Tak, konečně se i já zapojuju. Tenhle uplynulý týden jsem vůbec neměla náladu psát nové články na blog, a pak to dopadá tak, že mám s výzvou už týden zpoždění. O co se jedná? Sbírání listí je výzva hostovaná VeEee (úvodní článek najdete tady). Ve zkratce jde o to, stanovit si cíl a potom si zaznamenávat, kolik stránek jste přečetli, a to od 23.9. do 20.12. Já jsem se rozhodla trochu si věřit a vybrala jsem si za cíl 4. úroveň, tedy 5500 stran. Možná jsem se zbláznila, možná ne. Já totiž nemám ani nejmenší tušení, kolik stran obvykle přečtu třeba za měsíc a počítat to zpětně se mi nechce, takže jsem si vybrala náhodnou úroveň a uvidíme kam se dostanu.

Do tohohle článku si budu postupně zaznamenávat které knížky jsem četla a kolik už mám přečteno a na hlavní stránku si dám pod obrázek svého cíle počítadlo, které hodlám postupně aktualizovat, abych hezky graficky viděla jak jsem na tom.

Poslední kabriolet - 86 stran (knihu jsem měla už rozečtenou a navíc jsem jí vzdala)
Jméno hvězdy - 324 stran
Komu zvoní hrana - 40 stran (vzdávám - povinná četba)
Příšerně nahlas a k nevíře blízko - 344 stran
Setkání s duchem - 214 stran
Nepřítel mého nepřítele -  356 stran
Kompars - 320 stran
Nesmrtelný život Henrietty Lacksové - 320 stran
Deklarace smrti - 255 stran
Vrahova modlitba - 336 stran
Polibek pro Annu - 331 stran
Kniha šílenství a léčby - 117 stran (nedočteno)
Tahle píseň ti změní život - 242 stran
Odveď mě domů - 342 stran
Amy a Roger Na Cestě - 410 stran
Pes Baskervillský - 150 stran
Černá věž - 345 stran
Hledání Aljašky - 249 stran
Danse Macabre - 528 stran
Harry Potter a tajemná komnata - 289 stran

Celkem přečteno 5598 - cíl splněn 17.12. :)

Co je nového - Září 2013

Tentokrát přicházím s článkem opravdu pozdě. Většinou publikuju ráno, ale tentokrát jsem začala natáčet až pozdě odpoledne, potom editace a vytvoření konečného produktu zabralo nějaký čas, protože mi ke konci prvního pokusu spadl program a musela jsem začít znovu a nakonec nahrání na youtube také není ten nejrychlejší proces na světě. Teď jsem si navíc uvědomila, že jsem zapomněla dát na začátek videa své intro, ale snad mi to odpustíte, vážně se mi nechce ho editovat a renderovat znovu. K tomu mě prostě nikdo nedonutí. A protože jsem ukecaný člověk, video má zase skoro dvacet minut, za což se upřímně omlouvám. Já to jinak asi prostě neumím. Snad to přežijete. Nejdřív se ale podíváme na fotku všech mých přírůstků:

Nejsou krásné? Tak tady vám k nim něco málo (rozumněj strašně moc zbytečných věcí) povím:

A co pěkného jste si pořídili v září vy?

Mediátor: V pasti - Meg Cabot

Anotace: V pátém pokračování Mediátora se Susannah Simonová, studentka misijní akademie v Carmel-by-the-Sea, která je nadána mimořádnou schopností pohybovat se mezi reálným světem a světem nebožtíků, dostává do pasti. Její noční můra se zhmotní a ten, který všechno spískal, se začátkem školního roku objeví v jejich třídě s potměšilým úsměškem na tváři. Doma na ni zase čeká její pečlivě utajený spolubydlící Jesse. A k tomu spousta obvyklých starostí… Předposlední díl duchařské série rozhodně není chudý na dramatické situace a nečekané zvraty. Příběh spěje k vyvrcholení, ale konečnou odpověď na všechny neodbytné otázky přinese až závěrečná část s názvem Čtvrtý rozměr lásky, která vyjde začátkem příštího roku.

V předposledním díle série Mediátor se na scénu vrací záporák Paul. Až na to, že se najednou dokáže chovat zase mile a člověk by skoro řekl, že se nám do Suze zamiloval. Ta tedy musí řešit co s Paulem, který jí straší ve snech, Jessem, který se k ní od jejich jediného polibku chová jako k cizí a hlavně co s Craigem, duchem, který odmítá přijmout, že je mrtvý a neustále opakuje, že jeho smrt není fér. Dokáže Suze vysvětlit duchovi, že prostě přišel jeho čas? A jak se vyrovná se svým podivným milostným trojúhelníkem?

