Nákupní seznam 2016

31. 12. 2015


Upřímně netuším, proč tyhle články na konci roku vždycky dělám. Stejně se seznamu nakonec zase až tolik nedržím a nakupuju spoustu jiných věcí, za které jsem vlastně vůbec neměla v úmyslu utrácet. Mažu knihy, které jsem na začátku roku na seznam dala, protože už je najednou nechci.. No prostě si začínám říkát, jestli tohle má vůbec smysl. Na druhou stranu je to alespoň hrubý náhled toho, co bych chtěla vlastnit a jednou ročně to snad nemůže uškodit, no ne? 
Alespoň pak když knihy postupně odškrtávám, můžu mít pocit, jako že jsem něčeho dosáhla..

1. Ostrov lhářů - E. Lockhart
2. Solitaire - Alice Osemanová
3. Nepopsatelní - Cherie Priest
4. Isla a šťastné konce - Stephanie Perkins
5. Příběh služebnice - Margaret Atwood
6. Prorok - Amanda Stevens
7. Železný polibek - Patricia Briggs
8. Zkřížené hnáty - Patricia Briggs
9. Stříbrná relikvie - Patricia Briggs
10. Říční znamení - Patricia Briggs
11. Spálená mrazem - Patricia Briggs
12. Muž jménem Ove - Fredrik Backman
13. Prozření Mary Dyerové - Michelle Hodkin
14. Já nejsem neviditelná - Marcus Sedgwick
15. Ztráty a nálezy - Brooke Davis
16. Statečná srdce - Ariana Franklin
17. Všem klukům, které jsem milovala - Jenny Han
18. Láska jako ve filmu - Victoria van Tiem
19. Dáma z popela - Christine Trent
20. Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala - Laura Tait, Jimmy Rice
21. Skleněný trůn - Sarah J. Maas
22. Mágové - Lev Grossman
23. Nástroje temnoty - Imogen Robertson
24. Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru - Benjami Alire Sáenz
25. Stín větru - Carlos Ruiz Zafón
26. Mezi dvěma světy - Scott Westerfeld
27. Bez šance - Neil Shusterman
28. Tady byla Britt-Marie - Fredrik Backman
29. Čtenář z vlaku v 6.27 - Jean-Paul Didierlauren
30. Marťan - Andy Weir

Hobit - J. R. R. Tolkien

17. 12. 2015

Anotace: Toto je příběh o tom, kterak se Pytlík vydal za dobrodružstvím a shledal, že náhle dělá a říká naprosto neočekávané věci… Bilbo Pytlík je hobit, který se těší z pohodlnéh a skromného života a jen zřídkakdy putuje dále než do své spižírny ve Dně pytle. Jeho spokojené bytí je však narušeno, když se jednoho dne u jeho prahu objeví čaroděj Gandalf v doprovodu třinácti trpaslíků a vezmou ho s sebou na cestu "tam a zase zpátky". Mají v úmyslu uloupit poklad mocného Šmaka, velikého a velmi nebezpečného draka...

Hobiti jsou velice klidná a spokojená stvoření. Sedí doma ve svých pohodlných příbytcích, navštěvují se navzájem a já obrovské hory jídla. Takhle jim to vyhovuje a po ničem jiném netouží. Jenomže potom přijde Gandalf na návštěvu za Bilbem Pytlíkem a navrhne mu úžasnou, dobrodružnou výpravu s trpaslíky, jejímž cílem je krádež obrovského pokladu, hlídaného drakem Šmakem. Proč by Bilbo s něčím takovým souhlasil? A může vůbec říct ne?
Ano, nápad je to zajímavý, postavy jsou určitě přímo fascinující a jako úvod do světa Pána prstenů je to dokonalé. Už proto, že dobrodružný příběh vždycky nejlépe představí nový svět a jeho obyvatele a zákonitosti. Jenomže když ten dobrodružný příběh napíše někdo jako Tolkien, stejně se budete muset prokousávat tunou nudných a zbytečných popisů, které všechno jenom neúměrně protahují.
Pokud se skutečně mělo jednat o pohádkový příběh, uvítala bych také formu pohádky. Menší počet stránek, celkové zjednodušení a osekání většiny těch pitomých popisů! Jinak se mi to líbilo. Bylo to zkousnutelnější než série Pána prstenů, kterou jsem prostě nebyla schopná dočíst. Hobita jsem dočetla, místy se i pobavila, ale o Tolkienově geniálnosti mě to prostě nepřesvědčilo. 

 

Úspešná smolařka se (asi) vdává - Meg Cabot

15. 12. 2015

Anotace: Na Lizzie Nicholsovou se přece jen usmálo štěstí. Má práci, kterou miluje (opravy starých či poškozených značkových svatebních šatů), a lásku svého života, Jeana-Luka. Ten se konečně vyjádřil a požádal ji o ruku a Lizzie, zavalená prací, se připravuje na svatbu snů, která se má konat na snoubencově zámku v jižní Francii. Jen na ušití vlastní svatební róby jí jaksi nezbývá čas.
Ale ze snu se stává noční můra. Družba, který je přesvědčen, že se s Lizzie kdysi při náhodném flirtu vyspal, oznámí, že se svatbou nesouhlasí, a hlavní družička ho v jeho názoru podpoří; Lizziina rodina ze Středozápadu zase nemůže pochopit, proč dcera nechce mít svatbu u nich doma, a její budoucí francouzští příbuzní, kteří mají vždy na vše vytříbený názor, se nenápadně snaží ženichovi vymluvit studium medicíny a nasměrovat ho zpátky do sféry investičního bankovnictví. A Lizzie začíná uvažovat, zda je ten její pohledný a šarmantní šlechtic skutečně tak okouzlující, jak si původně myslela. Je Lizzie opravdu připravená ujmout se nové role coby manželka a paní na zámku Mirac? Nebo je jí souzeno spočinout v náruči jiného muže a stát se černou ovcí rodiny?


Lizzie se má vdávat, ale samozřejmě to nemůže být tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Jinak bychom neměli celou 300 stránkovou knížku, že jo. Takže se objevují problémy, vedlejší záplety a jiní muži, aby otestovali, jak moc Lizzie touží po manželství. A jestli jí skutečně jde o šťastné soužití s Jeanem-Lukem nebo se prostě jen chce tak strašně moc vdát. Co když Jean-Luke není ten pravý? A proč má Lizzie už jen při pomyšlení na svatbu kopřivku?
Meg Cabot píše dobře, o tom není pochyb. Ale u téhle série si říkám, jestli skutečně bylo potřeba navazovat na první díl. Lizzie mi nepřijde jako postava, se kterou bych nutně potřebovala trávit o moc víc času a všichni ostatní z Úspěšné smolařky vlastně také ne. Zápletka o mladé dívce s velkým a nereálným snem, který se stejně stane skutečností, není nic prudce originálního a rozhodně bych o tom nepotřebovala číst další a další díly. 
Na druhou stranu to bylo milé počtení. Takový příjemný odpočinek, který rychle uběhl a ještě rychleji se z hlavy zase vypařil a zanechal po sobě jen neurčité pozitivní pocity. Ano, přečetla jsem si knihu ráda a dala jí poměrně vysoké hodnocení, ale jestli sama existence téhle knihy byla naprosto nezbytná, o tom by se dalo polemizovat.


500 - Matthew Quirk

10. 12. 2015

Anotace: Příběh ďáblova advokáta. Hrdinou románu je Mike Ford, student práv na Harvardu, se po absolutoriu nechá naverbovat k vyhlášené reklamní a konzultační firmě ve Washingtonu D.C. Pod patronát si ho vezme sám zakladatel firmy, mocný muž s kontakty na nejdůležitější lidi v zemi. Mikeovi netrvá dlouho, než zjistí, že za pohádkový džob musí zaplatit vysokou cenu – upsat svou duši ďáblu.

Mike měl v životě smůlu. Je šikovný, chytrý a rychle se učí, ale jeho osud nevypadá zrovna růžově. Jeho otec je podvodník a kriminálník a v době, kdy se s Mikem prvně setkáváme, sedí ve vězení za vraždu. Matka je mrtvá a jeho starší bratr pro něj byl vždycky velice nevhodným vzorem - učil ho vloupávat se do domů a krást. Jenomže Mike chce od života něco víc, a tak se rozhodne chovat se slušně, vypadnout z tohohle života, získat pořádné vzdělání a potom práci a peníze. Přímo na vysoké škole si ho vybere velice mocný muž, přijme ho do své firmy, přesídlí do Washingtonu a nabídne mu vše, po čem kdy toužil. Jenomže tentokrát Mikovi nebude stačit jen pilná práce. Aby získal to, co chce, bude si muset opět ušpinit ruce. A v téhle firmě nepůjde jen o drobné krádeže..
Tahle knížka byla rozhodně zajímavá. Byla to vlastně náhodná koupě z Levných knih. Zaujala mě ta obálka, která naživo vypadá ještě působivěji a anotace taky nezněla špatně, tak jsem si řekla proč ne. A jak se jednou za čas stane, tentokrát jsem se prostě trefila. Bavilo mě poznávat, jak funguje korupce a politikaření v hlavním městě Spojených států. Vidět, kdo vlastně tahá za nitky. Vím, že se jedná o fikci, ale taky je mi jasné, že to od pravdy nebude mít zase tak moc daleko. Bylo zajímavé sledovat, jak se hlavní hrdina snaží být slušný a hodný chlapec, ale postupně se opět propadá do světa ne úplně čestných praktik. Jak se snaží s tím bojovat, ale nakonec mu nezbyde nic jiného, než vrátit se ke svým kořenům v podfukách, krádežích a sledování. A možná i něco ještě horšího..
Knížka 500 mi některými aspekty připomínala seriál Suits, kde se také hlavní hrdina bez vzdělání snaží vypracovat mnohem výš, než na co by měl mít nárok, jenomže je chytrý a je skvělý lhář, takže se mu to nakonec docela podaří. Tady je to o něco temnější, protože ve Washingtonu nestačí jen pilná práce a pár úsměvů, abyste se dostali na vrchol. Nakonec se z toho vyklubala docela slušná akční knížka, která mě vážně bavila. Prostě pro jednou příjemné překvapení. A právě proto nejspíš nikdy nepřestanu nakupovat knížky jen proto, že jsou levné - nikdy totiž nevíte, jaký poklad se vám povede najít. 


