Kompars - Scott Westerfeld

Anotace: V předchozích třech knihách tetralogie jsme sledovali příběh dospívající dívky Tally Youngbloodové. V poslední knize jsme byli svědky šílené války, po níž nastala duševní smršť – a lidé i svět se změnili.

Novou hrdinkou příběhu se stává Aya Fuseová. Žije ve městě, které zvolilo reputační ekonomiku. Postavení všech je určováno obličejovým indexem: čím vícekrát se váš obličej nebo jméno objeví v médiích, tím vyšší index získáváte, a tím víc od města dostáváte – od kvality bydlení až po tzv. díru ve zdi, která poskytuje vše, co člověk k životu potřebuje.

Aya Fuseová je mimořádně nadanou práskačkou, což je obdoba investigativního novináře, neustále hledajícího něco mimořádného. Díky své zvědavosti se jí podaří dostat do skupiny dívek, které v tajnosti provádějí šílené triky. Ale Uličnice skrývají něco ještě mnohem většího – výbušný objev, který by mohl navždy změnit tvář nového světa.

Už jsou to tři roky od duševní smrště, kdy se všichni začali léčit ze stavu prázdných kebulí. Svět se změnil a s ním i jednotlivá města. Ayino město začalo fungovat na principu reputační ekonomiky. Podle toho jak slavní jste, dostáváte body namísto peněz, a díky bodům si můžete pořídit lepší oblečení nebo dokonce bydlení. Dostat se z pozice neznámého komparsu je ale strašně těžké. Každý na to má svou metodu. Aya se rozhodla následovat kariéru svého bratra jako práskače. Pokud dokáže prásknout opravdu zajímavý příběh, všichni o ní budou mluvit a rázem se stane slavnou. Jenomže co když jí příběh, který chtěla prásknout, přeroste přes hlavu? Co když se jeho publikování stane otázkou života a smrti pro Ayu? A co když nakonec nic není takové, jaké se zdálo na první pohled? 

Kompars je moc milý doplněk k původní trilogii. Úplně nový příběh, ale stále stejně úžasně čtivě napsaný. Dokonce si myslím, že by bylo možné číst ho úplně samostatně. Potom by ale člověk nemohl číst Ošklivé, protože Kompars je plný spoilerů trilogie Ošklivých. Docela mě zajímalo, co se stane po záchraně světa ve třetím dílu. Většinou totiž knihy končí pověstným "a žili šťastně až do smrti". Málokterý autor se obtěžuje s přemýšlením, co by revoluce zavedeného způsobu života mohla způsobit. Kompars je přesně takové zamyšlení. Je to vlastně jedna z možností co se mohlo po Tallyině revoluci stát.

Aya ale zároveň prožívá naprosto nové a dokonale své dobrodružství. Je zajímavé sledovat, jak se na svět dívá ona, jak se v různých nebezpečných situacích zachová. Kompars je opět čtivý, je plný akce a člověk se u něj ani na minutu nenudí. Jak už jsme se přesvědčili v předchozích dílech, Scott prostě psát umí a jeho představivost nezná mezí. Jen mě trochu mrzí, že se kniha držela trochu povrchního vyprávění. Nebylo tam moc humoru, nebyla smutná a ani romantiky si člověk moc neužil, prostě nic co by se čtenářem opravdu zamávalo. To je maličko škoda a také jediný důvod, proč Kompars nedostane plný počet hvězdiček. I tak je to ale příjemné čtení, které vás na pár hodin dokáže plně zaměstnat.

