Útulek pro padlé ženy - Katy Darby

Anotace: Literární historický román z Anglie 19. století. Teolog Frazer a medik Chapman jsou nadaní studenti a oddaní přátelé. Jejich pouto přetrhne až Chapmanovo šokující rozhodnutí propůjčit své lékařské znalosti osvětě mezi padlými ženami v útulku pro prostitutky. Útulek vede Diana Pelhamová, krásná a tajemná vdova, jejíž minulost je však plná šokujících tajemství. Kdysi stála modelem malíři, který později zemřel za temných okolností. A jak se zapletla s libertinem Vilmotem a jeho otřesně proslulým „pánským klubem“?

Asi jsem měla dávat větší pozor na anotaci a nenechat se tak zaslepit zajímavým názvem. Útulek pro padlé ženy je skutečně hlavně o přátelství Frazera a Chapmana a o Chapmanovu vztahu s Dianou Pelhamovou. Vdovou, kterou Frazer zná ze svých dřívějších studií a jejíž pohnutá minulost mu nedá spát, dokud před ní svého přítele nevaruje. Je Diana skutečně tou samou dívkou, kterou Frazer znával? A změní to odhalení něco na Chapmanových citech?
Tahle knížka je tak naprosto stupidní, že bych s ní nejradši zatopila, jen aby ten papír nepřišel tak úplně vniveč. Skutečně jsem na základě názvu předpokládala, že se bude jednat o knihu o útočišti pro prostitutky v puritánské Anglii 19. století a o překážkách, které musí překonat mladý lékař, který by snad chtěl šířit nějakou osvětu ohledně gynekologie a pohlavních nemocí. Jenomže o útulku a jeho fungování se prakticky nic nedozvíme, a kdyby Diana vedla sirotčinec a Chapman byl dětský lékař, vyšlo by to nejspíš nastejno.  Naopak se až příliš mnoho dozvíme o Frazerovi a Chapmanovi a hlavně o Dianě, která je sice prezentovaná jako tajemná postava s šokujícím životním příběhem, ale která by soudnému spisovateli nevyšla ani na pořádně dlouhou kapitolu, natožpak na ní vystavět celou zápletku knihy. Její příběh je ale tak za vlasy přitažený, že průměrného čtenáře nemůže ani v nejmenším zajímat co se s ní vlastně kdy stalo. 
Vlastně celá příběhová linie je hloupá, neskutečná a tak překombinovaná, že člověk skoro vidí, jak se paní Darbyové kouřilo z hlavy, když tuhle pitomost vymýšlela. Skutečně, nebýt zajímavého názvu a zavádějící anotace, neštěkl by po téhle knize ani pes. Já jsem tedy rozhodně zklamaná a dočítala jsem vlastně tak nějak ze setrvačnosti (co kdyby se na konci stalo něco zajímavého). Za mě rozhodně ztráta času i peněz.

Scarlet - Marissa Meyer

Anotace: Osmnáctiletá Scarlet Benoitová je přesvědčena, že se o sebe dokáže postarat sama. Nepotřebuje a ani nechce si nikoho pustit do života. Výjimkou je její babička Michelle, žena, která Scarlet naučila všechno, co umí: pilotovat raketu, oškubat kachnu, ignorovat názor většiny a udělat si svůj. Celých jedenáct let byla babička pro Scarlet jediným blízkým člověkem na světě.
Až do dne, kdy babičku unese jakýsi tajemný gang a Scarletin život se navždy změní. Jediný, kdo o tomto gangu něco ví, je Vlk, pouliční rváč, kterého Scarlet zná jen zběžně. Scarlet se nerada svěřuje cizím lidem, zvláště pokud jde o muže, ze kterých čpí potíže na sto honů. Jenže Vlkovu pomoc potřebuje, pokud chce najít únosce své babičky. A to ještě netuší, jakou roli hrála před lety její babička při záchraně princezny Selene, nebo kdo Vlk vlastně je a jaké jsou jeho skryté úmysly…

