April se tady zamýšlí nad problémem, který postihuje její čtecí návyky a který už zasáhl skoro každého booktubera - všichni čtou a zajímají se jen o knihy žánru YA. A víte co? My v české knižní blogosféře máme přesně ten samý problém. Všichni čtou jen a pouze YA, čímž navíc vzniká další problém - protože naše zdroje v Čechách jsou omezené, všichni čteme to samé.
Nechápejte mě špatně, taky mám ráda YA. Často tyhle knihy čtu, užívám si je a chci víc. Jednu dobu jsem četla skoro jen a pouze je. Po čase to ale začne být trochu nuda. Působí to, jako by člověk četl pořád dokola to samé, protože i když se příběhy liší, všechny jsou stejně pořád na jedno brdo. A mě osobně to začíná štvát. Knížky tu přeci jsou, abychom si rozšiřovali obzory. Abychom roztáhli křídla a dovolili své fantazii, aby nás přenesla do úplně jiných světů, jiných životů, plných dobrodružství. Ale copak tohle dokážou jen YA knihy? Ne! Dokáže to úplně každá kniha. Chápu ale, v čem je problém.
YA knihy se čtou snadno. Čtou se rychle a člověku na první pohled připadá, jak není sečtělý. "Přečetla jsem za rok sto knih, to jsem ale borec." Při dalším pohledu vám ale může začít docházet, že kvalita takovéhle četby není často zrovna valná. Některé knihy samozřejmě jsou kvalitní a mohou být i opravdu "povznášející", ale většina při bližším zkoumání patří spíš na dno knihovničky hřbetem ke zdi, aby na ně nebylo moc vidět. Ano, uznávám, většina knižních blogerů na tyhle knihy má dokonce i věk. Jsou to přesně ti čtenáři, pro které jsou tyhle knihy určeny. Co když se ale zamyslím nad sebou? Je mi 22 a většinu knih, které jsem loni přečetla tvoří knihy pro 15, 16 leté. A proto jsem si řekla dost!
Tyhle knihy nejsou přece ty jediné na světě. Při jejich neustálém čtení mám pocit, že mi maličko měkne mozek a namísto abych se "vzdělávala" jen ubíjím čas. Je to sice o trochu lepší než tupé civění na televizi, ale vážně jen o trochu. Co všechny ty krásné knihy, jejichž čtení sice vyžaduje maličko víc snahy, ale které taky přinášejí víc uspokojení, pokud je vážně dočtete? Takové knihy bych měla číst. Víc knih pro dospělé, společenské romány, klasiky, něco trochu vážnějšího, skutečnějšího. A jak jsem to vymyslela? YA knih se rozhodně úplně nevzdám. To bych nedokázala a nechápu ani proč bych to měla dělat. Není na nich přece nic špatného, pokud je člověk čte v omezeném množství. Rozhodla jsem se ale, že za každou YA knihu (tzv. oblbovačku) přečtu jednu dospeláckou (tzv. vzdělávačku). Už to nějakou dobu praktikuju a zatím to funguje skvěle.
V mé soukromé knihovničce se nachází tolik dospělých knih, na které se jenom práší. Byla by neskutečná škoda, kdybych je pořád jen odsouvala do pozadí kvůli knihám, ze kterých jsem už dávno měla vyrůst. Diktuje mi to nejen společnost, ale hlavně mé vlastní svědomí. Proč tedy neudělat kompromis? Co myslíte? Taky vás už tahle stagnace v YA knihách otravuje? Jdete do toho se mnou? Já jsem se rozhodla se ze své bubliny osvobodit a rozšířit si trochu obzory, a co vy?











