Černá věž - Louis Bayard

Anotace: Detektivně-historický román odehrávající se ve Francii na počátku 19. století, v porevolučním období plném nejistot a hrozících otřesů. Doktor Hector Carpentier (vypravěč příběhu) a policejní vyšetřovatel Vidocq (bývalý zločinec, později policista, proslulý svými neortodoxními vyšetřovacími metodami; zakladatel Sureté, první policejní organizace ve Francii) se octnou na stopě případu, který by mohl změnit francouzské dějiny. Díky deníku Carpentierova otce odhalí existenci vězně drženého po mnoho let v takzvané Černé věži, který je s největší pravděpodobností zákonným dědicem francouzského trůnu (a měl být proto již dávno mrtvý). Čím více se však potvrzuje jejich domněnka, tím větší nebezpečí hrozí jak objevenému následníkovi, tak jim samotným. Lid stále lační po královské krvi a gilotina je připravená...

Věděli jste, že existuje tzv. ztracený král Francie? Já taky ne. V době Francouzské revoluce byla zajata celá královská rodina, král s královnou byli okamžitě popraveni, ale jejich děti byly drženy v zajetí. Korunní princ, Ludvík Karel, který by se stal Ludvíkem XVII, v zajetí údajně zemřel ve věku deseti let. Nikdo ale neviděl jeho tělo a nikdo by po revoluci a návratu monarchie nechtěl nic víc, než návrat ztraceného krále. Ani král ale nemůže vstát z mrtvých, nebo může? 

Černá věž je vyprávěním Hectora Carpentiera, mladého aspirujícího lékaře, kterého jednou osloví legendární detektiv Vidocq s prosbou o identifikaci mrtvoly. Zavražděný muž byl zrovna na cestě za Hectorem, jehož jméno a adresu měl u sebe, takže je Hector jedinou Vidocqovou stopou při vyšetřování vraždy. Hector muže sice nepoznává, ale i tak je zatažen do událostí, o jejichž dosahu se mu nikdy ani nesnilo. Vyprávění je to zajímavé, na vhodných místech napínavé, a i když postrádá zásoby vtipu a romantiky, stejně jsem se u Černé věže dobře bavila. Je totiž opravdu plná tajemství, která jsou čtenáři pomalu odkrývána, aniž byste mohli uhodnou, kde se skrývá pravda. Alespoň mě se to nepodařilo. Vlastně si pořád nejsem jistá, jestli Ludvík XVII přežil nebo ne. A i když otevřené konce nesnáším, u téhle knihy je to tak vhodné, že by mě vůbec nenapadlo si stěžovat.

Na Černé věži se mi líbilo v podstatě všechno. Zajímavá doba, uvěřitelné postavy a příběh tak příjemně ubíhal, že kdybych měla na čtení víc času a energie, přečetla bych ji nejspíš za jediný den. Dokonce i ta obálka se mi vážně líbí (i když anotace maličko pokulhává). Vlastně jediné, co mi vadilo, byl ten otevřený konec. Celkové hodnocení tedy sice nebude stoprocentní, ale rozhodně se mu hodně blíží. A to je co říct.