Psát tahle intra vážně nesnáším. Všichni víte, že je konec června, podle nadpisu všichni víte, co vás v tomhle článku čeká tak co sem má člověk pořád psát? Možná už si z loňska nepamatujete, ale před pár dny jsem měla narozeniny. A i když všichni kolem mě vědí, že mě nejvíc potěší knižním dárkem, všichni se jim vyhýbají a já netuším proč. To také znamená, že i když bych čekala červen a prosinec jako nejbohatší měsíce co se týče knižních přírůstků, tenhle měsíc jich je jenom 6. A které to jsou? Podívejte se sami:

A tady je k nim pár slov ode mě. No docela dost slov:

A co vy? Co pěkného jste si pořídili za červen?

Třicetidenní knihobraní - část patnáctá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, u které bych vážně ocenila pokračování nebo dotisk

...souhlasíte? A kterou knihu byste si od nakladatelství přáli vy?

Třicetidenní knihobraní - část čtrnáctá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, při které jsem se bála o své zdraví

...a která knihá vám rozbušila

Jamrachův zvěřinec - Carol Birchová

Anotace: Píše se rok 1857. Chudý chlapec Jaffy Brown se potuluje uličkami londýnského East Endu od ničeho k ničemu. A najednou stane tváří v tvář tygrovi… Z náručí smrti ho zachrání pan Jamrach — cestovatel, badatel, provozovatel atrakcí a sběratel nejpodivnějších tvorů světa. A Jaffyho úkolem bude přidat do této sbírky dalšího: mořského draka… V oslnivě napsaném a fascinujícím románu zkušené britské autorky Carol Birchové ožívají vůně, dojmy a chutě devatenáctého století, od londýnských doků až k bouřlivému Indickému oceánu. Je to velké historické dobrodružství, poutavé vylíčení našeho vztahu ke světu přírody a divočiny. Autorka se díky této knize ocitla v užší nominaci na Man Booker Prize.

Ta anotace je zase taková nijaká, ale víte co? Já se nedivím, protože já po dočtení naprosto neměla slov. Nebudu říkat o čem to je, nebudu popisovat autorčin styl ani jednotlivé postavy, tohle se prostě popsat nedá. Po dočtení jsem se nemohla na tuhle knížku ani podívat, zůstala jsem bůh ví jak dlouho jen sedět a zírala do prázdna. Myšlenky mi v hlavě lítaly, ale myslím, že jsem pořád ještě (pár hodin po dočtení) tak úplně nezpracovala to, co jsem se v téhle knize dočetla. Byl to naprosto neopakovatelný čtenářský zážitek, kdy jsem byla skutečně naprosto mimo z toho, co se v knize děje a jak je to popisováno. Bylo to naprosto syrové, kruté a upřímné a chvílemi jsem si říkala, že bych to už neměla dál číst, ale přitom jsem nebyla schopná přestat. Víc vám k Jamrachovi asi neřeknu. Já prostě nemám slov. Snad vám hvězdičkové hodnocení napoví.

"Jestli existuje Bůh, napadlo mě, tak musí být pořádně vyšinutý. Všichni po smrti, všechna ta bolest a strach, a nikdo, kdo by si to opravdu zasloužil." (Jamrachův zvěřinec, str. 331)

Třicetidenní knihobraní - část třináctá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, kterou si závidím

...a kterou knihu mi závidíte vy? Pardon, kterou knihu si závidíte vy?

Třicetidenní knihobraní - část dvanáctá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha s nejhezčí obálkou

...taky se vám tak moc líbí? A které obálky jsou nejkrásnější podle vás?

Třicetidenní knihobraní - část jedenáctá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Nejnovější přírůstek v knihovničce

...a co nového jste si pořídili vy?

Hvězdy nám nepřály - John Green

Anotace: Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. „Nejvtipnější smutný příběh“ je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě.

