Anotace: Na odlehlém ostrově Alice ve státě
Massachusetts mají sice knihkupectví přímo na hlavní třídě, ale
společenský ani kulturní život se tu kolem něj rozhodně netočí. Jeho
majitel A. J. Fikry by se sám ochotně označil za mrzouta a snoba a od
doby, kdy při autonehodě přišel o manželku, tráví většinu večerů nad
rozmrazenými hotovkami a lahví vína. Další rána osudu přijde, když ho
neznámý zloděj připraví o jediný cennější majetek, vzácný výtisk
Poeových raných básní. Nečekaně je to však právě krádež, co dá Fikrymu
první impuls, aby se pomalu odrazil ode dna – a když pak jednoho dne
najde mezi regály mimořádně výřečnou, nevšedně bystrou a zcela
bezprizorní dvouletou holčičku, jeho život se definitivně obrátí naruby.
A.J. Fikry je vdovec, kterého smrt manželky zlomila natolik, že není schopný dál normálně fungovat. Žije tedy nad svým knihkupectvím, hýčká si knihy a lidí se straní. Večer, když zavře svůj obchod, udělá si večeři a potom se sám ve svém bytě opije. Takhle by si žil spokojeně dál, kdyby nedošlo k jedné neblahé události. Jednou večer, když se vrátí ze svého kondičního běhu, najde v knihkupectví mezi regály malou holčičku. Z dopisu se dozví, že její matka chce pro dceru lepší budoucnost plnou knih a že doufá, že ji v tomhle knihkupectví dostane. A A.J. Fikry se proti všem předpokladům rozhodne, že dívku adoptuje a vychová jí jako svou vlastní. To ovšem ještě netuší, jak moc to změní celý jeho život.
Tahle kniha je prostě úžasná. Naprosto dokonalé, milé, odpočinkové čtení, jako dělané pro všechny milovníky knih. A.J. Fikry je sice bručoun, ale s obrovským srdcem, kterého si prostě musíte zamilovat. Když ne pro jeho osobnost, pak určitě pro jeho vztah ke knihám. Jeho dcera (i když obvykle děti nesnáším) je opravdu kouzelná, a tak není divu, že se do ní zamiluje celé městečko. I to se skládá ze samých osobitých postav, takže i ty úplně vedlejší postavy krásně doplňují skvělý čtenářský zážitek.
U téhle knihy jsem se docela nasmála a u některých roztomilých scén jsem kvílela jako siréna, takže je nejspíš dobře, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne strávené v posteli. Alespoň mě u toho nikdo neviděl a hlavně neslyšel. Možná jen sousedi se musí občas divit, co to tam u sebe vlastně vyvádím. Každopádně Příběhy opředený život je podle mého názoru opravdu skvělá kniha, která si zaslouží mnohem víc pozornosti, než kolik se jí zatím dostává. Já ji našla úplnou náhodou v knihkupectví, kde mě zaujala svou obálkou a následně i anotací, takže jsem okamžitě věděla, že tuhle knihu prostě musím mít. A jsem strašně ráda, že jsem si tehdy její jméno zapsala, takže jsem o tenhle zážitek nepřišla. Vám doporučuju okamžitě pro ni běžet, než se její (předpokládám) malý náklad nezvratitelně vyprodá.
A.J. Fikry je vdovec, kterého smrt manželky zlomila natolik, že není schopný dál normálně fungovat. Žije tedy nad svým knihkupectvím, hýčká si knihy a lidí se straní. Večer, když zavře svůj obchod, udělá si večeři a potom se sám ve svém bytě opije. Takhle by si žil spokojeně dál, kdyby nedošlo k jedné neblahé události. Jednou večer, když se vrátí ze svého kondičního běhu, najde v knihkupectví mezi regály malou holčičku. Z dopisu se dozví, že její matka chce pro dceru lepší budoucnost plnou knih a že doufá, že ji v tomhle knihkupectví dostane. A A.J. Fikry se proti všem předpokladům rozhodne, že dívku adoptuje a vychová jí jako svou vlastní. To ovšem ještě netuší, jak moc to změní celý jeho život.
Tahle kniha je prostě úžasná. Naprosto dokonalé, milé, odpočinkové čtení, jako dělané pro všechny milovníky knih. A.J. Fikry je sice bručoun, ale s obrovským srdcem, kterého si prostě musíte zamilovat. Když ne pro jeho osobnost, pak určitě pro jeho vztah ke knihám. Jeho dcera (i když obvykle děti nesnáším) je opravdu kouzelná, a tak není divu, že se do ní zamiluje celé městečko. I to se skládá ze samých osobitých postav, takže i ty úplně vedlejší postavy krásně doplňují skvělý čtenářský zážitek.
U téhle knihy jsem se docela nasmála a u některých roztomilých scén jsem kvílela jako siréna, takže je nejspíš dobře, že jsem ji přečetla za jedno odpoledne strávené v posteli. Alespoň mě u toho nikdo neviděl a hlavně neslyšel. Možná jen sousedi se musí občas divit, co to tam u sebe vlastně vyvádím. Každopádně Příběhy opředený život je podle mého názoru opravdu skvělá kniha, která si zaslouží mnohem víc pozornosti, než kolik se jí zatím dostává. Já ji našla úplnou náhodou v knihkupectví, kde mě zaujala svou obálkou a následně i anotací, takže jsem okamžitě věděla, že tuhle knihu prostě musím mít. A jsem strašně ráda, že jsem si tehdy její jméno zapsala, takže jsem o tenhle zážitek nepřišla. Vám doporučuju okamžitě pro ni běžet, než se její (předpokládám) malý náklad nezvratitelně vyprodá.
1 komentářů:
Napsala jsi to hezky. Musím přiznat, že jsem byla zklamaná. Čekala jsem, že to bude více literárnější – víc odkazů na knihy, méně sentimentu. A že hlavní hrdina bude muset v životě překonat více nástrah, že jeho život nebude „jen“ opředený příběhy, ale že jich také mnohem víc prožije. Na můj vkus to bylo velice naivní. Nicméně ji nezavrhuji, je to příjemné odpočinkové čtení.
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)