Hledání Aljašky - John Green

7. 1. 2014

Anotace: Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.

Miles není ve své škole vůbec oblíbený. Vlastně by se dalo říct, že nemá žádné kamarády a většina lidí ho nejspíš považuje za podivína. Nemá tedy co ztratit, a tak se rozhodne zapsat se na internátní školu Culver Creek, kam chodil i jeho otec. Lepší rozhodnutí snad ani nemohl udělat. Okamžitě je přejmenován na Válečka, seznamuje se s Plukovníkem, Takumim a hlavně krásnou a nepolapitelnou Aljaškou a konečně se učí vylézt trochu ze své ulity. Noví kamarádi sice znamenají nové problémy, ale také nová dobrodružství prakticky každý den. Jediným pravidlem je nenechat se vyloučit a nikdy nepráskat. Zní to jako zábavná jízda že? Jenomže celou knihou nás doprovází odpočítávání do určité události. Co se stane, až dojdou dny "předtím"? A jak to ovlivní čtveřici hlavních hrdinů?
John Green je rozhodně dobrý autor, ale Hledání Aljašky dle mého názoru není jeho nejlepší kniha. Spousta autorů napíše jen jednu knihu a potom už se na nic nezmůže. John takto nedopadl, ale zdá se, že se na Aljašce teprve rozepisoval. Prostředí je skvělé, to musím uznat (asi proto, že čerpal z vlastního života). Jenomže postavy už jsou jen milé, ale rozhodně vám nepřirostou tak k srdci, jako Hazel a Gus. A příběh? Ten ve druhé polovině minimálně pokulhává. Málokterý autor si troufne na detailní rozebírání reakce lidí na smrt blízkého a už vůbec se nesnaží zodpovědět na otázku, co nás čeká po smrti. John se o to pokusil, ale podle mě tím svou knihu naprosto zabil. 
Je vám už asi jasné, že jedna z postav prostě zemře. To je to "předtím" a "potom", kterými začínají jednotlivé kapitoly. Jenomže to se stane tak sto stran před koncem a zbytek knihy se ostatní postavy snaží přijít na přesné okolnosti té smrti, jestli se jednalo o nehodu nebo sebevraždu a snaží se s tou smrtí vyrovnat. Snaha vyrovnat se se smrtí je naprosto přirozená, ale pokud vám hlavní postava na úplném konci knihy předestře svou představu o posmrtném životě, pak to čtenáře může přecijen maličko iritovat. Proč se vůbec snažit o něco takového? Podobné otázky mají zůstávat otevřené. Člověk je mrtvý, a každý si z toho vyvoďte závěry podle vlastní filosofie nebo náboženského přesvědčení. Vážně nepotřebuju řeči o energiích a nezdolatelnosti mládí. Tam už John zacházel do příliš filosofického teritoria, které v knihách pro pobavení, navíc určených mladým čtenářům, jednoduše nepotřebuju. Ne, nejsem spokojená. Konec to prostě zabil. Ale jinak je Hledání Aljašky milá kniha, která čtenáře alespoň v první polovině rozhodně příjemně zabaví.


4 komentářů:

Unknown řekl(a)...

Hledání Aljašky se mi moc líbilo. Sice o chlup méně než Hvězdy nám nepřály, ale obojí jsou jedny z těch nejlepších knih, které jsem v poslední době četla. :))

pampeliskove chmyri řekl(a)...

Musím se přiznat, že jak tak čtu recenze na knížka Johna Greena, tak mě čím dál méně láká. Nechce se mi do knížek, které takto staví na smrti. Pokud to samozřejmě není nějak ojediněle, jako třeba Zlodějka knih.=)

EM řekl(a)...

Hvězdy nám nepřály se mi moc líbilo, tak jsem zvědavá na Aljašku. :)

Bastera řekl(a)...

Hmm tak teď nevím, co si o knize myslet, kamarádka mi jí slíbila půjčit, tak jsem zvědavá :)

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)