Já vážně chtěla na tuhle knížku napsat recenzi, jenomže to začíná vypadat, že to nebude možné. Už mi totiž přišlo, že mám dostatečný odstup, jenomže potom jsem si přečetla tu anotaci a zase se mi všechny pocity z Hvězdy nám nepřály vrátily a teď si nejsem jistá, jestli ze sebe dokážu vymáčknout alespoň první odstavec, ale víte co? Já se o to hodlám i tak pokusit.
Hvězdy nám nepřály jsou ve zkratce o Hazel, které je 16, a pomalu, ale jistě umírá na rakovinu. Na podpůrné skupině pro lidi s rakovinou Hazel potká sedmnáctiletého Augusta, který už rakovinu (snad) nemá, ale taky nemá nohu a Hazel natolik okouzlí, že se okamžitě stanou kamarády a pomalu ale jistě se také zamilují. Hazel a Augustus sdílí nejenom stín rakoviny nad jejich životem, ale navíc kamaráda Izáka (který kvůli rakovině přichází o zrak) a lásku ke knize Císařský neduh. Tahle kniha nám poskytuje vedlejší příběhovou linii k té hlavní, kdy se dva mladí lidé milují a zároveň trpí příznaky smrti, jako je rakovina. Pozor, teď bude velice očividný spoiler. Veliké překvapení v polovině knihy má být, že se Augustus přecijen nezbavil rakoviny tím, že mu doktoři usekli nohu, takže v něm rakovinotvorné buňky rostly vesele dál a tak teď umírá rychleji než Hazel. Konec spoileru, tady už je bezpečno. Jak to celé dopadne, už prozrazovat nebudu, ale myslím, že to dokážete uhodnout. Šťastný konec nás rozhodně nečeká.
Tahle knížka, musím uznat, je opravdu dobrá. Sice mě nerozbrečela tak moc, jako některé jiné, ale stejně na mě opravdu hodně zapůsobila. To asi bude tím, že i když nikdo z těch lidí vážně neexistuje, existují spousty opravdických lidí, které části tohohle příběhu vážně zažívají, a tudíž pro mě není tak lehké se od tragédie toho příběhu distancovat. Hazel a Augustus jsou oba strašně skvělé postavy, které si zamilujete a se kterými se budete smát a plakat a pak si uvědomíte, že nejsou skuteční a pocítíte strašnou ztrátu. Tak reálně působící postavy John Green vytvořil. Příběh je poněkud předvídatelný, ale tuhle knížku člověk nečte kvůli příběhu. Čtete jí, kvůli té myšlence. Poselství, které se vám John snaží nacpat do hlavy. A že se mu to daří. Hvězdy nám nepřály totiž rozhodně neodložíte na poličku s klidným srdcem a prázdným mozkem. A nejhorší (nejlepší) je, že se vám tyhle pocity vybaví pokaždé, kdy její obálku i jen zahlédnete ve své knihovničce.
Pojďme se ale bavit maličko víc o autorovi, Johnovi. Teprve nedávno jsem objevila Vlogbrothers, kde John spolu se svým bratrem Hankem vytvořili naprosto úžasnou komunitu lidí, pomocí několika skvělých a šílených nápadů a spousty videí. Mohu hrdě prohlásit, že i já jsem teď Nerdfighter. Co mě ale vážně dostalo je, že John tuhle knížku skutečně napsal. Jako já vím, že je autor, takže jí napsat musel, ale když sledujete jeho videa a pak čtete jeho knížku, prostě ho vidíte v každé větě. On totiž jenom nenapsal knížku, on do ní vložil i kus sebe (já vím, že to zní strašně trapně, ale líp to říct nejde). Když jsem četla tu větu o děkování v nemocnicích a poznala ji z videa, ve kterém je John sám v nemocnici a říká, že se v nemocnicích strašně moc děkuje, protože jste bezmocní a lidé vám pomáhají a vy jim za to musíte pořád dokola děkovat, tak jsem chvíli jenom oněměle zírala na stránky Hvězd a nemohla uvěřit, že to v té knížce vážně je. Tohle on přece sám řek, a pak psal knížku o nemocných lidech a říkal si: "Hm, teď bych se mohl odkázat na něco, co jsem sám zažil" a prostě to tam napsal. To mi přijde naprosto neuvěřitelné a přimělo mě to opravdu přemýšlet nejenom o knížkách, které čtu, ale i o jejich autorech. Do teď pro mě autor byl někdo, jehož dílo jsem mohla obdivovat, teď si ale uvědomuju, že jsou to nejenom autoři knih, ale taky úplně obyčejní lidi. Taky jste někdy zažili podobný moment? Nebo berete autora knihy jen jako šum v pozadí? Protože to jsem do teď dělala já.
A proč, že jsem tak moc nebrečela? Protože je John srab a vyvlíknul se z umírací scény pomocí telefonátu, když už bylo po všem. A to je pro mě jako prostě nedostatečné. Obzvlášť, když si pak přeživší řekli: stejně ta osoba měla rakovinu, tahle smrt není nečekaná, jedeme dál. Jako ano, byli trochu smutní, ale podle mě ne dost. Já chtěla něco ve smyslu: "nemůžu bez tebe žít, jdu za tebou!!!" a dostala jsem "hm, a je po něm/ní, život jde dál". A to je jako prostě zklamání. I tak je ale vážně skvělé si jednou za čas takovouhle knížku přečíst a donutit se přemýšlet taky o skutečných problémech, ne jen, co by člověk dělal, kdyby ho zavřeli do Arény nebo mu přišel dopis z Bradavic. A Hvězdy nám nepřály jsou opravdu skvělá kniha, pokud se chcete ponořit do lehce pokřivené reality.

