Tessyra - Luděk Wellart

Anotace: Komediální, steampunkově laděná, postapokalyptická sci-fi kovbojka říznutá trochou toho úžasna a protkaná vagónem hranatého humoru. Příběh plný dobrodružství, odehrávající se na planetě, ze které není cesty zpět. Odhalte spolu s drsným Fellonem, stoletým Möbiem a zatraceně sexy Lianou tajemství ukryté v jádru hranaté planety Tessyra.

Fellone je vězeň. Jeho doživotním domovem je nehostinná planeta Tessyra, která funguje jako vězení snad pro celou galaxii. Není z ní totiž úniku. Vězni sice mají v rámci planety v podstatě dokonalou svobodu, ale  nikdy se z ní nedostanou pryč. Žijí tedy v poměrně uzavřené komunitě, která funguje jako jakákoli svobodná společnost a aby si ukrátili čas, pořádají mimořádně nebezpečné závody podomácku vyrobených letounů. Co špatného se může stát? Přinejhorším zemřou, což by jim výrazně ukrátilo trápení. Tessyra ale ukrývá tajemství. Jaké? A dokáže ho Fellone společně s Möbiem a Lianou odhalit?

S touhle knihou jsem měla jeden obrovský problém. Anotace zněla zajímavě, nápad je to dobrý a autorův styl a humor se mi líbily. Ten problém je v celém prostředí Tessyry. Luděk Wellart musí mít úžasnou představivost. Nápady, které pro Tessyru a její fungování měl, mě nepřestávaly udivovat. Jenomže na druhou stranu měl těch nápadů příliš a z nějakého důvodu nedokázal svou představivost krotit a rozhodl se do příběhu zakomponovat všechno. Fyzikální zákony, na které jsme zvyklí, na Tessyře neplatí. Jak by taky mohly? Vždyť je to hranatá planeta. Jsou tu nové živočišné druhy, se kterými se jinde nesetkáte, spousta postav s bohatou historií a vůbec je tu spousta zajímavého. Jenomže je toho prostě příliš. Neustálým vysvětlováním všeho, co se autorovi vylíhlo v hlavě, se příšerně zdržuje děj, až z něj na prvních sto stranách vlastně nic nezbylo. Skutečně. Na sto stranách Fellone přijde do města, zajde za kamarádem, promluví s ním o závodu, zastaví se v putyce, promluví si tam s lidmi o závodu a potom odstartuje v závodu. Jenomže tahle knížečka má těch stran jenom něco málo přes dvě stě, což mě vede k otázce, co se vlastně stihne do konce stát? Já bohužel neměla nervy na to, to zjišťovat.

Další věc, která mě zarazila, je určitá neoriginalita. Ano, nápady ohledně Tessyry jsou super, ale stylem humoru a vyprávění mi Wellart strašně připomínal Stopařova průvodce a hlavní zápletka z první poloviny, tedy závody podomácku vyrobených letounů, je zase podstatně vykradená ze Star Wars. Celkově mě tedy Tessyra rozhodně zklamala a obávám se, že jí širokému čtenářstvu nemůžu doporučit. Snad jen pokud by se našel nějaký oddaný fanoušek sci-fi, mohla by ho zaujmout jako taková česká specialitka. Mrzí mě to o to víc, že se jedná o recenzní výtisk. No, co se dá dělat. Snad příště.

Řeč květů - Vanessa Diffenbaugh

Anotace: Svéhlavá a zarputilá Victoria Jonesová byla do svých devíti let odmítnutá desítkami pěstounských rodin. Až Elizabeth ji přijala a naučila ji nauce květomluvy – způsobu, jak vyjádřit city, které traumatizovaná dívka téměř nezná. Jenže pak se musí Victoria vrátit zpět a řeč květů je to jediné, co jí zbude. V osmnácti odchází do života ostražitá, uzavřená a myslí si, že neumí cítit lásku. Naučí se jazykem květin otevřít lidem svoje vyprahlé srdce?

