Co je nového - Květen 2014

29. 5. 2014


Květen je za námi a s ním i knihomolské Vánoce (všeobecně známé jako Svět knihy). Jsem si jistá, že těm kteří se na veletrh nedostali se opravdu uleví, že nebudou muset poslouchat, jak skvělé to bylo. Takže tohle je poslední zmínka ode mě a pak přísahám, že o veletrhu zmlknu alespoň do příštího dubna. 
Pro většinu lidí bude nejspíš Chvástačka za tenhle měsíc poměrně rozsáhlá, ale já se výjimečně držela při zdi a hlavně jsem se držela svého seznamu. Většinou. A navíc jsem si za tenhle měsíc nekoupila skoro nic jiného, takže si vážně zasloužím pochvalu. A které krásky byly tentokrát ty vyvolené?


Téměř všechny jste už viděli na fotce k mému reportu, ale nic jsem vám o nich neřekla, takže to teď napravíme, ne?


Co vy? Co pěkného jste nakoupili? Příští měsíc mám narozeniny, takže doufám, že dostanu zase pár nových přírůstků, ale uvidíme. Já si jich rozhodně pár nadělím, i kdyby se rodina rozhodla pro jiné dárky.

Mé sladké šestnácté století - Rachel Harrisová

27. 5. 2014

Anotace: Cat Crawfordová má za pár dní oslavit své sladké šestnácté narozeniny. Ovšem to poslední, co si Cat přeje, je extravagantní narozeninová party organizovaná její temperamentní nevlastní matkou. Alespoň malou útěchou jí je plánovaný rodinný výlet do magické Florencie. A když ji při prohlídce tohoto úžasného města zavede zvědavost do cikánského stanu, ocitne se přímo… v renesanční Florencii.

Anotace to řekla všechno. Cat jede s rodiči na dovolenou do Florencie, kde na procházce po městě narazí na cikánský stan. Když z něj ale odchází, nevrátí se zpět do své doby, ale do renesanční Florencie, aniž by tušila, jak se dostat zpátky. Navíc neví ani jak se správně chovat, jak mluvit a jak taktně odmítnout nabídku sňatku. Povede se Cat přežít v minulosti, aniž by ke svému skutečnému původu přitáhla příliš pozornosti? A dokáže se vůbec vrátit zpátky?
Mé sladké šestnácté století byla milá knížečka. Takové jednoduché dopočinkové čtení. Příběh nic moc originálního, ale autorka docela věrně popsala všechny možné přehmaty,  kterých se Cat dopouštěla, takže to působilo aspoň trochu věrohodně. Líbily se mi jednotlivé postavy. Cat sama byla sympatická a její bratranec, sestřenice i nápadník byli všichni docela uvěřitelní.
Co se mi ale rozhodně nelíbilo, byl opět aspekt lásky na první pohled. Já chápu, že každá žena chce být naprosto neodolatelná a chce aby před ní muži na první pohled padali na kolena, ale jsem si docela jistá, že ani v Renesanci to s láskou nešlo tak rychle. Jistě, pokud píšete svou knihu, můžete si do ní nacpat co se vám zachce, včetně insta-love, ale čtenářky tím asi zrovna moc nepotěšíte. Chápu, že Cat byla v minulosti jen na omezenou dobu, takže nemohli být nejdřív dobří přátelé a pak postupně zjistit, že se milují, ale nemohli teda prostě zůstat přáteli? Vážně potřebujeme v každé knize lásku na celý život? Ano, je to romantické, když vám po týdení známosti kluk slibuje, že pokud nebudete moct být spolu, tak s vámi uteče, ale člověka to tak akorát zdeptá. Celkově tedy měla kniha pár plusů a samozřejmě pár minusů, a nakonec jsem se rozhodla pro zcela průměrné hodnocení. Navíc ten konec mě moc nepotěšil.