Třicetidenní knihobraní - část desátá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, která už vážně nevoní novotou

...a co za stařečky doma přechováváte vy?

Třicetidenní knihobraní - část devátá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha s nejošklivější obálkou

...kterou obálku nenávidíte vy?

Třicetidenní knihobraní - část osmá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, kterou nemůžu dočíst do konce

...a která je to pro vás? Která kniha je vaše bílá verlyba?

Třicetidenní knihobraní - část sedmá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, která mě opravdu rozplakala

...a co vy? Taky se necháte snadno rozbřečet?

Lexikon lektvarů paní Daneové - Katherine Howe

Anotace: Studentka historie na Harvardu Connie potřebuje dokončit svou disertační práci, ale místo toho musí zařizovat prodej opuštěného domu své praprababičky v městečku Salem. Náhodou objeví starou Bibli ze 17. století a v ní klíč se jménem Deliverance Daneové. Connie s úžasem zjišťuje, že dávno mrtvá žena byla odsouzenou čarodějnicí a zanechala po sobě lexikon plný nadpřirozeného vědění. Navíc se zdá, že Connie je s historií Salemu a jeho krvavých procesů sama spojena víc, než měla tušení, a že stará magie možná skutečně existovala…

Upozornění: Abych mohla plně vyjádřit své rozhořčení nad touto knihou, bude druhý odstavec recenze obsahovat spoilery. Byli jste varováni. 

Vše začalo starým klíčem v ještě starší bibli. Uvnitř toho klíče Connie, naše hlavní hrdinka, nachází jméno Deliverance Daneové a protože je velice zvídavá historička, okamžitě se pustí do pátrání. Postupně zjišťuje, že Deliverance byla odsouzená při Salemských procesech jako čarodějnice. Je možné, že jí skutečně byla? A co se skrývá v tajemné knize recepisů, zmiňované v soupisu jejího dědictví? A proč vlastně bylo zrovna tohle jméno schované v klíči v knize, která dřív patřila Conniině babičce? 
Proč tohle autoři dělají? Tahle knížka začala tak dobře. Bylo tam pomalu odhalované tajemství, lehká letní romance mezi Connie a Samem a navíc trhlá matka a přísný profesor. Víc bych si od knihy snad ani nepřála. Connie pomalu Deliverancino tajemství odhalovala, krůček po krůčku se dozvídala víc a víc a my čtenáři jsme se navíc s Deliverance seznamovali pomocí kapitol z minulosti, ve kterých poznáváme ji samotnou i její dceru, vnučku a tak dále. Opravdu zajímavá a dobře napsaná knížka. Jenomže zhruba v polovině se to všechno zvrtlo. Zde začíná smršť spoilerů. Přísný profesor začal být šílený, trhlá matka začala být ta moudrá a navíc Connie začala kouzlit. Ano, slyšíte správně. Deliverance skutečně byla čarodějnice a navíc byla praprapraprapraprababička Connie, a samozřejmě tenhle talent se dědí po ženské rodové linii, takže i Connie umí kouzlit. Navíc Sam, se kterým se seznámila teprve v průběhu pátrání je očividně její osudová láska, takže ho stihne rodová kletba - za svůj talent ženy z Deliverancina rodu platí zdravím a životem svých mužů. A to ještě není všechno. Aby těhle naprosto zbytečných  magických okolností nebylo málo, Conniina kamarádka navíc nakonci vysvětlí, co je vlastně Kámen mudrců. To koukáte, co? Zde už je zase bezpečno. Katherine Howe toho v jedné knize stihla opravdu hodně.
Ten začátek byl přitom tak dobrý, opravdu jsem si knihu užívala, ale ta druhá polovina mi to tak zkazila, že jsem se musela přímo nutit, abych knihu dočetla. To rozhodně není něco, co bych dokázala ocenit, takže bohužel konečné hodnocení nestojí za moc. Proč autorka svou knihu takhle zkazila asi nikdy nepochopím. Proč nemohla prostě zůstat u vědy a historie?

