Poslední z bohů - Rick Riordan

Anotace: Jmenuji se Percy Jackson… Blíží se mé šestnácté narozeniny. V Táboře polokrevných však nechystáme oslavy, nýbrž výpravu do války. A místo blahopřání jsem si vyslechl dávné temné proroctví, které mi všichni tak dlouho tajili. Bitva, která může znamenat konec světa, začne docela nevinně, když mi přistane na kapotě auta bájný kůň Pegas… Ukáže se konečně, kdo stojí na straně dobra a kdo se přidal k vládci temnot? Kdo válku nepřežije a kdo z ní vyjde jako hrdina? Zápas o zachování civilizace začíná!

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Fragment za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím.

Já nemůžu uvěřit, že už je doopravdy konec. Už nikdy nepotkám nový příběh o Percym. Nikdy se nebudu smát Groverovi a zajíkat se nad Tysonovou roztomilostí. Je to vůbec možné? Obávám se, že ano. Ale věřte mi, loučení to bylo opravdu smutné. Dlouho po dočtení jsem jen ležela v posteli a odmítala Posledního z bohů pustit z rukou. Ale musím Ricka pochválit - zakončil to dokonale.
Poslední z bohů nás prakticky okamžitě vrhá do válečné akce. Celý tábor je připraven k boji. Je třeba zničit Princeznu Andromedu, ochránit Manhattan (a Olymp samozřejmě) a poslat Krona tam kam patří. To by nebyl takový problém, kdyby bohové nebyli zaměstnaní něčím úplně jiným (no, možná ne úplně jiným, také se snaží svět zachránit, ale trochu jinde a Olymp nechali nehlídaný). Záchrana celého světa tedy zůstává v rukou hrdinů, polobohů. A nemusím snad prozrazovat, že hrdinských činů se tu najde opravdu hodně. Zažijeme hned několik epických bitev. Spoustu napětí, nebezpečí, smíchu a pláče. Prostě je to opravdu divoká jízda. Kdybych mohla, za celou dobu čtení bych ji neodložila a přečetla ji na posezení. A to už je ode mě opravdová pocta, kterou si poslední díl rozhodně zaslouží. Poslední z bohů byl tedy opravdu něco.
Jak jste asi pochopili, i poslední díl Percyho se mi opravdu líbil. Rick Riordan své čtenáře opravdu nešetřil a dobře udělal. Takhle nabitou knihu jsem už dlouho neviděla, protože i když je spousta knih plná akce, Poslední z bohů je stejně překoná. Je tady úplně všechno, co si od dobré knihy pro mladé a navíc posledního dílu skvělé série můžete přát. I když jsem se na tuhle recenzi vyspala, pořád jsem z toho úplně hin a ani s odstupem nedokážu najít jedinou chybičku. Asi proto tahle recenze bude spíš blábolení a míchání jednoho přes druhé, ale když mě opravdu dělá problémy být chladná a objektivní, pokud se mi kniha opravdu hodně líbila. A pro Posledního z bohů to platí dvojnásob. Doufám, že mi tedy odpustíte a budete mi muset věřit, jak skvělá a dokonalá byla. Věříte mi?
Myslím, že to nemusím opakovat, ale vážně, pokud jste Percyho ještě nečetli, zkuste ho. Je to vynikající série pro mladé, která ale baví i poněkud přerostlé děti (mě třeba je 22 a jsem z ní úplně hotová). A pokud už Percyho znáte, ale čtení posledního dílu odkládáte, věřte mi, chápu vás. Také jsem nechtěla, aby to skončilo, ale když je konec takhle dokonalý, ani vám snad nemůže být líto, že je to opravdu konec. Můžete jen v duchu poblahopřát Rickovi, k jeho genialitě a začít se shánět po jeho dalších knihách.

