Anotace: Alex Woods si uvědomuje, že jeho život
nezačal zrovna konvenčním způsobem. Vyrůstá jen s matkou, která je navíc
jasnovidka, a je mu naprosto jasné, že za to tu a tam schytá od kluků
nakládačku. A ví taky, že se někdy můžou přihodit i ty
nejnepravděpodobnější věci – má jizvu jako důkaz. Zatím ale ještě
netuší, že ze setkání s mrzoutským samotářem, vdovcem panem Petersonem,
vznikne nečekaně přátelství, v němž se naučí, že člověk v životě dostane
jen jednu šanci. A že se musí rozhodnout co možná nejlíp.
Alex je hodně zvláštní dítě. Ze začátku byl možná úplně obyčejný, ale to se změnilo, když ho meteorit trefil do hlavy. Díky tomu je Alex velice slavný, ale na druhou stranu teď trpí epileptickými záchvaty, kvůli kterým nemůže chodit do školy a žít jako normální malý kluk. Když ho jednou skupinka kluků zažene na zahradu starého samotáře pana Petersona a on je obviněn z jejich vandalismu, jeho matka v podstatě donutí pana Petersona Alexe potrestat. Ani jednomu se do toho moc nechce, ale nakonec dojde k dohodě, že bude Alex o víkendech chodit k panu Petersonovi a pomáhat mu s čím bude potřeba a právě díky tomu vznikne mezi touto nesourodou dvojicí zvláštní přátelství. Dokáže malý kluk změnit Petersonův zahořklý pohled na svět? A až přijde čas, dodrží oba dva svou dohodu?
Tahle kniha byla rozhodně neobyčejná. Když příběh začíná zatčením hlavního hrdiny na celnici, protože veze na sedadle spolujezdce urnu, musí vám být jasné, že tohle bude něco neopakovatelného. A taky, že bylo. Vztah milého, naivního kluka a protivného, starého chlapa by neměl fungovat, ale tady působí tak přirozeně, že prostě nemůžete ty dva nemilovat. Dokonce i toho protivu, protože se z něj díky Alexovi stává v podstatě příjemný společník. Napsat o čem tahle kniha je, je v podstatě nemožné. Alex se zajímá o tolik věcí, mimo jiné o: neurologii, astrofyziku, klasickou hudbu, knihy Curta Voneghuta a spoustu dalších věcí, na které se momentálně nevzpomínám. A protože je kniha vyprávěna z jeho pohledu, dozvíte se mimo hlavního příběhu spoustu detailů i o všech Alexových zájmech, které činí knihu ještě zajímavější.
Co vás na knize Vesmír versus Alex Woods naprosto dostane je právě ten vztah mezi Alexem a panem Petersonem. Hloubka jejich přátelství, jejich oddanost a odhodlání tomu druhému pomoci i v naprosto nemožných situacích je prostě tak dojemná, že si ani nestačíte pomyslet, jak divné to celé je. A že je tenhle příběh opravdu hodně divný. Jenomže vy ho budete milovat i tak, protože jinak to prostě nejde.
Alex je hodně zvláštní dítě. Ze začátku byl možná úplně obyčejný, ale to se změnilo, když ho meteorit trefil do hlavy. Díky tomu je Alex velice slavný, ale na druhou stranu teď trpí epileptickými záchvaty, kvůli kterým nemůže chodit do školy a žít jako normální malý kluk. Když ho jednou skupinka kluků zažene na zahradu starého samotáře pana Petersona a on je obviněn z jejich vandalismu, jeho matka v podstatě donutí pana Petersona Alexe potrestat. Ani jednomu se do toho moc nechce, ale nakonec dojde k dohodě, že bude Alex o víkendech chodit k panu Petersonovi a pomáhat mu s čím bude potřeba a právě díky tomu vznikne mezi touto nesourodou dvojicí zvláštní přátelství. Dokáže malý kluk změnit Petersonův zahořklý pohled na svět? A až přijde čas, dodrží oba dva svou dohodu?
Tahle kniha byla rozhodně neobyčejná. Když příběh začíná zatčením hlavního hrdiny na celnici, protože veze na sedadle spolujezdce urnu, musí vám být jasné, že tohle bude něco neopakovatelného. A taky, že bylo. Vztah milého, naivního kluka a protivného, starého chlapa by neměl fungovat, ale tady působí tak přirozeně, že prostě nemůžete ty dva nemilovat. Dokonce i toho protivu, protože se z něj díky Alexovi stává v podstatě příjemný společník. Napsat o čem tahle kniha je, je v podstatě nemožné. Alex se zajímá o tolik věcí, mimo jiné o: neurologii, astrofyziku, klasickou hudbu, knihy Curta Voneghuta a spoustu dalších věcí, na které se momentálně nevzpomínám. A protože je kniha vyprávěna z jeho pohledu, dozvíte se mimo hlavního příběhu spoustu detailů i o všech Alexových zájmech, které činí knihu ještě zajímavější.
Co vás na knize Vesmír versus Alex Woods naprosto dostane je právě ten vztah mezi Alexem a panem Petersonem. Hloubka jejich přátelství, jejich oddanost a odhodlání tomu druhému pomoci i v naprosto nemožných situacích je prostě tak dojemná, že si ani nestačíte pomyslet, jak divné to celé je. A že je tenhle příběh opravdu hodně divný. Jenomže vy ho budete milovat i tak, protože jinak to prostě nejde.
1 komentářů:
Mám ráda divný věci!
Meteoritem do hlavy? Urna na sedadle spolujezdce? ... Co? :D Myslím, že tahle knížka by se mi určitě líbila. Už jsem ji jednou měla vypůjčenou z knihovny, ale nestihla jsem se k ní dostat před začátkem semestru a tak jsem ji zase nedotčenou vrátila. Chyba! :))
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)