Anotace: Maria Isabella Boydová, úspěšná konfederační špionka, se během let
stala natolik známou, že je pro výzvědnou službu prakticky nepoužitelná.
Jako vdova propuštěná ze státních služeb a na hranici bídy neochotně
přijímá nabídku Pinkertonovy národní detektivní agentury v Chicagu. Aby toho nebylo málo, jejím prvním úkolem je zakázka unionistické
armády. Federaci totiž velice leží na srdci osud nákladní vzducholodě
Clementine, kterou k nelibosti Strýčka Sama přes Skalnaté hory neúprosně
pronásleduje jiná vzducholoď. Clementine převáží utajovaný vojenský
náklad, který musí být co nejdřív doručen do Louisville. Podle dostupných zpráv je oním pronásledovatelem uprchlý černoch, po
kterém už patnáct let úřady pátrají. Celou tu dobu se kapitán Hainey
pohybuje po celém kontinentu, zanechává za sebou vyloupené banky, krade
válečné stroje a pašuje zbraně od pobřeží k pobřeží. A Maria ho má chytit.
Maria dostala nelehký úkol. Jako bývalá špionka Konfederace má nyní pracovat pro Unii a zachránit vzducholoď Clementine a její cenný náklad před nechvalně proslulým vzdušným pirátem kapitánem Haineym. Už to samo o sobě zní jako vážně náročný úkol, ale když se Maria z diskrétních zdrojů dozví, že náklad vzducholodi má pomoci dokončit ničivou zbraň, kterou potom Unie použije proti Konfederaci, musí si najednou rozmyslet, ke komu cítí větší loajalitu a zda vůbec chce Clementine zachránit. Na přemýšlení ale nebude mít moc času. Situace rychle graduje, Hayneiova vzducholoď Clementine téměř dohání a v sázce je mnoho. Co vlastně Clementine převáží? A proč o ní Haynei tak moc stojí?
Tahle knížka neměla být původně plnohodnotným dílem série, takže jí budu brát spíš jako doplňující novelku, protože se Zemětřasem (první dílem) nemá kromě prostředí vůbec nic společného. První díl byl sice akční, ale byl spíš ve stylu postapokalyptického zombie příběhu, zatímco Clementine se svým stylem a příběhem blíží spíš ke klasickým westernům, i když samozřejmě s mnoha úpravami. Kniha je to kratičká a příběh v podstatě jednoduchý, ale napsaný tak dobře, že ho prostě zhltnete, ani nebudete vědět jak. Co je na Clementine výjimečného jsou její postavy. Kapitán Haynei je sice opravdový drsňák a kriminálník, ale zároveň má své zásady a když na to přijde, tak má také srdce ze zlata. Maria je zase opravdu hustá ženská hrdinka, která nepotřebuje žádného chlapa, aby jí tahal z průseru (alespoň většinou).
Ty dva jsem si okamžitě zamilovala a tak strašně jsem doufala, že i když mají být nepřátelé, nakonec skončí spolu. Navíc jsem naprosto nemorálně fandila Haineymu, aby Clementine dohnal, i když on má být vlastně ten zloduch, ale co se dá dělat. Když on byl prostě k pomilování. Příběh to není nijak originální, ale mě se to líbilo a v kombinaci se stylem Cherie Priest a jejím světem Mechanického století, to byla vážně příjemná malá jednohubka.
Tahle knížka neměla být původně plnohodnotným dílem série, takže jí budu brát spíš jako doplňující novelku, protože se Zemětřasem (první dílem) nemá kromě prostředí vůbec nic společného. První díl byl sice akční, ale byl spíš ve stylu postapokalyptického zombie příběhu, zatímco Clementine se svým stylem a příběhem blíží spíš ke klasickým westernům, i když samozřejmě s mnoha úpravami. Kniha je to kratičká a příběh v podstatě jednoduchý, ale napsaný tak dobře, že ho prostě zhltnete, ani nebudete vědět jak. Co je na Clementine výjimečného jsou její postavy. Kapitán Haynei je sice opravdový drsňák a kriminálník, ale zároveň má své zásady a když na to přijde, tak má také srdce ze zlata. Maria je zase opravdu hustá ženská hrdinka, která nepotřebuje žádného chlapa, aby jí tahal z průseru (alespoň většinou).
Ty dva jsem si okamžitě zamilovala a tak strašně jsem doufala, že i když mají být nepřátelé, nakonec skončí spolu. Navíc jsem naprosto nemorálně fandila Haineymu, aby Clementine dohnal, i když on má být vlastně ten zloduch, ale co se dá dělat. Když on byl prostě k pomilování. Příběh to není nijak originální, ale mě se to líbilo a v kombinaci se stylem Cherie Priest a jejím světem Mechanického století, to byla vážně příjemná malá jednohubka.
0 komentářů:
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)