Bylo nebylo #49

Další týden za námi, tentokrát už celý listopadový. Jak si listopad zatím užíváte? Já mám tenhle měsíc dovoleno koupit si ještě dvě knihy, ale nějak s tím otálím. Proč? Prvně po celých měsících nemám  potřebu neustále nakupovat nové a nové a chci si to náležitě užít. Stejně ale určitě celý měsíc nevydržím, to je mi jasné. Jinak dobrá zpráva pro vás: v pondělí v 6 ráno jedu do Ostravy a budu tam až do pátku odpoledne, ale podařilo se mi přednastavit články na celý týden, takže zatím blog trpět rozhodně nebude. Jste rádi? Nebo spíš nezájem? Nevadí, pusťme se do Bylo nebylo:

Scott Westerfeld - Oškliví

Anotace: Každý může být úchvatně krásný, co je na tom špatného? Tally bude brzy šestnáct a už se nemůže dočkat. V jejím světě šestnácté narozeniny znamenají operaci, která člověka změní z fyzicky ošklivého na dokonale krásnou bytost, a tím jej katapultuje do ráje špičkových technologií, kde jedinou prací je nikdy nekončící zábava. Několik týdnů před narozeninami však Tally potkává novou kamarádku Shay, která si není úplně jista, jestli vůbec chce být krásná. Mnohem raději by se ocitla mimo dokonalý svět, na utajeném místě zvaném Kouř, kde žijí oškliví, kteří se rozhodli vzbouřit proti diktátu a povinnosti být krásný. Když Shay uteče a zanechá Tally zašifrovaný vzkaz s popsanou cestou do společenství, odhalí Tally odvrácenou stranu světa krásných – a není to nic pěkného. Úřady ji postaví před nejhorší volbu, jakou si dokáže představit: buď najde svoji kamarádku a vrátí se s ní zpět, a zároveň prozradí úřadům, kde se úkryt nachází, nebo nikdy nebude krásná. Její rozhodnutí jí navždy změní život…

První věty:  Byl začátek léta a nebe mělo barvu kočičích zvratků. To ovšem musíte kočku nějakou dobu krmit jen kočičím žrádlem a lososem, abyste dostali tu správnou růžovou, pomyslela si Tally. Uhánějící mraky opravdu nějak připomínaly ryby, protože vítr ve výškách jim načechrával břicha do tvaru šupin. 

Znáte Ošklivé? Já od téhle knihy hodně očekávám, takže doufám, že nezklame. První věty jsou dobré a první stránka zrovna tak, ale na začtení se do nové knihy člověk potřebuje ticho a ne štěkajícího psa, klábosící rodiče a navíc neskutečnou zimu přicházející od otevřeného okna, takže budou muset počkat ještě malou chviličku. Jen do doby po obědě, až se okno zavře a rodina i se psy vyrazí na vycházku, takže já budu mít několik hodin klidu. Už aby to bylo, jinak mě ta dívka na obálce svým okem dočista propálí.

Happy Endings

Popis z CSFD: Zabudnite na to, kto si nechá prsteň, pretože keď sa raz rozíde pár, skutočnou otázkou je - kto si nechá priateľov? V modernej komédii rozchod skomplikuje život všetkým spoločným priateľom a postaví ich pred ťažkú otázku - ktorú stranu si vybrať? Dave (Zachary Knighton) a Alex (Elisha Cuthbert) boli dlhé roky vynikajúcimi priateľmi a držali celú partiu pokope. Kto ich stmelí teraz? Dokážu si snáď Max (Adam Pally), Brad (Damon Wayans Jr.), Jane (Eliza Coupe) a Penny (Casey Wilson) vybrať, na koho stranu sa postavia? Zrazu sa každá udalosť mení na vyjednávanie, ako napríklad to, kto pôjde na každoročný lyžiarsky výlet. Mnoho otázok ostáva nezodpovedaných, avšak partia bola spolu tak dlho, že aj rozpad ich centra dokážu kúsok po kúsku zvládnuť. A to najmä preto, že Dave a Alex sa rozhodli zostať priateľmi.