Co je nového - Listopad 2013

Konec listopadu je tady. Já si momentálně užívám extra pracovní den (inventura v listopadu - kdo to kdy slyšel?), ale vy si můžete užít pár minut mého blábolení. A tentokrát je to opravdu hlavně blábolení. Nějak jsem se holt nechala unést. Mám ale i pár nových knížek, o kterých ve videu mluvím, takže se nemusíte bát. Jen mi z nějakého důvodu taky přišlo zajímavé vám ukázat třeba vánoční světýlka, která jsem si koupila a od té doby se válí na zemi před knihovnou jako výsledek mé frustrace. Světýlka totiž sice chci, ale jaksi je nemám kam dát. Každé místo, které mě napadne je nevhodné nebo neproveditelné, nebo by mi prostě hodně zkomplikovalo život. No ale zpět ke knihám (už zase blábolím). Tady jsou mé nové přírůstky:

A opět zbytečně dlouhé video k nim:

Co vy? Máte už všechny dárky? Pořídili jste nějaké pěkné knihy i pro sebe? Jen se pochlubte :)

Micah - Laurell K. Hamiltonová

Anotace: Třináctý díl série Anita Blakeová – lovkyně upírů tentokrát podrobí zkoušce Anitiny city.

Oživovat mrtvé je snadné. S láskou je to těžší…
Existují různé důvody, proč povolat mrtvého – některé soukromé, jiné veřejné. Tentokrát zemřel svědek ve federálním případu dříve, než mohl poskytnout svědectví. Anita Blakeová se ocitá na cestě do Filadelfie, aby ho oživila. Není však sama – letí s ní Micah, vůdce saintlouiského pardu leopardodlaků. Její milenec a král k její královně, jediný milenec, který jí rozproudí krev pouhým pohledem zelenožlutých kočičích očí.
Jeho společnosti si užívá do chvíle, než se Micah zmíní o tom, že to je poprvé, co budou spolu sami. Bez Jean-Clauda, bez Richarda i kohokoli jiného. Jen ona a Micah. A všechny její obavy a pochyby…

Tenhle díl se opravdu povedl. Anita a Micah odletí z města na jednoduchou prácičku pro federály. Anita si tuhle malou pracovní dovolenou chce prostě odbít a vrátit se domů, jenže Micah se na to dívá jinak. Je to jejich první příležitost být spolu delší dobu sami a to slibuje mnohé. Anitu ale tahle myšlenka natolik rozhodí, že už od přistání ve Philadelfii není sama sebou. Může se jí tahle nesoustředěnost vymstít na hřbitově?

Tak tenhle šťastný 13. díl mě opravdu potěšil. Konečně po dlouhé době závan té staré, dobré Anity. Ano, je tu pořád nekonečné rozebírání jejích vnitřních problémů a Anita už ani nikdy nebude ta samá drsňačka jako na začátku, ale také je tu veliký kus oživování a pozor, jenom jedna postelová scéna. Jediná škoda je, že tenhle díl byl se svými 128 stranami opravdu hodně krátký. Je to ale opravdové oživení celé série. Taková příjemná jednohubka na připomínku těch jednodušších časů z prvních několika dílů. Je tu jenom jeden milenec, žádné náhodné probouzení Ardeur a prostě se aspoň na chvíli všechno vrátilo do starých kolejí. 

Vzhledem k tomu, že tenhle díl byl opravdu krátký, je to asi všechno, co k němu dokážu říct. Pokud Anitu čtete, rozhodně si ho nenechte ujít, myslím, že takový závan čerstvého vzduchu všichni potřebujeme. A pokud jí nečtete, tak to zkuste, třeba se vám zalíbí. Ani ta obálka není tentokrát tak příšerná. Prostě jsem po dlouhé době zase spokojená. A to je co říct.

 

Město Ember - Jeanne DuPrau

Anotace: Pochmurné město Ember, ztracené uprostřed Neznámých území a obklopené neproniknutelnou tmou, čelí postupnému rozpadu. Jeho obrovské podzemní skladiště se zásobami potravin a předmětů denní potřeby se pomalu vyprazdňuje, a tak obyvatelé strádají. Největší hrozbou pro Embeřany, nad nimiž se klene temná obloha a jimž jediné světlo poskytují reflektory a žárovky napojené na dosluhující generátor, jsou stále častější výpadky elektrického proudu. Bojí se, že je tma co nevidět pohltí nadobro.

