Grayova hora - John Grisham

16. 2. 2016

Anotace: Wall Street, rok 2008. Strmě stoupající kariéru Samathy Koferové ve velké právnické firmě rázně utne recese. Samantha o vlásek unikne propuštění, avšak musí nastoupit nucenou roční dovolenou a strávit ji dobrovolnickou prací ve středisku právní pomoci kdesi na venkově. Odjíždí do Brady ve Virginii, aby tam v srdci Appalačských hor zažila „skutečnou právničinu“: přípravu žaloby, účast na přelíčení, kontakt se soudcem... Místní však její přítomnost nijak nevítají, tím spíš, že se jim začne plést do jejich problémů – v Brady se už po generace těží uhlí, a po generace se tu řeší porušování zákonů, ignorování pravidel, překrucování předpisů. Někdy to vyvrcholí soudní pří, jindy oběťmi na životech... pár týdnů po příjezdu se Samantha bude muset vypořádat s obojím.

Firma, ve které Samantha pracuje, má problémy a musí několik zaměstnanců nechat dočasně odejít. Nabídne jim ale roční neplacenou dovolenou a seznam neziskových organizací, ve který se mohou mladí právníci na rok uchytit, pomáhat světu a navíc získají cennou praxi. Tak se Samantha ocitne v Brady v horském středisku bezplatné právní pomoci, kde nejčastějšími případy jsou domácí násilí, zadluženost, neoprávněné propuštění a černé praktiky těžebních společností. Samantha si tady poprvé za svou kariéru vyzkouší jednání se skutečnými klienty, podávání žaloby, sepisování obvyklých dokumentů a dokonce i trochu sociální práce. Neocenitelné zkušenosti, za které ale draze zaplatí. Klienti a jejich rodiny totiž nejsou vždycky jen milí a vděční a těžební společnosti rozhodně nemají rády, když se jim někdo plete pod nohy.
Neskutečně příšerně nudná knížka. Tentokrát jsem se donutila číst až do konce, ale nebylo to snadné. Samantha je neskutečně tuctová postava, byla bych mnohem radši, kdyby se příběh víc zaměřoval na ostatní zaměstnankyně horského střediska, protože třeba Mattie byla opravdu zajímavá a ráda bych se o ní dozvěděla víc. V průběhu téhle knihy jsem se dozvěděla mnohem víc o povrchové těžbě, než jsem kdy chtěla vědět a k čemu mi to bylo? Nejzávažnější případ, který se týká těžebních společností, se až do konce knihy vůbec nedostane k soudu, takže to největší a nejzajímavější vlastně není ukončené. A potom jsou tu menší případy, které Samantha řeší, jenomže ty jsou zmiňované tak povrchně a krátce, že se nestihnete o osudy těch lidí ani trochu zajímat a už je to vyřešeno a jede se dál. 
Celkově jsem z téhle knihy byla dost zklamaná. Vím, že John Grisham má spoustu čtenářů a vyšlo od něj už velké množství knih, ale já se mezi ně rozhodně řadit nebudu. Tahle kniha byla o ničem a ještě navíc nezáživně napsaná. Po jejím dočtení mi přišlo, jako bych právě dokonale zbytečně ztratila spoustu času a neměla z toho vůbec nic. Dokonce ani drobná milostná zápletka tenhle příběh nedokázala oživit, a to už je co říct. I ta mi totiž přišla nepropracovaná a ve výsledku vlastně nadbytečná. Jak říkám, Johna Grishama už nikdy a jsem jenom ráda, že jsem za tuhle knihu neplatila, ale dostala jsem ji jako dárek. 