Ten popis mi sice tak úplně nesedí, ale nevadí. Happy endings začíná poněkud zvláštně - Alex a Dave se zrovna chystají říci si navzájem "ano" a strávit společně celý život, když do kostela vtrhne podivný chlapík na kolečkových bruslích a odvede si Alex sebou. Podivný začátek? Možná, ale odstartuje opravdu povedenou vztahovou komedii, ve které sledujeme životy velice příjemné skupinky mladých lidí. Alex a Dave se každý po svém snaží vypořádat s rozchodem, potom tu máme manželský pár - Brada a Jane, kteří každého štvou svým dokonalým životem a naprostou spokojeností a nakonec Maxe, toho nejstudenějšího gaye pod sluncem a Penny, věčnou vztahovou smolařku, která ale přes všechny nezdary stále zůstává optimistická. Co se týče děje jednotlivých dílů, jedná se o náhodné situace ze životů těhle lidí - zamilování a rozchody, problémy s prací, s pěnězi, s domovníkem, prostě běžný život, okořeněný dokonale odměřenými dávkami humoru. Nebudete se sice smát nepřetržitě, ale když ano, tak pořádně.
Jak už jsem říkala, máme tu opravdu povedé obsazení (kromě hlavní postavy - Dave mi zrovna moc nesedl), většinou uvěřitelné životní situace, vyprávěné s humorem a nadsázkou a dostatek dílů, aby se člověku vyplatilo investovat do životních osudů těhle šesti lidí trochu toho zájmu. Dobrá kombinace? Pokud hledáte pohodový a milý zabiják času, právě jste našli. Jen je mi líto, že třetí série má pouze 2 díly, i když v úterý bude odvysílán třetí, takže se snad Happy Endings zase rozjede. A doufám, že si nechá své skvělé intro, protože takováhle krátká a úderná já mám ráda :)

A vzhledem k mému vychvalování tohohle seriálu asi nikoho nepřekvapí mé poměrně vysoké hodnocení. Není sice stoprocentní, vysoké je dost.

Posuď knihu podle obalu #2

Tohle meme je dobře známé, takže předpokládám, že nemusím vysvětlovat o co jde a vděčíme za něj Syki z Knižního doupěte.

Robert Goolrick - Oddaná manželka

Anotace: Rok 1907, Wisconsin. Na zasněžené nádraží přijíždí Catherine Landová, aby se poprvé setkala se svým budoucím manželem Ralphem. Osamělý, tvrdý muž se rozhodl opatřit si oddanou manželku na inzerát – ale krásná žena, kterou uvítá, tak rozhodně nevypadá. Navzdory podezření k sobě Catherine přijme, a tím se vydá na milost její kráse a vášni. Neví ale, že pro něj novomanželka chystá také jed. Catherine i Ralph před sebou skrývají strašná tajemství, a nic není takové, jak se zdá.

Můj názor:  Tahle obálka se mi tak strašně nelíbí! Vážne, co si to její autoři mysleli. Máme tu dva obrázky, které sice mají co dělat s dějem, ale k sobě navzájem se naprosto nehodí a musím říct, že ten spodní se mi ani nelíbí a ten horní by zase nemusel mít ten ztmavený okraj. 

Tyhle obrázky navíc odděluje černý pruh ve kterém najdeme obrovský název knihy (zlaté a vystouplé písmo) a protože sem se nám už autor nevešel, přišoupli ho k oddělovacímu pruhu shora a to tak na těsno, že spodek černého autorova jména splývá s tímhle nešťasným pruhem. Proč? Netuším. Já osobně bych ten spodní i s pruhem jednoduše vynechala, vlak dala víc do středu, zbytek nechala až dolů bílý, aby navazoval na sníh kolem vlaku a do bíle bych dala oba nápisy. Asi takhle nějak:

Samozřejmě by si s tím člověk musel trochu víc pohrát, ale pro představu to snad stačí. Co se mi na druhou stranu opravdu moc líbí je zadní strana obálky. Bohužel jsem ji nenašla nikde na internetu, takže jsem vám ji musela narychlo vyfotit.

No není skvělá? Ale tady bohužel hodnotíme samotnou přední stranu a ta mě tedy neoslovila, takže asi nikoho nepřekvapí mé hodnocení:

Co je nového - Hlášení místního rozhlasu #5

 

Je to pravda je to tak. Skutečně mám práci. Právě jsem se vrátila domů i s podepsanou smlouvou. Omlouvám se za takové osobní zprávy tady na blogu, ale nebojte se, ono se to bude týkat i blogu a vás čtenářů. Pokud vás mé osudy jako nezaměstnané nezajímají, přeskočte až pod obrázek.

