Polibek pro Annu - Stephanie Perkins

Anotace: Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámého prostředí, aniž by navíc uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele, potenciální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně nanovo. V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti. A také je tu jeden spolužák, Étienne St. Clair, který se liší od všech chlapců, které kdy Anna potkala…

Anotace to říká všechno. Anna jede na rok na internátní školu do Paříže. Nikoho ve Francii nezná, neumí jazyk a rozhodně není nadšená z toho, že má opustit svou nejlepší kamarádku, potenciálního přítele a svou skvělou brigádu. Po příjezdu do své nové školy se cítí ztracená, bojí se vyrazit mimo areál školy, to se ale brzy změní díky jejím novým přátelům. Hlavně St. Clair ji pobízí, aby se tolik nebála poznávat novou kulturu, a ukazuje jí krásy Paříže. Škoda jen, že jsou pouze kamarádi. Nebo nejsou?
Samozřejmě, že nejsou. Polibek pro Annu je klasický dívčí románek. Už od začátku víte, že ti dva spolu prostě musí skončit, ale stejně vás zajímá, jak se to stane. Příběh tedy nic moc světoborného, i když poznávat spolu s Annou Paříž bylo zajímavé. Nejradši bych tam teď vyrazila sama. A takové kamarády bych jí skoro i záviděla. Všichni působili jako skuteční lidé, Aniny pocity nejsou popisované nijak sladkobolně a celé je to takové milé počtení.
Já sama jsem knihu slupla za jediný večer. Smála jsem se na celé kolo, zajíkala se na správných místech, nadávala hlavním hrdinům, když si sami házeli klacky pod nohy. Prostě to byla zase jednou emocionální jízda, kdy jsem všechno v knize neskutečně prožívala. Jediné štěstí je, že mě nikdo při čtení neviděl a neslyšel. Musel by si totiž myslet, že jsem hotový blázen. Normální lidé asi o půlnoci nekřičí na knihu, že je úplně blbá, že ne? Samozřejmě jsem nekřičela na knihu, ale na Annu, ale pro náhodného pozorovatele by to asi vyšlo na stejno. Vraťme se ale zpátky k mému hodnocení. Polibek pro Annu je skvěle napsaná, čtivá romanťárna, která každou romantickou duši prostě dostane a podle mě rozhodně stojí za přečtení. Jenom o ní píšu, a už mám chuť přečíst si jí znovu.

Kniha šílenství a léčby - Regina O'Melvenyová

Anotace: Strhující historický román z renesančních Benátek představuje neobvyklou hrdinku: mladou lékařku Gabriellu Mondini, jež svou profesi vykonává za podpory svého otce-lékaře a k nelibosti svých mužských kolegů. Pak ale její otec na jedné ze svých cest záhadně zmizí a Gabriella se jej vydá hledat. Na své dobrodružné pouti prochází soudobou Evropou a Středomořím, od Itálie přes Německo či Skotsko až po Maroko; jako vodítka jí slouží jen záhadné dopisy, které jí její otec občas posílá… Regina O'Melvenyová se ve svém románovém debutu opírá nejen o zevrubnou znalost historie, ale i o svou zkušenost oceňované básnířky: poetický jazyk románu podmanivě evokuje barvitý svět renesance i střet moderní, silné a odvážné ženy s nevstřícným okolím.

