La Perdida ...ztracená v Mexiku

autor: Jessica Abelová

 Většinu odpoledne jsem ztrávila kontolováním třídnic, aby se mohly uložit do archivu, ale navečer jsem dostala chuť na něco zábavnějšího. Můj zrak spočinul na grafickém románu La Perdida. Nedávno jsem ho našla v levných knihách a neodolala. (Zvlášť když cena z té původní klesla skoro o 400 a já nad ním na stránkách BB/Artu už několikrát slintala.)
Ze začátku mě tahle kniha mátla. Kreslená je hezky, ale veškeré dialogy v první části jsou psány ve španělštině s překladem pod jednotlivými okýnky komixu. Takže jsem se podívala na obrázek, přečetla si text a pak se snažila zorientovat, co se to tam vlastně děje a kdo co říká. Druhá část už byla lepší. Čtení jde mnohem plynuleji, když člověk nemusí ke každé části příběhu číst titulky pod čarou.

Taky příběh se konečně pořádně rozjel a i když není tak půvabný, jako například "Pod dekou" od Craiga Thompsona, má své kouzlo. Občas se ale nevyznám v jednotlivých postavách. Autorka několikrát zahrnula i scénu, kde je hodně lidí a mluví jeden přes druhého, a potom mi dělá vážné problémy se orientovat. Každopádně zatím jsem asi v polovině, takže uvidíme, jak se mé pocity ohledně této knížky vyvinou. Zatím jsem od toho teda očekávála trochu víc. Ale uvidíme, třeba ještě příjemně překvapí.

The King's speech (2010)

Právě jsem dokoukala Královu řeč a nějak nevím, co si o tom myslet. Z filmu, který má skoro dvě hodiny mě bavilo celkem asi 20 minut. Ale zato těch 20 minut bylo vážně skvělých. Problém byl asi v postavě krále, který mě po celý film rozčiloval. Jeho postava byla napsána, jako strašný slaboch, který nevěří, že je hoden svého postavení. Ze všeho nejradši by seděl doma s manželkou a dětmi a dál zadrhával. Okolnosti jsou ale proti jeho přání, a tak ho musí jeho učitel řeči prakticky donutit, aby přijal svůj osud. Celý film jsem měla chuť krále proplesknout nebo s ním zatřást, aby se probral a konečně mluvil pořádně.
Ale je pravda, že Colin Firth to zahrál výborně. Zadrhávání mu šlo tak dobře, že jsem mu kolikrát rozumněla vážně stěží. Helena Bonham Carter taky ušla, ale tahle usedlá role mi k ní vážně neseděla. Přecijen trochu trhlá kanibalka ze Sweeneyho Todda jí šla trochu víc k duhu.
Celý ten film ale stál zato už kvůli závěrečné scéně. Sice víte, že král nakonec řeč skvěle přednese, protože vám to řeknou už v popisu filmu, ale stejně vás tahle scéna dostane. Ta atmosféra v místnosti s mikrofonem, ta hudba a úplný závěr, kdy jsou na něj všichni pyšní..alespoň mě to dostalo určitě. A asi hlavně díky tomu ode mě Králova řeč dostala na csfd 4 hvězdičky místo tří. Dalším důvodem je, že pokud bych dala oskarovému filmu jen ***, ostatní uživatelé by mě ukamenovali.

Čtenářšký deník

Můj čtenářský deník, i když vlastně jen seznam knih, které jsem přečetla, je momentálně na čísle 289. Zaznamenávám ho od 14.11.2005. Od roku asi 2007 funguje tak, že kdykoliv dočtu knihu, zařadím ji do seznamu. Četbu z předchozích let jsem sestavila pomocí záznamů z naší městské knihovny a paměti. Někdy v budoucnu sem hodlám dodat fotografie své soukromé knihovničky. Ta momentálně zabírá celou jednu stěnu mého pokoje, a rozrůstá se rychleji, než stíhám číst.
Bohužel už asi od maturity to s četbou poněkud vázne. Od té doby, co jsem v Plzni, čtu dalo by se říct jen ve vlaku, což je sice dvě a půl hodiny, ale i tak je to žalostně málo. Co se dá dělat, studium filosofie je náročné. Zabírá dost času, ale hlavně mentální kapacity mého mozku. Jednoduše řečeno, po dni plném přemýšlení a zapisování si důležitých myšlenek dávno mrtvých lidí už nějak nemám náladu na něco tak mentálně náročného, jako je četba. I když to nerada přiznávám, můj mozek zlenivěl, a radši si odpočine u filmu, než aby se snažil a napínal svou imaginaci u knihy. S tím také souvisí můj výběr knih poslední dobou.
Než abych se namáhala s vychutnáváním nádherného jazyka některého z klasiků, radši vezmu do ruky něco modernějšího a méně náročného. Tedy ne, že by novější knihy nemohly mít krásný jazyk k vychutnávání, chtěla jsem jen říct, že si radši vyberu čtivé fantasy, nebo dokonce velmi čtivé ale velmi zavrženíhodné (v mém slovníku takzvané sra*kové) knihy s růžovými obaly a veselými názvy. Takových mám ve vlastní knihovničce jen pár a chudinky jsou otočené názvy ke zdi, aby nikdo neviděl tu hrůzu. Co se ale dá dělat, takové knihy se dobře čtou a mysl rozhodně nezatíží, vzhledem k tomu, že v jedné každé z nich už od prvních stránek víte, že hrdinka skončí s tímhle nebo s támhletím po překonání několika velmi těžkých překážek. V těchto knihách vždy osudová láska zvítězí. Naštěstí jsem ještě neklesla ke knihám sra*kovým s polonahými lidmi na obálkách. S takovou bych se asi na veřejnosti neukázala ani za nic. Samozřejmě nesoudím lidi, kterým se takové knihy líbí a je to jejich primární volba literatury. Jen já sama se za jejich četbu stydím, i když uznávám, že si u nich člověk odpočine.
Jinak je rozsah mé četby veliký a to jak stářím, žánrově i věhlasem samotných titulů. Jeden se až diví, jaké skvosty objeví v levných knihách. Skvosty, o kterých nikdo nikdy neslyšel. Zatím se loučím a těšte se na další příspěvek.

O co vlastně jde

Můj blog má jednoduchý smysl. Nehodlám si tu vypisovat srdíčko, ani se dělit o nejnovější výplody svého básnického střeva. Něco byste o mě měli vědět:

1) jsem studentka ZČU, v současné době si užívám prázdnin před třetím (a s trochou štěstí i posledním) ročníkem bakalářského studia, které mě má posunout blíže k mému snu

2) mým snem je stát se knihovnicí, žít obyčejný život a trávit dny mezi knihami a lidmi, kteří je milují stejně jako já

3) jsem velice líný člověk. Nemám nejmenší potřebu dělat cokoliv se svým vlastním životem, místo toho prožívám životy nesčetných hrdinů knih, filmů a seriálů.

A to bude smyslem mého blogu. Budu se zde snažit zaznamenávat své názory na knihy, filmy a seriály, které projdou mým životem.

Bohužel rozjezd bude nejspíš pomalejší, protože bych se vážně měla zaměřit na četbu knih ke státnicím a bakalářské práci, což pokud se donutím nejspíš odsune jakoukoliv zábavu dle mého gusta stranou.

Tak zatím nashle. Těšte se na první příspěvek :)