Jak jistě víte, do nedávna jsem byla studentkou vysoké školy, na začátku června jsem potom složila státnice a rozhodla se udělat si malé prázdniny, trocha flákání, zkusit nějaké ty přijímačky a pak se uvidí. Přijímačky jsem zkusila jedny a nedostala se, což znamenalo, že bych si měla začít hledat práci. Tou dobou jsem ještě byla optimistická (čti naivní) a myslela si, že hledání práce mi zabere tak možná měsíc. Dala jsem si tedy ještě červenec volný. Až k jeho konci jsem zašla na Úřad práce, abych se zapsala do jejich evidence (a to hlavně aby mi stát zaplatil zdravotní pojištění) a začala skutečně hledat. Na úřadě mi totiž řekli, že mi s hledáním nepomůžou, protože firmy už vůči nim nemají ohlašovací povinnost, takže o většině míst stejně nevědí. Tak začala dlouhá a strastiplná cesta hledání práce. Protože jsem neměla žádný příjem, kromě kapesného, seděla jsem většinou jen doma, hledala na všech možných stránkách, odpovídala na inzeráty a zhruba na polovinu z nich jsem nedostala vůbec odpověď. Ze zbytku tak dvě třetiny byly záporné a zbytek byla pozvání na pohovory, které stejně vždy dopadly takto: "Na živnostenský list a za provizi pracovat nechci, děkuji a nashledanou."

Ano, byla to zábavná (čti velice depresivní) doba mého života. Ještě depresivnější se stala v okamžiku, kdy mi má přidělená pracovnice z úřadu zavolala, že se mám dostavit, aby mi zadala veřejnou službu (veřejně prospěšnou práci). Nakonec se ale ukázalo, že to není tak špatné. Měla jsem to štěstí, že mě zaměstnali přímo na úřadě práce (na části, která dřív byla známá jako sociálka), kde mám vydávat Skarty a pomáhat s čímkoliv administrativním, co je zrovna potřeba. 5 hodin denně, bez nároku na honorář. Není to ale to nejhorší, všichni jsou tam opravdu milí a práce to není těžká. Navíc když jsem potřebovala den volna kvůli pohovoru, stačilo jen říct. A tak se stalo, že jsem jeden den jela na pohovor (všichni z kanceláře mi drželi palce) a další týden dostala první kladnou odpověď. Potom následoval seznam věcí, které si mám přinést (doklady i s kopiemi, vyplněný formulář, který mi poslali v příloze a tak) a výběr ze dvou dat, ve kterých mám přijet a podepsat smlouvu. Vybrala jsem si dnešek ráno. A teď už smlouvu držím v ruce.

Takže smlouvu mám, nástup je v pondělí. Co tahle skutečnost znamená pro blog? To přesně nevím Okamžitě po nástupu bych se měla odebrat na školení (spolu s dalšími čerstvě přijatými pojedeme každý týden do jiné provozovny téhle firmy a budeme se z praxe ostatních učit, jak to máme dělat potom u nás), což vůbec nevím jak bude vypadat co se týče času na čtení nebo přístupu k internetu a hned poté začnu pracovat. Jenomže práce je to velice brzká což znamená, že buď budu vstávat ve 4 hodiny ráno a dojíždět nebo se budu stěhovat (stěhovat se budu určitě jen ještě nevím jestli hned nebo až za chvíli). Což také bude znamenat, že budu unavená a zaneprázdněná a pro blog to každopádně nejsou nejlepší vyhlídky. Samozřejmě hodlám v blogování pokračovat, ani by mě nenapadlo úplně přestat, ale je možné, že se provoz teď v příštích pár týdnech hodně omezí. Proto prosím, buďte trpěliví, budu se snažit psát co nejčastěji.

A je jedna věc, na kterou se můžete těšit a která by se bez téhle skutečnosti nestala. To, že se budu někdy v blízké budoucnosti stěhovat znamená, že budu mít novou knihovnu a nová knihovna znamená nový příspěvek do Kouzelné knihovničky. Takže přecejen končíme trochu pozitivně. 

Ještě jednou se omlouvám za vykecávání se o věcech, které s tímhle blogem nemají moc společného, ale říkala jsem si, že někoho by to třeba mohlo zajímat (obzvlášť, když si tím jednou projde každý).