Scarlet je drsný samorost, žádná křehká holubička. Na farmě své babičky dokáže pracovat pěkně tvrdě a jiná společnost jí ani nechybí. O to víc ji zasáhne, když její babička najednou zmizí a když se policie přestane o případ zajímat a prohlásí ho za uzavřený, nezbývá Scarlet jiná možnost, než se pustit do pátrání sama. Naštěstí potká Vlka, který jí může pomoci. Co ho to ale bude stát? A skutečně jí pomáhá jen z dobré vůle? Jak do toho všeho zapadá Cinder?
Stejně jako Cinder je Scarlet skvěle napsaná. Maličko šílený futuristický svět plný akce a dobrodružství. Obě nové hlavní postavy se mi líbily a obzvlášť Vlk je nejspíš můj nový oblíbenec. Navíc se nový příběh prolíná s pokračováním Cinder, takže nepřijdeme ani o své oblíbence z prvního dílu a dokonce i Cinder objeví nové spojence. Je tam to správné množství napětí, humoru a romantiky, takže člověk nemá ani na chvíli pocit, že by četl něco příliš dětského nebo zamilovaného. Je to prostě tak akorát a to já dokážu ocenit.
Líbilo se mi postupné odhalování dalších tajemství ohledně toho, co se s Cinder dělo v době její přeměny z princezny na kyborga a postupné rozvíjení vztahu mezi Scarlet a Vlkem mi rozhodně nedovolilo odložit knihu na příliš dlouho. Prostě stejně jako u prvního dílu jsem maximálně spokojená a už se nemůžu dočkat, až si z knihkupectví přinesu Cress a začtu se do dalšího pokračování. Jen škoda, že Winter vyjde v originále až někdy v listopadu, do té doby nejspíš všichni fanoušci napětím umřou.

Učiněná katastrofa - Jamie McGuire

Anotace: Než Travisi Maddoxovi zemřela matka, naučila ho dvě věci: Miluj intenzivně. Bojuj ještě intenzivněji.
ON – Jmenuje se Travis. Jeho život je plný povolných žen, nepovoleného hazardu a násilí. Jenže zrovna když si myslí, že je nezranitelný, potká JI.
ONA – Abby je kombinací nevinné krásy a hříšné minulosti. Vnímá Travise jinak než ostatní a rozhodně nemíní být JEHO další trofejí.
ON + ONA – Rozdílné pohledy na jedno společné téma. Tentokrát je na řadě ON, muž s věčným nepokojem v duši.
Jak dopadne nejkrásnější milostný příběh jedenadvacátého století?

Nejkrásnější milostný příběh jedenadvacátého století? Zase bych to tak nepřeháněla. Travis je ukázkový bad-guy, Abby je slušňačka, která se ze všech sil snaží hodit svou minulost za hlavu. On se do ní okamžitě zamiluje a rozhodne se, že jí musí získat za každou cenu. V Učiněné katastrofě se konečně dozvíme, jak se na celý jejich vztah díval právě on, a že je to zajímavý pohled..
Je to druhý díl, není to druhý díl..? Podle mě není, protože druhý díl by měl příběh někam posunout, ne ho jen převyprávět. I tak je to ale zajímavé. Některé situace jsou pro nás úplně nové, protože v Krásné katastrofě jsme samozřejmě sledovali Abby, takže teď se můžeme podívat, co Travis dělal pokaždé, když nebyli spolu. Je fakt, že části původního příběhu autorka přeskakuje, což v některých situacích může být na škodu, pokud si první knihu nepamatujete úplně dokonale. Já si jí tedy nepamatovala, protože už je to nějaká doba, co jsem Krásnou katastrofu četla, ale nakonec jsem se vždycky zorientovala. 
Učiněná katastrofa je přesně tak čtivá a zábavná, jako byla ta Krásná. Autorčin styl mi prostě sedí, a i když jsem věděla, co všechno se stane, stejně mě vývoj příběhu pořád zajímal. Někteří lidé autorku kritizují pomocí argumentu "když nedokáže vymyslet nic jiného, tak proč vůbec něco píše?", jenomže dokážete si představit jako žena, zvyklá psát z ženského pohledu, najednou muset úplně změnit perspektivu? To muselo být strašně těžké, ale Jamie se s tím vyrovnala dokonale. Jsem zvědavá, jestli u nás někdy vyjde volné pokračování nebo jak to nazvat - série The Maddox brothers, která zatím čítá 4 další knihy. Docela ráda bych si o téhle rodince přečetla něco dalšího. 

