budou tam chovat králíky. Doba je hodně zlá – a nejhorší se teprve rýsuje. Ochranářský a prozíravý George správně tuší, že slaboduchý silák Lennie by nechtě mohl způsobit katastrofu… Světoznámá novela přináší působivý příběh, v němž osudové zlo nenávratně zničí idylickou touhu po klidném životě. O myších a lidech patří k nejhodnotnějším prózám Johna Steinbecka. Toto dílo bylo úspěšně zfilmováno a odneslo si řadu nejvyšších ocenění.

George a Lennie jsou dobří kamarádi. Cestují spolu po americkém venkovu, hledají si práci, a když slaboduchý Lennie něco provede, což se stane pokaždé, George jim sbalí všech pět švestek a zase táhnou dál. Nyní našli práci na nové farmě, kde je nikdo nezná. Tady by si konečně mohli vydělat dost na to, aby si pořídili vlastní malou farmičku a pracovali jen pro sebe. Mohli by si sami vydělávat, a pokud by se jim některý den nechtělo nic dělat, prostě by nic nedělali. Jejich společný sen se zdá být tak blízko. Jenomže dokáže se Lennie chovat slušně dost dlouho na to, aby si na farmu vydělali? A když se něco stane, dokáže George situaci urovnat nebo budou muset zase jít o dům dál?
Velice působivá kniha. Byla mi doporučena mým třídním učitelem ze střední školy už před strašně dlouhou dobou a já se teď konečně dostala k tomu, abych si jí přečetla. Doporučil mi ji ještě s Růžemi pro Algernon a teď konečně chápu proč. Lennieho postava je úžasná. Jeho slaboduchost a jeho neustálá snaha se zlepšit a zavděčit se Georgovi a všem lidem kolem nich, i když mu to jeho vlastní mozek nedovolí, byla tak dojemná. Při čtení téhle knihy jsem měla neustále na krajíčku. Jediné štěstí je, že je tak krátká a že jsem ji přečetla doma za jedno odpoledne. Jinak bych si totiž třeba v práci zase udělala pověst té divné, co brečí u knížek. 
Nevím co dál říct, abych neprozradila příliš. O myších a lidech je úžasná knížka, která ve vás rozhodně zanechá stopu. Hlubokou stopu. V mém případě se ve chvíli, kdy jsem jí dočetla, dostala snad do každého mého póru. Dostala se mi pod kůži a nechce se nechat vyhnat. A já se o to ani moc nesnažím. Jsou knihy, které s vámi prostě zůstanou, i když už jste je dávno dočetli a od té doby zvládli deset dalších. O myších a lidech je jedna z těch knih.

 

Odpusťte mi, váš Leonard - Matthew Quick

19. 11. 2015

Anotace: Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedlém Humphreym Bogartem, houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a herr Silvermanem, který ho na střední učí o holokaustu... Nový román autora Terapie láskou.

Leonard je velice nešťastný mladý muž. Jeho život se nevyvíjí přesně tak, jak si představoval. Zažil nějaké ošklivé věci, o kterých nedokáže pořádně mluvit. Jeho matka je většinou pryč a nechává ho doma úplně samotného. Nemá otce. Na základě všech těchto důvodů se rozhodne se zabít. Nechce ale zemřít sám, nemilovaný a zapomenutý, takže před svou smrtí vykoná ještě něco. Pomstu na svém bývalém kamarádovi. Zastřelí jeho a pak sebe. Jednoduché, že? Samozřejmě se to neobejde bez dramatického loučení, plného náznaků a bez sebezpytování. Dokáže Leonard dotáhnout svůj plán do konce? Opravdu si přeje zemřít?
Tahle kniha byla pro mě další z řady zklamání. Tak nějak jsem čekala něco jiného. Něco víc. Něco působivějšího. Takhle ji mohu zařadit do stejného seznamu jako Ten, kdo stojí v koutě. Kniha, která se pokusila mluvit o závažném tématu a nějak při tom zapomněla být zábavná. A nemyslím zábavná jako vtipná, ale prostě zábavná. Taková, která zaujme své čtenáře. Která je donutí přemýšlet o svém tématu, zamilovat si své postavy a mluvit o svém konci ještě dlouho po dočtení. Možná tak působí na někoho jiného, ale na mě tedy ne.
Leonard je neskutečně protivná postava, která sice rozhodně potřebuje pomoct, ale já bych mu stejně nejradši vlepila pár facek, aby se probral. Celá kniha se odehrává v rámci dvou dnů, takže je psaná hodně rozvláčně a podrobně popisuje každý Leonardův krok, což je otravné, protože on těch kroků před svou sebevraždou zase tolik neudělá. A navíc ty dopisy z budoucnosti, které působí, jako by patřily do jiné knihy. No, prostě zklamání. Nechápejte mě špatně, Odpusťte mi, váš Leonard není celé jenom špatné. Byly tam i věci, které se mi líbily a díky kterým nakonec kniha dostala takové hodnocení, jaké dostala. Ale kdyby se tu a tam něco poupravilo, myslím, že by mohla být vážně skvělá. Občas mě při pročítání anotací napadne, že tahle kniha má skvělý potenciál, jen kdyby ten příběh napsal někdo jiný a přesně to je případ Leonarda. No, škoda.

