Postcrossing #12

Jak jsem slibovala, jsem zpět s další várkou pohledů a tentokrát to budou samé ošklivé a ještě ošklivější pohledy. Těšíte se? Tak nebudeme zdržovat a rovnou se do toho pustíme:

Začneme z lehka. Tahle pohlednice není vyloženě ošklivá, ale přijde mi taková nijaká. Kdyby tam byl jenom ten orel, líbila by se mi mnohem víc. Jinak dorazila z Ruska, dokonce až ze Sibiře. Slečna mi píše o tom, že ve městě, kde bydlí budou příští zimní olympijské hry a ona dobrovolničí při jejich organizaci. Není to skvělé?

Tahle se ale opravdu nepovedla. Je sice černobílá, ale také je reklamní a já nesnáším reklamní pohledy. Dorazila z Finska a je to reklama na Helsinskou univerzitu. A je to prostě hrůza.

Další věc, kterou nesnáším. Spousta obrázku jednoho města, z nichž ani jeden není nijak povedený. Tenhle pohled dorazil z Německa od 13 letého kluka Petera a myslím, že jen kvůli jeho věku mu tenhle výběr i odpustím. Ale vážně, jak si tvůrce takovéhle pohlednice může myslet, že je to hezké? Vždyť je to bordel nad bordel. 

Tenhle zvláštní vánoční pohled přijel z Maďarska, a i když je to něco, o co jsem si řekla, rozhodně z něj nejsem nadšená. Alespoň ty známky jsou pěkné. Ty ale bohužel neuvidíte.

Další z řady východních vánočních pohledů a zase příšerný. Tuhle kulturu si asi nikdy nezamiluju. Tenhle dorazil z Ukrajiny a je psaný napůl azbukou a napůl anglicky, předpokládám, že se jedná o překlad, ale jistá si být nemůžu. 

A nakonec další vánoční příšera z Ruska. Sice mám většinou ráda kreslené pohledy ale Děda Mráz je na mě prostě trochu moc. Alespoň mi ale Kristina napsala krásné přání do nového roku. 

Tak co, jak se vám tyhle hrůznosti líbí? Některé opravdu nejsou tak příšerné, ale krásný tu není podle mého ani jeden. Nebo se vám zdám k některým pohledům nespravedlivá? Jen se mi svěřte se svým názorem.

Velký Gatsby - Francis Scott Fitzgerald

Anotace: Bouřlivá dvacátá! Věk ženských lýtek zadýhaných jazzem, věk technického pokroku a propastných sociálních rozdílů, léta uvolněných mravů a prohibice. O Americe paradoxů začal Francis Scott Fitzgerald psát v polovině roku 1924. Pobýval tehdy na Francouzské riviéře nebo v Paříži, kde se scházel s Ernstem Hemingwayem, Gertrudou Steinovou a dalšími, kteří se považovali za součást tzv. ztracené generace. Velký Gatsby je v pořadí třetím Fitzgeraldovým románem. Porpvé vyšel v New Yorku v roce 1925 a byl oceněn kritiky i čtenáři. Dodnes stojí v čele literárních skvostů dvacátého století a bývá označován i za vrchol tvorby samotného Fitzgeralda.

Já nevím, možná jsem prostě moc hloupá a nechápavá, ale mě Velký Gatsby neohromil.

Příběh se odehrává ve dvacátých letech v Americe. Náš vypravěč se přestěhuje vedle tajemného milionáře Gatsbyho. Pomalu se s ním seznamuje a Gatsby mu prozrazuje některá ze svých tajemství. Například to, že posledních pár let čeká na příležitost ohromit svou lásku a ukrást ji jejímu manželovi, který je shodou okolností vypravěčovým přítelem. Společně tedy intrikují, aby se Daisy a Gatsby mohli dát dohromady. 