Duch - Robert Harris

22. 5. 2014

Anotace: Autor poutavých historických románů úspěšně zabrousil do prostředí vysoké politiky a žánru thrilleru. Napínavý příběh "ducha", profesionálního spisovatele, který je najat na sepsání pamětí bývalého britského premiéra, začne nabírat nebezpečné obrátky krátce poté, co na opuštěnou zimní pláž známého amerického letoviska vyplaví moře mrtvolu jeho předchůdce na tomto literárním projektu. Netrvá dlouho a "duch" si uvědomí, že přijetím atraktivní práce nenapravitelně chybil: ukazuje se, že expremiér je muž, v jehož minulosti se skrývají tajemství, která mají sílu zabíjet.

Duch. Spisovatel, o jehož existenci většina čtenářů nemá ani tušení. Přijde, udělá rozhovory, napíše biografii a zase zmizí. Kniha se vydá pod jménem slavné osobnosti, aby se lépe prodávala a o roli ducha se málokdo dozví. Jeho existence je veřejné tajemství, o kterém se nemluví. Co když takový duch ale zmizí doopravdy? Co když zmizí a objeví se mrvý na pláži na Martha's vineyard? Čas na dopsání knihy se krátí a je třeba rychle najít nového pisálka. Díky tomu na scénu přichází náš hlavní hrdina, nezkušený, co se politiky týče, ale velice profesionální spisovatel. To ještě netuší, že politika není jen o motivujících proslovech a úsměvech do kamery. Je práce ducha bývalého ministerského předsedy Anglie skutečně tak nebezpečná? Co tento velký politik skrývá?
Duch mě zaujal už jen svým námětem. Knihy o spisovatelích, knihovnících a vůbec všem, co mi dovolí nakouknout trochu za oponu mých milovaných knih, jednoduše miluju a pokud k tomu přidáte ještě napínavý žánr a zajímavou zápletku, máte rozhodně mou plnou pozornost. I když mě politika obvykle vůbec nebaví, tuhle knihu jsem hltala už od prvních stránek. Nemohla jsem se odtrhnout a prostě jsem potřebovala vědět, co dalšího náš nenápadný duch odhalí. Díky tomu, že on sám o politice vlastně taky nic neví je vše psané velice jednoduše, vše je pořádně vysvětlené, a i naprostý ignorant (jako jsem třeba já), dokáže bez problémů sledovat příběh a chápat o co se jedná.
Jak už jsem říkala, je Duch opravdu velice čtivá kniha. Jednoduše vás chytne a už nepustí. Je psaná tak napínavě a tak skvěle vygradovaná, že ani nestačíte mrknout a jste na konci, knihu otevřenou na poslední stránce a vy sedíte s otevřenou pusou naprosto ohromění a nechápající, co se to právě stalo. Marně přemýšlím, co bych mohla knize vytknout, ale asi vážně nic nenajdu. Skvěle jsem si jí užila, a i když nedostala plné hodnocení, dost se k němu přiblížila. Jediné, co mě mrzí je, že tahle kniha není lépe známá, protože by si to rozhodně zasloužila.

Bout of books - Shrnutí

20. 5. 2014


A je to za námi. Pokud absolutně netušíte o čem mluvím, potom vás odkážu na můj úvodní článek, ve kterém vysvětluji co vlastně Bout of books read-a-thon je, ale ve zkratce je to maraton čtení, jehož desátý ročník probíhal minulý týden, tedy od 12. do 18. května. Já se letos mohla poprvé skutečně účastnit a rozhodně jsem nehodlala tuhle šanci promarnit. Stejně bych trávila dovolenou doma, tak proč si nezpříjemnit čas čtením?
Nakonec jsem dosáhla svého cíle, i když byl poměrně nízký. I tak jsem na sebe pyšná, protože obvykle jsem ráda, když za týden přečtu jednu knihu a o víkendu začnu další. Tentokrát se mi ale dařilo o něco lépe. Podívejte se sami:


Tak co? Účastnili jste se? Jak se vám vedlo?

Svět knihy 2014

18. 5. 2014


Další rok za námi a další Svět knihy s ním. Tentokrát jsem se víc než na všechny ty stánky těšila na pár mých oblíbenců a hlavně na všechny blogery a čtenáře, které tam potkám. A taky že jsem potkávala. Chvílemi jsem si připadala úplně jako celebrita, když jsem se jen tak sama procházela po veletrhu a najednou se ke mě hlásila celá skupinka lidí, z nichž navíc všechny věděli kdo jsem a chválili mi blog a videa. Byl to naprosto neskutečný pocit, protože i když mi komentujete na blogu i na youtube, stejně jsem pořád jenom člověk, co si sám něco povídá před kamerou, ale potkat se se skutečnými lidmi, kteří potom ta videa sledují a navíc se jim líbí? K nezaplacení :)
Tak jak se mi na veletrhu líbilo?