Třicetidenní knihobraní - část šestá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, při které jsem se opravdu červenala

...pěkná historka, že? U čeho se červenáte vy?

Třicetidenní knihobraní - část pátá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, jejíž hlavní hrdinka je absolutně nemožná

...taky jí tak nenávidíte?

Třicetidenní knihobraní - část čtvrtá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, která mě svým koncem "zvedla ze židle"

...a co vy? Máte nějakou takovou?

Třicetidenní knihobraní - část třetí

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, kterou bych mohla číst pořád dokola

...a jaká je ta vaše?

Tma a prázdnota - Carrie Ryan

Anotace: Závěrečný díl trilogie Les rukou a zubů a Vlny zmítané smrtí
Rozpadající se mrakodrapy Temného Města jsou jedním z mála útočišť živých lidí ve světě plném oživlých mrtvých. A budoucnost se zdá být ještě pochmurnější než přítomnost… Poslední bašta civilizace se hroutí a zároveň s ní se hroutí i Anniny dosavadní jistoty. Na pozadí umírajícího světa prožívá lásku, zklamání a sžíravé vnitřní konflikty. Shledává se se svou dlouho ztracenou sestrou, s přítelem, kterého milovala, ale který se změnil, a také se záhadným mladíkem, jehož výjimečnost je darem i prokletím zároveň. Anna by chtěla žít, ale zatím se jí daří stěží přežívat. Podaří se jí najít samu sebe i bezpečné místo, kde by mohla naplnit své sny?

