Anotace: Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na
roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámého prostředí,
aniž by navíc uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele,
potenciální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně
nanovo. V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do
nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti. A také
je tu jeden spolužák, Étienne St. Clair, který se liší od všech chlapců,
které kdy Anna potkala…
Anotace to říká všechno. Anna jede na rok na internátní školu do Paříže. Nikoho ve Francii nezná, neumí jazyk a rozhodně není nadšená z toho, že má opustit svou nejlepší kamarádku, potenciálního přítele a svou skvělou brigádu. Po příjezdu do své nové školy se cítí ztracená, bojí se vyrazit mimo areál školy, to se ale brzy změní díky jejím novým přátelům. Hlavně St. Clair ji pobízí, aby se tolik nebála poznávat novou kulturu, a ukazuje jí krásy Paříže. Škoda jen, že jsou pouze kamarádi. Nebo nejsou?
Samozřejmě, že nejsou. Polibek pro Annu je klasický dívčí románek. Už od začátku víte, že ti dva spolu prostě musí skončit, ale stejně vás zajímá, jak se to stane. Příběh tedy nic moc světoborného, i když poznávat spolu s Annou Paříž bylo zajímavé. Nejradši bych tam teď vyrazila sama. A takové kamarády bych jí skoro i záviděla. Všichni působili jako skuteční lidé, Aniny pocity nejsou popisované nijak sladkobolně a celé je to takové milé počtení.
Já sama jsem knihu slupla za jediný večer. Smála jsem se na celé kolo, zajíkala se na správných místech, nadávala hlavním hrdinům, když si sami házeli klacky pod nohy. Prostě to byla zase jednou emocionální jízda, kdy jsem všechno v knize neskutečně prožívala. Jediné štěstí je, že mě nikdo při čtení neviděl a neslyšel. Musel by si totiž myslet, že jsem hotový blázen. Normální lidé asi o půlnoci nekřičí na knihu, že je úplně blbá, že ne? Samozřejmě jsem nekřičela na knihu, ale na Annu, ale pro náhodného pozorovatele by to asi vyšlo na stejno. Vraťme se ale zpátky k mému hodnocení. Polibek pro Annu je skvěle napsaná, čtivá romanťárna, která každou romantickou duši prostě dostane a podle mě rozhodně stojí za přečtení. Jenom o ní píšu, a už mám chuť přečíst si jí znovu.
Anotace to říká všechno. Anna jede na rok na internátní školu do Paříže. Nikoho ve Francii nezná, neumí jazyk a rozhodně není nadšená z toho, že má opustit svou nejlepší kamarádku, potenciálního přítele a svou skvělou brigádu. Po příjezdu do své nové školy se cítí ztracená, bojí se vyrazit mimo areál školy, to se ale brzy změní díky jejím novým přátelům. Hlavně St. Clair ji pobízí, aby se tolik nebála poznávat novou kulturu, a ukazuje jí krásy Paříže. Škoda jen, že jsou pouze kamarádi. Nebo nejsou?
Samozřejmě, že nejsou. Polibek pro Annu je klasický dívčí románek. Už od začátku víte, že ti dva spolu prostě musí skončit, ale stejně vás zajímá, jak se to stane. Příběh tedy nic moc světoborného, i když poznávat spolu s Annou Paříž bylo zajímavé. Nejradši bych tam teď vyrazila sama. A takové kamarády bych jí skoro i záviděla. Všichni působili jako skuteční lidé, Aniny pocity nejsou popisované nijak sladkobolně a celé je to takové milé počtení.
Já sama jsem knihu slupla za jediný večer. Smála jsem se na celé kolo, zajíkala se na správných místech, nadávala hlavním hrdinům, když si sami házeli klacky pod nohy. Prostě to byla zase jednou emocionální jízda, kdy jsem všechno v knize neskutečně prožívala. Jediné štěstí je, že mě nikdo při čtení neviděl a neslyšel. Musel by si totiž myslet, že jsem hotový blázen. Normální lidé asi o půlnoci nekřičí na knihu, že je úplně blbá, že ne? Samozřejmě jsem nekřičela na knihu, ale na Annu, ale pro náhodného pozorovatele by to asi vyšlo na stejno. Vraťme se ale zpátky k mému hodnocení. Polibek pro Annu je skvěle napsaná, čtivá romanťárna, která každou romantickou duši prostě dostane a podle mě rozhodně stojí za přečtení. Jenom o ní píšu, a už mám chuť přečíst si jí znovu.
2 komentářů:
nad touto knižkou som váhala :)
Miluju ji! :)
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)