 

Knižní povídání: Prosinec/Leden

Většina lidí si na Vánoce dělá obsáhlé seznamy všeho, co hodlá ve volné dny přečíst. To se mě bohužel netýká. Každý pracovní den kolem Vánoc jsem byla v práci a nakonec jsem vyškemrala jeden celý den dovolené. I tak jsem toho ale za tenhle měsíc přečetla překvapivě hodně (i když jedna z knih je opět nedočtená). Chcete vědět, co to bylo a jak jsem hodnotila? Tak tady to máte:

Co pěkného jste přečetli vy? Taky jste se o Vánocích pustili do Dashe a Lilly?

Padesát odstínů šedi - E.L. James

Anotace: Studentka literatury Anastasia Steel má za úkol zpracovat rozhovor s úspěšným a bohatým podnikatelem Christianem Greyem (Grey = angl. šedý, odtud název knihy 50 odstínů šedé). Na domluvenou schůzku přijde muž, který Anastasii neuvěřitelně přitahuje. Je okouzlující, krásný, neuvěřitelně chytrý, svůdný a hrozivý. Nezkušená a nevinná dívka poprvé zažívá pocit, že nějakého muže chce. Z jedné strany ji odrazuje jeho záhadná rezervovaná osobnost a z druhé strany se mu strašně touží přiblížit. Starší a zkušený Christian není schopen odolat klidné kráse, důvtipu a nezávislému duchu mladé dívky. Ať chce nebo ne, musí si přiznat - touží po ní, chce ji...ale za svých vlastních podmínek. Anastasia je šokovaná i vzrušená Christianovými nezvyklými erotickými chutěmi. Váhá, ale není schopná mu odolat. Vášnivý živočišný vztah odkrývá jejich tajemství i temné sexuální touhy.

V podstatě čirou náhodou se Anastasie seznámí s Christianem, tajuplným podnikatelem, kterého okamžitě okouzlí. I když se Christian snaží držet od Anastasie dál, nakonec ji stejně přijme do svého života a začne jí seznamovat se svými ehm preferencemi a nezkušená Anastasie se nestačí divit, co všechno jí může Christian naučit.
Kniha, která vyvolává v lidech velice protichůdné pocity. Někteří ji milují, ale většina ji odsuzuje a distancuje se od ní. Já patřila do té druhé skupiny, ale pak jsem si řekla, že bych si jí měla i tak přečíst a alespoň si vytvořit vlastní názor. A jaký ten názor je? Jsem na vážkách. Příběh to není špatný, i když v jádru není nijak originální (to jen ty detaily se liší od většiny ostatních mainstreamových knih). Postavy, no, Christian nedostal moc prostoru k osobnímu rozvoji a Anastasie je rozhodně na zabití, ale také nic, co by se vymykalo normálu. Sex a všechno kolem mi v knize nijak nevadily, dokonce jsem to čekala mnohem horší. Ano, jeho tam hodně a byla jsem už z mnoha povolanějších zdrojů upozorňována, že takhle BDSM vztah úplně přesně nefunguje, takže je tenhle aspekt dost zavádějící. 
Co mi na téhle knize opravdu hodně vadilo, byly některé manýrismy autorky. Jestli ještě jednou uslyším o kousání si spodního rtu nebo o vyvádějící vnitřní bohyni, nejspíš začnu křičet. Jinak to ale není kniha ničím pozoruhodná a svou slávu si rozhodně nezaslouží (ať už svou prodejnost nebo svou negativní reputaci). Kdyby kolem ní nebyla taková reklama a šeptanda čtenářů, většina lidí by si jí nejspíš nikdy nevšimla a skončila by spolu s ostatními ze svého žánru na těch nejzastrčenějších policích knihkupectví. Další díly nejspíš nikdy číst nebudu, ale jsem ráda, že jsem tomu dala šanci a konečně si mohla vytvořit vlastní názor. Závěr? Nebylo to příšerné, ale nebylo to ani skvělé. Prostě průměr.