V pasti se mi líbilo zatím ze všech dílů nejmíň. Začátek byl takový o ničem a duchařině se Suze skoro nevěnovala, protože měla moc práce s přemýšlením o Paulovi a Jessem. To její věčné přemýšlení, jestli jí Jesse miluje nebo ne a potom sebeujišťování, že je to jedno, protože ona ho přece nepotřebuje ve svém životě, mě po pár desítkách stránek začalo dost otravovat a její vztah k Paulovi byl ještě mnohem horší. Přijde mi, že se tady Meg prostě nechala příliš pohltit romantickými zájmy Suze a trochu pozapomněla, o čem že série Mediátor má být. Třeba o duších, kteří potřebují přejít na druhou stranu, ne? Toho jsem se v tomhle díle ale skoro nedočkala a to mi rozhodně vadí. 

Ze začátku jsem se dokonce trochu nudila, protože poslouchat romantické naříkání puberťačky prostě už dávno není pro mě, pokud mi příběh nenabídne ještě něco navíc. Postupně se to sice trochu rozjelo, ale stejně to tak nějak nebylo ono. V pasti byl taky jediný díl, který jsem četla přes dva dny a neslupla ho jako malinu. A to už o něčem vypovídá, vzhledem k tomu, že má jen 185 stran. Celé mě to tak nějak nebavilo, až ten konec zase za něco stál, ale i tak, veliké zklamání. Jen doufám, že poslední díl se zase probere z téhle vztahové letargie, protože jestli ne, budu opravdu hodně naštvaná. A vážně bych brala, kdyby se Paul jako záporák trochu víc pochlapil. Zatím mi totiž přijde spíš jako opuštěné štěně než hrozba. 

Špičkou jazyka - Sarah Watersová

Anotace: Román od autorky, jež bývá označována za novodobého Charlese Dickense, nás zavádí do viktoriánské Anglie a Londýna. V 80. letech 19. století se mladinká Nancy Astleyová, dcera venkovského obchodníčka s ústřicemi, zamiluje do hvězdy londýnského kabaretu Kitty Butlerové, jež se na svá vystoupení převléká za muže a zpívá mužské písně. Nancy nevynechá jediné představení, až si jí Kitty všimne, a Nan se stane její garderobiérkou. To jsou počátky jejich společného milostného života i společné kabaretní kariéry, ale jejich osudy propletené s mnoha sociálními prostředími, dobovými hnutími a dalšími postavami představují v podání Sarah Watersové, stejně jako v případě její Zlodějky (vyšlo v r. 2008), jízdu na horské dráze s ekvilibristickými výkony.

Kniha Špičkou jazyka je o Nancy Astelyové, mladé dívce, která se na konci 19. století utvrzuje ve své sexuální orientaci a vydává se  žít život tak, jak chce ona a ne společnost. Vše začíná jejím poblázněním kabaretní zpěvačkou Kitty, která ji sebou vezme do Londýna, objeví v ní hluboké city, ale nakonec ji odkopne. Potom se z Nancy, opuštěné v srdci Londýna, stává laciná pouliční prostitutka, luxusní společnice a nakonec i obyčejná žena, přítelkyně a adoptivní matka. Její životní styl prochází fascinujícími změnami a my je můžeme sledovat a prožívat s ní. Jak se mladá žena vyrovná se svojí homosexualitou v době, kdy pro ni ještě není ani jméno a i jen pomyšlení na podobné soužití je těžký hřích, za který vás společnost okamžitě odsoudí? A dokáže si najít a uhájit své místo ve světě?  

Tahle knížka, je úžasná, Sarah Watersová je génius a já pro další z jejích děl nebudu mít zase nic než chválu. Knížka se odehrává zhruba v letech 1880 - 1900, začíná na venkově, ale brzy se přesouvá přímo do Londýna. Právě tady Sarah rozehrává příběh plný fascinujících postav, osudových zvratů a občasných vnitřních monologů naší hrdinky, které nám odhalují její nejskrytější pocity. Celý příběh vyprávěný z Nanciny perspektivy se pozvolna odehrává před našima očima. Někomu by to mohlo připadat nudné a málo akční, ale tak to vůbec není. Sarah má hodně co říct a ví, že nemusí nikam spěchat. Kniha je rozdělená na tři části. Část z Nancina rodiště a její kabaretní kariéra s Kitty, potom její kariéra prostitutky a společnice a nakonec její poklidnější život v Bethnal Green. Vidíme, jak Nancy se svou sexualitou experimentuje, hledá, co jí bude vyhovovat a nakonec zjistí, že se naprosto vymyká konvencím a že i to je v pořádku, pokud má kolem sebe chápající a otevřené lidi.