Gabriella Mondini je lékařkou v době, kdy i pouhé pomyšlení na ženu lékařku byl hřích. Cech ji toleruje pouze díky jejímu otci, který ji učil řemeslu. Ten se ale rozhodl vydat na cestu bez konkrétního cíle, hledat nové léčivé substance a objevovat nové nemoci, a Gabriellu nechal v Benátkách samotnou. Ta se nyní, po mnoha letech od jeho odjezdu, vydává za ním. Chce se pokusit otce najít a odvést ho zpět domů. Může se jí to ale podařit? Jaká nebezpečí čekají na ženu na cestách renesanční Evropou? A jak najít někoho, kdo nechce být nalezen?
Zní to dobře, že? Anotace je opravdu zajímavá, renesanční Evropa zní krásně poeticky, i když je to pořád jenom špinavý středověk a žena provozující řemeslo, ke kterému se nemá ani přiblížit? Tahle kniha má všechno, co by pořádná kniha měla mít. No tedy skoro všechno. Nemá totiž dobrého spisovatele. A k čemu je dobrý námět, když konečný výsledek je tak strašně nudný? Dokonce tak nudný, že jsem ji prostě musela vzdát. Radši jsem se ve vlaku dívala tři hodiny z okna, než abych četla tuhle knihu a to už je co říct.
Střídají se tu kapitoly popisující dění v Gabriellině životě a kapitoly, kdy Gabriella pro svou knihu o nemocech sepisuje jednotlivé části. Obojí je stejně nudné. Ty teoretické části o nemocech jsem rovnou přeskakovala a ani ty "akční" neudržely mou pozornost na dlouho. Všechno, co by mělo být v Knize šílenství a léčby zajímavé bylo popisované tak nudně, že jsem měla problém u knihy po pěti minutách neusínat. U scény, kde se Gabriellin kůň utopil a málem vzal Gabriellu sebou jsem si skoro ani nevšimla, že se děje něco dramatického, čemu bych měla věnovat pozornost. Všechno to tak nějak zapadlo mezi ta krásná slovíčka, která se Regina snažila tak urputně používat. Prostě ne, tahle kniha pro mě není. Možná by se vám mohla líbit, pokud patříte mezi ty čtenáře, kteří si radši vychutnají krásu věty než její obsah. Já ale tuhle knihu rozhodně nehodlám dočítat. Na to mám příliš mnoho knih čekajících na přečtení, které mě s největší pravděpodobnosti neunudí k smrti.

A protože jsem knihu nedočetla, nedostane žádné hodnocení:

 

Čarodějnice z Hex Hall - Rachel Hawkins

Anotace: Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…

Sophie je čarodějnice, jenomže neumí moc dobře kouzlit, protože vyrůstala jen se svojí matkou, obyčejnou smrtelnicí. Asi proto vždycky když se pokusí někomu pomoct, dopadne to hodně špatně. Dokonce tak špatně, že už si jejích nepovedených pokusů všimla i Rada, která dohlíží na dodržování základních pravidel, jako je utajení, že čarodějnice vůbec existují. Sophii už ale nemůžou dál ignorovat, takže je odsouzena k dostudování střední školy na Hecate Hall, nápravném internátním zařízení, kam chodí ti nejhorší průšviháři z Prodigia. Sophie se tu tedy seznamuje s vlkodlaky, vílami, čarodějkami a čaroději a dokonce s jednou upírkou. Jenna, jediná upírka na škole, se zdá zpočátku fajn, jenomže potom se začnou objevovat Sophiiny spolužačky vysáté do sucha a s dvěma dírkami v krku. Skutečně je na vině Jenna? A co může Sophie udělat, aby zabránila dalším obětem? 

Hex Hall je milé, oddychové čtení. Je to poměrně krátká knížka, člověk u ní nemusí moc přemýšlet a dokonce se občas zasměje. Postavy jsou přesně takové, jaké být mají: hrdiny si zamilujete, zloduchy budete nenávidět a potom je tu samozřejmě Archer, kdo by se do něj nezamiloval? Sophie teda rozhodně ano. To sice trochu zavání insta-love, ale není, nebojte se. Je to jen velice vkusně provedený románek. 

Hex Hall mě opravdu bavilo a dokonce překvapivě vtáhlo do děje. Čas od času jsem vážně pobízela jednotlivé postavy k činu a hlasitě nadávala té nejprotivnější učitelce, když naší hrdince Sophii křivdila. I když, kdo by se jí divil, vzhledem k okolnostem. Sophie rozhodně není dokonalá, což je na ní to nejsympatičtější. Občas dělá chyby a potom za ně musí pořádně platit. Tak, jak to má v životě chodit, bez ohledu na to, jestli vystupujete v realistickém románu nebo paranormální fikci. Tomu, aby byl člověk po škole, se prostě nevyhnete. A tak to má být.