 

Dash & Lily: Kniha přání - Rachel Cohn & David Levithan

Anotace: „Nechala jsem ti tu pár nápověd a vodítek. Jestli chceš, otoč stranu. Jestli ne, vrať knihu prosím zpátky do poličky.“ Takhle začíná nová knížka od bestsellerového autora Davida Levithana a Rachel Cohnové. Lily zanechala chvíli před Vánoci červený zápisník plný výzev na poličce svého oblíbeného knihkupectví a čeká, až někdo přijme nabídku ke hře. Ale je Dash ten pravý? Nebo je jejich osudem vzájemně sdílet svoje sny a touhy jen na stránkách deníku, který na střídačku schovávají po celém vánočním New Yorku? Můžou se ve skutečnosti setkat, bude to fungovat? Bude červený zápisník jejich knihou přání? Nebo se k sobě vlastně ani trošku nehodí?

Ve svém oblíbeném knihkupectví vedle své oblíbené knížky najdete zápisník s výzvou ke hře. Přijmete tu výzvu? Dash to zkusil a namísto následování poslední instrukce, se rozhodl převzít otěže a sám neznámou pisatelku vyzvat ke hře. Tak začíná soukromé dobrodružství našich dvou hrdinů, které je oba zavede na nová místa a do nezvyklých situací. Kromě výzev a hádanek se pomocí zápisníku také postupně poznávají a sdělují si věci, které třeba mnoho lidí kolem nich ani netuší. Jenomže jak dlouho vydrží tuhle hru hrát? A co se stane, až se jednou skutečně potkají?
Dash a Lily je přesně to, čím se zdá být. Naprostá oddechovka o hledání toho pravého v obrovském moři možností. Ano, hrdinům je teprve šestnáct, ale člověk může toužit po lásce v každém věku, no ne? Je to takové milé a vtipné čtení, ale upřímně? Dash mi byl mnohem sympatičtější, než Lily a to, že tuhle hru ona sama nevymyslela, pro mě bylo obrovské zklamání. Příběh ubíhá bez větších zádrhelů, člověk se dobře baví a nemůže se dočkat, co se stane příště. Našlo se pár okamžiků, kdy se autoři snažili příliš filosofovat o hledání toho pravého a o vysněných ideálech, ale naštěstí to nikdy netrvalo moc dlouho a dalo se to bez větších obtíží přežít. 
Co mě vždycky zajímalo je, jak mohou dva lidé napsat dohromady jednu knihu a u téhle jsem dostala vysvětlení, týkající se alespoň tohohle konkrétního případu. David Levithan psal Dashovy kapitoly a Rachel Cohn psala za Lily. To je skvělý nápad, který očividně přináší ovoce. (A asi taky důvod, proč jsem měla Dashe radši.) Docela by mě zajímalo, jestli si předem vymysleli, kudy se bude příběh ubírat, nebo si jen posílali navzájem už hotové kapitoly a pokoušeli se co nejlépe navázat na toho druhého. Tak nebo tak, výsledek je podle mě víc než uspokojující. Já se skvěle pobavila a některé hlášky jsem si asi měla vypsat, protože například slovní přestřelka mezi Dashem a pratetičkou byla naprosto úžasná. Shrnutí? Našlo se pár věcí, které bych na Knize přání změnila, ale celkově jsem byla naprosto spokojená a číst tuhle knihu kolem Vánoc byl ten nejlepší dárek, jaký jsem si mohla dát.