Naši dva hrdinové Lina a Doon, právě začínají svůj život dospělých, zodpovědných občanů města Ember. Je jim 12 let a účastní se rozřazování, které určí jejich zaměstnání na příští tři roky. Tak to v Emberu chodí, je to malé městečko, kde nebydlí moc lidí a tak se všichni musí podílet na jeho rozkvětu. Ani nová dávka pracovníků městu ale nemůže pomoci. Zásoby dochází a lidi děsí stále častější a delší výpadky proudu. Bez proudu totiž nesvítí světla a bez nich by se město ponořilo do trvalé tmy. Tady totiž na obloze nesvítí slunce, na které se může člověk vždy spolehnout. Je tu jen chátrající generátor a lidé, kteří se zoufale snaží udržet ho v chodu, i když netuší, jak pracuje. Je potřeba najít nějaké trvalé řešení. Je možné, že by se skrývalo v nečitelném vzkazu, který Lina nalezne v komoře? A dokáží ho s Doonem včas rozluštit?

Tahle knížka je moc milé, malé rozptýlení určené rozhodně pro mladší čtenáře. Má jen 230 stran a tak obrovské okraje kolem textu a tak velká písmena, že jsem jí slupla jako malinu. O té cílové skupině se ale přesvědčíte hlavně díky stylu, jakým je kniha psaná. Jak říkám, je milá, ale Harry Potter z ní nikdy nebude. Lina a Doon jsou hlavní postavy a jejich pohledy se čas od času prostřídají, ale většinu knihy vypráví Lina. S její pomocí poznáváme město a ukazuje se, jak málo toho Embeřané o svém městě a svém původu vědí. Neexistuje tu věda ani pokrok, takže prostě žijí ze zásob ve skladištích, opravují, co se rozbilo a čekají bůh ví na co. To naše hlavní hrdiny samozřejmě rozčiluje, takže se začnou pídit po možnostech, jak město zachránit. Příběh je hodně přímočarý. Nemáme vlastně žádné vedlejší příběhy, které by ten hlavní mohly nějak ovlivnit. Jak už jsem říkala, knížka je prostě pro mladší a je to poznat. 

I tak je to ale hodně zábavné. Svět, ve kterém se Město Ember odehrává je dobře promyšlený, my ho pomalu poznáváme a zjišťujeme taky něco o tom, jak vlastně Ember vzniklo a jak to, že lidé o svém původu nic neví. Postavy se mi líbily, i když na těch pár stránkách se něco víc dozvíme vlastně jen o Lině a Doonovi. A příběh? Tak akorát napínavý, aby vás přinutil číst dál. Není to žádná přehnaná akčňárna, ale také jsem nepotkala jediný kousek, kde bych se stihla nudit. Na druhou stranu je to ale celé takové ploché. Žádný velký vtip ani romantika knihou nevládne a už od začátku je každému průměrně inteligentnímu čtenáři jasné, že Lina a Doon ve své snaze nakonec uspějí, takže knihu čtete spíš z potěšení z četby, než že byste ji potřebovali, abyste zjistili, co se stane. Líbilo se mi, jak autorka vyřešila problém se zavedením nějaké překážky do postupu našich hrdinů. Protože je jasné, že nikdo z chátrajícího města nebude proti tomu, aby někdo nalezl řešení jak z toho ven, takže potřebujeme něco jiného, co by jim mohlo stát v cestě. To Jeanne úspěšně vymyslela a dokonce to do příběhu moc pěkně zapadá, takže člověka ani nenapadne, že tahle zápletka je tam jen proto, aby se příběh trochu zkomplikoval. Prostě tam je a hotovo. 

Nakonec jsem se rozhodla pro plné hodnocení, protože Město Ember si ho prostě zaslouží. Kdybych byla jen o deset let mladší, tahle knížka by mě naprosto pohltila, takže jsem dítěti v sobě tentokrát dovolila mé hodnocení ovlivnit. Pro staršího čtenáře je to ale slabší průměr. Holt ne každá knížka je určená všem věkovým kategoriím, to se prostě stává. Město Ember je prvním dílem čtyřdílné série, ale nejsem si jistá, jestli si někdy koupím Vesnici Sparks. Ta vyšla v roce 2009, takže to nevypadá, že by se Argo chystalo vydat i další díly a Město Ember skončilo tak pěkně, že mi přijde zbytečné tenhle poklidný konec dráždit druhým dílem, když ani není jisté, že bych sérii kdy dočetla. Jak říkám, byla to příjemná jednohubka, ale nic víc.

Jméno hvězdy - Maureen Johnsonová

Anotace: Nad Londýnem se stahují mračna strachu a Rory je jediným klíčem k vrahově identitě... Roryini rodiče se rozhodnou pracovat v Anglii a své milované dceři nabídnou jedinečnou příležitost: rok studia na prestižní střední škole v centru Londýna. Rory se příliš dlouho nerozhoduje a za pár týdnů už směřuje z ospalého louisianského městečka do evropské metropole, kde se v té chvíli začíná opakovat nepříjemná historie. Kdosi vraždí po vzoru nikdy nedopadeného Jacka Rozparovače. Všechna těla jsou nacházena tam, kde je původní vrah znetvořil v roce 1888 - ve východní části Londýna, v jejímž srdci stojí i Roryina nová internátní škola.

Přesně jak říká anotace: Rory přijíždí z Ameriky na internátní školu v Londýně, kde má strávit celý příští rok. Nevybrala si ale ten nejlepší čas, v Londýně se totiž zrovna objevil masový vrah, napodobující Jacka Rozparovače. S každou další vraždou se ze zdánlivě nedopadnutelného vraha stává nová legenda vyvolávající strach. Co se stane, až vrahovi dojdou Jackovy vraždy k napodobení? Ustane tohle šílenství nebo se novodobý Rozparovač vydá vlastní cestou? A co má s tím vším společného Rory?
Jméno hvězdy mě příjemně překvapilo. Nejdřív jsem kolem téhle knihy v Levných knihách jen bez zájmu chodila, protože ta obálka mě už na první pohled odpuzovala. Potom  jsem si ale všimla jména autorky, které je mi víc než povědomé z videí Vlogbrothers, takže jsem si alespoň přečetla anotaci a v tu chvíli jsem jí musela mít. A rozhodně to nebyla ztráta času ani peněz. Jméno hvězdy sice rozhodně není dokonalé, ale já se při čtení dobře bavila, a to je důležité.
Na zápletce není nic špatného: je tu internátní škola, dívka zvyklá na úplně jiné prostředí, sympatické postavy a s imitátorem Jacka Rozparovače prostě nikdy nemůžete šlápnout vedle. Vlastně jediné, co mi zážitek trochu kazilo, byla ta naprostá průhlednost největšího zvratu ve Jméně hvězdy. Už od prvního setkání s Alistairem vám totiž musí být jasné co se děje a kam bude celý příběh směřovat. To je sice maličko zklamání, ale rozhodně to není nic tak strašného, abyste si řekli, že teď už to nemusíte číst. To vůbec ne, jen nejspíš nebudete ke konci knihy zírat na stránky s otevřenou pusou, jak Maureen nejspíš zamýšlela. To ale vůbec nevadí, i tak je ta knížka vážně zajímavá a alespoň já měla docela problémy přestat ji číst a jít spát.
Celkově jsem teda opravdu spokojená. Není to sice na plný počet, ale nadprůměrné hodnocení si rozhodně zaslouží. Teď jsem jen zvědavá, jestli se Levné knihy rozhodnou vydat i další díly. Jméno hvězdy sice může být i samostatná kniha, ale mě by vůbec nevadilo přečíst si od Maureen Johnson i něco dalšího.