Jak vidíte, líbilo se mi tam hodně. Z Kumbálu se mi nechtělo vůbec odcházet (a nebylo to jenom kvůli těžkému batohu a neustávajícímu dešti). Asi jste zvědaví, co jsem si pořídila za knížky, takže tady máte alespoň fotku:


A samozřejmě jsem posbírala spoustu dalších věciček:


Tak. To už je skutečně všechno. A všem kdo nemohli přijet a nikdy na veletrhu nebyli se strašně omlouvám, že jsem nic nenatočila. Ale když ono se špatně natáčí, když se prodíráte davy lidí, máte ruce plné tašek s knihami a navíc se každou chvíli s někým zastavíte na krátký pokec. Příští rok to třeba napravím. :)

Knižní povídání: Duben/Květen

15. 5. 2014


Tentokrát jsem se se čtením maličko rozjela, a i když ne všechny mé volby byly zrovna šťastné, našlo se i pár opravdových klenotů. Teď mám ale problém. Absolutně netuším, jak bych měla napsat recenzi na Pýchu a předsudek nebo právě na Zlodějku knih. Tyhle knihy byly skvělé, ale asi by nestačilo do recenze napsat anotaci a potom "úžasné", co? No, ještě si to budu muset promyslet. Jinak Read-a-thon probíhá skvěle. Včera po půlnoci jsem měla přečtených nějakých 1066 stran. Jenom se bojím, že teď budu muset se čtením trochu zpomalit, protože jinak by se mi to mohlo trochu zajíst. Rozhodně ale ještě nekončím. Do konce týdne bych chtěla být alespoň na 1500 stranách. To je docela rozumný cíl, ne? Ale teď už video:


Co pěkného jste přečetli vy? Četli jste některé z mého výběru za minulý měsíc? A jak se vám líbil třeba Bílý žár, Prokletí nebo Dívka, která sahala po hvězdách?

Archiv - Victoria Schwab

13. 5. 2014

Anotace: Představte si místo, kde mrtví odpočívají na policích jako knihy. Každé tělo má svůj příběh, život uspořádaný v sérii vzpomínek, do kterých může nahlédnout jen Knihovník. Těm tělům se říká Historie. Šestnáctiletá Mackenzie Bishopová pracuje pro Archiv jako Správce. Jejím úkolem je chytat a vracet Historie, které se sem tam probudí a utečou, Historie, které jsou často zmatené a agresivní. To všechno dělá s vědomím, že někde v Archivu odpočívá i tělo jejího dědy, který ji sem před čtyřmi lety přivedl, a mladšího bratra, s jehož ztrátou se zatím nevyrovnala. Jedním z mnoha pravidel Archivu je, že v něm musí být naprosté ticho. Některé Historie totiž mají lehký spánek a stačí málo, aby se vzbudily. Ale teď jako by někdo neklidné mrtvé budil záměrně, z Archivu jich uniká víc a víc, a někteří mají dokonce pozměněné vzpomínky. A je na Mac, aby vypátrala, proč se to všechno vlastně děje a kdo za tím stojí, pokud možno dřív, než celý Archiv padne a ona přijde i o to málo, co z jejích blízkých zbylo…