 

Jak být ženou - Caitlin Moran

11. 2. 2016

Anotace: V roce 1913 se sufražetka Emily Wilding Davisonová vrhla pod kopyta králova koně… V roce 1970 vzaly feministky útokem Miss World… A nyní přichází kniha Caitlin Moranové…
Nikdy v minulosti nebylo lepší být ženou. Máme volební právo, pilulky a od roku 1727 nás neupalují jako čarodějnice. Ale přece jen zbývá položit pár rýpavých otázek…
Proč se od nás čeká, že budeme chodit na brazilskou depilaci? Měla byste zajít na botox? Je pravda, že nás muži vskrytu nenávidí? Jak máme nazývat svou vagínu? Proč bolí nosit podprsenku? A proč se vás všichni ptají, kdy už budete mít dítě?
Caitlin Moranová zodpovídá tyto a další otázky v knize Jak být ženou, která je zčásti vyprávěním o životě autorky a zčásti plamennou tirádou. Moranovou sledujeme od jejích strašlivých třináctých narozenin („vážím osmdesát kilo, nemám žádné kamarády, a když mě vidí kluci, házejí na mě štěrk“) přes dospívání až po práci, striptýzové kluby, lásku, obezitu, potrat, nakupování, mateřství a ještě mnohem dál. V roce 2011 získala Caitlin Moranová ocenění Galaxy National Book Award.

Caitlin Moran je velice otevřená a upřímná žena, takže když vám slíbí, že vás provede svým životem, bude mluvit o zkušenostech důležitých pro každou ženu, můžete se těšit na opravdovou jízdu. Caitlin si totiž rozhodně nebude brát servítky. Postupně nás provádí svým životem a ke každé kapitole ze svého života naváže spoustu zajímavých feministických témat, takže za chvíli nevíte, jestli čtete autobiografii nebo feministický manifest. Ve skutečnosti je to vlastně kombinace obojího. Nemusíte se ale bát. Caitlin sice popisuje vše naprosto detailně a upřímně, ale také vtipně a s nadhledem. Výsledek je tahle skvělá knížka, u které se budete nejenom smát, ale také zamýšlet. 
Nejsem si jistá, jak vhodná je tahle kniha pro muže, protože by se mohli vyděsit, jak moc jsou ženy ve skutečnosti šílené a dost možná by se dozvěděli věci, které nikdy vědět nechtěli. Některé kapitoly jsou popravdě trochu TMI. Ale musím říct, že pro mě jako mladou ženu byla takhle kniha neskutečně příjemný počtením. Některé kapitoly byly dokonalým popisem toho, co se děje i v mém životě a v mé hlavě. Aniž bych to tušila, jsem v mnohém vlastně úplně stejná jako všechny ostatní ženy a to je vážně uklidňující pomyšlení. Kapitola o tom, když žena nechce mít děti, byla jako vystřižená z mého života. Teda až na ten potrat. Ano, Caitlin tu velice detailně popisuje svůj potrat, včetně všech zdůvodnění, které ji k tomu vedly a všech pocitů, ať už fyzických nebo psychických. Celkově se prostě jedná o skvělou knihu, zabývající se vážnými feministickými tématy, jenomže bez té obvyklé feministické načuřenosti. Protože i když se vezme v potaz sexismus, menstruace a "povinnost" rodit děti, být ženou je přece nakonec stejně báječné. :)

 

Vdovám smutek nesluší - Becky Aikman

9. 2. 2016

Anotace: Šest žen – šest vdov se schází jednou měsíčně a učí se přežít tu nejhorší věc, která se jim stala. Společně procházejí dobrými i zlými časy a sdílejí své emoce a v průběhu roku podnikají stále dobrodružnější akce. Randí, mají problémy s dětmi, stěhují se, hledají smysluplnou práci, a hlavně dávají opět dohromady své životy a vlastní já, přičemž obracejí tradiční názory na prožívání ztráty blízkého člověka naruby. Je to úžasný důkaz, co dokážou kamarádky, když se navzájem podporují.
Vdovám smutek nesluší je neobyčejná kniha, která vás kupodivu rozesměje, samozřejmě i donutí k přemýšlení a připomene vám, že život sice je naprosto nepředvídatelný a občas tragický, ale zároveň i vzácný, křehký a mnohdy radostnější, než by se na první pohled zdálo.


Anotace tuhle knihu asi vystihuje nejlépe, takže se nebudu ani snažit o vlastní popis. Nejen kvůli dobré anotaci, ale taky proto, že jsem Vdovy sama nedočetla. Ony totiž klamou tělem. Podle obálky a názvu jsem předpokládala, že půjde o humornou knížku s trochou romantiky. Když knížka prakticky začne popisem smrti šesti velice milovaných manželů a naprosté devastace života jejich žen, musí vás napadnout, že tohle asi nebude humorem zrovna oplývat. Ne, že by to bylo jenom smutné a depresivní, nebo že by tu humor chyběl úplně. Pokud bych byla ve správném rozpoložení, jsem si jistá, že by se mi takhle knížka dokonce moc líbila. Jenomže bohužel jsem od ní čekala něco milého a odpočinkového a vážně neměla v úmyslu zabývat se pocity zmaru a beznaděje.
Je pravda, že jsem to vzdala po obvyklých sto stranách, takže jsem možná přišla o nějaký obrat k lepšímu, ale přiznávám se bez mučení, že na tohle jsem prostě neměla nervy. Nehodlám na Vdovy ale úplně zanevřít. Zatím si je nechám v knihovně a až jednou budu mít náladu na knihu podobného rázu, určitě jim dám ještě druhou šanci. Zatím pro mě ale bohužel naprostý propadák.

 

Hazardérka - Stephanie Clifford

4. 2. 2016

Anotace: Román Stephanie Cliffordové, novinářky New York Times, nám s fascinujícími detaily umožňuje nahlédnout do „zlaté klece” mladých newyorských finančníků a bankovních makléřů, kteří se díky kapitálu svých rodičů, elitním školám a konexím vezou na vlně spekulativních báječných zisků – v době, kdy jen škarohlídi rozpoznávají příznaky krize, jež zanedlouho zasáhne celou Ameriku. Hrdinka Evelína pochází ze skromnějších poměrů, ale díky své ambiciózní matce absolvovala elitní školu a nyní využije všech prostředků, aby pronikla do oslnivého života, který dosud sledovala jenom zpovzdálí. Řečeno s Hemingwayem je oslněna romantickou bázní ze superbohatých, a tak napodobuje snobská tekutá pravidla, slangové výrazy a manýry „aristokratických starých peněz”. Jenomže kam až dosahuje magická hypnotizující moc muzikálových příběhů? Evelína se musí v mnohém zapřít – co se jí ale ukáže, jestli projde zrcadlem a ohlédne se?

Evelína nepochází ze staré a zámožné rodiny. Její otec se vypracoval z ničeho, a i když je dostatečně bohatý, aby si mohl pořídit nádhernou vilu a drahá auta, do pohádkového bohatství americké smetánky má pořád ještě daleko. To ovšem nezastaví jeho manželku a dceru, které mají obrovské ambice, ohledně proniknutí do nejvyšších kruhů. Evelína se tak hned po vystudování těch nejprestižnějších škol vypraví do New Yorku, kde chce prorazit jak profesionálně, tak navazováním osobních kontaktů. Naštěstí má práci, která od ní tyhle kontakty přímo vyžaduje a ona tak může zkombinovat příjemné s užitečným. Jenomže brzy zjistí, že tenhle život je nad její možnosti a že je rozdíl mezi skutečnými přáteli a společenskými kontakty. Její kontakty jí totiž při prvním zaškobrtnutí opustí a jen ona sama se bude muset vyrovnat s následky svého chování. Až se jednou podívá zpět, přijde jí, že to stálo za to? Bude pak šťastnější?
Tahle knížka mě šíleně nebavila. Už od začátku jsem si myslela, že jí nedočtu, ale nutila jsem se číst dál, až jsem nakonec přeskočila asi 150 stran z prostředka a dočetla zhruba posledních 70, abych zjistila, jak to dopadne a nemusela se otravovat s celým tím nudným postupem. Evelína mi už od začátku byla strašně nesympatická. Takhle povrchní a hloupou hlavní hrdinku jsem už dlouho v knížce nepotkala a doufám, že zase dlouho nepotkám. Její neustálá snaha procpat se někam, kam očividně nepatří, mi přišla vážně odporná, a když se na konci knihy polepšila a uvědomila si, jak velkou chybu udělala, mohla jsem nad knihou už jenom protáčet oči v sloup. Sice je hezké, že za svoje nesprávné chování byla potrestaná a spadla až úplně na dno, ale bylo to napsané tak hloupě a okoukaně, že jsem z toho nemohla mít ani radost.
A co že mě na téhle knize nebavilo? Popisy toho, jak skvělá je ta "lepší" společnost, jak si žijí a jak jsou všichni pracovití a talentovaní a neuvěřitelně chytří, takže mohou vést neskutečně otravné hovory o bankovnictví a obchodu. A že ty hovory skutečně vedli. Často. Nakonec je sice vždycky nějaká ženská postava utnula s tím, že ji nudí a posunuli jsme se dál, jenomže to často nebylo zrovna zlepšení, protože se místo obchodu začaly řešit večírky a plesy. Prostě z bláta do louže. Těch opravdu zajímavých částí bylo bohužel skutečně pomálu. A nejspíš pro knihu nehovoří ani to, že jsem skoro polovinu z prostředka přeskočila a stejně mi v příběhu nic nechybělo. Z posledních 70 stran jsem si snadno domyslela, co se asi tak stalo a mohla jsem vesele pokračovat až do konce. Škoda, mohlo to být o tolik lepší. Nicméně pokud jsem vás úplně neodradila od přečtení téhle knihy, můžete si jí koupit na stránkách nakladatelství Leda, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.


Sedmilhářky - Liane Moriarty

2. 2. 2016

Anotace: Jane je hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška a v životě to vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi. Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich společné dcery. Celeste je věčně zasněná, poněkud vynervovaná místní kráska. Co ji ale může trápit, když má tak hodného, hříšně bohatého manžela a přepychový dům? Snad jen ta jejich dvojčata jsou občas na zabití. Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem vyústit v obrovskou tragédii.
Román světově úspěšné autorky bestselleru Manželovo tajemství je příběhem tří matek, jimž se jejich na pohled všední životy krůček za krůčkem nebezpečně vymykají z rukou. HBO natáčí podle této knižní předlohy minisérii s Nicole Kidmanovou a Reese Witherspoonovou v hlavních rolích.



Tři kamarádky, které se dají dohromady v podstatě náhodou. Jejich děti nastupují do stejné školky. Kromě toho vlastně nemají moc společného. Jane je svobodná matka, Madeline je spokojená ženuška ze střední třídy a Celeste je šíleně bohatá a navíc tak nádherná, že působí jako z jiného světa. I tak jsou z nich brzy nejlepší kamarádky, které společně řeší všechny problémy každodenního života. Bojují v politických žabomyších válkách ve školce, radí si navzájem o svých manželích a vůbec se podporují ve všem, co je zrovna třeba. Jenomže každá z nich má svá tajemství a skryté pocity, o kterých nemůže říct ani svým nejlepším kamarádkám. Ale co se stane, když se tahle tajemství dostatečně nakupí? Když určité věci skrýváte příliš dlouho? Jaké to bude mít následky?
Tahle knížka mě už asi tak od druhé kapitoly dokonale pohltila. Nemohla jsem jí odložit, nemohla jsem prostě přestat číst, protože její příběh byl tak skvěle vystavěný, že jsem nutně potřebovala vědět, co se stane dál. Napětí se neustále stupňovalo. Příběh je psaný formou vyšetřování, kdy každá kapitola posouvá příběh dál a na jejím konci se k uplynulým událostem vždy vyjadřují ostatní, vedlejší postavy. Působí to, jako by vypovídaly na policii. A samozřejmě už od začátku víte, že někdo zemře, proto celé vyšetřování probíhá, ale až do konce netušíte, kdo by to mohl být. Můžete se o tom dohadovat, ale to je tak asi všechno. A samozřejmě všechny tyhle detaily vás nutí číst dál, takže i kapitoly o tom, jak jedno dítě šikanuje druhé a někdo je falešně obviněn, přečtete rychlostí světla.
Já osobně třeba děti vůbec nemám ráda, ale tady jsem o nich četla přímo nadšeně, protože i jejich problémy byly součástí příběhu a nakonec i ty dohady o šikaně ve školce působily napínavě. Touhle knihou jsem byla prostě dokonale unešená a jsem neskutečně ráda, že mi jí mamka darovala k Vánocům, aniž bych jí měla na seznamu. Jinak bych ji totiž v knihkupectví určitě minula a to by byla věčná škoda. Nechtěla bych totiž přijít o takový čtenářský zážitek. Musím říct, že z ní bylo opravdu příjemné překvapení. 

 
Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.