Anotace: Jedno z nejoriginálnějších protiválečných
literárních děl všech dob vypráví příběh mladého Američana s německými
kořeny, který se za druhé světové války dostal do německého zajetí a
přežil fatální bombardování Drážďan, aby se v pozdějším věku dožil
situace, kdy přestane být vázán současností a dokáže se přesouvat v čase,
což mu není až tak moc platné, neboť ho unesou mimozemšťané a vystaví
ho ve své zoo jako exponát člověka dvacátého století.
Zní to šíleně, že? A taky to je šílené. Billy přeskakuje v čase mezi různými obdobími vlastního života, která zahrnují jeho nešťastné manželství, jeho pobyt ve válce a v zajateckém táboře, jeho úspěšnou praxi optika, jeho dětství a také jeho zkušenost jako exponátu v zoo na planetě Tralfamadořanů. Překvapivě mi ale to přeskakování mezi milionem časových linií vůbec nevadilo. Ani ta představa Tralfamadořanů, protože není o nic absurdnější, než celá představa druhé světové války a toho, jak se Němci chovali ke svým zajatcům.
Celá stavba knihy je opravdu zajímavá, bohužel, pro mě jí opět zkazilo to téma. Nevím, proč to opakovaně zkouším, když je podle předchozí zkušenosti jasné, že knihu s tématem války prostě nikdy nedočtu. Tahle je navíc opravdu hodně naturalistická, takže to mému slabému žaludku, který všechny nepříjemné věci radši ignoruje, prostě nedělalo dobře. Autorův styl se mi líbil, ale asi budu muset zkusit něco s jiným tématem. Takhle jsem sice knihu nedočetla, ale líbila se mi. Je to normální?
1 komentářů:
Já jsem asi barbar, ale nějak jsem Vonnegutovu stylu nepřišla na chuť. Zkoušela jsem od něj číst Snídani šampionů a asi v polovině jsem to vzdala. Nebylo to úplně špatné, ale zároveň tam nebylo nic, co by mě lákalo knihu dočíst. Takže za mě Vonnegut bouhužel ne.;)
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)