Archiv je tajemné místo, kam se ukládají Historie. V podstatě duchové mrtvých, kteří po smrti uchovávají vaše vzpomínky, vaší osobnost, vše, čím jste byli. Některé Historie ale mají lehký spánek a nezůstávají na policích Archivu dlouho klidné, a je právě na Mackenzie, jako správci pracujícím pro Archiv, aby je bezpečně dostala zpět na místo, než proniknou do našeho světa. Množství probuzených historií ale roste a zdá se, že to není náhoda. Může to souviset s pátráním, které Mackenzie provádí v našem světě? A podaří se jí vrátit všechny zpět, aniž by někomu ublížily?
Archiv je úžasná kniha. Můžu upřímně říct, že jsem nic podobného nikdy nečetla. Ani vzdáleně podobného. Samotný koncept toho světa je prostě úžasný. Nebylo by skvělé vědět, že vše čím jste, bude po vaší smrti uchováno? Když se zeptáte mě jako nevěřícího člověka, tohle je pravý posmrtný život. Žádné obláčky a andílci hrající na harfy, ale pravé uchování toho, kým jsme. To je ale samozřejmě jen koncept světa Archivu, ještě tu máme skutečný příběh, který se v tomhle světě odehrává. A i ten příběh je prostě skvělý. Je napínavý a dech beroucí a alespoň pro mě naprosto fascinující. Mackenzie je skvělá postava, ale můj oblíbenec byl rozhodně Roland. Toho jsem si zamilovala od prvních stran a má očekávání ani maličko nezklamal.  Dokonce je možná ještě v něčem překonal. Pravda o jeho identitě mě naprosto šokovala.
Co mě mrzí je, že ne každý má ohledně téhle knihy stejné pocity. Pro mě byla naprosto skvělá, úžasná a dokonalá a dostala plné hodnocení, ale už jsem viděla i velice chladné reakce. Nechápu to a je mi to líto, ale bohužel i to se stává. Alespoň podle mě je ale Archiv geniální a už se strašně těším, až u nás vyjde druhý díl. Nedokážu si představit, co by se v něm mohlo odehrávat a to je vždycky známka toho, že to bude jednoduše vynikající. Pokud jste Archiv ještě nečetli, opravdu ho vřele doporučuju (kdyby to z mých dosavadních slov nebylo dost jasné). Zkuste ho. Já jen doufám, že nebudete litovat.


Bout of books read-a-thon

9. 5. 2014


Příští týden, tedy od 12. do 18. května probíhá již desátý ročník čtecího maratonu známého pod názvem Bout of books read-a-thon. Můžete se oficiálně zapsat na webových stránkách a účastnit se různých výzev a soutěží (návod jak se zapsat nejdete tam, pokud umíte anglicky) nebo jako já prostě jen číst, číst a číst. Dokonce jsem se rozhodla natočit malé video, kde o maratonu mluvím a také vám ukážu, co se asi chystám číst. Podívejte se tady:


Co vy? Budete se účastnit? Kolik toho chcete přečíst? A hodláte se oficiálně zapsat?

První hrob napravo - Darynda Jones

8. 5. 2014

Anotace: Originální „paranormální thriller” plný humoru, napětí a neuvěřitelných zvratů. Charley Davidsonová je soukromá detektivka, moderní žena s běžnými starostmi a problémy. To ovšem jenom na první pohled… Ve skutečnosti se narodila jako bytost s nadpřirozenými schopnostmi, která dokáže vstoupit do světa zesnulých. Zemřelé vidí všude kolem, může se jich dotýkat a oni jí pomáhají s řešením případů. Všechno je o to složitější, že vyšetřovatelku sleduje tajuplný muž, „syn Satanův”, jehož šarmu Charley nedokáže odolat. Kdo je ten záhadný hrdina, o kterém se jí zdají sny plné vášně? Je vůbec živý, nebo je mrtvý? A co by se stalo, kdyby mu podlehla?

