Co je nového - Únor 2014

Tenhle měsíc byl zajímavý, co se novinek týče. I když těch knižních moc nebylo. Opravdu jsem se držela a nekoupila jsem si ani jednu knížku. Pár jsem jich dostala k svátku, ale to není ta nejdůležitější novinka. Tou je totiž tohle:

A kdo potřebuje chlapa? Jenom to znamená, že teď vůbec nemám čas na čtení a peníze na nakupování knih, ale to je snad jenom dočasné. Hned jak si zajedeme s malinkou nějaký systém, vše se snad vrátí relativně k normálu.

Ještě jednou se omlouvám, že jsem se rozbrečela. Isie je prostě úžasná a já se občas nemůžu udržet. A co vy? Nějaké vzrušující novinky?

Cinder - Marissa Meyer

Anotace: Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit. Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil. Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

Cinder je kyborg. Dřív byla člověkem, ale v dětském věku zažila nějakou strašnou nehodu a bez rozsáhlých oprav by nepřežila. Lékaři tedy některé její končetiny nahradili protézami a její mozek vyměnili za umělý, robotický. Právě kvůli tomu už ale není považována za člověka. Je majetkem své macechy a všichni "skuteční" lidé jí pohrdají. Všichni až na prince Kaie, který Cinder jako vyhlášené mechaničce přinese svého droida na opravu. To ale ještě netuší, že Cinder není tak obyčejná, jak na první pohled vypadá. Navíc celá země bojuje s ještě horším rizikem. Neléčitelná nemoc zabíjí stovky lidí, včetně Kaiova otce a další tisíce hrozí zabít armáda Měsíčňanů, pokud Kai nepřistoupí na požadavky jejich královny. Jaká tajemství obsahuje porouchaný droid? A co se stane, až Kai zjistí o Cinder pravdu?
Cinder je rozhodně jedinečná. Alespoň já jsem nikdy nečetla nic podobného. Už samo převyprávění klasické pohádky se u nás často nevidí, ale když z Popelky uděláte Kyborga, buď si zaděláváte na vážné problémy, nebo na obrovský úspěch. U Marissy to naštěstí byl právě ten úspěch. Svět budoucnosti popisuje naprosto dokonale. Všechno okamžitě vidíte před sebou a se Cinder musíte soucítit už od prvních stran. Přitom zároveň čelíte obrovskému nebezpečí, pomalu se zamilováváte do prince a navíc odhalujete všemožná státní tajemství. A to nemluvím o tajemstvích Cinder, o kterých ani sama nevěděla.
Já osobně jsem se od téhle knížky prostě nemohla odtrhnout. Bylo to napínavé, romantické a tajemné a bylo to jednoduše dokonalé. Nemůžu se dočkat, až si přečtu další díl. Přesto mi ale v Cinder něco maličko chybělo. Opravdu jsem si jí užila, to ano, ale maličký detail, který nedokážu pojmenovat, mi nedovolil dát jí plný počet hvězdiček. I tak se k plnému počtu ale hodně blíží. Jediné, co mi opravdu vadí, je ta obálka. Proč nemohli nechat tu skvělou s robotickou nohou? Druhý díl se k tomuhle vůbec nebude hodit. To je ale vážně jediné. Jinak to bylo skvělé počtení.

Podivný případ se psem - Mark Haddon

Anotace: Výjimečný příběh o výjimečném světě autistického chlapce. Christopher Boon je patnáctiletý hoch, který nerozumí lidským citům a nemá rád, když se ho kdokoli dotkne, ale je to matematický génius a obdivovatel Sherlocka Holmese. Když jednoho dne najde za plotem zahrady vidlemi zapíchnutého psa, rozhodne se, že vypátrá pachatele, a mimovolně vyřeší zdánlivě neřešitelnou krizi manželství svých rodičů. Detektivní novela byla ve Velké Británii zvolena Knihou roku 2003 v rámci prestižní Whitbreadovy ceny.

Christopher je výjimečný kluk. Je to autista, který miluje matematiku a nesnáší, když se ho kdokoli dotkne. Nerozumí světu kolem sebe, ale ví, že když někdo zabije psa, je třeba případ vyšetřit. Po vzoru Sherlocka Holmese se rozhodne řešit tuto vraždu, ale to ještě netuší, co všechno se v průběhu vyšetřování dozví. Co se stalo s jeho matkou? A proč otce tak rozčiluje Christopherovo pátrání?