Pod sněhem - Petra Soukupová

8. 12. 2015

Anotace: Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů.
V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.

Přesně jak říká anotace: tři sestry, celkem čtyři děti, jeden pes a to všechno v jednom autě na cestě za dvěma rodiči. Jenomže každá ze sester má svoje problémy, starosti a dávné démony, které jim komplikují život a když tohle všechno zavřete na několik hodin do jednoho auta, můžete rozhodně čekat velice zajímavou situaci plnou hádek a udobřování a vážných rozhovorů a vtípků a kousavých poznámek... Nikdo vlastně na oslavu nechce jet, ale je to jedna z těch věcí, které prostě udělat musíte a tak se jede. A to ještě neví, jaké překvapení na ně na všechny čeká na místě.
Tenhle román mě naprosto dostal. Už od prvních stránek jsem se začetla a chtěla pořád víc a víc. Petra Soukupová je prostě úžasná. Dokázala z naprosto obyčejné situace, kde se navíc vlastně ani nic moc nestane vytvořit přímo strhující četbu. Jak? Pomocí dialogů, které mi občas až naháněly husí kůži, jak moc mi připomínaly realitu. Opravdu dokáže přesně popsat lidi, jejich pocity a myšlenky. Prolíná popisy, dialogy a vnitřní monology, takovým způsobem, že naprosto přesně chápete každou z postav. Víte proč říká, to co říká, a dělá, to co dělá. Je vám jasné, že vy byste se zachovali velice podobně. 
Skvělé je, že ať jste v jakékoli situaci, najdete si tu někoho, s kým se můžete ztotožnit. Já měla nejblíž k nejmladší ze sester, která je zatím bezdětná a musí si za to a za své životní volby obecně poslechnout spoustu ošklivých poznámek. Knížku jsem hned půjčovala kolegyni, protože je mi jasné, že se dokonale ztotožní s prostřední ze sester, která má tři děti a manžela, ale stejně si připadá na všechno sama a je už otrávená z toho, jak musí vždycky všechno zařizovat, aby to alespoň trochu fungovalo. Je mi jasné, že i moje mamka by si tam našla něco pro sebe. Chci prostě zdůraznit, jak reálně tahle kniha působí. Tyhle lidi prostě znáte, víte, jak se cítí, protože těmihle lidmi jste částečně i vy sami. Úžasná knížka, opravdu působivá, i když tak jednoduchá, co se příběhu týče.


Bludná sdělení - Sophie Hannah

3. 12. 2015

Anotace: Nicki Clementsová trčí v zácpě, když vtom spatří obličej, o kterém doufala, že už ho nikdy neuvidí. Je to rozhodně on, stejný policista, a zastavuje všechny vozy na Elmhirst Road. Nicki v panice otočí auto do protisměru a ujede. Nebo si to alespoň myslí...
Následující den je předvedena k výslechu v souvislosti s vraždou kontroverzního novináře Damona Blundyho. Nicki se s ním nikdy nesetkala a nedokáže odpovědět na žádnou z otázek, které jí detektivové kladou. Netuší, proč vrah použil nůž tak neobvyklým způsobem, ani neví, co znamená nápis „Není o nic míň mrtvý“ v pracovně zavražděného. Taky však nedokáže vysvětlit, proč byla tak blízko místa činu. A především proč se snažila Elmhirst Road vyhnout. Kdyby totiž odhalila tajemství, které v sobě nosí, mohlo by jí to zničit život...
Vynikající psychothriller z volné řady příběhů s dvojící detektivů Simonem Waterhousem a Charlie Zailerovou, která autorku proslavila po celém světě.


Vrah přišel do domu slavného sloupkaře, omráčil ho, přivázal k židli, přelepil mu nos páskou a přes ústa nalepil naplocho nůž, takže se novinář udusil. Potom červenou barvou napsal na zeď "Není o nic míň mrtvý", vyfotil se vedle mrtvoly a nápisu, poslal fotografii mrtvému do mailu a dokonce nechal policii heslo, aby se mohli podívat. Jenomže na fotografii byl samozřejmě zamaskovaný, aby ho policie nemohla odhalit. Okamžitě se rozjíždí vyšetřování a během něj je odhalena zvláštní skutečnost. Žena, žijící poblíž místa činu, jela den po vraždě kolem osmkrát kolem, ale vždycky se domu na poslední chvíli vyhnula a jela radši delší cestou. Proč by se chovala tak podivně? Je ona vražedkyní? A co znamená tajuplný nápis?
Tahle knížka byla neskutečně otravná. Mám ráda detektivky, u kterých do poslední chvíle nevíte, kdo je vrah a Bludná sdělení tohle rozhodně splnila. Problém byl, že se autorka se snažila čtenáře zmást tak očividně, až mi to prostě vadilo. Neustále naznačovala a prozrazovala informace, které vás měly přesvědčit, že postava o které se mluví, je vrah a pak to utnula a v další kapitole se zase zaměřila na něco jiného. Taky postupně odhalovala minulost hlavních postav, ze které se pomalu ukazovalo, kdo by toužil po smrti toho novináře. To všechno je samozřejmě v pořádku, ale na způsobu, jakým to Sophie dělala, mi prostě něco vadilo. 
Žádná z postav mi nijak nepřirostla k srdci, hlavní podezřelou  - Nicki - bych nejradši profackovala, ať se laskavě vzpamatuje, a i vyšetřující detektivové byli tak nějak o ničem. Možná za to mohl fakt, že se jedná o 9. díl volně navazující série, takže situace detektivů nedávala tak úplně smysl, když neznáte kontext. Sice tam bylo dost vysvětleno, abych se orientovala a nebyla úplně totálně mimo, ale prostě to nebylo ono. No, celkově pro mě tahle kniha byla docela velký propadák. A to jsem od ní vlastně ani nic nečekala. Alespoň nemusím litovat peněz, které bych za ní dala, protože se jednalo o dárek, ale musím říct, že od téhle autorky už si rozhodně nic dalšího pořizovat nebudu. Děkuji, nechci. 


Třináctý příběh - Dieane Setterfield

1. 12. 2015

Anotace: Spisovatelka Vida Winterová již po desetiletí okouzluje čtenáře po celém světě svými strhujícími příběhy, ale ten nejúžasnější si dosud nechávala pro sebe. Teď však cítí, že se neodvratně blíží smrt, a tak se rozhodne konečně odhalit dlouho očekávaný třináctý příběh: tajemství svého života. Ale i mladičká badatelka Margaret , kterou si zvolila za autorku svého životopisu, v sobě dusí bolest z minulosti. Obě ženy pomalu rozkrývají své osobní příběhy plné vášně, lásky, krutosti a oddanosti, protože jen pravda může ulehčit umírání a otevřít cestu do budoucnosti.
Román Diane Setterfieldové navazuje na největší klasiky ženského románu a podobně jako Jana Eyrová nebo Na Větrné hůrce nabízí hluboce romantický příběh, v němž nechybí napětí, láska, tajemství ani magická a hrůzostrašná atmosféra.


Vida Winterová je úspěšná spisovatelka. Je pověstná tím, že při rozhovorech pokaždé vymyslí nové a vzrušující odpovědi o svém životě, takže nikdo neví, jaká je vlastně pravda. Proto je obrovským překvapením, když v dopise požádá mladou amatérskou spisovatelku historických životopisů, aby přijela do jejího domu a sepsala i ten její. Margaret nad nabídkou váhá, ale po přečtení několika Vidiných knih nemůže odolat, aby se o téhle pozoruhodné autorce nedozvěděla něco víc. Jaká tajemství Vida celý život skrývala za hranicí nádherných smyšlenek? A opravdu poví Margaret pravdu nebo se bude jednat jen o další z jejích příběhů?
Třináctý příběh je..no prostě úžasný. Není dokonalý, pár věcí mi na něm nesedělo úplně přesně, ale nemá k dokonalosti daleko. Margaret je milá, i když poněkud naivní dívka. Na druhou stranu Vida je naprosto fascinující a její příběh také. Celé to tajemství, které je pomaličku odkrývané. Pohnutý životní příběh a následný zvrat, který jsem ani v nejmenším nečekala. To všechno je pro mě znakem opravdu dobré knížky. Diane navíc umí skvěle vytvořit atmosféru pro své postavy a v kombinaci s podzimními šery a protivným počasím byl tohle prostě skvělý zážitek. 
Nejsem si jistá, co přesně se mi na knize nelíbilo. Nebylo to nic konkrétního, spíš takový pocit, že mi tam něco chybí nebo možná něco přebývá, ale ukázat prstem bych na to nedokázala. Kniha se mi moc líbila, byla napínavá a neskutečně zajímavá. Hodně mi připomínala Větrnou hůrku, což je u mě vždycky obrovské plus. Já od ní tedy odcházím naprosto spokojená a rozhodně se porozhlédnu po dalších knihách téhle autorky. Něco mi totiž říká, že i ty se mi budou líbit.


Lola a kluk od vedle - Stephanie Perkins

26. 11. 2015

Anotace: Začínající návrhářka Lola Nolanová nevěří na módu… věří v kostýmy. Čím výraznější outfit, čím třpytivější, čím zábavnější, čím divočejší – tím líp. Ale Lola je přes neskutečné modely také hodnou dcerou a kamarádkou s velkými plány do budoucna. Všechno je perfektní (včetně jejího sexy přítele rockera), dokud se do sousedství nevrátí obávaná dvojčata Bellova. Calliope a Cricket. Hlavně Cricket, nadaný vynálezce, který zrovna vystoupil ze stínu vlastní slavné sestry. Cricket, který by se moc rád vrátil do Lolina života. Lola teď dumá, jak se poprat s city ke klukovi od vedle… a vypadá to na dlouho!