Originální? Plný humoru? Napětí? To si trochu fandí, ne? A kde jsou ty neuvěřitelné zvraty? Protože já si žádných nevšimla.
Charley je smrtka. Duše za ní chodí a ona jim pomáhá projít do světla. Předtím si ale pěkně vyslechne, kdo je zabil, aby pomohla svému strýci, který pracuje v oddělení vražd. Momentálně dělá na případu tří zavražděných právníků, kteří jí stejně nemůžou pomoct, protože ani jeden z nich svého vraha neviděli. Je to o to podezřelejší, že všichni tři pracovali v jedné firmě. Charleyinu pozornost ale neustále rozptyluje tajemný milenec, který se jí vkrádá do snů a teď už se ukazuje i ve dne. Co je zač? Co po ní vlastně chce?
První hrob byl vážně velké zklamání. Čekala jsem něco milého a vtipného a dostala jsem něco ne přímo nudného (ale blížilo se to) a zamotaného. O tom případu, který vyšetřovali, bych vám neřekla vůbec nic. Ne, že by to bylo tak nepochopitelné, ale Charley zároveň pořád řešila toho týpka ze snů a ten mě zajímal o dost víc, takže jsem se na ostatní části knihy tak moc nesoustředila. Nakonec se ukázalo, že rozuzlení téhle záhady není zase až tak zajímavé, protože tou dobou už mi bylo úplně jedno, jestli je živý nebo mrtvý nebo zakletý a čekající na polibek od krásné princezny. Vážně, bylo mi to dost jedno. Autorka mi totiž nějakým záhadným způsobem dokázala všechny postavy i zápletky tak znechutit, že jsem dočítala už jenom tak nějak ze setrvačnosti.
Je to škoda, protože potenciál to mělo, to ne že ne. Jenomže ten potenciál byl využit tak možná na 20%. Zbytek ležel ladem a zapomenut, zatímco Darynda se prala s rozhodnutím, jak moc erotická by ta kniha měla být a jak ze sebe vymáčknout ještě jeden rádoby vtipný bonmot. Prostě ne, nepovedlo se to. A i když to nebylo vyloženě špatné, očekávání byla vysoká, takže výsledek vidím o to hůř. Nakonec jsem se rozhodla podívat se na to objektivně a zakotvila jsem na průměrném hodnocení, ale věřte mi, kdybych to brala z pohledu mých očekávání, nedostala by tahle kniha ani půl hvězdičky. Jak říkám, je to škoda.

  

Dívka z přístavu - Tania Crosse

6. 5. 2014

Anotace: Když se v čilém přístavním městečku Morwellham usadí světaznalý námořní kapitán Adam Bradley, získá si rychle všeobecný respekt. Pouze mladičká Rebecca Westbrooková jím pohrdá a nelibě nese pozornost, kterou jí prokazuje. Miluje svého kamaráda z dětství Toma Masona a chce se za něho provdat. Napadne ji, že kdyby otěhotněla, otec by dal k sňatku souhlas. Brzy však zjistí, že její cesta ke štěstí bude mnohem delší a strastiplnější.

Rebecca miluje Toma a chce si ho vzít. Její otec to ale nechce dovolit, dokud Tom nebude vydělávat dost na to, aby se o ni mohl pořádně postarat. Docela rozumný požadavek, jenomže vysvětlujte to mladé, po uši zamilované dívce. Rebecca si usmyslí, že kdyby otěhotněla, otec bude muset svatbu povolit hned. Její plán by se i podařil, kdyby nezasáhl osud v podobně břišního tyfu a Tom nezemřel. Co si teď Rebecca počne? A jak si poradit s nechtěnou pozorností od kapitána Adama Bradleyho?
Dívka z přístavu mě naprosto morálně rozložila. Ze začátku jsem si říkala, jaká to bude nuda. Dívka, která musí svou lásku skrývat, protože otec nechce povolit sňatek. Koho by to zajímalo? Jak jsem ale byla ráda, že jsem pokračovala ve čtení, když objekt její lásky umře? Potom se to totiž teprve všechno rozjelo. Rány osudu přichází jedna za druhou a vy už jenom čekáte, kdy přijdou ty zatracené kobylky, protože to jediné ještě chybí. A ty postavy! Prostě dokonalé. Nejdřív jsem nesnášela Rebbecu, potom Adama, potom chvílemi oba a nakonec jsem chodila po bytě s přiblblým úsměvem, protože osud Rebeccu přecijen nezlomil.
Takové hrdinky musí člověk milovat. I když jsem občas chtěla praštit s knížkou do rohu a už jí nikdy nevzít do ruky, jak moc mě to všechno rozčilovalo, bylo příjemné, být zase jednou takhle moc zažraná do knížky a tak moc prožívat vše, co se hlavním postavám děje. Málokterá kniha mě totiž dokáže takhle vtáhnout. Většinou spíš z povzdálí pozoruju, než že bych byla přímou součástí příběhu a všechno prožívala, jako by se to dělo mě nebo alespoň mé nejlepší kamarádce. Ano, některé ty události byly přitažené za vlasy, ale komu to vadí? Hlavně když to člověka vezme na pořádnou citovou horskou dráhu. Moje hodnocení sice úplně to nejlepší, protože tam byly i části, kdy jsem nudou maličko usínala, ale zbytek Dívky z přístavu mi to bohatě vynahradil, takže konečný počet hvězdiček se tomu plnému hodnocení dost blíží.