 

Kouzlo života - Donna Hay

17. 11. 2015

Anotace: Finn Delaneyové je něco přes dvacet a vede podivný dvojí život. Její otec Joe je přesvědčený, že je zaměstnaná v salonu krásy. Ve skutečnosti však Finn každé ráno odjíždí pracovat úplně jinam. Vdovec Joe ze své dcerušky chtěl vychovat princeznu, kterou by z ní jistě chtěla mít i jeho žena. Ale Finn touží po jediném, nastoupit do otcovy stavební firmy a pomáhat mu. Joe jí však tvrdí, že stavebnictví je „chlapská práce“, proto to Finn vezme do svých rukou a nastoupí do konkurenční firmy, k Tatesovým, následkem toho firma jejího otce může i zkrachovat. Také Gina Tatesová byla vychována v tom, že ženy mají hlavně dobře vypadat a mlčet. Léta strávená snahou potěšit náročného otce a dostát nárokům slavné rodiny ji citově poznamenala. Když ji vytlačí z rodinné firmy, začne pracovat pro velkého soka, Delaneyovy. Na první pohled to vypadá, že s Finn nemají vůbec nic společného, ale ve skutečnosti mají obě svým rodinám co dokazovat. Dokáže Finn najít cestu zpátky do otcova srdce? Naučí se Gina stát na vlastních nohách? Nejdříve ale obě musí zapomenout na závist a pocity křivdy – a uvědomit si, že se možná jedna od druhé zas tak neliší.

Dva příběhy. Finn, která chce otci dokázat, že je stejně dobrá stavařka jako on, jenomže ten o tom nechce ani slyšet a trvá na tom, že jeho dcera musí dělat nějakou "ženskou" práci. Gina má podobný problém. Její rodina si nikdy nemyslela, že by z ní mohlo něco být, ale protože jsou Tatesovi, musí to alespoň vypadat, že jsou všichni skvělí a úspěšní. Gina tak skončí na nenáviděném místě v rodinné firmě a navíc v nešťastném manželství. Jenomže co se stane, když se osudy obou rodin propletou? Dokáže Finn přesvědčit svého otce, že je jejím snem stavařina? A může Gina naprosto změnit svůj život?
Co k téhle knize říct. Už jsem od Donny Hay četla dvě jiné knihy (Dokonalá sestra a Návrat domů) a obě se mi líbily. Stejné to bylo i s Kouzlem života. Ano, je to vymývačka mozku, která má do Shakespeara daleko, ale je to takové milé nic. V mozku vám to nezabere moc prostoru, její čtení nebude únavné a po dočtení velice rychle zapomenete všechny detaily. Prostě dokonalá odpočinková knížka, pokud už máte dost tzv. "hodnotné" literatury. Já po ní sáhla, abych si zlepšila náladu a to se mi povedlo.
Je tam dramatická rodinná zápletka, nějaká ta romantika, nějaká ta ženská emancipace, no prostě vše, co byste od podobné knihy čekali. Jenom mě štve ten typický růžový obal a stupidní název. Originální název bych volně přeložila jako "Sem ženy nepatří" nebo "Tohle není místo pro ženu", ale český vydavatel se rozhodl pro Kouzlo života. Proč? Netuším. O knize to vůbec nic nevypovídá. Jelikož jsem tuhle knihu koupila za pár korun v Levných knihách, vrásky mi to rozhodně dělat nebude. Přečetla jsem ji, pobavila se a teď mohu pomalu ale jistě zapomenout. Jen ještě nevím, jestli ji hned prodám, nebo přidám na hromádku ostatních knih téhle autorky, kterou mám pořád ještě doma u rodičů.

