Anotace: Nová kniha Jiřího Kulhánka je pochmurný
příběh z pochmurné budoucnosti, kdy na Zemi žije víc mrtvých než živých,
kdy lží je víc než obvykle a kdy ledu je mnohem víc než whisky.
Osamělý hrdina versus mediokracie.
Obrovské stroje.
Technologické nestvůry.
Radioaktivní spad.
A ledu je opravdu hodně.
O čem je Stroncium? To se těžko vysvětluje. Longin žije v naprostém pekle zvaném Luxor. Jednoho dne dostane vzkaz, že se má dostavit do místnosti v opuštěné části Luxoru, kam už dávno živá duše nezabloudila, a když se probojuje na místo určení, probudí se do nového života. V podstatě do ráje. Alespoň na první pohled by se to tak mohlo zdát. Longin má nové, lepší tělo a je ve městě plném lidí na rozdíl od vojenské základny, kde pár posledních přeživších zoufale bojuje o život. Jenomže ráj nemá trvat na dlouho. Jen co vyjde ze dveří, vrhnou se na něj agenti místní vlády, a pak teprve zač ne to pravé peklo.
Kdo se stihnul leknout: ne, ten útěk z Luxoru není spoiler, to se stane na prvních tak 50 stranách téhle bichličky. Většinou je u Kulhánkových knížek problém jednoduše vysvětlit o co tam jde, ale u Stroncia je to teda extra problém. Tady se toho děje tolik a navíc je většina věcí tak šílených a na první pohled nesmyslných, že prostě není možné říct "Stroncium je o tom a o tom". Dobrá zpráva je, že dokud knihu čtete a čtete ji bez přeskakování, všechny ty šílenosti vám budou dávat smysl, jenom se nedoporučuje o tom moc přemýšlet dodatečně, to byste totiž pak mohli jen nevěřícně kroutit hlavou, co jste to zrovna přečetli. Tohle skoro vyznívá, jako by se mi Stroncium nelíbilo, ale opak je pravdou. Kulhánka zbožňuju a nepřestávám tvrdit, že ten člověk je prostě génius.
Stroncium je v podstatě dystopie, je hodně násilná a krvavá (mrtvol je někdy až do pasu), je plná černého až šibeničního humoru a je neskutečně akční. To je mimochodem popis sedící na všechny Kulhánkovy knihy, kdyby ho někdo čirou náhodou neznal. Rozhodně ale nedoporučuju Stronciem začínat, spíš bych sáhla po Nočním klubu, ten je pro Kulhánkovského začátečníka mnohem lépe skousnutelný. Ale zpátky ke Stronciu. Já upřímně nechápu, jak se může některým lidem nelíbit, i když ostatní tvorbu tohoto autora milují. Ano, děj se může zdát maličko překombinovaný, ale když ono to v závěru prostě všechno dává smysl. Kdyby bylo cokoli vypuštěno, celá kniha by se zhroutila. Pro mě je Stroncium prostě z dalších dokonalých knih, které mistr Kulhánek napsal a jako taková musí prostě dostat plný počet hvězdiček.
Osamělý hrdina versus mediokracie.
Obrovské stroje.
Technologické nestvůry.
Radioaktivní spad.
A ledu je opravdu hodně.
O čem je Stroncium? To se těžko vysvětluje. Longin žije v naprostém pekle zvaném Luxor. Jednoho dne dostane vzkaz, že se má dostavit do místnosti v opuštěné části Luxoru, kam už dávno živá duše nezabloudila, a když se probojuje na místo určení, probudí se do nového života. V podstatě do ráje. Alespoň na první pohled by se to tak mohlo zdát. Longin má nové, lepší tělo a je ve městě plném lidí na rozdíl od vojenské základny, kde pár posledních přeživších zoufale bojuje o život. Jenomže ráj nemá trvat na dlouho. Jen co vyjde ze dveří, vrhnou se na něj agenti místní vlády, a pak teprve zač ne to pravé peklo.
Kdo se stihnul leknout: ne, ten útěk z Luxoru není spoiler, to se stane na prvních tak 50 stranách téhle bichličky. Většinou je u Kulhánkových knížek problém jednoduše vysvětlit o co tam jde, ale u Stroncia je to teda extra problém. Tady se toho děje tolik a navíc je většina věcí tak šílených a na první pohled nesmyslných, že prostě není možné říct "Stroncium je o tom a o tom". Dobrá zpráva je, že dokud knihu čtete a čtete ji bez přeskakování, všechny ty šílenosti vám budou dávat smysl, jenom se nedoporučuje o tom moc přemýšlet dodatečně, to byste totiž pak mohli jen nevěřícně kroutit hlavou, co jste to zrovna přečetli. Tohle skoro vyznívá, jako by se mi Stroncium nelíbilo, ale opak je pravdou. Kulhánka zbožňuju a nepřestávám tvrdit, že ten člověk je prostě génius.
Stroncium je v podstatě dystopie, je hodně násilná a krvavá (mrtvol je někdy až do pasu), je plná černého až šibeničního humoru a je neskutečně akční. To je mimochodem popis sedící na všechny Kulhánkovy knihy, kdyby ho někdo čirou náhodou neznal. Rozhodně ale nedoporučuju Stronciem začínat, spíš bych sáhla po Nočním klubu, ten je pro Kulhánkovského začátečníka mnohem lépe skousnutelný. Ale zpátky ke Stronciu. Já upřímně nechápu, jak se může některým lidem nelíbit, i když ostatní tvorbu tohoto autora milují. Ano, děj se může zdát maličko překombinovaný, ale když ono to v závěru prostě všechno dává smysl. Kdyby bylo cokoli vypuštěno, celá kniha by se zhroutila. Pro mě je Stroncium prostě z dalších dokonalých knih, které mistr Kulhánek napsal a jako taková musí prostě dostat plný počet hvězdiček.
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)