Dárce - Lois Lowry

Anotace: Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti“, uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív...

Jonas žije v dokonalém světě. Nikdo nehladoví, nikdo se nemusí bát o svou práci a vlastně nikdo nemá vůbec žádné starosti. Vše, od práce, partnera, přes účes, oblečení a večeři za něj rozhodne jeho vláda. Jonas se nemusí starat vůbec o nic a dokonce i na projevy puberty se tu berou léky. Všechno je dokonale harmonické. Problém nastane, když se Jonas, jako nový příjemce paměti, dozví o věcech, jako je bolest, láska a dokonce barvy. Jonas už nedokáže žít v bezbarvém, sterilním světě a rozhodne se s tím něco udělat. Může se mu povést změnit zaběhnutý systém? Dokáží se lidé vrátit k životům plným radostí, ale i starostí?
Dárce je rozhodně zajímavá kniha, která si nejspíš zaslouží svá ocenění, ale podle mého má k dokonalosti hodně daleko. Příběh sám o sobě je dobrý a nezapomínejme, že se jedná o první díl z celkových čtyř, které vyšly v originálu. Koncept Jonasova světa je také v pořádku, i když to není nic prudce originálního, řekla bych, že je to prostě další dystopie. A právě s tím světem mám maličko problém. Autorka se rozhodla popsat Jonasův svět a jeho fungování do ohromných detailů, což je obdivuhodné, ale u většiny věcí se nikdy nedozvíme, jak toho lidé dosáhli. Například počasí, které je vždy slunečné, ani moc horko, ani moc zima, ale které dosahuje pouze k hranicím jednotlivých společenství. Jak je tohle možné? Nikde není zmínka o nějaké kopuli, která by společenství chránila a v rámci které by bylo počasí ovládáno, ale stejně - ve společenství je krásně a jen co se Jonas pokusí odejít, potká ho bouřka a dokonce vánice. Takovéhle věci mě rozčilují, protože pokud se autorka rozhodně pro detailní popis všeho, měla by také mít pro všechno vysvětlení. Vysnít si může člověk cokoli a věda v knihách rozhodně nemusí odpovídat realitě, ale pokud jsou podobné technické detaily nedořešené, působí celý svět tak nějak nedokončeně.
Další věc, která mi vadila, byl samozřejmě ten závěr, který jsem prostě nepochopila. Co se to tam vlastně stalo? Jak to skončilo? Vím, že má navazovat další díl, takže otevřený konec by mě nepřekvapil, ale tohle bylo ještě horší než otevřený konec. Tohle byl nesmyslný a navíc otevřený konec. Po dočtení jsem zůstala na knihu zmateně koukat a jen jsem kroutila hlavou nad tak zmařeným potenciálem. Autorčin styl se mi totiž vážně líbil a příběh by to byl dobrý, ale pokud se neobtěžuje dotáhnout "world-building" a navíc konec takhle zmatlá, pak je to vážně škoda času. Celkově Dárce rozhodně není nijak příšerná kniha, ale lepší hodnocení než průměr si podle mě nezaslouží.