 

Psychiatr - Caleb Carr

12. 11. 2015

Anotace: Rok 1896. New Yorkem se prohání drožky, taje sníh, zapáchá koňská moč a přichází jaro. Zelená tráva však není jediná, která toto milé roční období vítá. Ve městě se najednou začnou kupit zmrzačené mrtvoly mladých prostitutů. Tyto vraždy, jejíchž oběti patří k části společnosti, jejiž existence se obecně popírá, jsou policií stěží zaznamenány, natož aby byly vyřešeny. Proto se toho ujme policejní komisař Theodore Rooswelt, budoucí prezident USA. Tajně sestaví netradiční vyšetřovací tým, který má za úkol, pod vedením Laczla Kreizlera, velmi moderního amerického psychiatra, vraha polapit.

Konec 19. století v New Yorku. Vzrušující doba, která přináší mnoho pokroků nejenom v technice, ale i ve vědeckých oborech jako je psychiatrie a kriminologie. Právě těchto pokroků, kterým mnoho lidí nevěří a odmítá je uznat, bude muset využít svérázný vyšetřovací tým, aby dopadl něco dosud téměř nevídaného - sériového vraha, který si své oběti vybírá téměř náhodně a nikdo neví kdy, kde nebo proč příště udeří. Policie se o jeho oběti moc nestará, takže vyšetřování vázne a prakticky končí hned s odklizením nejnovější mrtvoly. Doktor Kreizler ale odmítá něčemu takovému přihlížet a rozhodne se využít svých poznatků z psychiatrie, aby vraha dopadl. Samozřejmě na to nebude sám. Do týmu přibere ještě novináře, který celý příběh vypráví ze svého pohledu, dva mladé detektivy a dívku, která touží být detektivem, ale zatím jí bylo jen umožněno působit na policejním ředitelství jako sekretářka. Může takový podivný tým uspět? A je vůbec možné bez moderních metod vyšetřování dopadnou v obrovském New Yorku jediného člověka? 
Psychiatr je úžasná knížka. O to víc je mi líto, že jsem na žádném eshopu nenašla obálku nebo anotaci, takže jsem si musela poradit jinak. Obálku jsem použila originální a anotaci upravila z té opravdu nepovedené na databázi knih. Psychiatr je detektivka jako žádná jiná. Doktor Kreizler se spolu se svým týmem vyšetřovatelů snaží sestavit profil pachatele z útržků informací, které se jim povede získat a to s pomocí neověřených psychologických teorií. Do cesty se jim staví spousta překážek, musí vyšetřovat tajně, protože oficiálním policistům by se jejich zásah určitě nelíbil a navíc musí bojovat proti strašnému nepříteli. Ignoranci. 
Všechny postavy se mi strašně líbí. Jelikož se jedná o sériového vraha, kterého musí vyšetřovatelé najít v obrovském městě, nemáte nejmenší šanci uhodnout, kdo je vrah, protože se s ním až do jeho odhalení nesetkáte. Je naprosto fascinující sledovat, jak z malých střípků a dohadů mohou chytré hlavy poskládat celkový obraz člověka, jeho dětství, dospívání a dospěý život a odhadnout naprosto přesně jeho pohnutky a příští pokusy o vraždu. Příběh je to tedy opravdu zajímavý a i když je to kniha poněkud delší, nebudete jí chtít odložit a budete prostě muset číst dál a dál, dokud nezjistíte, jak to celé dopadlo. Je tu plno zvratů a dramatických událostí, honiček a dokonce únosů. Prostě téměř dokonalá kniha, u které mám jen jediný problém. Dneska už se nedá koupit. Snad jen někde v bazaru nebo antikvariátu. Je to škoda, protože se správným marketingem by z ní mohl být obrovský trhák. Takhle se o ní ale málokdo dozví. Jinak Psychiatra naprosto zbožňuju, nemám mu co vytknout a je mi jen líto, že Caleb Carr napsal jen jednu další knihu, která na Psychiatra volně navazuje - Anděla temnoty. Kdyby jich napsal dalších deset, pořád by to pro mě nebylo dost.


