Biomanželka - Michal Viewegh

Anotace: „Od začátku jsem přesvědčena, že Mojmírovo manželství s Hedvikou je moderní soft verzí pradávného příběhu o Modrovousovi, který vraždí své ženy. Jistě jej znáte: nezkušená kráska se provdá za chlípné bohaté monstrum, které jí naoko poskytuje svobodu, ale ve skutečnosti zabíjí její přirozenou krásu, talent a nespoutanost,“ říká dula, vypravěčka nové knihy Michala Viewegha Biomanželka.
Dula je zprvu jen průvodkyní manželčiným těhotenstvím a porodem. Svou rodičku však neopouští ani poté, takže následujících sedm let s Hedvikou a jejím manželem bydlí — to je výchozí situace humoristického románu nejpopulárnějšího českého spisovatele.
„Zdánlivě humoristického,“ upřesňuje autor. „A nemohu bohužel popřít, že je to román částečně autobiografický.“

Mojmír utíká z domu. Už toho má dost. Jeho žena Hedvika se stále jen kamarádíčkuje se svojí dulou, která měla z domu odejít už před mnoha lety a on nejen, že není na prvním nebo druhém místě v jejím žebříčku hodnot. On je na desátém! To přece nemůže strpět. Odjede tedy do Prahy za svým kamarádem, opije se, vyvzteká a potom? Uzná, že by mohlo být hůř a zase se hezky vrátí. To je příběh Biomanželky, jednoho z novějších románů Michala Viewegha. 

Na příběhu ale zase tolik nezáleží. Důležité je, jak je celý příběh vyprávěn a jak krásně ironicky a vtipně dokáží svou situaci jednotlivé postavy glosovat. Tahle kniha totiž není v podstatě o ničem. Sledujeme Mojmíra, kterak opět prchá z domu, ve kterém to už se svou manželkou nemůže vydržet a tyto kapitoly z přítomnosti prokládá vyprávění z minulosti, ve kterém se dozvídáme, jak se vlastně do současné situace dostal. Vypráví, jak se s Hedvikou seznámil, když byla ještě úplně normální, jak jim nechal postavit domeček na venkově, jak přišel se skvělým nápadem na rozsáhlou zahradu a jak to šlo od té doby takříkajíc do kytek. Ano, emancipovaná žena, která svého manžela vlastně vůbec nepotřebuje, to je zlo. Alespoň Mojmír to tak vidí a i já musím uznat, že to Hedvika maličko přehání. 

Co se stylu týče, je to ten typický Viewegh, na který jsme zvyklí. Čekala jsem, že to bude maličko vtipnější, ale co už. Není každý den posvícení. Jinak se mi příběh líbil a rozhodně hodlám knihu koupit své sestře, která si právě pořídila manžela, domeček a zahrádku. Jen jako takové drobné varování...