Anotace: „Nechala jsem ti tu pár nápověd a vodítek.
Jestli chceš, otoč stranu. Jestli ne, vrať knihu prosím zpátky do
poličky.“ Takhle začíná nová knížka od bestsellerového autora Davida
Levithana a Rachel Cohnové. Lily zanechala chvíli před Vánoci červený
zápisník plný výzev na poličce svého oblíbeného knihkupectví a čeká, až
někdo přijme nabídku ke hře. Ale je Dash ten pravý? Nebo je jejich
osudem vzájemně sdílet svoje sny a touhy jen na stránkách deníku, který
na střídačku schovávají po celém vánočním New Yorku? Můžou se ve
skutečnosti setkat, bude to fungovat? Bude červený zápisník jejich
knihou přání? Nebo se k sobě vlastně ani trošku nehodí?
Ve svém oblíbeném knihkupectví vedle své oblíbené knížky najdete zápisník s výzvou ke hře. Přijmete tu výzvu? Dash to zkusil a namísto následování poslední instrukce, se rozhodl převzít otěže a sám neznámou pisatelku vyzvat ke hře. Tak začíná soukromé dobrodružství našich dvou hrdinů, které je oba zavede na nová místa a do nezvyklých situací. Kromě výzev a hádanek se pomocí zápisníku také postupně poznávají a sdělují si věci, které třeba mnoho lidí kolem nich ani netuší. Jenomže jak dlouho vydrží tuhle hru hrát? A co se stane, až se jednou skutečně potkají?
Dash a Lily je přesně to, čím se zdá být. Naprostá oddechovka o hledání toho pravého v obrovském moři možností. Ano, hrdinům je teprve šestnáct, ale člověk může toužit po lásce v každém věku, no ne? Je to takové milé a vtipné čtení, ale upřímně? Dash mi byl mnohem sympatičtější, než Lily a to, že tuhle hru ona sama nevymyslela, pro mě bylo obrovské zklamání. Příběh ubíhá bez větších zádrhelů, člověk se dobře baví a nemůže se dočkat, co se stane příště. Našlo se pár okamžiků, kdy se autoři snažili příliš filosofovat o hledání toho pravého a o vysněných ideálech, ale naštěstí to nikdy netrvalo moc dlouho a dalo se to bez větších obtíží přežít.
Co mě vždycky zajímalo je, jak mohou dva lidé napsat dohromady jednu knihu a u téhle jsem dostala vysvětlení, týkající se alespoň tohohle konkrétního případu. David Levithan psal Dashovy kapitoly a Rachel Cohn psala za Lily. To je skvělý nápad, který očividně přináší ovoce. (A asi taky důvod, proč jsem měla Dashe radši.) Docela by mě zajímalo, jestli si předem vymysleli, kudy se bude příběh ubírat, nebo si jen posílali navzájem už hotové kapitoly a pokoušeli se co nejlépe navázat na toho druhého. Tak nebo tak, výsledek je podle mě víc než uspokojující. Já se skvěle pobavila a některé hlášky jsem si asi měla vypsat, protože například slovní přestřelka mezi Dashem a pratetičkou byla naprosto úžasná. Shrnutí? Našlo se pár věcí, které bych na Knize přání změnila, ale celkově jsem byla naprosto spokojená a číst tuhle knihu kolem Vánoc byl ten nejlepší dárek, jaký jsem si mohla dát.
Ve svém oblíbeném knihkupectví vedle své oblíbené knížky najdete zápisník s výzvou ke hře. Přijmete tu výzvu? Dash to zkusil a namísto následování poslední instrukce, se rozhodl převzít otěže a sám neznámou pisatelku vyzvat ke hře. Tak začíná soukromé dobrodružství našich dvou hrdinů, které je oba zavede na nová místa a do nezvyklých situací. Kromě výzev a hádanek se pomocí zápisníku také postupně poznávají a sdělují si věci, které třeba mnoho lidí kolem nich ani netuší. Jenomže jak dlouho vydrží tuhle hru hrát? A co se stane, až se jednou skutečně potkají?
Dash a Lily je přesně to, čím se zdá být. Naprostá oddechovka o hledání toho pravého v obrovském moři možností. Ano, hrdinům je teprve šestnáct, ale člověk může toužit po lásce v každém věku, no ne? Je to takové milé a vtipné čtení, ale upřímně? Dash mi byl mnohem sympatičtější, než Lily a to, že tuhle hru ona sama nevymyslela, pro mě bylo obrovské zklamání. Příběh ubíhá bez větších zádrhelů, člověk se dobře baví a nemůže se dočkat, co se stane příště. Našlo se pár okamžiků, kdy se autoři snažili příliš filosofovat o hledání toho pravého a o vysněných ideálech, ale naštěstí to nikdy netrvalo moc dlouho a dalo se to bez větších obtíží přežít.
Co mě vždycky zajímalo je, jak mohou dva lidé napsat dohromady jednu knihu a u téhle jsem dostala vysvětlení, týkající se alespoň tohohle konkrétního případu. David Levithan psal Dashovy kapitoly a Rachel Cohn psala za Lily. To je skvělý nápad, který očividně přináší ovoce. (A asi taky důvod, proč jsem měla Dashe radši.) Docela by mě zajímalo, jestli si předem vymysleli, kudy se bude příběh ubírat, nebo si jen posílali navzájem už hotové kapitoly a pokoušeli se co nejlépe navázat na toho druhého. Tak nebo tak, výsledek je podle mě víc než uspokojující. Já se skvěle pobavila a některé hlášky jsem si asi měla vypsat, protože například slovní přestřelka mezi Dashem a pratetičkou byla naprosto úžasná. Shrnutí? Našlo se pár věcí, které bych na Knize přání změnila, ale celkově jsem byla naprosto spokojená a číst tuhle knihu kolem Vánoc byl ten nejlepší dárek, jaký jsem si mohla dát.
2 komentářů:
Tuto knihu bych si ráda přečetla, jsem zvědavá jak se mi bude líbit. :)
Pěkná recenze. Knihu mám taky doma ale ještě jsem ji nečetla :-(
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)