Pravidla péče o dřevěné podlahy - Will Wiles

Anotace: Sebevědomý skladatel Oskar, autor světově proslulých Variací na jízdní řády tramvají, je tak trochu pedant a puntičkář. Přesto nalezne odvahu poprosit svého bohémského kamaráda (a mj. také neúspěšného spisovatele), aby se mu nějakou dobu staral v jeho po všech stránkách dokonalém domově o kočky. V bytě uklizeném tak, že by zde šlo jíst z podlahy, mu zanechává manuál a na každém kroku nalepené papírky s instrukcemi, jak s čím zacházet a co dělat. Když spisovatel na druhý den ráno nachází na podlaze malou skvrnu, rozhodne se (jak už bývá jeho zvykem) samozřejmě udělat to nejhorší, co v dané situaci může – sám skvrnu zkusí odstranit. A pak už nic na světě není takové jako předtím…

Anotace to tentokrát shrnuje opravdu dokonale. Skladatel Oskar potřebuje odjet na několik týdnů z domova, a protože má dvě kočky, které si nemůže vzít sebou, požádá svého kamaráda, aby se mu o ně postaral. Ubytuje se v Oskarově bytě a bude krmit kočky a snažit se minimalizovat stopy po tom, že tam vůbec někdy byl. Oskar je totiž příšerný detailista, který si až nezdravě zakládá na své dřevěné podlaze a celkovém pořádku v prakticky dokonalém bytě. Jenomže jak tam dokáže nepořádný spisovatel přežít? A co všechno se dá zpackat za jediný týden?
Pravidla péče o dřevěné podlahy jsou z mého pohledu opravdu neobvyklá kniha. Nebojte se, není to pouze souhrn suchopárných pravidel a pouček. Naopak, tahle kniha je plná děje, který vás naprosto strhne. Za chvíli se i vy budete třást při pouhé myšlence na skvrnu na podlaze, stejně jako náš hlavní hrdina. Protože je samozřejmostí, že tak jednoduché pravidlo, jako "neponič mou drahou, dřevěnou podlahu" není tak úplně jednoduché splnit a Oskarův kamarád ho poruší hned první večer. Potom už to s ním jde jenom z kopce a společně s tímto vývojem děj neobvykle graduje, až nebudete schopní knihu odložit, dokud nezjistíte, jak to vlastně celé skončí. 
Tahle kniha je prostě úžasná. Humor, se kterým je napsaná, je sice poněkud černý, ale o to víc se budete smát (a o to méně vás bude vaše okolí chápat). Když jsem se snažila jednu vtipnou situaci vysvětlit svým kolegyním v práci, setkala jsem se pouze s nechápavými pohledy. Možná dokonce trochu odsuzujícími. To ale vůbec nevadí, protože já se bavila královsky. Ano, děj je to sice poněkud bizarní, ale je prostě jedním slovem skvělý. Jediné, co mi na knize vadilo, byla snaha autora zachytit atmosféru "východoevropského města" (tipovala jsem to na zlom východu a západu a tedy Berlín). On se totiž opravdu snaží popsat všechno tak, jak to musí cizinci připadat, ale mě, která je na kombinaci krásných historických budov a odpudivých betonových kvádrů zvyklá, tyhle části prostě nudily. Jinak je Pravidla péče o dřevěné podlahy prostě skvělá kniha a já ji vřele doporučuju každému bez ohledu na věk či pohlaví.