Je opravdu osvěžující přečíst si nejen knihu s takovým neobvyklým zaměřením, ale hlavně netuctovou lovestory, kde naprosto netušíte, co se bude dít dál a jak všechno skončí. Nancy má totiž v podání Sary opravdu nezvyklý život a čtenář nikdy neví, kam ji osud zavane příště. Opravdu se mi líbilo, jak Sarah popisovala Nanciny pocity, protože samozřejmě uvědomit si, že dívka miluje jinou dívku, musel být v té době opravdu šok, Nancy se s tím ale vyrovná a nakonec najde odvahu, aby žila po svém a nepodlehla naléhání své rodiny. 

Někdo by se mohl bát, že knížka bude příliš detailní nebo možná dokonce oplzlá, ale tak to vůbec není. Sarah všechny "postelové" scény píše s citem a jejich množství a detailnost rozhodně nepřehání. Od Špičkou jazyka rozhodně neočekávejte čistě erotický román nebo další porno pro maminky, tahle knížka je spíš sociálním románem o životě jedné lesbičky v době, kdy se na ně dívali všichni skrz prsty. Jaké to asi muselo být?

Wonderfalls

Popis z CSFD: Jaye Tyler (Caroline Dhavernas) je profesionální flákačka. Má sice vysokoškolský diplom z filozofie, ale přesto prodává ve Wonderfalls, což je obchod se suvenýry u Niagarských vodopádů. Bydlí v přívěsu (hlavně proto, aby se mohla vyhnout rodině) a většinou si od ostatních lidí drží odstup. To se ale jednou provždy změní, když na ni začnou mluvit hračky (resp. všechny věci, které mají tvář a to včetně výšivky na zástěře) - tohle totiž opravdu dokáže zkomplikovat život...

Chudák Jaye. Žila docela obyčejný život, dokud na ní nepromluvil ten voskový lev se zkaženou hlavou. Potom už to s ní šlo od desíti k pěti. Nejen, že musela přestat lidi úplně ignorovat, dokonce jim teď musí pomáhat. Pokud jim totiž nepomůže, všechny věci s obličejem do ní budou hučet tak dlouho, dokud se nepodvolí, a pokud ani to nepomůže, může dojít i na smrtelné nehody. A o to přece nikdo nestojí. Kdyby alespoň vyjadřovali své instrukce nějak jednoznačně, jenomže to je samé: "Nech ho jít" nebo "Dělej něco". A to člověku dokáže zamotat hlavu.  
Začneme tím příběhem. Roztomilá plyšová i jiná zvířata vám kecají do života, vy se jim snažíte vyhovět a kolikrát si tím pěkně zkomplikujete situaci. Naštěstí je tu ale oddaná kamarádka, pořádně sympatický barman a poněkud šílená rodina, kteří vám ze svízelné situace vždycky rádi pomůžou, takže to nakonec nedopadne úplně katastroficky. No nezní to skvěle? Co se týče obsazení, tak jsem naprosto spokojená. Od hlavní postavy až po tu nejbezvýznamnější (je to vůbec slovo?) vedlejší udělali tvůrci jednu skvělou volbu za druhou. Jaye i Erica jsem si třeba zamilovala na první pohled a kdo by "nezbožňoval" Jayenina šéfa?
Celkově je to opravdu zábavný, i když občas lehce absurdní seriál a samozřejmě tu nemůže chybět pořádná romantická stránka, tentokrát opravdu povedená. Vážně jsem Jaye a Ericovi fandila. Možná by bylo lepší, kdyby tvůrci udělali víc 20ti minutových epizod, takhle totiž máme jenom 14 čtyřicetiminutovek a vzhledem k tomu, že je to seriál už z roku 2004, v pokračování se neodvažuju doufat. A možná je to tak lepší. Je to prostě taková jednohubka na zlepšení nálady. A mimochodem, tenhle sympatický seriál pochází od tvůrců Pushing Daisies (v češtině velice nápaditě pojmenovaných Řekni, kdo tě zabil). Ještě jsem vás nepřesvědčila? Tak třeba mé dílo dokoná hvězdičkové hodnocení a intro: