Příliš mnoho Kateřin - John Green

Anotace: Když jste zázračné dítě, otvírá se před vámi zázračná budoucnost. Nebo ne?

Colin Singleton právě maturoval, dostal kopačky od své devatenácté Kateřiny a má pocit, že jeho život skončil. Ještě že je tu jeho kamarád Hassan, který prostě žádné utápění v sebelítosti nepřipouští. Než se Colin stačí vzpamatovat, ocitne se na cestě bez cíle – a ta skončí v ospalé venkovské díře, vyznačující se jen dvěma pozoruhodnostmi: hrobem rakousko-uherského arcivévody a dívkou Lindsey. Její zásluhou Colin začne pomalu chápat, že není nutné být mladistvým géniem, abyste změnili svět...

Colin byl zázračné dítě. Problém je, že teď už je z něj teenager a všichni od něho očekávají velké věci, on už se ale výjimečný necítí. Vlastně jediné, co zatím dokázal je nastřádat neobvyklé množství přítelkyň, které se jmenuji Kateřina. Jenomže co s tím, když se s ním všechny do jedné rozešly. Rozhodne se tedy udělat si malé prázdniny se svým nejlepším kamarádem Hassanem, odpočinout si od Kateřin a pokusit se přijít na teorém, který by dokázal předpovídat budoucnost romantických vztahů. Nejen, jak dlouho bude vztah trvat, ale také kdo ho ukončí. Je možné, něco tak nepředvídatelného předpovídat? A jak do toho zapadá dívka jménem Lindsey?

John Green je rozhodně zajímavý spisovatel a jeho knihy mě obvykle vážně baví, ale Příliš mnoho Kateřin rozhodně není jeho nejlepší a nejskvělejší dílo. Hlavní rysy se podezřele podobají jeho ostatním knihám a zápletka tentokrát není tak silná ani zajímavá, aby vás opravdu zaujala. Alespoň pro mě to rozhodně platí. Práce na teorému je docela o ničem, rozvíjející se vztah s Lindsey taky, dění v zapadákově je už úplná nuda a ani nejlepší kamarád a hlavní vedlejší postava to nedokáže zachránit. Není to tak, že bych celou knihu prozívala, to úplně ne, ale nadšená z ní taky zrovna nejsem. 

Dobré je, že Johnův styl je lehký a čtivý, a jeho knihy nejsou nijak dlouhé, takže i tahle méně povedená vám nezabere příliš mnoho času nebo prostoru v mozku. Na druhou stranu, nebýt to Greenovka, nejspíš by hodnocení skončilo ještě o hvězdičku hůř. Vypadá to, že Jeho knihy vždy skončí buď s plným hodnocením (Hvězdy a Města), nebo s naprosto průměrným (Aljaška a Kateřiny). Mám pocit, že Kateřiny jsou druhá kniha, kterou napsal, hned po Aljašce, takže možná to je prostě tím. Než se opravdu vypsal a našel svůj styl coby skvělý autor, měl pár naprosto průměrných pokusů. Vlastně bych ho nejspíš neměla hodnotit tak tvrdě, já bych se nezmohla ani na ten průměr. Příliš mnoho Kateřin tedy opět docela zklamání, ale i tak za přečtení nejspíš stojí. Možná ale radši z knihovny než z knihkupectví.