Lola je divná. Ne, to zní ošklivě. Lola je svá. Je to mladá dívka, která každý den vyráží do světa v novém kostýmu a dokonce si změnila i jméno, protože to její bylo nudné a obyčejné. Má skvělého přítele, skvělé, i když trochu otravné rodiče, po škole má skvělou brigádu se svými skvělými kamarády, prostě všechno je pro ni fajn. Až na to, že její rodiče neschvalují jejího přítele, což je ale naprosto normální a bez této drobné komplikace by její život byl až příliš dokonalý. Jenomže tohle všechno se začne kazit, když se do domu vedle vrátí jeho původní obyvatelé - rodina Bellových se svými dvěma dětmi. Jak je možné, že je Cricket, Lolina první láska, snad ještě hezčí než dřív? A co když ani ona jemu není tak úplně lhostejná?
Stephanie Perkinsová opět nezklamala. Není to sice tak dobré jako Polibek pro Annu, ale i tak mě Lola a kluk od vedle strašně bavila. Nenáročné, milé čtení, které chytne a nepustí. I když je Lola ve svém životě spokojená, stejně fandíte Cricketovi, který je prototypem dokonalého kluka (alespoň z pohledu naší hlavní hrdinky). Lola sice má přítele, ale když Cricket se k ní hodí o tolik víc. Jak to, že to tak dlouho odmítá uznat? Proč není konec už po dvaceti stranách, kdy se znovu shledají a všem čtenářům je okamžitě jasné, že tihle dva prostě patří k sobě? Já jsem samozřejmě ráda, že je ta kniha o něco delší, ale jejich osud je tak jasný, že to snad ani nebylo potřeba. Tedy jestli chápete, jak to myslím.
Ani nevím, co k tomu dodat. Pokud se vám líbí YA contemporary, pak je tohle naprostá nezbytnost ve vaší knihovně, a i když se jedná o volně navazující sérii, nemusíte knihy nezbytně číst ve správném pořadí. Pokud se vám Lola dostane do rukou jako první, klidně s ní můžete začít a až postupně se propracovat k Anně a Isle, což je třetí díl. Já se na koupi Isly rozhodně brzy chystám, protože až tahle kniha odezní, budu nutně potřebovat další dávku. Jenom nevím, co budu dělat potom.. Ano, je to pitomoučké, je to předvídatelné a jsou to tisíckrát ohrané příběhy, ale když ono se to tak strašně dobře čte! Rozhodně vřele doporučuju hned běžet do knihkupectví.

 

O myších a lidech - John Steinbeck

24. 11. 2015

Anotace: Dva nemajetní zemědělští dělníci přicházejí ve 30. letech 20. století pracovat na farmu do Salinaského údolí. Každý z nich má jinou povahu, oba však spřádají sny a iluze, že jednou se jim podaří mít své vlastní hospodářství a budou tam chovat králíky. Doba je hodně zlá – a nejhorší se teprve rýsuje. Ochranářský a prozíravý George správně tuší, že slaboduchý silák Lennie by nechtě mohl způsobit katastrofu… Světoznámá novela přináší působivý příběh, v němž osudové zlo nenávratně zničí idylickou touhu po klidném životě. O myších a lidech patří k nejhodnotnějším prózám Johna Steinbecka. Toto dílo bylo úspěšně zfilmováno a odneslo si řadu nejvyšších ocenění.

George a Lennie jsou dobří kamarádi. Cestují spolu po americkém venkovu, hledají si práci, a když slaboduchý Lennie něco provede, což se stane pokaždé, George jim sbalí všech pět švestek a zase táhnou dál. Nyní našli práci na nové farmě, kde je nikdo nezná. Tady by si konečně mohli vydělat dost na to, aby si pořídili vlastní malou farmičku a pracovali jen pro sebe. Mohli by si sami vydělávat, a pokud by se jim některý den nechtělo nic dělat, prostě by nic nedělali. Jejich společný sen se zdá být tak blízko. Jenomže dokáže se Lennie chovat slušně dost dlouho na to, aby si na farmu vydělali? A když se něco stane, dokáže George situaci urovnat nebo budou muset zase jít o dům dál?
Velice působivá kniha. Byla mi doporučena mým třídním učitelem ze střední školy už před strašně dlouhou dobou a já se teď konečně dostala k tomu, abych si jí přečetla. Doporučil mi ji ještě s Růžemi pro Algernon a teď konečně chápu proč. Lennieho postava je úžasná. Jeho slaboduchost a jeho neustálá snaha se zlepšit a zavděčit se Georgovi a všem lidem kolem nich, i když mu to jeho vlastní mozek nedovolí, byla tak dojemná. Při čtení téhle knihy jsem měla neustále na krajíčku. Jediné štěstí je, že je tak krátká a že jsem ji přečetla doma za jedno odpoledne. Jinak bych si totiž třeba v práci zase udělala pověst té divné, co brečí u knížek. 
Nevím co dál říct, abych neprozradila příliš. O myších a lidech je úžasná knížka, která ve vás rozhodně zanechá stopu. Hlubokou stopu. V mém případě se ve chvíli, kdy jsem jí dočetla, dostala snad do každého mého póru. Dostala se mi pod kůži a nechce se nechat vyhnat. A já se o to ani moc nesnažím. Jsou knihy, které s vámi prostě zůstanou, i když už jste je dávno dočetli a od té doby zvládli deset dalších. O myších a lidech je jedna z těch knih.

 

Odpusťte mi, váš Leonard - Matthew Quick

19. 11. 2015

Anotace: Právě dnes má Leonard Peacock narozeniny. Dnes si do batohu k učebnicím přibalí P-38, pistoli nacistického důstojníka, kterou zdědil po svém otci, a zastřelí svého bývalého nejlepšího kamaráda a potom i sebe. Už se nemůže dočkat. Ještě předtím se však musí rozloučit se čtyřmi lidmi, na nichž mu záleží: sousedem Waltem, posedlém Humphreym Bogartem, houslovým virtuózem a spolužákem Babakem, Lauren, jež miluje Ježíše (a do níž byl trochu zamilovaný zase Leonard), a herr Silvermanem, který ho na střední učí o holokaustu... Nový román autora Terapie láskou.

Leonard je velice nešťastný mladý muž. Jeho život se nevyvíjí přesně tak, jak si představoval. Zažil nějaké ošklivé věci, o kterých nedokáže pořádně mluvit. Jeho matka je většinou pryč a nechává ho doma úplně samotného. Nemá otce. Na základě všech těchto důvodů se rozhodne se zabít. Nechce ale zemřít sám, nemilovaný a zapomenutý, takže před svou smrtí vykoná ještě něco. Pomstu na svém bývalém kamarádovi. Zastřelí jeho a pak sebe. Jednoduché, že? Samozřejmě se to neobejde bez dramatického loučení, plného náznaků a bez sebezpytování. Dokáže Leonard dotáhnout svůj plán do konce? Opravdu si přeje zemřít?
Tahle kniha byla pro mě další z řady zklamání. Tak nějak jsem čekala něco jiného. Něco víc. Něco působivějšího. Takhle ji mohu zařadit do stejného seznamu jako Ten, kdo stojí v koutě. Kniha, která se pokusila mluvit o závažném tématu a nějak při tom zapomněla být zábavná. A nemyslím zábavná jako vtipná, ale prostě zábavná. Taková, která zaujme své čtenáře. Která je donutí přemýšlet o svém tématu, zamilovat si své postavy a mluvit o svém konci ještě dlouho po dočtení. Možná tak působí na někoho jiného, ale na mě tedy ne.
Leonard je neskutečně protivná postava, která sice rozhodně potřebuje pomoct, ale já bych mu stejně nejradši vlepila pár facek, aby se probral. Celá kniha se odehrává v rámci dvou dnů, takže je psaná hodně rozvláčně a podrobně popisuje každý Leonardův krok, což je otravné, protože on těch kroků před svou sebevraždou zase tolik neudělá. A navíc ty dopisy z budoucnosti, které působí, jako by patřily do jiné knihy. No, prostě zklamání. Nechápejte mě špatně, Odpusťte mi, váš Leonard není celé jenom špatné. Byly tam i věci, které se mi líbily a díky kterým nakonec kniha dostala takové hodnocení, jaké dostala. Ale kdyby se tu a tam něco poupravilo, myslím, že by mohla být vážně skvělá. Občas mě při pročítání anotací napadne, že tahle kniha má skvělý potenciál, jen kdyby ten příběh napsal někdo jiný a přesně to je případ Leonarda. No, škoda.

 

Kouzlo života - Donna Hay

17. 11. 2015

Anotace: Finn Delaneyové je něco přes dvacet a vede podivný dvojí život. Její otec Joe je přesvědčený, že je zaměstnaná v salonu krásy. Ve skutečnosti však Finn každé ráno odjíždí pracovat úplně jinam. Vdovec Joe ze své dcerušky chtěl vychovat princeznu, kterou by z ní jistě chtěla mít i jeho žena. Ale Finn touží po jediném, nastoupit do otcovy stavební firmy a pomáhat mu. Joe jí však tvrdí, že stavebnictví je „chlapská práce“, proto to Finn vezme do svých rukou a nastoupí do konkurenční firmy, k Tatesovým, následkem toho firma jejího otce může i zkrachovat. Také Gina Tatesová byla vychována v tom, že ženy mají hlavně dobře vypadat a mlčet. Léta strávená snahou potěšit náročného otce a dostát nárokům slavné rodiny ji citově poznamenala. Když ji vytlačí z rodinné firmy, začne pracovat pro velkého soka, Delaneyovy. Na první pohled to vypadá, že s Finn nemají vůbec nic společného, ale ve skutečnosti mají obě svým rodinám co dokazovat. Dokáže Finn najít cestu zpátky do otcova srdce? Naučí se Gina stát na vlastních nohách? Nejdříve ale obě musí zapomenout na závist a pocity křivdy – a uvědomit si, že se možná jedna od druhé zas tak neliší.

Dva příběhy. Finn, která chce otci dokázat, že je stejně dobrá stavařka jako on, jenomže ten o tom nechce ani slyšet a trvá na tom, že jeho dcera musí dělat nějakou "ženskou" práci. Gina má podobný problém. Její rodina si nikdy nemyslela, že by z ní mohlo něco být, ale protože jsou Tatesovi, musí to alespoň vypadat, že jsou všichni skvělí a úspěšní. Gina tak skončí na nenáviděném místě v rodinné firmě a navíc v nešťastném manželství. Jenomže co se stane, když se osudy obou rodin propletou? Dokáže Finn přesvědčit svého otce, že je jejím snem stavařina? A může Gina naprosto změnit svůj život?
Co k téhle knize říct. Už jsem od Donny Hay četla dvě jiné knihy (Dokonalá sestra a Návrat domů) a obě se mi líbily. Stejné to bylo i s Kouzlem života. Ano, je to vymývačka mozku, která má do Shakespeara daleko, ale je to takové milé nic. V mozku vám to nezabere moc prostoru, její čtení nebude únavné a po dočtení velice rychle zapomenete všechny detaily. Prostě dokonalá odpočinková knížka, pokud už máte dost tzv. "hodnotné" literatury. Já po ní sáhla, abych si zlepšila náladu a to se mi povedlo.
Je tam dramatická rodinná zápletka, nějaká ta romantika, nějaká ta ženská emancipace, no prostě vše, co byste od podobné knihy čekali. Jenom mě štve ten typický růžový obal a stupidní název. Originální název bych volně přeložila jako "Sem ženy nepatří" nebo "Tohle není místo pro ženu", ale český vydavatel se rozhodl pro Kouzlo života. Proč? Netuším. O knize to vůbec nic nevypovídá. Jelikož jsem tuhle knihu koupila za pár korun v Levných knihách, vrásky mi to rozhodně dělat nebude. Přečetla jsem ji, pobavila se a teď mohu pomalu ale jistě zapomenout. Jen ještě nevím, jestli ji hned prodám, nebo přidám na hromádku ostatních knih téhle autorky, kterou mám pořád ještě doma u rodičů.

 

Psychiatr - Caleb Carr

12. 11. 2015

Anotace: Rok 1896. New Yorkem se prohání drožky, taje sníh, zapáchá koňská moč a přichází jaro. Zelená tráva však není jediná, která toto milé roční období vítá. Ve městě se najednou začnou kupit zmrzačené mrtvoly mladých prostitutů. Tyto vraždy, jejíchž oběti patří k části společnosti, jejiž existence se obecně popírá, jsou policií stěží zaznamenány, natož aby byly vyřešeny. Proto se toho ujme policejní komisař Theodore Rooswelt, budoucí prezident USA. Tajně sestaví netradiční vyšetřovací tým, který má za úkol, pod vedením Laczla Kreizlera, velmi moderního amerického psychiatra, vraha polapit.

Konec 19. století v New Yorku. Vzrušující doba, která přináší mnoho pokroků nejenom v technice, ale i ve vědeckých oborech jako je psychiatrie a kriminologie. Právě těchto pokroků, kterým mnoho lidí nevěří a odmítá je uznat, bude muset využít svérázný vyšetřovací tým, aby dopadl něco dosud téměř nevídaného - sériového vraha, který si své oběti vybírá téměř náhodně a nikdo neví kdy, kde nebo proč příště udeří. Policie se o jeho oběti moc nestará, takže vyšetřování vázne a prakticky končí hned s odklizením nejnovější mrtvoly. Doktor Kreizler ale odmítá něčemu takovému přihlížet a rozhodne se využít svých poznatků z psychiatrie, aby vraha dopadl. Samozřejmě na to nebude sám. Do týmu přibere ještě novináře, který celý příběh vypráví ze svého pohledu, dva mladé detektivy a dívku, která touží být detektivem, ale zatím jí bylo jen umožněno působit na policejním ředitelství jako sekretářka. Může takový podivný tým uspět? A je vůbec možné bez moderních metod vyšetřování dopadnou v obrovském New Yorku jediného člověka? 
Psychiatr je úžasná knížka. O to víc je mi líto, že jsem na žádném eshopu nenašla obálku nebo anotaci, takže jsem si musela poradit jinak. Obálku jsem použila originální a anotaci upravila z té opravdu nepovedené na databázi knih. Psychiatr je detektivka jako žádná jiná. Doktor Kreizler se spolu se svým týmem vyšetřovatelů snaží sestavit profil pachatele z útržků informací, které se jim povede získat a to s pomocí neověřených psychologických teorií. Do cesty se jim staví spousta překážek, musí vyšetřovat tajně, protože oficiálním policistům by se jejich zásah určitě nelíbil a navíc musí bojovat proti strašnému nepříteli. Ignoranci. 
Všechny postavy se mi strašně líbí. Jelikož se jedná o sériového vraha, kterého musí vyšetřovatelé najít v obrovském městě, nemáte nejmenší šanci uhodnout, kdo je vrah, protože se s ním až do jeho odhalení nesetkáte. Je naprosto fascinující sledovat, jak z malých střípků a dohadů mohou chytré hlavy poskládat celkový obraz člověka, jeho dětství, dospívání a dospěý život a odhadnout naprosto přesně jeho pohnutky a příští pokusy o vraždu. Příběh je to tedy opravdu zajímavý a i když je to kniha poněkud delší, nebudete jí chtít odložit a budete prostě muset číst dál a dál, dokud nezjistíte, jak to celé dopadlo. Je tu plno zvratů a dramatických událostí, honiček a dokonce únosů. Prostě téměř dokonalá kniha, u které mám jen jediný problém. Dneska už se nedá koupit. Snad jen někde v bazaru nebo antikvariátu. Je to škoda, protože se správným marketingem by z ní mohl být obrovský trhák. Takhle se o ní ale málokdo dozví. Jinak Psychiatra naprosto zbožňuju, nemám mu co vytknout a je mi jen líto, že Caleb Carr napsal jen jednu další knihu, která na Psychiatra volně navazuje - Anděla temnoty. Kdyby jich napsal dalších deset, pořád by to pro mě nebylo dost.


Řeky Londýna - Ben Aaronovitch

10. 11. 2015

Anotace: Jmenuji se Peter Grant. Ještě nedávno jsem byl obyčejný četnický zelenáč v řadách londýnské Metropolitní policie. Jedné noci jsem se ale při vyšetřování jisté vraždy pokusil získat svědeckou výpověď od muže, který byl sice mrtvý, ale jinak znepokojivě výřečný, což mi zajistilo pozornost vrchního inspektora Nightingalea, posledního čaroděje Anglie. A právě tehdy začal můj příběh.
Nyní jsem policejní detektiv a čarodějův učeň, první učedník za padesát let, a můj svět už není zdaleka tak jednoduchý, jak býval.


No jistě, podle anotace to vypadá skvěle. Mladý policista, který čirou náhodou při vyšetřování vraždy objeví, že má magické nadání a čirou náhodou si toho všimne poslední čaroděj v Anglii, který také pracuje u policie a onoho mladého policistu k sobě vezme do učení, aby podpořil jeho magické nadání a aby spolu řešili zločiny způsobené magií. O to smutnější je, že tahle kniha je dost příšerná. Je překombinovaná a zároveň nedomyšlená, což z ní dělá podivnou slátaninu všeho možného. Takový potenciál ten příběh měl a takhle strašně byl promrhaný. Je to vážně škoda.
Postavy mě nijak zvlášť neuchvátily, výuka magie je jen letmo zmíněná a stejně tak i celé fungování magie v tomhle světě, takže to co vás na knize nejvíc zajímá je odbyto během zhruba jedné kapitoly, jak už jsem řekla, detektivní zápletka je překombinovaná a proč do toho vůbec byly vtaženy londýnské řeky, jsem tak nějak nepochopila, protože to tam bylo prostě navíc a ke všemu mě asi tak od poloviny knihy už vůbec nezajímalo, jak to vlastně dopadne. To prostě není dobré. Knihy jsem si všimla hlavně díky zajímavé obálce a té poznámce o "dospělém Harrym Potterovi", což je opravdu dobře promyšlený marketingový tah, ale bohužel nic jiného. Prostě jedno velké zklamání. Druhý díl už nebudu ani zkoušet. Ben Aaronovitch to má u mě do konce života pěkně pokažené.


Zátiší s kousky chleba - Anna Quindlen

5. 11. 2015

Anotace: Zátiší s kousky chleba je příběhem o nečekané lásce. Příběhem o ženě, která dospěla k zjištění, že život je mnohotvárnější, než si vůbec dokázala představit.
Rebeca Winterová se v mládí proslavila sérií snímků, které pořídila jedno obyčejné ráno u sebe doma. Pár fotografií nepořádku na kuchyňské lince – a stala se z ní uznávaná umělkyně. Celé roky ji fascinovalo, jak ji tehdy kritici vynesli do nebe. Po letech úspěchů ale Rebeca uvízne ve smyčce stereotypu, pracovního i osobního. Když jste na vrcholu, dostává se vám pozornosti, když jste za zenitem, dostává se vám ocenění – kdysi tohle někdo prohlásil a měl pravdu. Rebeca si v šedesáti letech uvědomuje, že přichází do věku, kdy se jí onen zpropadený citát osobně týká. Opouští život na Manhattanu, který je pro ni po rozvodu příliš náročný, a hledá novou inspiraci v zapadlém venkovském městečku. Až tam, na loveckém posedu, ve společnosti pokrývače Jima Batese, zjišťuje, že skutečný život je barvitější, než jak ho viděla přes hledáček fotoaparátu.

Tahle anotace knihu naprosto dokonale vystihuje. Slavná fotografka, která už mnoho let žije ze svého dávného a prakticky náhodného úspěchu, na který už nikdy nedokázala plně navázat. V šedesáti letech se rozhodne úplně změnit svůj život a na rok si pronajmout chatku uprostřed lesů někde za New Yorkem. Tam chce hledat novou inspiraci, lépe poznat sama sebe a hlavně ušetřit peníze, které jí pomalu dochází. Samozřejmě ji v tomhle zdánlivě nepřátelském novém prostředí potká mnoho zajímavého, pozná milé lidi a dokonce najde lásku. Jenomže je to všechno skutečně tak jednoduché? Dokáže se znovu vrátit na vrchol? A stála by o to vůbec?
Zátiší s kousky chleba je taková milá, nenápadná knížka. Ano, vyšla v edici Světový bestseller a zaujme obálkou i názvem, ale tak nějak si myslím, že po ní mnoho lidí nesáhne a to je rozhodně velká škoda. Já knihu dostala jako dárek, sama bych si jí určitě nikdy nekoupila, ale jsem moc ráda, že ji mám ve svojí knihovničce a že jsem měla možnost si ji přečíst. Rebeca je taková docela svérázná postava, která vás okamžitě zaujme. Její ochota úplně změnit svůj život a dobrovolně se izolovat v domečku na venkově, když o udržování takového domu nemá ani nejmenší potuchy, je taková inspirující (i když já se samozřejmě nehodlám nikam stěhovat). Jenom ta milostná zápletka už mi tam přišla taková nadbytečná. Člověk si občas říká, jestli autoři umí psát i o něčem jiném než o lásce a problémech mezi partnery. Celkově je to ale příjemné čtení.
Na druhou stranu se tam toho moc nestane, a pokud hledáte nějaké akční čtení plné zvratů, tak asi radši hledejte dál. V Zátiší s kousky chleba čas poklidně plyne, dramatické události se naštěstí rychle vyřeší a i záhada křížů nechaných v lese, které Rebeca začne fotit, se vyřeší bez většího humbuku. I tak na vás ten příběh ale zapůsobí a nechá ve vás svou malou, nenápadnou stopu. Nezmění vám život, to ne, ale příjemně zahřeje v chladných podzimních večerech. Jak už jsem řekla, nebýt té romantické zápletky, odkládala bych knihu s naprostou spokojeností. Takhle musím jednu hvězdičku ubrat, ale i tak jsem ráda, že jsem si Zátiší přečetla. 


Nikdykde - Neil Gaiman

3. 11. 2015

Anotace: Pod ulicemi Londýna je svět, o kterém se většině lidí nikdy ani nesnilo. Město nestvůr a světců, vrahů a andělů, rytířů v brnění a bledých dívek v černém sametu. To je Londýn lidí, kteří propadli trhlinami. Richard Mayhew je mladý úředník, který se s tímto jiným Londýnem seznámí víc, než je mu příjemné. Jediný dobrý skutek ho vymrští z jeho klidného a spořádaného života do světa, který je pro něj záhadně známý a zároveň naprosto bizarní.

Richard je obyčejný mladý muž. Má práci, má byt, má snoubenku, se kterou jde na večeři, aby se seznámil s jejím šéfem. Jenomže právě cestou na tuhle večeři před ním na ulici z naprosto pevné zdi bez dveří vypadne mladá dívka jakoby odnikud. Je téměř v bezvědomí a je zraněná. Richard se rozhodne jí pomoci a odnese ji k sobě domů, aby jí ošetřil. To ovšem ještě netuší, jak moc tohle malé rozhodnutí změní celý jeho život. Ta dívka totiž není jen tak někdo. Je to Dvířka. Obyvatelka Podlondýna. Utajeného světa, ve kterém se dějí neobyčejné věci přímo pod nosem Nadlondýňanů. A Richard se proti své vůli bude muset s Podlondýnem velice blízce seznámit, pokud chce svůj život ještě někdy uvést zpátky do normálu. 
Nikdykde je přímo skvělá knížka. Je plná tajemství a záhad a je napínavá a zábavná a prostě úžasná. Všechny postavy si musíte zamilovat. Obzvlášť Richarda, který je tak trochu ťulpas a Dvířku, která je..no prostě Dvířka. Navíc pokud jste fanoušky Jiřího Kulhánka, bude vám i hlavní dvojice vrahounů připadat známá a téměř až sympatická. I když je samozřejmě musíte nenávidět, protože oni jsou ti zlí. Nikdykde je už od prvních stránek tak zajímavé, že vás naprosto pohltí a třeba já měla naštěstí dost času, takže jsem knihu nemusela ani jedinkrát odložit a přečetla jsem ji v jeden den. Myslím, že kdybych tohle nemohla udělat, protože bych musela třeba do práce, byla bych z toho velice rozladěná. 
Strašně se mi líbil Gaimanův styl a jeho humor. Líbily se mi zvraty v příběhu a tajemství, která postupně odkrýváte, protože společně s Richardem pomalu poznáváte Podlondýn a o co v něm vlastně jde. Navíc je příběh opravdu napínavý a místy téměř detektivní a vy prostě potřebujete vědět, jak to celé dopadne. Nebýt té příšerné obálky, byla by ta kniha prakticky dokonalá. Takhle má jediné štěstí, že člověk pozná její název a hlavně jejího autora, jinak by se nejspíš neprodal jediný výtisk. Jako vážně, co si ti vydavatelé mysleli, když na obálku nacpali tohle? Co to má být? Já knihu četla a stejně to pořád nechápu. Jinak ale musím konstatovat naprostou spokojenost. Gaiman se okamžitě zařadil na seznam autorů, od kterých chci rozhodně co nejdřív vyzkoušet něco dalšího. 


Rozum a cit (v jednadvacátém století) - Joanna Trollope

29. 10. 2015

Anotace: Slavný román Jane Austenové přenesla do dnešního světa vynikající současná anglická spisovatelka Joanna Trollopeová. Provedla to s mimořádnou empatií, humorem, pokorou k originálu, ale také s nevídanou odvahou. Za dvě stě let se změnilo naše vyjadřování, společenské zvyklosti, životní styl, přibyly technické vymoženosti, zůstala ale touha po lásce, bezpečí, po blízkosti druhého. Z lásky možná není úniku ani emancipace – ještě že rozum i cit jsou stále s námi!

Když Belle ovdoví, zůstane jí, jako matce v domácnosti se třemi téměř dospělými dcerami, náročný úkol. Musí se nějak uživit. Přežít. Jenomže Belle nikdy nebyla zrovna praktická a na práci už si odvykla. Navíc její nevlastní syn porušil slib svému otci, že se o Belle a její dcery postará a na popud své ženy je vyhodí z domu, ve kterém žily celý život, ale který on teď zdědil. Ženy z Daschwoodovic rodu to tedy nemají zrovna lehké a aby toho nebylo málo, život jim komplikují ještě romantické pletky. Jak se Belle, Elinor, Marianne a Margaret vyrovnají se svojí životní situací? A dokáží změnit svou budoucnost bez domova a bez peněz? 
Hned na úvod musím říct, že já obvykle různá převedení starých klasik do moderní doby nemívám moc ráda. Proto jsem i ohledně Rozumu a citu byla hodně skeptická. Nakonec mě ale docela mile překvapil. Nebylo to ani zdaleka dokonalé a byly tam věci, nad kterými jsem kroutila hlavou, ale celkově je to milá, odpočinková knížka, která dokáže příjemně pobavit. Problém s těmihle převody do současnosti je v tom, že i když změníte reálie a zmodernizujete zápletky, stále je tu hlavní příběhová linie, která v dnešní době už moc nedává smysl. U Rozumu a citu jde o to, že pokud máte čtyři ženy, z nich tři jsou schopné práce (i když obě starší dcery ještě studují), nevidím nejmenší důvod, proč by se neměly být schopny pomocí brigád normálně uživit. Spousta lidí dnes přeci pracuje při studiu. V době Jane Austen to samozřejmě byla katastrofa a ženy z lepší společnosti se buď musely provdat, nebo zemřít hlady, ale dnes? A pokud je tohle základní zápletka knihy, můžete se snažit, jak chcete, ale dokonale moderní už prostě nikdy nebude. 
Potom tam byly další drobné věci. Jako třeba proč kvůli stěhování musela Elinor skončit se školou, když existují autobusy a vlaky a studentské koleje, takže mohla do školy klidně dál chodit a jezdit domů třeba na víkendy. Nebo proč na konci musel Edward osobně přijet a nemohl prostě jenom zavolat. Ale to už jsou jen detaily, které když se na ně nesoustředíte, můžete lehce přehlédnout nebo se jimi alespoň nenechat odradit.
Jinak si ale myslím, že je to docela povedený pokus a za přečtení rozhodně stojí. Možná, kdybych nevěděla, že se jedná o zmodernizování Jane Austen, líbila by se mi kniha ještě o kousek víc, protože bych neměla potřebu hodnotit ji tak přísně a všímat si každého detailu. Začátek byl trochu pomalejší, ale jak se dostanete do toho správného rytmu, příběh ubíhá pěkně plynule a ani se nenadějete a už jste na konci. Ano, celkově je to takový lepší průměr. A pokud mi nevěříte, můžete se přesvědčit sami. Příští týden kniha vychází a můžete si ji koupit třeba přímo na stránkách nakladatelství Leda, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.


Všichni krásní koně - Cormac McCarthy

27. 10. 2015

Anotace: Za tento román (první díl tzv. Hraniční trilogie) získal autor v roce 1993 Národní knižní cenu i Národní cenu literární kritiky a rázem se zařadil mezi špičku nejlepších amerických prozaiků. Kniha představuje ten druh prózy, který má v americké literatuře dlouhou a pevnou tradici – román zasvěcení. Je protipólem akčních velkoměstských zalidněných a upovídaných příběhů. Román je zasazen do roku 1949 – zdánlivě neaktuální doby. Šestnáctiletý John Grady Cole a jeho kamarád Lacy Rawlins utečou na koních ze svého domova v Texasu a vydají se do Mexika. Po cestě se k nim přidá ještě jeden o něco mladší kluk a všichni tři jedou přes poušť, vstříc svému dospělému věku, každý po svém. Hlavní morální i romantický hrdina John Grady Cole si na cestě k dospělosti vyzkouší hned několik rolí najednou: kamaráda, „otce“ i milence.

John a Lacy se rozhodnou utéct z domova a vydat se někam daleko, kde snad najdou štěstí (nebo alespoň práci). Jako svůj cíl si vyberou Mexiko. Chtějí si najít práci na farmě nebo ranči, kde by se mohli starat o koně, vydělávat a žít daleko od svých rodin. Cestou se k nim přidá ještě třetí mladík, který má prý stejný sen a nechce cestovat sám. John a Lacy ho přiberou do party. To ovšem ještě netuší, na jak velké problémy si tím zadělají. Kdo je záhadný mladík? A proč vlastně utíká do Mexika?
Všichni krásní koně je opravdu povedená knížka. McCarthy tu svým úsporným stylem vypráví velice bohatý příběh dvou chlapců, kteří se prostě vydali najít své místo ve světě. To, že to samozřejmě nebude tak jednoduché je jasné už od prvního setkání, ale jak moc se jejich příběh zamotá, odhadnout skutečně nejde. Na to přijdete, až když pečlivě pročtete každou stránku. Pravda, není jich zase tak moc, ale příběh je to tak hutný, že vám bude připadat, jako byste přečetli knížky tři. Nemyslím to jako negativum, jenom je potřeba se trochu přizpůsobit a hlavně se soustředit, aby vám něco důležitého neuniklo. Díky McCarthyho stylu a zároveň hutnosti příběhu mi při čtení připadalo, jako by příběh ubíhal pomalu a plynule a zároveň strašně utíkal. 
Jediná negativa pro mě byla absence uvozovek u přímé řeči, což bylo na několika místech matoucí, když si nemůžete být jistí, jestli se jedná o promluvu nebo pouhou myšlenku postavy. Druhý problém byl se španělskými výrazy. Když jsem si v polovině knihy uvědomila, že na konci je slovníček, začala jsem si v něm všechny španělské rozhovory vyhledávat. Bohužel jsem brzy zjistila, že označení stran ve slovníku se úplně přesně neshoduje se skutečností,  takže jsem opět musela usuzovat z kontextu a podle toho, co už jsem četla, abych si vybrala správné překlady. To bylo poněkud otravné, ale dalo se to zvládnout. Celkově se mi knížka vážně líbila a nebýt drobných nepříjemností v podobě slovníku a diakritiky, dost možná by dostala i plné hodnocení. Takhle jsem musela o jednu hvězdičku slevit, ale i tak je to zatraceně dobré a já si rozhodně hodlám pořídit zbývající díly a zjistit, co se s mými hrdiny stane dál.



Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman

22. 10. 2015

Anotace: Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie.
Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyzrálá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je ohromně čilá, i když tím myslí, že jim přijde bláznivá.
Elsa je jiná než ostatní. Kromě babičky nemá žádné další kamarády, ale to jí nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.
Jenže i v nejkrásnějších pohádkách se občas objeví zlý drak a do boje proti nepříteli se Elsa musí vydat úplně sama. Má doručit tajemný dopis a adresátovi vyřídit, že babička pozdravuje a omlouvá se. Netuší, že přitom drží v rukou klíč k největšímu a nejdůležitějšímu dobrodružství, které se kdy v babiččině pohádkové říši odehrálo.

Elsa je divná. Je to malá holčička, která je příliš chytrá, příliš zasněná a prostě příliš svá na to, aby zapadla mezi své vrstevníky. Naštěstí má svojí babičku, která je schopná provádět přesně takové šílenosti, aby pomohla Else zapomenout na šikanu ve škole i na zaměstnanou matku a otce žijícího se svou novou rodinou. Díky babičce se Elsa dostává do úžasného světa fantazie, kam za ní nic zlého nemůže. Jenomže potom babička umře a Elsa se musí naučit žít bez ní a postarat se sama o sebe. Najít si nové kamarády a pohádky si vyprávět sama. Nebo snad nemusí? Dokázala babička zařídit i tohle? A co je v tajemném dopise, který má Elsa předat.
Tahle knížka byla prostě úžasná. I když obvykle nemám děti v nepohádkových příbězích moc ráda a jsem radši, když jsou někde na pozadí, tak s Elsou jsem se docela sžila, i když mi i tak občas lezla svým chováním na nervy. Mnohem radši bych si užila víc z babičky, ale protože se příběh může pořádně rozvinout až po její smrti, bohužel se s ní moc dobře nepoznáme. Na druhou stranu všechny vedlejší postavy mi tuhle ztrátu plně vynahrazovali, protože poznávat je a jejich tajemství byla asi ta nejlepší zábava, jakou jsem za poslední dobu zažila.
Babička pozdravuje a omlouvá se je nádherně smutná, ale zároveň neskutečně vtipná knížka. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Opravdu mě zajímalo, jaké tajnosti Elsa odhalí a co všechno dokázala její babička ještě před smrtí vymyslet, aby Elsa nezůstala na světě úplně opuštěná a bez ochrany. Smála jsem se a brečela jsem a nechtěla jsem, aby to přestalo. To je pro mě asi to nejvyšší hodnocení, jaké můžu knize dát. Jediné mínus byla právě Elsa, která mi občas přišla otravná a příšerně nevychovaná, takže bych jí nejradši poslala spát bez večeře. Ale co se dá dělat. Málokterá kniha je dokonalá a já si rozhodně hodlám pořídit i Muž jménem Ove, což je další kniha od tohoto autora. Jsem zvědavá, jestli mě zase dokáže tak rozesmát a dojmout.

Pravidla péče o dřevěné podlahy - Will Wiles

20. 10. 2015

Anotace: Sebevědomý skladatel Oskar, autor světově proslulých Variací na jízdní řády tramvají, je tak trochu pedant a puntičkář. Přesto nalezne odvahu poprosit svého bohémského kamaráda (a mj. také neúspěšného spisovatele), aby se mu nějakou dobu staral v jeho po všech stránkách dokonalém domově o kočky. V bytě uklizeném tak, že by zde šlo jíst z podlahy, mu zanechává manuál a na každém kroku nalepené papírky s instrukcemi, jak s čím zacházet a co dělat. Když spisovatel na druhý den ráno nachází na podlaze malou skvrnu, rozhodne se (jak už bývá jeho zvykem) samozřejmě udělat to nejhorší, co v dané situaci může – sám skvrnu zkusí odstranit. A pak už nic na světě není takové jako předtím…

Anotace to tentokrát shrnuje opravdu dokonale. Skladatel Oskar potřebuje odjet na několik týdnů z domova, a protože má dvě kočky, které si nemůže vzít sebou, požádá svého kamaráda, aby se mu o ně postaral. Ubytuje se v Oskarově bytě a bude krmit kočky a snažit se minimalizovat stopy po tom, že tam vůbec někdy byl. Oskar je totiž příšerný detailista, který si až nezdravě zakládá na své dřevěné podlaze a celkovém pořádku v prakticky dokonalém bytě. Jenomže jak tam dokáže nepořádný spisovatel přežít? A co všechno se dá zpackat za jediný týden?
Pravidla péče o dřevěné podlahy jsou z mého pohledu opravdu neobvyklá kniha. Nebojte se, není to pouze souhrn suchopárných pravidel a pouček. Naopak, tahle kniha je plná děje, který vás naprosto strhne. Za chvíli se i vy budete třást při pouhé myšlence na skvrnu na podlaze, stejně jako náš hlavní hrdina. Protože je samozřejmostí, že tak jednoduché pravidlo, jako "neponič mou drahou, dřevěnou podlahu" není tak úplně jednoduché splnit a Oskarův kamarád ho poruší hned první večer. Potom už to s ním jde jenom z kopce a společně s tímto vývojem děj neobvykle graduje, až nebudete schopní knihu odložit, dokud nezjistíte, jak to vlastně celé skončí. 
Tahle kniha je prostě úžasná. Humor, se kterým je napsaná, je sice poněkud černý, ale o to víc se budete smát (a o to méně vás bude vaše okolí chápat). Když jsem se snažila jednu vtipnou situaci vysvětlit svým kolegyním v práci, setkala jsem se pouze s nechápavými pohledy. Možná dokonce trochu odsuzujícími. To ale vůbec nevadí, protože já se bavila královsky. Ano, děj je to sice poněkud bizarní, ale je prostě jedním slovem skvělý. Jediné, co mi na knize vadilo, byla snaha autora zachytit atmosféru "východoevropského města" (tipovala jsem to na zlom východu a západu a tedy Berlín). On se totiž opravdu snaží popsat všechno tak, jak to musí cizinci připadat, ale mě, která je na kombinaci krásných historických budov a odpudivých betonových kvádrů zvyklá, tyhle části prostě nudily. Jinak je Pravidla péče o dřevěné podlahy prostě skvělá kniha a já ji vřele doporučuju každému bez ohledu na věk či pohlaví.

 

Volání kukačky - Robert Galbraith

15. 10. 2015

Anotace: Když se slavná modelka Lula Landryová vrhne dolů ze svého zasněženého balkonu v londýnské čtvrti Mayfair, dojdou vyšetřovatelé k rychlému závěru, totiž že šlo o sebevraždu. Případ se zdá být uzavřen. Lulin bratr má však stále jisté pochybnosti. A najatý soukromý detektiv má za něj odhalit pravdu.
Cormoran Strike si odnesl z Afganistanu těžké zranění, i jizvy na duši. A z nedostatku zakázek se ocitl v zatraceně nepříjemné finanční situaci a utápí se v dluzích. Spektakulární nový případ je pro něj doslova záchranou, ale Strike netuší, jaké překvapení mu vyšetřování přinese. Zatímco stále hlouběji proniká do světa distignovaných bohatých mužů a krásných svůdných žen, přichází na hrůzné souvislosti a sám se ocitá ve smrtelném nebezpečí...

Cormoran je válečný veterán, který se živí jako soukromý detektiv, právě se rozešel se svou snoubenkou a navíc je finančně úplně na dně, takže žije ve své kanceláři. Proto si nemůže dovolit odmítnout i ten nejpodivnější případ, který ještě k tomu vlastně vůbec nespadá do jeho pravomoci. Nejedná se o běžné manželské problémy a podezření z nevěry. Tentokrát má Cormoran za úkol prošetřit, jestli sebevražda slavné modelky skutečně byla sebevraždou, nebo jestli někdo zasáhl a pouze dokázal svůj čin skvěle maskovat. Jenomže může vůbec někdo odhalit pravdu? A co se stane, až se vrah dozví, že je mu Cormoran na stopě?
Inu, být detektivem, prošetřujícím velice slavnou sebevraždu, asi není žádný med. Cormoran musí postupovat velice opatrně a protože nemá žádná oficiální pověření, musí si správně vybírat, koho se může na co ptát, aby získal všechny souvislosti a dobral se ke správné odpovědi. Naštěstí je náš hlavní hrdina velice inteligentní a čtenáři i sympatický. Předpokládám, že na živo by to už bylo o něco horší, protože zrovna prochází těžkým obdobím a navíc je od přírody tak trochu bručoun. To si ostatně můžeme představit díky Robin, která dělá Cormoranovi sekretářku na záskok a společně s námi se s ním seznamuje. Právě vztah těchto dvou mě vedle samotného vyšetřování na Volání kukačky vážně bavil. Oba jsou zajímavé postavy, a jestli J. K. něco umí, pak je to vytváření uvěřitelných postav a dialogy.
Je pravdou, že tahle kniha je hodně dlouhá a její příběh uplývá velice pozvolně, takže jestli čekáte divokou akci, budete čekat hodně dlouho a i pak to bude správně britsky uměřené. Ale pokud se, stejně jako já, vyžíváte v pravé detektivní práci a baví vás pokoušet se i z těch nejmenších nuancí při výslechu uhodnout, kdo by mohl být vrahem, pak je Volání kukačky právě pro vás. Tohle totiž Rowlingová napsala dokonale.  Já osobně se tedy nemůžu dočkat druhého dílu, který si ale ještě chvíli nechám v záloze. Tohle umění je totiž potřeba si správně dávkovat. Třetí díl totiž teprve vyjde v zahraničí a bůh ví, jak dlouho bude trvat, než se ho dočkáme tady u nás.


Sorry - Zoran Drvenkar

13. 10. 2015

Anotace: Na počátku byl neobvyklý, ale geniální nápad: založit v Berlíně agenturu s názvem Sorry, která se z pověření klientů bude omlouvat za způsobená příkoří - tu nespravedlivě propuštěnému zaměstnanci, tu zase podvedené milence. K údivu čtyř zakladatelů se brzy zakázky jen hrnou. Vždyť nikdo není bez chyby, každý se občas zachová jako darebák a rád zaplatí za možnost zbavit se pocitů viny a špatného svědomí. Jenže pak hrdinové dostanou objednávku, která je úplně vykolejí - mají se omluvit brutálně zavražděné mrtvole a zadavatelem je sám vrah…
Drvenkar si přímo nelibuje v detailním naturalistickém popisu scén, ale nervy čtenářů napíná k prasknutí. Jeho inovativní styl jde přitom proti všem očekáváním a zavedeným postupům thrillerového vyprávění. Autor napsal znepokojivý, napínavý thriller s originální zápletkou, temnou atmosférou a promyšlenou stavbou, který z něj rázem učinil hvězdu žánru.

Sorry je velice nápomocná a často vyhledávaná agentura, která se za vás může omluvit naprosto komukoli. Nejčastějšími zakázkami jsou šéfové, kteří nebyli při vyhazovu zaměstnance úplně fér a nyní se chtějí omluvit, ale najdou se i výjimky. Například vrah, který se chce omluvit své oběti. Jenomže v inzerátu rozhodně nebylo uvedeno, že bude agentura odklízet mrtvoly a likvidovat důkazy. A už vůbec ne, že budou kvůli takové zakázce sami umírat. Jenomže jejich osud se s vrahovým stále více prolíná a již brzy budou jejich vlastní životy v ohrožení. Dokážou se z téhle situace dostat? A je možné omluvit se mrtvému?
Sorry je rozhodně zvláštní kniha. Ta myšlenka mě zaujala a po přečtení jsem na vážkách. Sice nelituju, že jsem si knihu přečetla, ale na druhou stranu jsem vážně ráda, že jsem za ní nezaplatila plnou cenu. Několik postav z knihy mě vážně zajímalo a opravdu jsem jim fandila, ostatní jsem tak nějak akceptovala, ale nijak mi nepřekážely. Příběh samotný byl hodně zamotaný, na některých místech až moc, ale pořád mě zajímalo, co se stane dál a co ještě vrah odhalí ze své minulosti, ke které se postupně propracováváme společně s příběhem ze současného dění. Nebylo to nic hvězdného, ale také jsem nesledovala, kolik mi ještě zbývá stránek, což je vždycky pozitivní, protože to znamená, že mě kniha opravdu zaujala.
Co bylo hodně zajímavé, je způsob, jakým jsou psané jednotlivé kapitoly. Střídá se tu totiž pohled, nebo spíš zaměření na jednotlivé postavy, takže postupně vystřídáte dění kolem všech čtyř zakladatelů agentury Sorry, vrahův pohled, jeho minulost, pohled "muže, který tu nebyl" a potom pohled postavy, která se jednoduše jmenuje "ty". U téhle postavy jsem skutečně až do poslední chvíle netušila, o koho se jedná. Její kapitoly jsou hodně sporadické, ale vždycky mě donutily k zamyšlení, kdo by to asi tak mohl být a co se v nich vlastně děje. Ne, i když jsou nadepsané "ty" nejedná se přímo o čtenáře. Celkově je to tedy zajímavá kniha, i když bych rozhodně netvrdila, že se jedná o hvězdu žánru, jak je řečeno v anotaci. Je to prostě tak nějak průměr, který nenadchne, ale ani neurazí.


Austenland - Shannon Hale

8. 10. 2015

Anotace: Mladé Newyorčance jménem Jane se v lásce nedaří, žádný muž jí není dost dobrý, a to proto, že je zamilovaná do oblíbeného horce Colina Firtha, hlavně v jeho roli pana Darcyho v televizní seriálové adaptaci Pýchy a předsudku. Když se jí však poštětí dostat se na brigádu do Anglie do jakéhosi tábora fanynek románů Jane Austenové, najednou zjistí, že její představy o romantickém hrdinovi se až nebezpečně stávají skutečností. Najde si nakonec pana Darcyho jako románová Elizabeth, nebo celý ten vyfantazírovaný svět pošle na onen svět?

Jane je mladá svobodná žena, která nemůže najít toho pravého. Hlavu má plnou romantických hrdinů a těm všem samozřejmě vládne ideál pana Darcyho. Jenomže copak se takovému muži může nějaký skutečný i jen přiblížit? Jediným řešením se zdá zkusit na Darcyho zapomenout, a jaká je na to nejlepší odvykací kúra? Austenland. Třítýdenní pobyt v sídle podle Jane Austen, kde všichni hosté i herci pomáhají navodit atmosféru přesně jako z románu. Tady Jane určitě pozná, že ani Darcy není dokonalý a konečně se jí podaří pohnout se ve svém životě dál. Jenomže může to být tak jednoduché? Co když na ní v Austenlandu čeká jen další zklamání?
Austenland je skvělé, miloučké, odpočinkové čtení. Taková zábava na jedno odpoledne. Ne, není to nic převratného, ale to v tomhle žánru čtenář už snad ani neočekává. Mladá žena, několik okouzlených mladých mužů, nějaké ty překážky a hořká zklamání a samozřejmě dramatický a šťastný konec plný vyznání lásky. Pokud je tohle to, po čem toužíte, pak rozhodně mohu doporučit knihu Austenland.
Všechna kritéria dokonale splňuje, je psaná lehkým, čtivým stylem a navíc je vše okořeněné nezvyklým prostředím, které rozhodně ocení každá milovnice knih Jane Austen, ale neurazí ani čtenářky touto autorkou nepolíbené. Nemusíte znát všechna její díla zpaměti, abyste si knihu pořádně užili, ale pokud je znáte, jen si v ní najdete o to víc milých momentů. Ano, možná jsem si jí mohla půjčit z knihovny, protože pochybuju, že bych Austenland musela nutně číst ještě někdy v budoucnu, ale i tak investovaného času rozhodně nelituju. Dostala jsem přesně to, co slibovala obálka a anotace.



Emma - Jane Austen

6. 10. 2015

Anotace: V dobách, kdy mladé dívky bývaly plaché a poslušné, vybavila Jane Austenová svou hrdinku Emmu vlastnostni zcela odlišnými. Jelikož brzy ztratila matku, musela se po boku pošetilého a neschopného otce ujmout řízení věcí na rodném panství sama, a tyto okolnosti vypěstovaly v bystré dívce až přehnané sebevědomí: jen ona všemu rozumí a ví, co je pro každého dobré. Tímto způsobem - ač vedena nejlepšími úmysly - ovšem kráčí od maléru k maléru a život jí musí udělit nejednu lekci, než ji naučí i troše zdravé pokory.

Emma je prostě svá. Je lehce arogantní, drzá, vlezlá a občas neskutečně otravná, ale celá její komunita si jí považuje a vidí v ní vzor všech ctností. Proto když si pod svá ochranná křídla vezme mladou Harriet, aby zaplnila místo po své vychovatelce, která se právě vdala a odstěhovala ke svému manželovi, všichni v tom vidí pravé požehnání pro nezkušenou sirotu. Jediný pan Knightley vidí Emmu takovou, jaká skutečně je, a také jí to dává náležitě najevo. Snaží se ji alespoň občas přimět k rozumu, což se ne vždy setkává s pochopením. Jenomže co se stane, když Emma z těch nejlepších pohnutek přesvědčí Harriet, aby si nebrala pohledného farmáře, protože je podle ní pod její úroveň? A co až jí vyhlídne nového nápadníka, který se ale nedopatřením zamiluje právě do samotné Emmy? Ano, bude z toho pořádná motanice.
Kdysi, když jsem Emmu poprvé četla, byla jsem z ní naprosto nadšená. Právě díky ní jsem četla i další knihy od Jane Austenové a opravdu se do ní zamilovala. Při druhém čtení o mnoho let později si ale bohužel musím poupravit pohled na tuto knihu. Emma jako postava je místy opravdu otřesná a člověk by jí nejradši proplesknul. Příběh, pokud ho neznáte předem, je zajímavý a překvapivý, ale bohužel se utápí v mnoha popisech a vysvětleních, která nejsou vždy tak úplně třeba a knize dost ubírají na spádu. Knihy Jane Austen nikdy nejsou extra čtivé nebo snadné. Člověk si musí na její pozvolný styl vyprávění chvíli zvykat, než může opravdu ocenit krásu jejích příběhů. Obávám se ale, že zrovna v tomhle případě je to i na mě trochu moc.
Je to opravdu škoda, protože příběh Emmy je dobrý a já skutečně litovala, že poslední třetinu knihy už čtu jen velice sporadicky. Původně jsem ji totiž nechtěla dočítat vůbec. Je mi líto, že tahle kniha musela spadnout ze svého piedestalu a upřímně se teď trochu bojím pouštět se do dalších knih, které jsem od Jane Austen už dlouho nečetla, ale mám na ně příjemné vzpomínky. Na druhou stranu si nemohu vynachválit filmovou adaptaci BBC, která ve čtyřech hodinových dílech knihu dokonale převedla na filmové plátno, udělala celý příběh stravitelnější, a přesto se své předlohy pevně drží, takže nepřijdete o nic z jejího původního kouzla. Pokud tedy stejně jako já nemáte nervy na čtení takového opusu, vřele doporučuji podívat se na adaptaci z roku 2009 s Romolou Garai v hlavní roli. Ta je totiž opravdu skvostná.