Řeky Londýna - Ben Aaronovitch

10. 11. 2015

Anotace: Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh.
Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval.


No jistě, podle anotace to vypadá skvěle. Mladý policista, který čirou náhodou při vyšetřování vraždy objeví, že má magické nadání a čirou náhodou si toho všimne poslední čaroděj v Anglii, který také pracuje u policie a onoho mladého policistu k sobě vezme do učení, aby podpořil jeho magické nadání a aby spolu řešili zločiny způsobené magií. O to smutnější je, že tahle kniha je dost příšerná. Je překombinovaná a zároveň nedomyšlená, což z ní dělá podivnou slátaninu všeho možného. Takový potenciál ten příběh měl a takhle strašně byl promrhaný. Je to vážně škoda.
Postavy mě nijak zvlášť neuchvátily, výuka magie je jen letmo zmíněná a stejně tak i celé fungování magie v tomhle světě, takže to co vás na knize nejvíc zajímá je odbyto během zhruba jedné kapitoly, jak už jsem řekla, detektivní zápletka je překombinovaná a proč do toho vůbec byly vtaženy londýnské řeky, jsem tak nějak nepochopila, protože to tam bylo prostě navíc a ke všemu mě asi tak od poloviny knihy už vůbec nezajímalo, jak to vlastně dopadne. To prostě není dobré. Knihy jsem si všimla hlavně díky zajímavé obálce a té poznámce o "dospělém Harrym Potterovi", což je opravdu dobře promyšlený marketingový tah, ale bohužel nic jiného. Prostě jedno velké zklamání. Druhý díl už nebudu ani zkoušet. Ben Aaronovitch to má u mě do konce života pěkně pokažené.


Zátiší s kousky chleba - Anna Quindlen

5. 11. 2015

Anotace: Zátiší s kousky chleba je příběhem o nečekané lásce. Příběhem o ženě, která dospěla k zjištění, že život je mnohotvárnější, než si vůbec dokázala představit.
Rebeca Winterová se v mládí proslavila sérií snímků, které pořídila jedno obyčejné ráno u sebe doma. Pár fotografií nepořádku na kuchyňské lince – a stala se z ní uznávaná umělkyně. Celé roky ji fascinovalo, jak ji tehdy kritici vynesli do nebe. Po letech úspěchů ale Rebeca uvízne ve smyčce stereotypu, pracovního i osobního. Když jste na vrcholu, dostává se vám pozornosti, když jste za zenitem, dostává se vám ocenění – kdysi tohle někdo prohlásil a měl pravdu. Rebeca si v šedesáti letech uvědomuje, že přichází do věku, kdy se jí onen zpropadený citát osobně týká. Opouští život na Manhattanu, který je pro ni po rozvodu příliš náročný, a hledá novou inspiraci v zapadlém venkovském městečku. Až tam, na loveckém posedu, ve společnosti pokrývače Jima Batese, zjišťuje, že skutečný život je barvitější, než jak ho viděla přes hledáček fotoaparátu.