Tahle knížka je jednoduše úžasná. Jak často potkáte knihu, ve které jsou kapitoly číslované prvočísly? A jak často potkáte knihu, která naprosto dokonale vysvětluje myšlení autisty? Protože přesně tohle a ještě mnohem víc najdete v Podivném případu se psem. Ta knížka je prostě úžasná. Je vtipná, je smutná, je dramatická, místy napínavá a hlavně neuvěřitelně citlivě napsaná. Podivný případ je psaný z pohledu Christophera a v kapitolách se střídá dění v současnosti a Christopherovo vyprávění o něm samém. O tom, proč nesnáší, když se ho lidé dotýkají, o jeho dětství, o jeho zájmech, o tom, jak on vnímá svět. Prostě úžasné. 

Bohužel se ale bojím, že právě kvůli těmhle vysvětlovacím kapitolám Podivný případ není pro každého. Ne každý se chce zabývat tím, jak autistický kluk vnímá svět. Ne každého zajímá, že si krátí čas matematickými příklady, které v pár kapitolách i popisuje. A rozhodně ne každého musí nezbytně dojmout poselství téhle knihy. Já jsem se do ní ale zamilovala a rozhodně jí hodlám doporučit spoustě mých známých a to včetně vás. Zkuste jí, třeba se vám zalíbí. Je tenoučká, rozhodně vás moc nezdrží a za pokus o pochopení to určitě stojí.

Okřídlená duše - Amanda Stevens

Anotace: Amelia Grayová od dětství vídá duchy.
Aby se před nimi chránila, dodržuje určitá pravidla. Jedno z nich nyní bere za své – detektiv John Devlin, jemuž Amelie pomáhá při vyšetřování série krutých vražd, ji abnormálně přitahuje, ačkoliv ho doprovázejí dva duchové. Mrtvola na hřbitově, který má Amelia restaurovat, je jen prvním článkem v řetězci matoucích stop. Vodítka obsažená v náhrobní symbolice, jež Amelii zanechává vrah, ji sice dovedou blíž k pravdě, ale také k zjištění děsivé úlohy, kterou má v celém případu sehrát ona sama.
Žal a zoufalství dokáže k člověku připoutat melancholickou duši, ale i bytost naplněnou děsivou nenávistí… a ta může sahat až za hrob.

Amelia dokáže vidět duchy. Nesmí jim ale dát najevo, že je vidí, jinak by z ní mohli vysát všechnu životní sílu. Aby se před tímto osudem uchránila, musí dělat, jako že duchy nevidí, držet se dál od každého, kdo kolem sebe duchy má, zdržovat se pokud možno na bezpečné půdě a nepokoušet osud. Většina hřbitovů je proti duchům chráněná a je tedy považována za bezpečnou půdu. Hřbitov, který se Amelia chystá restaurovat, se ale rychle stává velice nebezpečným, když je na něm v mělkém hrobě nalezena poměrně čerstvá mrtvola. Amelia se rychle zaplétá do vyšetřování, v němž hraje jedinečnou úlohu: snaží se porozumět vrahovým vzkazům ukrytým v náhrobní symbolice. Co když se o ní ale vrah dozví? A proč se nedokáže držet dál od detektiva Devlina?
Okřídlená duše je kniha plná tajemství. Postupně se dozvídáme detaily ze života Amelie, dozvídáme se o Devlinovi a jeho duchách, a hlavně pomaličku odkrýváme záhadu ohledně vražd, jejichž oběti končí na Ameliině momentálním pracovišti. Duchařina spojená s detektivkou, to se zase tak často nevidí a mně se tahle kombinace rozhodně líbila. Amanda má skvělý styl psaní, takže jsem se ani chvíli nenudila. Rozhodně se mi nepovedlo odhadnout vůbec nic z toho, co se stane. Až do poslední chvíle jsem absolutně netušila, kdo je vrah. (A ne, není to zahradník.)
Hodně se mi líbily jednotlivé postavy, Amelia jako hlavní postava je prostě skvělá. Co mě ale rozčilovalo, bylo Devlinovo jméno. John Devlin. Kdo se tak sakra jmenuje? Já jsem známá svým puntičkářstvím a něco takového, jako je pitomé jméno mi dokáže pocit z knihy úplně zkazit. Tady jsem se sice snažila nenechat tím ovlivnit moje hodnocení, ale bylo to rozhodně těžké. Jinak se chci ještě zmínit o obálce, která je jednoduše nádherná. Možná mi i maličko pomohla hodnocení zase zvednout na příčku, kterou si tahle knížka zaslouží a vyvážila tak toho Devlina. Já rozhodně můžu Okřídlenou duši doporučit a sama se chystám co nejdřív si koupit druhý díl. A co vy? Četli jste?