Příběhy opředený život A.J.Fikryho - Gabrielle Zevin

1. 10. 2015

Anotace: Na odlehlém ostrově Alice ve státě Massachusetts mají sice knihkupectví přímo na hlavní třídě, ale společenský ani kulturní život se tu kolem něj rozhodně netočí. Jeho majitel A. J. Fikry by se sám ochotně označil za mrzouta a snoba a od doby, kdy při autonehodě přišel o manželku, tráví většinu večerů nad rozmrazenými hotovkami a lahví vína. Další rána osudu přijde, když ho neznámý zloděj připraví o jediný cennější majetek, vzácný výtisk Poeových raných básní. Nečekaně je to však právě krádež, co dá Fikrymu první impuls, aby se pomalu odrazil ode dna – a když pak jednoho dne najde mezi regály mimořádně výřečnou, nevšedně bystrou a zcela bezprizorní dvouletou holčičku, jeho život se definitivně obrátí naruby.

A.J. Fikry je vdovec, kterého smrt manželky zlomila natolik, že není schopný dál normálně fungovat. Žije tedy nad svým knihkupectvím, hýčká si knihy a lidí se straní. Večer, když zavře svůj obchod, udělá si večeři a potom se sám ve svém bytě opije. Takhle by si žil spokojeně dál, kdyby nedošlo k jedné neblahé události. Jednou večer, když se vrátí ze svého kondičního běhu, najde v knihkupectví mezi regály malou holčičku. Z dopisu se dozví, že její matka chce pro dceru lepší budoucnost plnou knih a že doufá, že ji v tomhle knihkupectví dostane. A A.J. Fikry se proti všem předpokladům rozhodne, že dívku adoptuje a vychová jí jako svou vlastní. To ovšem ještě netuší, jak moc to změní celý jeho život.
Tahle kniha je prostě úžasná. Naprosto dokonalé, milé, odpočinkové čtení, jako dělané pro všechny milovníky knih. A.J. Fikry je sice bručoun, ale s obrovským srdcem, kterého si prostě musíte zamilovat. Když ne pro jeho osobnost, pak určitě pro jeho vztah ke knihám. Jeho dcera (i když obvykle děti nesnáším) je opravdu kouzelná, a tak není divu, že se do ní zamiluje celé městečko. I to se skládá ze samých osobitých postav, takže i ty úplně vedlejší postavy krásně doplňují skvělý čtenářský zážitek. 
U téhle knihy jsem se docela nasmála a u některých roztomilých scén jsem kvílela jako siréna, takže je nejspíš dobře, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne strávené v posteli. Alespoň mě u toho nikdo neviděl a hlavně neslyšel. Možná jen sousedi se musí občas divit, co to tam u sebe vlastně vyvádím. Každopádně Příběhy opředený život je podle mého názoru opravdu skvělá kniha, která si zaslouží mnohem víc pozornosti, než kolik se jí zatím dostává. Já ji našla úplnou náhodou v knihkupectví, kde mě zaujala svou obálkou a následně i anotací, takže jsem okamžitě věděla, že tuhle knihu prostě musím mít. A jsem strašně ráda, že jsem si tehdy její jméno zapsala, takže jsem o tenhle zážitek nepřišla. Vám doporučuju okamžitě pro ni běžet, než se její (předpokládám) malý náklad nezvratitelně vyprodá.

 

Dívka, která se dotkla nebe - Luca Di Fulvio

29. 9. 2015

Anotace: Tři navzájem propletené osudy v dramatické době vzniku prvního židovského ghetta v Evropě
Neodolatelný příběh o lásce a smrti, přátelství, nenávisti a odpuštění, i o naplnění životních snů. O tom, jak se mladý pouliční zlodějíček, který strávil dětství v pekle, změnil v neohroženého ochránce svobody. Jak se z židovského šarlatána stal uznávaný lékař. A z děvčete bez budoucnosti vlivná módní návrhářka. Odpověď se skrývá v Benátkách na počátku 16. století. Neboť v tamním labyrintu uliček a kanálů nejtajemnější laguny Evropy, se rozvíjí fascinující panorama života…

Mladá židovka se zamiluje do křesťanského zlodějíčka. Ten se snaží polepšit, aby si zasloužil její lásku a uznání jejího otce, jenomže se zavázal ke spolupráci s benátským vládcem podsvětí. Mužem, který má pod palcem všechny zloděje a podvodníky, co jich v Benátkách je. Ten našeho nadaného hrdinu nechce ze svých služeb jen tak propustit. Navíc situaci komplikují jeho bývalí komplici. Kluk, který se spřáhnul s mnichem v jeho tažení proti židům a dívka, která se mstí mladé židovce, protože chce hrdinu sama pro sebe. No, není to jednoduché. Povede se autorovi dovést všechny příběhové linie zdárně do konce a zařídit mladým milencům šťastný konec?
Obrovské zklamání. Opravdu jsem od téhle knihy čekala hodně. Možná jsem si jen nepřečetla pečlivě anotaci a nechala se zlákat krásnou obálkou, ale tak nějak jsem doufala, že se veškeré příběhy nebudou točit hlavně kolem milostné zápletky, která navíc není ani nijak originální nebo nápaditě napsaná. Židovka a křesťan. Nesmí být spolu, otec dívky i veškerá společnost je proti tomu, ale jejich láska je tak silná, že všechna příkoří překoná. Přijde mi, že to už jsem někde slyšela. Ostatní příběhové linie už byly zajímavější a vážně by se mi líbilo, kdyby mojí pozornost neodváděli ti hlavní dva, ze kterých kýč a klišé přímo ukapávali.
Vzhledem k délce knihy jsem navíc zklamaná dvojnásob, protože když už do něčeho investuju tolik času, tak předpokládám, že se mi to vyplatí díky skvělému čtenářskému zážitku, jenomže ten se tady bohužel nekonal. Nebylo to celé úplně příšerné. Našly se samozřejmě i světlé stránky, díky kterým jsem knihu neodložila, jak je mým zvykem. Jenomže pokaždé, když na Dívku, která se dotkla nebe pomyslím, okamžitě se mi vybaví všechno to negativní a to mě prostě štve. Ale abych nebyla nespravedlivá, pokusila jsem se zvážit klady i zápory, než jsem vybrala hvězdičkové hodnocení, takže nakonec z toho nevyšla až tak špatně.

Hugo a jeho velký objev - Brian Selznick

24. 9. 2015

Anotace: Příběh, o nějž se s vámi chceme podělit, se odehrává v roce 1931 pod střechami Paříže. Setkáte se v něm s chlapcem jménem Hugo Cabret; tento chlapec kdysi dávno objevil kresbu, která mu navždy změnila život. Hugo je sirotek, který se stará o nádražní hodiny a v půdním bytě ukrývá velké tajemství. Součástí tohoto spletitého tajemství a okouzlujícího dobrodružství, které se kolem něj odvíjí, je i zápisník Hugova otce, klíček na krku chlapcovy nové kamarádky Isabelle, záhadný majitel hračkářství Papa Georges a magie rodící se kinematografie. Celý příběh je odvyprávěn jedinečným propojením slov a ilustrací a nabízí tak nový čtenářský zážitek.

Hugo je sirotek. Jeho strýc, starající se o hodiny na Pařížském nádraží, si ho vzal k sobě jako pomocníka, všechno ho naučil a potom jednou prostě zmizel. Hugo se tedy o všechny hodiny stará sám a ve volných chvilkách se snaží opravit stroj, který zdědil po svém otci. Mechanického mužíčka, který drží v ruce pero. Co napíše, až se jednou probere k životu? Možná vzkaz od otce? Jenomže ve strojku chybí mnoho součástek a jediný způsob, jak strojek opravit, je krást z místního hračkářství mechanické hračky a zkoušet, která ozubená kolečka zapadnou na to správné místo. Podaří se Hugovi stroj opravit dřív, než ho majitel obchodu chytí? Jaká tajemství opravený strojek odhalí?
Hugo a jeho velký objev je skutečně výjimečná knížka. Ne ani tak příběhem, nad kterým, když se zamyslíte opravdu pečlivě, tak objevíte mnoho až příliš velkých náhod. Výjimečná je na téhle knize forma. Hugo je totiž napůl klasická kniha a napůl grafický román. Jenomže není psaný jako typický komiks. Obrázky jsou bez textu a samostatně psaný text dokonale doplňují. Navazují na něj. Nahrazují ho. Je fakt, že i v částech psaných, je toho textu docela málo, ale když je dáte dohromady s částmi příběhu vyprávěnými čistě jenom obrázky, dostanete příběh opravdu bohatý. Místy, pravda, trochu moc bohatý.
Jak už jsem naznačovala, příběh téhle knížky mě zrovna dvakrát neokouzlil. Je překombinovaný a vyskytuje se v něm trochu moc náhod najednou. Takové věci nemám moc ráda. Na první pohled se to nemusí zdát tak strašné, ale když to začnete rozebírat, vyjde vám z toho docela rozsáhlá slátanina všeho možného. Proto doporučuji nepřemýšlet tolik do detailů a spíš si užívat to kouzlo, které v knize dřímá. Je totiž skutečně neopakovatelné.


Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.