Musím říct, že tahle kniha mě vyloženě nebavila. Příběh veškerý žádný, jen spousta malých střípků. Navíc okolnosti, za kterých se tyto střípky odehrávaly, byly tak nepravděpodobné, že mě vyloženě rozčilovaly. Ano, svět je malý a občas někdo zná někoho, koho byste vůbec nečekali, ale tohle? To už bylo trochu moc. Milostná zápletka Nicka a jeho golfistky byla taková podivná, protože on sám bral celý vztah vlažně a říkal že ji má rád jen možná. Gatsby a Daisy byli také podivný pár a Daisyin manžel se svou milenkou? Ještě divnější. 

Velký Gatsby má sice poukazovat na zkaženost moderní společnosti, ale mě spíš připadalo, že poukazuje na to, jak vaření z vody musí člověk umět, jinak skončí s nudnou a příliš vykonstruovanou knihou. Chápete co tím myslím? Asi ne, tohle se špatně vysvětluje. Abych to řekla jednoduše: nelíbilo se mi to, byla to nuda. Samozřejmě vám doporučuju, udělat si názor sami, protože není nic lepšího než mít vlastní názor a moct se zapojovat do diskuzí se svým vlastním úhlem pohledu. Na druhou stranu si nedokážu představit, že se tahle kniha může někomu líbit. Proč se z Gatsbyho stala taková senzace? To prostě nikdy nepochopím. Mé hodnocení bude hůř než průměrné.

Co je nového - Leden 2013

Leden už je skoro pryč. Je to vůbec možné? Tenhle měsíc strašně utekl. Asi tak jako každý jiný. Alespoň mi to tak přijde. Člověk si naplánuje takových věcí a pak jenom mrkne a měsíc je pryč. Jak můžete vidět vpravo nahoře, zatím jsem přečetla 6 knih a viděla bych to na takových 8 do skutečného konce měsíce. Tedy pokud se mi povede ještě dneska víc číst než dělat cokoliv jiného. Tak mi držte palce. Teď jsme tu ale proto, abych se pochlubila se svými novými přírůstky a to také hodlám udělat, takže držte si klobouky, jdeme na to.

Celkový pohled na ty krasavce:

A moje okecávání:

Proč jen mi YouTube vždycky vybere tak strašné obrázky jako miniatury, to nikdy nepochopím, ale doufám, že se i přes to bude video líbit. Co jste si za leden pořídili vy? Pochlubte se mi v komentářích. :)

Posuď knihu podle obalu #11

Tohle meme je dobře známé, takže předpokládám, že nemusím vysvětlovat o co jde a vděčíme za něj Syki z Knižního doupěte.

Stephen Chbotsky - Ten, kdo stojí v koutě

Anotace: Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.

Můj názor: Ne, tohle se mi nelíbí. Nelíbí se mi ta barva, nelíbí se mi ten font a barvy písma, nelíbí se mi ten obrázek a už vůbec se mi nelíbí, že nic nezačíná velkým písmenem, tak jak by mělo. Jako prostě ne. A to mám obvykle jednoduché obálky ráda. Tady se ale jedná o naprosté zklamání. Pro srovnání se můžeme podívat na některé další obálky:

Velice podobná naší a stejně strašná.

Filmová obálka - fuj

Tahle je krásná, nemyslíte? 

Takovou obálku bych chtěla i pro naše vydání.

 Naše vydání se ale bohužel nechalo inspirovat tou původní, takže tento týden je mé hodnocení jednoznačné: 

Nekromant Johannes Cabal - Jonathan L. Howard

Anotace: Johannes Cabal je brilantní vědec, který před lety upsal duši Ďáblu, aby si osvojil umění nekromancie. Bohužel pro něj se záhy ukázalo, že duše je k jeho výzkumu potřebná – a tak pro ni sestoupil až do ohnivých jam pekelných. Znuděný Lucifer mu pak navrhne sázku: pokud mu Johannes do roka a do dne nepřinese sto duší, přijde o život a zůstane zatracený navždy. A aby byla sázka ještě zajímavější, Satan mu k tomuto účelu zapůjčí kočovný karneval.

