Tessyra - Luděk Wellart

Anotace: Komediální, steampunkově laděná, postapokalyptická sci-fi kovbojka říznutá trochou toho úžasna a protkaná vagónem hranatého humoru. Příběh plný dobrodružství, odehrávající se na planetě, ze které není cesty zpět. Odhalte spolu s drsným Fellonem, stoletým Möbiem a zatraceně sexy Lianou tajemství ukryté v jádru hranaté planety Tessyra.

Fellone je vězeň. Jeho doživotním domovem je nehostinná planeta Tessyra, která funguje jako vězení snad pro celou galaxii. Není z ní totiž úniku. Vězni sice mají v rámci planety v podstatě dokonalou svobodu, ale  nikdy se z ní nedostanou pryč. Žijí tedy v poměrně uzavřené komunitě, která funguje jako jakákoli svobodná společnost a aby si ukrátili čas, pořádají mimořádně nebezpečné závody podomácku vyrobených letounů. Co špatného se může stát? Přinejhorším zemřou, což by jim výrazně ukrátilo trápení. Tessyra ale ukrývá tajemství. Jaké? A dokáže ho Fellone společně s Möbiem a Lianou odhalit?

S touhle knihou jsem měla jeden obrovský problém. Anotace zněla zajímavě, nápad je to dobrý a autorův styl a humor se mi líbily. Ten problém je v celém prostředí Tessyry. Luděk Wellart musí mít úžasnou představivost. Nápady, které pro Tessyru a její fungování měl, mě nepřestávaly udivovat. Jenomže na druhou stranu měl těch nápadů příliš a z nějakého důvodu nedokázal svou představivost krotit a rozhodl se do příběhu zakomponovat všechno. Fyzikální zákony, na které jsme zvyklí, na Tessyře neplatí. Jak by taky mohly? Vždyť je to hranatá planeta. Jsou tu nové živočišné druhy, se kterými se jinde nesetkáte, spousta postav s bohatou historií a vůbec je tu spousta zajímavého. Jenomže je toho prostě příliš. Neustálým vysvětlováním všeho, co se autorovi vylíhlo v hlavě, se příšerně zdržuje děj, až z něj na prvních sto stranách vlastně nic nezbylo. Skutečně. Na sto stranách Fellone přijde do města, zajde za kamarádem, promluví s ním o závodu, zastaví se v putyce, promluví si tam s lidmi o závodu a potom odstartuje v závodu. Jenomže tahle knížečka má těch stran jenom něco málo přes dvě stě, což mě vede k otázce, co se vlastně stihne do konce stát? Já bohužel neměla nervy na to, to zjišťovat.

Další věc, která mě zarazila, je určitá neoriginalita. Ano, nápady ohledně Tessyry jsou super, ale stylem humoru a vyprávění mi Wellart strašně připomínal Stopařova průvodce a hlavní zápletka z první poloviny, tedy závody podomácku vyrobených letounů, je zase podstatně vykradená ze Star Wars. Celkově mě tedy Tessyra rozhodně zklamala a obávám se, že jí širokému čtenářstvu nemůžu doporučit. Snad jen pokud by se našel nějaký oddaný fanoušek sci-fi, mohla by ho zaujmout jako taková česká specialitka. Mrzí mě to o to víc, že se jedná o recenzní výtisk. No, co se dá dělat. Snad příště.