Já jsem rozhodně spokojená a Hex Hall doporučuju každému, kdo si chce na chvíli odpočinout od překomplikovaných fantasy knih a opakujících se dystopií. Já osobně si rozhodně hodlám pořídit i zbylé díly. Upřímně? Už se nemůžu dočkat.

Vrahova modlitba - Ariana Franklinová

Anotace: Lékařka Adélie se ve čtvrtém pokračování historické kriminální série stává ochránkyní mladé princezny. Píše se rok 1176 a král Jindřich II. posílá svou desetiletou dceru Johanu do Palerma, aby ji tam provdal za krále Viléma II. Sicilského. Válka a mor v Evropě činí z takové cesty velmi nebezpečný podnik. Král proto vybral své dceři za společnici ženu, které důvěřuje ze všech nejvíc: svou „vykladačku smrti“ Adélii Aguilarovou.

V posledním dílu této série dostává Adélie úkol přímo mezinárodního dopadu. Má se starat o zdraví malé princezny Johany na cestě přes celou Evropu z Anglie až na Sicílii, kde na Johanu čeká ženich. To je ve dvanáctém století náročný úkol samo o sobě, Adélii ale situaci komplikuje ještě něco jiného. V královském průvodu se skrývá vrah Scarry, který se ze všech sil snaží Adélii dostat. Ne ji sám zabít, ale dostat jí do takové pozice, aby byla upálena jako čarodějnice nebo možná dokonce jako kacířka. Lidé začnou umírat za podivných okolností a je pouze na Adélii, aby odhalila, kdo po ní jde. Jak Scarry vypadá? A kam až je schopný zajít pro svou pomstu?

Nemůžu uvěřit, že už jsem přečetla poslední díl. Ten byl, stejně jako všechny předchozí, naprosto skvělý, ale stejně mi na něm něco vadilo. Vadilo mi, že se na konci budu muset rozloučit s Adélií, Mansurem, Rowlym a všemi ostatními, které jsem si už od první knihy naprosto zamilovala. Dokonce je tu zase to smradlavé psisko, které ale tentokrát naštěstí nezemře. 

Teď ale vážně. Co se příběhu týče, zase je skvěle promyšlený, všechny postavy jsou stejně úžasné jako vždycky a prostě je to celé skvělé. Možná začátek byl trochu pomalejší, protože jak průvod projížděl jednotlivými významnými místy, Ariana měla potřebu o každém říct něco víc než jen "tady teď jsme a vypadá to tu takhle". Význam jednotlivých míst je sice zajímavý, ale pokud je hlavním námětem knihy cesta po těhle místech a střídají se jedno za druhým, začne to za chvíli být nuda. Potom ale konečně dojde na první vraždu a příběh se opravdu rozjede. A když říkám rozjede, tak myslím pořádně. Adélie se dostane do takových situací, že nestačíte koukat a můžete si palce umačkat, aby všechno dopadlo dobře. 

Jako vždycky jsem buď natvrdlá, anebo vážně nemůžete uhádnout, kdo je vlastně vrahem. Samozřejmě víme celou dobu, že je to Scarry, ale kde v průvodu se ukrývá? Já osobně jsem měla jedno podezření, ale ukázalo se, že jsem byla naprosto vedle. A to je další věc, kterou na Arianiných knihách miluju: nikdy nevím na čem jsem a co se stane dál. Jedině ten konec mě maličko zklamal. Pokud to má opravdu být poslední kniha série (a zatím jsem nikde nenašla tvrzení opaku), pak bych čekala na úplný konec něco jako "a žili šťastně až do smrti". To, co Ariana napsala, bylo sice dobré a napínavé, ale skončilo to maličko otevřeně a i když jsem si jistá, že všechno dobře dopadlo, ráda bych to viděla přímo na stránkách knihy, než abych si to musela sama domýšlet. Třeba se můžu plést a nakonec všichni umřeli, co já vím. Celkově ale zase naprostá spokojenost. Tahle série je celá prostě skvělá a já jenom tiše doufám, že vyjde ještě další díl.