Popis na zadní straně obálky hlásá, že se jedná o vtipný horor, který se bude líbit fanouškům Neila Gaimana, Raye Bradburyho a Tima Burtona. První dva autory neznám, ale Burtona ano a musím říct, že z Nekromanta skutečně mám lehce burtonovský pocit. Kdyby ho Burton zfilmoval, vzniklo by něco neobyčejného. Nekromant sám totiž rozhodně nestojí za starou bačkoru. Johannes Cabal přichází do pekla, aby od Satana získal zpět svou duši, uzavře s ním sázku, dostane karneval, trochu satanského vlivu a 365 dní, aby získal 100 úpisů. Johannes ale naprosto nerozumí tomu, proč by někdo měl chtít jít na karneval, o pomoc tedy požádá svého bratra Horsta, upíra, který ještě za svého života karnevaly miloval a ví tedy, co se lidem bude líbit. Díky svým schopnostem a satanskému vlivu vyvolá řadu ne úplně lidských bytostí, kteří budou jeho zaměstnanci a sám se pouští do získávání duší. Že to nebude nic jednoduchého věděl už od začátku, ale je vůbec možné něco takového za rok stihnout? Podaří se mu to? To ani sám Satan neví..

Nebojte se, Nekromant rozhodně není horor. Není to dokonce ani thriller. Sama nevím, do jakého žánru bych ho zařadila, bux ho zařazuje do dobrodružství a napětí. Možná bych s tím i souhlasila. Z vlastní zkušenosti musím říct, že nudit se rozhodně nebudete. Howard velice moudře nepopisuje zisk každé ze sta duší (to by bylo poněkud zdlouhavé a nudné), vybírá si jen ty zajímavé, prokládá to dalšími situacemi, ke kterým může na takovém karnevalu dojít a celé to korunuje velice černým humorem:

"Právě jsem se vrátil z policejní stanice, zašel jsem tam, když jsem se od doktora Greenacra dozvěděl tu zprávu."

"Tu dobrou zprávu."

"Ano."

Cabal se na něj napjatě zadíval, ale žádného upřesnění se nedočkal. "Nuže?"

"Omlouvám se," zavrtěl Barrow hlavou a nasadil ten svůj prokletý úsměv. "Měl jsem takový prazvláštní dojem, že už to budete vědět."

"Co mám vědět?" zeptal se Cabal, ale ve skutečnosti to už věděl.

"To dítě. Ono se zotavilo."

"Zotavilo se ze smrti? Pozoruhodné. Děti jsou tak odolné."

(str. 262 - 263)

Opravdu skvělá kniha. Mí spolucestující z vlaku zase jednou měli důvod se po mě otáčet, když jsem ji četla a dostávala záchvaty smíchu. Zápletka je vskutku originální (něco jako kombinace Fausta a Nočního cirkusu) a navíc ty postavy.. Johannes Cabal je úžásný, musíte si ho zamilovat. Jeho duše vědce, která mu dovoluje být naprosto chladný a zase mu zabraňuje pochopit normální lidské pohnutky. Lahůdka. I ostatní důležití, jako jeho bratr Horst nebo třeba takový Satan, mu zdatně sekundují. Tahle knížka je prostě skvělá ve všech bodech. A co mě ještě víc potěšilo je, že v celé knize není ani stránka milostné zápletky. Kdo by věřil, že se bez lásky kniha klidně obejde? A ten konec? To jsem jenom koukala. No prostě zase jednou naprostá spokojenost. Můžu být pyšná, že tuhle knihu mám ve své skromné sbírce. A vám všem ji mohu jen doporučit. Možná bych jen doplnila, že mi přišla alespoň jako 14+. A teď už mé hodnocení, které nejspíš nikoho nepřekvapí.