J´adore New York - Isabelle Lafleche

Anotace: Příběh ambiciózní mladé francouzské právničky, která je vybrána do newyorského ústředí prestižní advokátní firmy, aby získala zkušenosti, mohla se stát partnerem a postoupit tak dále v budování kariéry. Navzdory zákulisním intrikám, permanentnímu stresu a náročným klientům si Catherine dokáže pobyt na Manhattanu zpestřovat nákupy ve značkových buticích, večeřemi s kamarádkami v luxusních restauracích a především vztahy s více či méně perspektivními muži. Představovala si však svůj opravdu takhle?

Catherine je mladá, inteligentní, neskutečně soutěživá právnička, která se rozhodla přestěhovat ze své rodné Francie přímo do New Yorku, do sídla obrovské právnické firmy, pro kterou pracuje už 6 let. Tenhle přestup ale nebude žádný med. Její nová šéfka je naprostá saň, ostatní právníci jako by jen čekali na každé její uklouznutí a dokonce i sekretářky jsou mrchy k pohledání. Catherine už od prvního dne dostává neskutečné množství práce a očekává se od ní, že to prostě nějak zvládne. Takhle si svůj pohádkový život v New Yorku tedy nepředstavovala. Může všechny ty náročné úkoly vůbec zvládnout? A jak má při takovém pracovním nasazení najít muže svých snů?

Čekala jsem něco naprosto odpočinkového a pitomoučkého, ale nakonec takhle kniha nebyla vůbec špatná. Ano, do Shakespeara to má daleko, ale i tak to není naprosto bezduchý román pro ženy, který jsem podle anotace a obálky očekávala. Catherine je docela zajímavá postava, stejně tak její kamarádka a asistent. Zápletka je značně předvídatelná, ale komu by to vadilo? Samozřejmě, že se zamiluje do toho nesprávného a samozřejmě, že ta pravá láska potom přijde z naprosto nečekaného směru. Kdo by chtěl v téhle oblasti nějakou inovaci, je věčný optimista. 

I tak jsem si ale tuhle knihu docela užila a přečetla jsem ji ve dvou čtecích seancích, což rozhodně o něčem vypovídá (možná spíš než o kvalitě knihy, o mém nadbytku volného času). Jediné, co mi vadilo, bylo časté odbíhání od příběhu k popisu všeho, co má zrovna postava na sobě a posuzování, co by to mohlo být za člověka, když je oblečený zrovna takhle. Tenhle nešvar se vyskytuje hlavně ze začátku knihy, nebo jsem si na něj tak zvykla, že už jsem ho potom tolik nevnímala, ale i tak mě dost rozčiloval. Jinak je to milý průměr, který nijak zvlášť nenadchne, ale ani neurazí. Spíš než klasickou knihu mi připomínala převyprávění romantické komedie z prostředí New Yorku, ale co se dá dělat.