Tahle anotace knihu naprosto dokonale vystihuje. Slavná fotografka, která už mnoho let žije ze svého dávného a prakticky náhodného úspěchu, na který už nikdy nedokázala plně navázat. V šedesáti letech se rozhodne úplně změnit svůj život a na rok si pronajmout chatku uprostřed lesů někde za New Yorkem. Tam chce hledat novou inspiraci, lépe poznat sama sebe a hlavně ušetřit peníze, které jí pomalu dochází. Samozřejmě ji v tomhle zdánlivě nepřátelském novém prostředí potká mnoho zajímavého, pozná milé lidi a dokonce najde lásku. Jenomže je to všechno skutečně tak jednoduché? Dokáže se znovu vrátit na vrchol? A stála by o to vůbec?
Zátiší s kousky chleba je taková milá, nenápadná knížka. Ano, vyšla v edici Světový bestseller a zaujme obálkou i názvem, ale tak nějak si myslím, že po ní mnoho lidí nesáhne a to je rozhodně velká škoda. Já knihu dostala jako dárek, sama bych si jí určitě nikdy nekoupila, ale jsem moc ráda, že ji mám ve svojí knihovničce a že jsem měla možnost si ji přečíst. Rebeca je taková docela svérázná postava, která vás okamžitě zaujme. Její ochota úplně změnit svůj život a dobrovolně se izolovat v domečku na venkově, když o udržování takového domu nemá ani nejmenší potuchy, je taková inspirující (i když já se samozřejmě nehodlám nikam stěhovat). Jenom ta milostná zápletka už mi tam přišla taková nadbytečná. Člověk si občas říká, jestli autoři umí psát i o něčem jiném než o lásce a problémech mezi partnery. Celkově je to ale příjemné čtení.
Na druhou stranu se tam toho moc nestane, a pokud hledáte nějaké akční čtení plné zvratů, tak asi radši hledejte dál. V Zátiší s kousky chleba čas poklidně plyne, dramatické události se naštěstí rychle vyřeší a i záhada křížů nechaných v lese, které Rebeca začne fotit, se vyřeší bez většího humbuku. I tak na vás ten příběh ale zapůsobí a nechá ve vás svou malou, nenápadnou stopu. Nezmění vám život, to ne, ale příjemně zahřeje v chladných podzimních večerech. Jak už jsem řekla, nebýt té romantické zápletky, odkládala bych knihu s naprostou spokojeností. Takhle musím jednu hvězdičku ubrat, ale i tak jsem ráda, že jsem si Zátiší přečetla. 


Nikdykde - Neil Gaiman

3. 11. 2015

Anotace: Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní.

Richard je obyčejný mladý muž. Má práci, má byt, má snoubenku, se kterou jde na večeři, aby se seznámil s jejím šéfem. Jenomže právě cestou na tuhle večeři před ním na ulici z naprosto pevné zdi bez dveří vypadne mladá dívka jakoby odnikud. Je téměř v bezvědomí a je zraněná. Richard se rozhodne jí pomoci a odnese ji k sobě domů, aby jí ošetřil. To ovšem ještě netuší, jak moc tohle malé rozhodnutí změní celý jeho život. Ta dívka totiž není jen tak někdo. Je to Dvířka. Obyvatelka Podlondýna. Utajeného světa, ve kterém se dějí neobyčejné věci přímo pod nosem Nadlondýňanů. A Richard se proti své vůli bude muset s Podlondýnem velice blízce seznámit, pokud chce svůj život ještě někdy uvést zpátky do normálu. 
Nikdykde je přímo skvělá knížka. Je plná tajemství a záhad a je napínavá a zábavná a prostě úžasná. Všechny postavy si musíte zamilovat. Obzvlášť Richarda, který je tak trochu ťulpas a Dvířku, která je..no prostě Dvířka. Navíc pokud jste fanoušky Jiřího Kulhánka, bude vám i hlavní dvojice vrahounů připadat známá a téměř až sympatická. I když je samozřejmě musíte nenávidět, protože oni jsou ti zlí. Nikdykde je už od prvních stránek tak zajímavé, že vás naprosto pohltí a třeba já měla naštěstí dost času, takže jsem knihu nemusela ani jedinkrát odložit a přečetla jsem ji v jeden den. Myslím, že kdybych tohle nemohla udělat, protože bych musela třeba do práce, byla bych z toho velice rozladěná. 
Strašně se mi líbil Gaimanův styl a jeho humor. Líbily se mi zvraty v příběhu a tajemství, která postupně odkrýváte, protože společně s Richardem pomalu poznáváte Podlondýn a o co v něm vlastně jde. Navíc je příběh opravdu napínavý a místy téměř detektivní a vy prostě potřebujete vědět, jak to celé dopadne. Nebýt té příšerné obálky, byla by ta kniha prakticky dokonalá. Takhle má jediné štěstí, že člověk pozná její název a hlavně jejího autora, jinak by se nejspíš neprodal jediný výtisk. Jako vážně, co si ti vydavatelé mysleli, když na obálku nacpali tohle? Co to má být? Já knihu četla a stejně to pořád nechápu. Jinak ale musím konstatovat naprostou spokojenost. Gaiman se okamžitě zařadil na seznam autorů, od kterých chci rozhodně co nejdřív vyzkoušet něco dalšího. 


Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.