Stroncium - Jiří Kulhánek

Anotace: Nová kniha Jiřího Kulhánka je pochmurný příběh z pochmurné budoucnosti, kdy na Zemi žije víc mrtvých než živých, kdy lží je víc než obvykle a kdy ledu je mnohem víc než whisky.
Osamělý hrdina versus mediokracie.
Obrovské stroje.
Technologické nestvůry.
Radioaktivní spad.
A ledu je opravdu hodně.

O čem je Stroncium? To se těžko vysvětluje. Longin žije v naprostém pekle zvaném Luxor. Jednoho dne dostane vzkaz, že se má dostavit do místnosti v opuštěné části Luxoru, kam už dávno živá duše nezabloudila, a když se probojuje na místo určení, probudí se do nového života. V podstatě do ráje. Alespoň na první pohled by se to tak mohlo zdát. Longin má nové, lepší tělo a je ve městě plném lidí na rozdíl od vojenské základny, kde pár posledních přeživších zoufale bojuje o život. Jenomže ráj nemá trvat na dlouho. Jen co vyjde ze dveří, vrhnou se na něj agenti místní vlády, a pak teprve zač ne to pravé peklo. 
Kdo se stihnul leknout: ne, ten útěk z Luxoru není spoiler, to se stane na prvních tak 50 stranách téhle bichličky. Většinou je u Kulhánkových knížek problém jednoduše vysvětlit o co tam jde, ale u Stroncia je to teda extra problém. Tady se toho děje tolik a navíc je většina věcí tak šílených a na první pohled nesmyslných, že prostě není možné říct "Stroncium je o tom a o tom". Dobrá zpráva je, že dokud knihu čtete a čtete ji bez přeskakování, všechny ty šílenosti vám budou dávat smysl, jenom se nedoporučuje o tom moc přemýšlet dodatečně, to byste totiž pak mohli jen nevěřícně kroutit hlavou, co jste to zrovna přečetli. Tohle skoro vyznívá, jako by se mi Stroncium nelíbilo, ale opak je pravdou. Kulhánka zbožňuju a nepřestávám tvrdit, že ten člověk je prostě génius. 
Stroncium je v podstatě dystopie, je hodně násilná a krvavá (mrtvol je někdy až do pasu), je plná černého až šibeničního humoru a je neskutečně akční. To je mimochodem popis sedící na všechny Kulhánkovy knihy, kdyby ho někdo čirou náhodou neznal. Rozhodně ale nedoporučuju Stronciem začínat, spíš bych sáhla po Nočním klubu, ten je pro Kulhánkovského začátečníka mnohem lépe skousnutelný. Ale zpátky ke Stronciu. Já upřímně nechápu, jak se může některým lidem nelíbit, i když ostatní tvorbu tohoto autora milují. Ano, děj se může zdát maličko překombinovaný, ale když ono to v závěru prostě všechno dává smysl. Kdyby bylo cokoli vypuštěno, celá kniha by se zhroutila. Pro mě je Stroncium prostě z dalších dokonalých knih, které mistr Kulhánek napsal a jako taková musí prostě dostat plný počet hvězdiček.

Ohlédnutí za rokem 2014

Další z řady ohlédnutí, která dneska uvídíte v české i světové blogosféře. Hádám, že je prostě v lidské přirozenosti tak nějak na přelomu roku bilancovat a co říká moje statistika?

A ještě pro přehlednost mých nej 15 knih za uplynulý rok:

Všem do nového roku přeju jen dobré, ale hlavně zdraví :)