Anotace: Anita Blakeová se ve čtrnáctém pokračování svých příběhů potýká s
problémem pro federálního šerifa neobvyklým – mohla by totiž být
těhotná.
Anita Blakeová se musí soustředit na nebezpečnou situaci: ardeur –
sexuální síla, která proudí mezi ní, Jean-Claudem, upířím vládcem města,
a Richardem, náladovým vlkodlakem, který ji vášnivě miluje – dosahuje
nové úrovně. Jako neočekávaný vedlejší efekt však vzrůstá i
Jean-Claudova moc coby vládce města a nepředvídatelný Richard se mění
také. Ale jak dny plynou, zajímá Anitu upíří politika méně než prastará,
obyčejná hrůza, kterou sdílejí ženy už věky věků: mohla by být těhotná.
A pokud ano, tak bez ohledu na to, zda je otcem upír, vlkodlak nebo
někdo úplně jiný, zcela jasně si uvědomuje, že jako federální šerif,
který oživuje mrtvé a popravuje upíry, dítě vychovávat nemůže…
Anita může být těhotná. To samo o sobě je dost velký problém, jenomže ona ani neví, čí by to dítě bylo. S jejím novým životním stylem se prostě plaňkový plot a kupa dětí rozhodně nehodí. Opět ale není čas problém řešit naplno. Do města dorazil upíří balet, což je nevídaná záležitost a je třeba jí nejenom pořádně oslavit, ale také zabezpečit. S baletem jsou totiž pozvaní i upíří vládci města snad z celé Ameriky a ani sám vedoucí baletu, Merlin, není žádná pápěrka, co se moci týče. Anita a Jean-Claude musí čelit většímu nebezpečí, než kdy dřív. Musí vládcům dokázat, že jsou dost silní, ale zase je nezastrašit, aby jim nevyhlásili válku. A aby toho pořád nebylo málo, Anita si má z družin jednotlivých vládců vybrat nového pomme de sang. Začíná se vám z toho točit hlava? A co teprve chudák Anita? Co si s takovou situací počne?
Opět překombinované a opět v mixu úplně chybí veškeré prvky, které mě k původním dílům Anity přitáhly. Není tu žádné oživování, není tu případ s policií. Jen zase zdlouhavé ceremonie s upíry a příliš osobního dramatu, které Anita pořád přemílá v hlavě. A spousta absurdních hádek, na to nesmím zapomenout. Jediné zlepšení je, že autorka mezi postelové scény dala víc omáčky, takže to nepůsobí jako čistý erotický román, stejně to ale na starou Anitu zdaleka nemá. Začínám vážně ztrácet naději, že se Laurell ještě někdy probere a začne zase psát pořádně.
Jak si totiž pomalu všímám, její styl je sice čtivý, ale literárně to není nic hvězdného. Často opakuje stejné fráze a teď, když už i příběh několik dílů pokulhává, se to začíná vážně projevovat. Pořád se to dobře a rychle čte, to uznávám, ale když se mi nechce vzít si knihu o zabíjení upírů a oživování mrtvol na víkend k rodičům, protože je v ní moc sexu, je asi něco špatně, že? Dávám jí poslední šanci. Příští díl bude buď všechno, nebo nic. 15 je pěkné číslo na skončení série, ne?
2 komentářů:
Zrovna před pár dny jsem četla rozhovor s autorkou kde říkala, že nemá v plánu tuhle sérii v nejbližší době ukončit. Prý nechápe, proč se jí na to pořád někdo ptá. Citace: "Určitě chystám vice knih o Anitě. Proč se s každou další knihou objeví zvěsti, že s psaním Anity končím? Na to s ní mám až příliš plánů."
(A když si vezmeš, že v originále má série už nějakých 22 dílů? )
Tu sérii miluji, ale docela mě to děsí. Skončit v nejlepším už autorka dávno propásla...
15 je hodně dobrý díl. Pořád dost sexu, ale zároveň tam autorka ukazuje další aspekty jejího světa. Těším se na ni.
16 je asi nejslabší díl série, zápletka fakt nic moc.
Pak se mi hodně líbil 17, to je takový návrat k prvním dílům, je hodně akční.
18 je podobný, oživování, vraždy. Je ale krátký, asi jako dvojnásobný Micah.
A jsem úplně nadšená z těch nejnovějších dílů, 20-22. Autorka se vrátila k Anitím kořenům, akce, krev, oživování, super hlášky, padouši, co za to stojí. Snad jí to vydrží.
Tereza
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)