Malé ženy - Louisa May Alcottová

1. 5. 2014

Anotace: Romantická Meg, nezkrotná Jo, nenápadná Beth a rozmazlená Amy. Čtyři sestry, které musejí čelit stesku po tatínkovi, chudobě či vážné nemoci, ale hlavně svým vlastním tužbám a malým nectnostem. Čtyři dívčí hrdinky, jež postupně dospívají, zakládají vlastní rodiny a poznávají velké lásky, velké smutky, všední strasti i nevšední krásy života. To jsou proslulé Malé ženy, které se již po generace zapisují do srdcí stále nových čtenářů nejen v Americe, kde si získaly status věčného bestselleru. Nový český překlad poprvé po více než sto letech představuje čtenářům Malé ženy v kompletní nezkrácené podobě včetně druhého dílu.

Malé ženy, čtyři sestry, které se spolu se svojí matkou snaží vyrovnat s odloučením od otce, který odešel do války a zároveň pomalu a nepozorovaně dospívají. Meg, Jo, Beth a Amy spolu s paní Marchovou prožívají mnohá dobrodružství i obyčejné všední dny a ve všem nachází nová poučení pro svůj budoucí život. Jak se tyto hrdinky vyrovnají se svými radostmi i strastmi? A kam se uberou jejich životy?
Malé ženy jsou rozdělené na dvě části. První vypráví o období, kdy byl jejich otec ve válce a ony se o sebe spolu s matkou musely samy postarat, druhá potom navazuje o tři roky později, kdy všechny značně dospěly, vydávají se každá po svém způsobu do světa a zažívají úplně nové věci. Louisa vypráví o všech hrdinkách, zaměření jednotlivých kapitol se neustále střídá, takže skutečně poznáme všechny čtyři sestry, i když Jo je rozhodne hlavní postavou se vším všudy. Všechny postavy jsou milé, a co se povahy týče dost skutečné, ale přesto se mi tahle knížka moc nelíbila. 
Autorka se někde ke konci sama nazývá kronikářkou jejich osudů a tou také skutečně je. Příběh se vyvíjí hodně pozvolna, je zaznamenána téměř každá bezvýznamná událost a člověk pořád tak nějak čeká, kdy se konečně stane něco zajímavého. Když už k zajímavé části dojdete, je většinou tak zastrčená mezi všechno ostatní, že si ani nevšimnete, že se stalo něco dramatického. Nebudu uvádět žádné příklady, protože dramatické události jsou zároveň taky spoilery, ale pokud někdo tuhle knihu četl, určitě víte přesně, o čem mluvím. Další věc, která mi vadila, je, jak strašně je tahle kniha mravokárná. Všechny čtyři sestry mají normální lidské chybičky, ale zároveň jsou tak strašně uvědomělé, že o každé z těch chyb ví a aktivně se je snaží napravit. Když už chudinky neví jak dál, zeptají se maminky a ta vždycky přispěchá s nějakou moudrou radou. Tohle jejich svatouškovství, vševědoucí matka a vůbec neustálá mravní ponaučení, která jsou čtenáři servírována jedno za druhým jak na stříbrném podnose, mě neuvěřitelně rozčilovala. Potenciál to i mělo, kdyby se autorka zaměřila pouze na jednu ze sester, pořádně rozvinula její příběh a dobrodružství, určitě by to bylo tisíckrát lepší, než když se snaží ze všech udělat hlavní hrdinky a nakonec vyjde s příliš rozplizlým veledílem. Je to skutečně škoda, protože opravdu se mi líbilo jen asi posledních třicet stran, jinak jsem většinu knihy dost trpěla a opakovat si to rozhodně nehodlám.