Anotace: Dvanáctý román Chucka Palahniuka je průvodce peklem. Dvanáctiletá
Madison tam skončí údajně kvůli předávkování marihuanou a její soused
prý za krádež v supermarketu. A za co půjdete do pekla vy? Prokletí jsou
typicky palahniukovská divoká jízda plná bizarností a úchylností.Třináctiletá Madison se ocitne v pekle. Prostě se probudí a najednou je v cele v pekle vedle Babety a Leonarda a je odsouzená k věčnému utrpení. Alespoň tak by to mělo být. Madison se ale rozhodne spolu se svými novými kamarády prozkoumat peklo a všechna jeho zákoutí, najít Satana a pokud možno se odsud dostat. Zároveň se snaží necítit moc naděje, protože to je v pekle nebezpečná věc. Jak to ale udělat? Naděje je jako zlozvyk, kterého se opravdu těžko zbavuje. A potká někdy samotného Satana, nebo jen jeho poskoky?
Chucka Palahniuka jsem nikdy nečetla a teď už vím proč. Jeho styl jako takový by se mi i líbil, ale možná jsem měla začít s jinou knihou. Žoviálnost s jakou píše o naprostých nechutnostech a o sexu se mi vážně nelíbila. Hodně mi připomínal Bukowskeho, protože stejně jako on naprosto zbytečně používá v textu přehnané narážky na sex, násilí a různé nechutnosti. Věděli jste například, že v pekle je moře promarněného spermatu nebo bažina potratů? Ne? Já taky ne, a ani jsem to nijak zvlášť vědět nepotřebovala. Nejde o to, že by to bylo strašidelné, spíš je to prostě zbytečně nechutné.
Na jednu stranu musí člověk obdivovat jeho představivost, protože samozřejmě, kdyby peklo skutečně existovalo, bylo by plné nechutných, bizarních a úchylných věcí a Chuck je skvěle popisuje. Na druhou stranu: proč by někdo cítil potřebu něco takového vymyslet a napsat? Musím ale říct, že se mi líbil jeho koncept pekla a pekelných démonů, kteří jsou všichni různá bývalá božstva svržená novými dogmaty. A vážně se mi líbila Madison s tím svým neustálým "ano, vážně tohle cizí slovo znám, možná jsem mrtvá a v pekle, ale nejsem pitomá". A líbilo se mi, jak každá kapitola začala přímou promluvou Madison k Satanovi. To je ale asi tak všechno pozitivní, co můžu o knize Prokletí říct a to je zatraceně málo. Přiznávám se bez mučení, že jsem ji nedočetla. Dostala jsem se do půlky a pak jsem to jednoduše vzdala. Noční můry nepotřebuju, děkuju pěkně.
3 komentářů:
Od Palahniuka jsem četla Neviditelné nestvůry a jsem ráda, že jsem začala s nimi, protože jsem byla nadšená. Když jsem totiž po nich četla Prokletí, byla jsem zklamaná, ale určitě bych Palahniuka nezavrhovala na základě téhle knihy :) Například Klub rváčů je taky dost povedená věc, ale myslím, že narážky na sex a jak ty říkáš "zbytečné nechutnosti" jsou ve všech jeho knihách. Je to prostě jeho styl.
Když jsem minule dělala objednávku z Levných knih, hodně jsem si pohrávala s myšlenkou tam přihodit i tuhle knihu. A teď je mi líto, že jsem to neudělala, protože mi něco říká, že by to bylo čtení přesně pro mě.
Myslím, že on tými nechutnosťami chce na niečo poukázať. To, čo tu spomínaš - premárnené spermie a potraty - to všetko robíme my, ľudia, takže hnusní sme asi všetci a Palahniuk to len priamo napísal.
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)