To je Život - Dan Rhodes

Anotace: Když studentka pařížské akademie Aurélie vrhne v rámci svého uměleckého projektu mezi spoluobčany kámen, zákon schválnosti se už postará o to, aby zažila týden divotvorných kalamit. Co si počít s batoletem, které trefila a dostala za trest na hlídání? Poradí jí s tím nadělením ztřeštěná kamarádka? Nebo dívku konečně spasí princ na bílém koni, který doteď ne a ne dorazit? Nejlepší kniha vyhlášeného britského satirika se v rozevláté atmosféře města nad Seinou vysmívá všemu a všem: trefuje se do našich strachů a tiků maskovaných sebejistou existencí, do opičáren a pofiderních mód, do francouzsko-anglické řevnivosti, do mediálních nafoukanců, ba i do prvního muže státu s chotí. A jako v každé správné gogolovské frašce lze i v Rhodesově světě spoléhat na prorocký „smích přes slzy“. Stačí zajít do kina nevalné pověsti, kde nahý performer na výstavě nazvané Život zodpoví nejtajuplnější otázku ze všech: Jaký má naše pinožení smysl?

Aurélie je studentkou umělecké školy v Paříži a jako svůj "třídní projekt" se rozhodla hodit kamenem do davu lidí a následně kreslit a fotografovat nešťastníka, kterého zasáhne. To ovšem nepředpokládala, že trefí batole. A už vůbec nečekala, že se o to batole potom bude muset týden starat. Jenomže ačkoli je to pro Aurélii velká změna, život v metropoli jde dál a v nejromantičtějším městě světa se schyluje k nevídané výstavě. Naháč, žijící na pódiu a předvádějící všechny myslitelné, biologické funkce svého těla. Že to nezní zrovna romanticky? To byste se divili.

Tohle je nejlepší kniha Dana Rhodese? Tak to potom vážně nechci vidět tu nejhorší. To je Život pro mě byl naprosto nesmyslná, nudná slátanina, která se společenskou satirou neměla vůbec nic společného. Už jenom premisa příběhu je dost pokřivená, ale s tím bych se ještě vyrovnala. Jenomže když začal autor představovat jednotlivé příběhové linie, které se samozřejmě vzápětí rádoby důmyslně proplétaly, začala jsem si já říkat, kdy už to asi tak skončí. Aurélie a její snaha o to, udržet nebohé batole naživu mě ještě docela bavila (i když to zavánělo rodinnými komediemi, kde naprosto nezkušený člověk přebaluje dítě pomocí kleští a lepicí pásky), jenomže její kamarádka mi se svými životními postoji přišla neskutečně otravná, japonský překladatel zamilovaný do fotky byl směšný, a vůbec všechny ty ostatní příběhy, hlavně vývoj performance Život, byly prostě nudné. 

Smutné je, že i autora očividně přestaly některé zápletky bavit, takže ke konci knihy to dost odflákl a hlavně u Aurélie si hodně vypomohl zázračným pohádkovým kmotrem. Jestli měl být příběh Života nějak hlubokomyslný, tak mi to nejspíš uniklo a části, kde se autor strefoval do prezidenta Sarkozyho, jsem rovnou přeskakovala. Ne, musím říct, že tahle kniha se mi nelíbila ani trochu. Možná mi mělo napovědět už použití slova "pinožení" v anotaci, ale asi jsem nepoučitelná.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství LEDA. A pokud jsem vás úplně neodradila, můžete si knihu koupit zde.