Od posledního dílu této série jsem moc nečekala (hlavně kvůli obrovskému zklamání z druhého dílu), ale o to příjemněji jsem byla překvapená.
Ve Tmě a prázdnotě je hlavní hrdinkou Annah, dvojče Abigail, kterou známe jako Gábi z Vln zmítaných smrtí. Annah žije v Temném městě, kde čeká na svého kamaráda Eliase, se kterým kdysi uprchla z vesnice. Elias před několika lety odešel, aby se přidal k verbířům a za pár let služby zajistil sobě i Anně bezpečí, příliš dlouho se ale nevrací a Annah už nehodlá dál čekat. Rozhodne se odejít z nebezpečného města a najít si lepší život někde daleko. Právě na svém odchodu ale zahlédne svou sestru na cestě do Města, čímž se její plány hodně změní. Vše, co se stane dál, odstartuje řetězec událostí, vedoucích k obrovskému rozuzlení: dokáže lidská rasa přežít v posledním boji proti nečistým?
Ano, tahle kniha skýtá obrovské finále. Je plná akce, citů a navíc se pyšní mou nejoblíbenější hrdinkou z celé série. Její největší plus ale spočívá v něčem úplně jiném. V tom, jak temná a katastrofická tahle kniha je. Člověk by to mohl čekat už podle názvu, ale hádám, že na takhle depresivní budoucnost se nelze snadno připravit jen na základě názvu. To, kam až Carrie Ryan svou představu světa po Návratu zažene, mě opravdu dostalo.
Jak už jsem říkala, Annah je ze tří hrdinek tří dílů má nejoblíbenější. Je taková odhodlaná, drsná a statečná. I tady se ale objevují Carriiny nešvary z předchozích dílů. Opět Annah občas trochu moc přemýšlí. Pořád rozebírá svou vinu, kterou cítí vůči sestře (to by se dalo vydržet), ale hlavně, pořád rozebírá své city k chlapcům. Ano, opět je tu milostný trojúhelník, i když teď už je to spíš čtverec. Jak víme, Gábi dřív chodila s Catcherem, ale po jeho proměně se zamilovala do Eliase. No, Annah zase byla zamilovaná do Eliase, ale čím víc poznává Catchera, tím víc od těch citů upouští (obzvlášť, když ho oblejzá její dvojče) a samozřejmě začíná probírat své rostoucí city ke Catcherovi. Opět naprosto zbytečná část zápletky, která od veškeré akce spíš zdržovala (i když samozřejmě nakonec se všechno tak vyřešilo a spojilo, takže samozřejmě vím, že to tam prostě být muselo - to ale neznamená, že mě to rozčiluje míň). Skoro to vypadá, že se autoři YA prostě bez berličky trojúhelníku neobejdou, což mi přijde jako obrovská škoda.
A další věc, která mě na YA obecně štve, a tady je naprosto patrná, je ta strašná opatrnost ohledně tématu sexu. Ano, myslím tu poslední noc Anny s Eliasem, než se dal k verbířům. Taky jste si nejdřív, než bylo vše vysvětleno, mysleli, že spolu takříkajíc došli až na poslední metu? A taky vás tak překvapilo, že se jen "líbali"? Protože Annah se sice může před Catcherem svléct do půl těla (zůstaly jí kalhoty a boty) nebo mu v jiné situaci vzít ruku a dát si ji na prsa, ale bůh chraň, aby spolu dělali něco víc než jen trochu líbání a muchlování. Jasně, sice už je na to dost stará, strašně ho chce a navíc můžou každou chvilku umřít, ale ani jednoho z nich samozřejmě nenapadne, že by mohli zajít někam dál. Víte co? Blbost. Každá holka v její situaci by na něj prostě skočila. A ano, já vím, že se neznají tak dlouho, takže je pochopitelné, že by spolu hned nehupsli do postele, ale pokud mám věřit tomu, že se tak strašně milují, tak mi netvrďte, že by to za takových okolností neudělali. A netvrďte mi, že je to proto, aby tyhle knihy nekazily mládež. Mají být přece pro náctileté ne? Já si myslím, že když druháci ve škole o přestávkách přehrávají scény z Padesáti odstínů, nemusíme se bát o jejich křehké city o pár let později, až se pustí do Tmy a prázdnoty a podobných knih. Sex je dneska všude a ne že bych to podporovala nebo ho přímo musela mít v každé knize, to vůbec, ale na druhou stranu tahle přehnaná opatrnost mě opravdu dráždí.
No, to jen tak na okraj něco, čeho jsem si všimla a nemohla to pustit z hlavy. Jinak je to i přes ten citový čtverec a všechno to přemýšlení o minulosti opravdu dobrá kniha a skvělé zakončení série. Vážně jsem si Tmu a prázdnotu užila a je jen škoda, že podobně temných knih není po ruce víc.

Třicetidenní knihobraní - část druhá

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, kterou absolutně nechápu

...a jak jste na tom vy? Znáte tuhle knihu? Můžete mi ji vysvětlit?

Třicetidenní knihobraní - část první

Tenhle projekt má na svědomí VeEee, úvodní článek k němu si můžete přečíst tady. Jde jednoduše o to pravidelně odpovídat na otázky, které se nějakým způsobem týkají knih. Já se je rozhodla dělat pomocí videa, takže tady to máte:

Kniha, kterou nedám ani za milion

...a jaká je ta vaše?