Kompars - Scott Westerfeld

Anotace: V předchozích třech knihách tetralogie jsme sledovali příběh dospívající dívky Tally Youngbloodové. V poslední knize jsme byli svědky šílené války, po níž nastala duševní smršť – a lidé i svět se změnili.

Novou hrdinkou příběhu se stává Aya Fuseová. Žije ve městě, které zvolilo reputační ekonomiku. Postavení všech je určováno obličejovým indexem: čím vícekrát se váš obličej nebo jméno objeví v médiích, tím vyšší index získáváte, a tím víc od města dostáváte – od kvality bydlení až po tzv. díru ve zdi, která poskytuje vše, co člověk k životu potřebuje.

Aya Fuseová je mimořádně nadanou práskačkou, což je obdoba investigativního novináře, neustále hledajícího něco mimořádného. Díky své zvědavosti se jí podaří dostat do skupiny dívek, které v tajnosti provádějí šílené triky. Ale Uličnice skrývají něco ještě mnohem většího – výbušný objev, který by mohl navždy změnit tvář nového světa.

Už jsou to tři roky od duševní smrště, kdy se všichni začali léčit ze stavu prázdných kebulí. Svět se změnil a s ním i jednotlivá města. Ayino město začalo fungovat na principu reputační ekonomiky. Podle toho jak slavní jste, dostáváte body namísto peněz, a díky bodům si můžete pořídit lepší oblečení nebo dokonce bydlení. Dostat se z pozice neznámého komparsu je ale strašně těžké. Každý na to má svou metodu. Aya se rozhodla následovat kariéru svého bratra jako práskače. Pokud dokáže prásknout opravdu zajímavý příběh, všichni o ní budou mluvit a rázem se stane slavnou. Jenomže co když jí příběh, který chtěla prásknout, přeroste přes hlavu? Co když se jeho publikování stane otázkou života a smrti pro Ayu? A co když nakonec nic není takové, jaké se zdálo na první pohled? 

Kompars je moc milý doplněk k původní trilogii. Úplně nový příběh, ale stále stejně úžasně čtivě napsaný. Dokonce si myslím, že by bylo možné číst ho úplně samostatně. Potom by ale člověk nemohl číst Ošklivé, protože Kompars je plný spoilerů trilogie Ošklivých. Docela mě zajímalo, co se stane po záchraně světa ve třetím dílu. Většinou totiž knihy končí pověstným "a žili šťastně až do smrti". Málokterý autor se obtěžuje s přemýšlením, co by revoluce zavedeného způsobu života mohla způsobit. Kompars je přesně takové zamyšlení. Je to vlastně jedna z možností co se mohlo po Tallyině revoluci stát.

Aya ale zároveň prožívá naprosto nové a dokonale své dobrodružství. Je zajímavé sledovat, jak se na svět dívá ona, jak se v různých nebezpečných situacích zachová. Kompars je opět čtivý, je plný akce a člověk se u něj ani na minutu nenudí. Jak už jsme se přesvědčili v předchozích dílech, Scott prostě psát umí a jeho představivost nezná mezí. Jen mě trochu mrzí, že se kniha držela trochu povrchního vyprávění. Nebylo tam moc humoru, nebyla smutná a ani romantiky si člověk moc neužil, prostě nic co by se čtenářem opravdu zamávalo. To je maličko škoda a také jediný důvod, proč Kompars nedostane plný počet hvězdiček. I tak je to ale příjemné čtení, které vás na pár hodin dokáže plně zaměstnat.