 

Zemětřas - Cherie Priest

Anotace: V době občanské války přilákaly zprávy o zlatě na zamrzlém Klondiku na pacifický severozápad tisíce dobrodruhů. Každý chtěl zbohatnout. Ruští těžaři si dokonce najali vynálezce Levitica Bluea, aby jim zkonstruoval stroj, který dokáže těžit zlato pod ledem. Tak se zrodil Zemětřas. Již při první zkoušce se však stal neovladatelným – zničil několik bloků v centru města a otevřel puklinu, ze které začal stoupat jedovatý plyn. Ti, kdo se ho nadechli, se změnili v živé mrtvoly…
Uplynulo šestnáct let. Zničené a zamořené město dělí od okolí vysoká zeď. Jen kousek za ní žije Blueova vdova se svým patnáctiletým synem Ezekielem. Ten se jednoho dne ve snaze očistit jméno svého otce vydává na výpravu zpět do zničeného města. Do města plného hladových nemrtvých, vzdušných pirátů a ozbrojených zločinců...

Leviticus Blue, vynálezce, který se pokusil vytvořit nejlepší těžařský stroj, čirou náhodou zničil město, zabil tisíce lidí a zároveň vypustil na zemský povrch tajemnou mlhu, která při pouhém dotyku nebo vdechnutí vše žere, ničí, zabíjí a opět přivádí k životu. To už je pořádná smůla. Dokážete si ale představit, být vdovou po tomto vynálezci a snažit se přežít, i když vás všichni ostatní na Periferii nenávidí? Zeke, jeho syn, se rozhodl otcovu pověst jednou provždy očistit a vydává se do zamořeného města, plného nemrtvých "hnilobců". Jako správná matka ho v tom Briar nemůže nechat, takže se vlastní cestou vydává za ním. Musí Zeka najít a odvést zpět do bezpečí, než se i z něho stane zombie nebo oběť vzdušných pirátů, vrahů a podobných existencí, které se dobrovolně rozhodly ve městě duchů žít. Může se jim podařit přežít? Dokáže Briar syna vůbec najít? A je možné očistit Leviticovu pověst?

Zemětřas mě opravdu příjemně překvapil. Námět zombie je sice docela okoukaný, ale v téhle knize je v tak zajímavém kontextu, že to vůbec nevadí. Navíc steampunk, to je prostě moje. Ne nadarmo tak strašně miluju sérii Leviathan. Jak už jsem říkala, příběh sám o sobě je dobře pojatý, líbila se mi ta doba, do které je zasazený, jednotlivé postavy i styl autorky. V kapitolách se nepravidelně střídají pohledy Briar a Zeka, což podle mého hodně napomáhá čtivosti. Když totiž autorka utne v nejlepším jednu scénu a přeskočí do další, prostě musíte číst dál a dál, abyste se dozvěděli, co se bude dít. Jinak by to přece nešlo. Ve městě duchů se pořád něco děje, hrdinové jdou z nebezpečí do ještě horšího nebezpečí, takže chvíli ani nedýcháte. Prostě je to opravdu dobře napsané, to byste museli zažít.

Co se mi na téhle knížce ale líbilo ještě víc, je ta atmosféra. Z každé stránky na vás dýchá naprostý zmar. Děj se odehrává buď ve městě plném chodících mrtvol, nebo na jeho chráněném okraji, kde většina obyvatel ty mrtvoly znala. Vše navíc pokrývá děsivá mlha, mimo město je zase vše zničeno následkem bydlení tak blízko mlhy. Kyselé deště vše zničí, ekonomika zrovna nevzkvétá, takže lidé, kteří zůstali, už stejně nemají na vybranou. Musí se dál prát se životem, nebo se dostat do města a nechat se sežrat nebo proměnit v zombie. Není to úžasné? A hlavní postavy tohle ještě podtrhují, protože oba dva jsou bojovní a zároveň strhaní z neustálé snahy o přežití. Prostě je to skvělé. A to rozuzlení celého příběhu mě prostě dostalo. Až do poslední chvíle jsem si nemohla být jistá. Já rozhodně chválím, doporučuju a sama se chystám koupit si další díly. Tahle série mě totiž vážně chytla.