Victoria je sirotek. Její rodiče ji opustili a ona celé dětství střídala jedny pěstouny za druhými. Když dostala poslední šanci před umístěním do dětského domova, vzala si jí domů její nová pěstounka - Elizabeth. Elizabeth byla svobodná a velice osamělá a toužila po dítěti. S Victorií to od prvního dne neměla jednoduché, ale naštěstí se nezalekla a postupně si k sobě našly cestu - Elizabeth měla pro Victorii pochopení a předala jí to, co v životě nejvíc milovala. Lásku k rostlinám a květinám a znalost květomluvy.  Když v 18 letech odchází Victoria z dětského domova a musí se postavit na vlastní nohy, vypadá to, že nemůže uspět. Po prvních nešťastných měsících si ale najde práci, později i byt a nakonec, naprostou náhodou (nebo s pomocí osudu?) najde i lásku. Co si ale počne dívka, která se světem nejradši komunikuje pomocí květin, s láskou muže? Je na něco takového připravená?
Tahle knížka mě vážně příjemně překvapila. Původně jsem si jí v Levných knihách koupila hlavně proto, že se v ní vyskytuje téma květomluvy, které mě vždycky hodně zajímalo. Bohužel nemám takovou vytrvalost, abych se naučila jednotlivé významy a dokázala tak květomluvu používat, ale to sem nepatří. Od příběhu jsem nic moc nečekala, ale vypadal dostatečně zajímavě, abych měla chuť si Řeč květů přečíst. Victoriin příběh mě ale vážně dostal. Prolínaly se v něm dvě příběhové linie - současnost, ve které sledujeme, jak se Victoria snaží najít své místo v dnešním světě a minulost, kde se postupně dozvídáme vše o Victoriině soužití s Elizabeth. Postav je tu opravdu málo, myslím, že do deseti se s klidem vejdeme, ale o to jsou propracovanější.
Líbilo se mi, jak autorka dokázala popsat pohnutou psychiku Victorie i klid a odhodlanou lásku Elizabeth. Romantická zápletka pak všemu dodává na dramatičnosti, ale i bez ní by byl Victoriin osud víc než zajímavý. Květomluva je tu nenásilně propojena s příběhem, takže se dozvíte mnoho zajímavého a musím říct, že vzkazy, které si postavy předávaly pomocí květin, nesly vždy to nejsilnější poselství. Skutečně jsem nad touhle poměrně nevýraznou knihou zůstala v ohromení koukat. Do dokonalosti sice měla pořád ještě dost daleko, ale já od ní odcházela rozhodně velice spokojená. Jen škoda, že takových knih neznám víc. 

Dokonalý pár - Ally Condie

Anotace: Cassie vždy věřila, že podřídit se těmto rozhodnutím je jen malou daní za dokonalý život. Když jí tedy Společnost vybere jako životního partnera jejího nejlepšího kamaráda Xandera, nepochybuje o tom, že je to ten pravý… dokud se na displeji s jeho portrétem nakrátko nemihne tvář někoho úplně jiného. Cassie musí najednou řešit obrovské dilema – volit mezi Xanderem a Kyem, jediným životem, jaký kdy poznala a dovedla si představit, a cestou, po níž se dosud nikdo nevydal. Musí volit mezi dokonalostí a citem, který možná dokonalý není, zato je však upřímný.

Cassie žije v dokonalém světě. Jednou dostane dokonalou práci a přidělí jí dokonalého partnera, se kterým vytvoří dokonalý pár, budou mít dokonalý dům a dokonalou rodinu nakonec, až nastane dokonalý čas, všichni zažijí dokonalou smrt. Cassie navíc jako partnera dostane svého nejlepšího kamaráda. Všechny dívky jí závidí a ona se navenek tváří naprosto spokojeně. Za nevinným výrazem se ale skrývá velké tajemství. V den, kdy Cassie dostala informace o svém budoucím partnerovi, se na displeji objevil místo Xanderova obrázku portrét Kye a Cassie začíná pochybovat o moudrosti své vlády a přemýšlí o důsledcích života ve zdánlivě dokonalém světě. Pro koho se rozhodne, když na první pohled nemá možnost volby? A může se jí podařit změnit to, jak celá společnost funguje?
Dokonalý pár byl naprostá nuda. Bezduchá knížka s tisíckrát vykradeným tématem a navíc tak předvídatelným dějem, že bych jí od poloviny mohla dopsat klidně sama. Nijak zvlášť mě to nebavilo, osud postav mě absolutně nezajímal a neměla jsem potřebu ani chuť číst dál. Ne, nebylo to úplně příšerné. Jsem si jistá, že v takových 14 letech bych z Dokonalého páru byla unešená, ale bohužel (nebo bohudík?) už mi 14 dávno není. 
Obvykle odmítám zařazování knih do věkových kategorií. Každému sedne v jiném věku něco jiného. Pokud vám to vyhovuje, proč byste nemohli číst v důchodu pohádky jen tak pro radost? Nechci říkat, že jelikož jde o YA, neměla jsem si jí vůbec pořizovat, ale zrovna u téhle knihy mě tak nějak napadlo, že na určité věci už jsem možná vážně moc stará. Nakonec ale dostala průměrné hodnocení, jen to, jestli si přečtu i další díly, které jsem v Levných knihách neuváženě koupila zároveň s tímto, si ještě pořádně promyslím.