Konec psaným recenzím

Tenhle blog byl dlouhou dobu zdrojem mé zábavy a potěšením. Vážně. Bavilo mě psát pro něj články. Bavilo mě vymýšlet, čím dalším bych mohla obsah vylepšit nebo ozvláštnit. Bavilo mě přemýšlet nad zadáním příští soutěže a nad možnými cenami. Jenomže to už delší dobu není pravda. Poslední dobou se musím do psaní spíš nutit a i sepsání tohohle vysvětlení mi zabralo pár dní, než jsem se k tomu konečně dokopala. Vše jsem vysvětlila ve videu, které zveřejním v tomhle článku, ale prostě jde o to, že obsah mého blogu se už delší dobu omezuje jen na recenze a ani ty už mě nebaví sepisovat. Rozhodla jsem se proto, že s psanými recenzemi končím. 

Na druhou stranu pořád moc ráda sdílím svoje názory na zajímavé knížky, které jsem potkala, takže příští recenze budou formou videa. Přijde mi prostě přirozenější, když mluvím přímo do kamery, než když dlouze přemýšlím nad každým slovem, které do recenze nakonec dám. Pro příště tedy budou recenze, měsíční shrnutí a chvástačky k nalezení na:

https://www.youtube.com/user/Ohanamon

Odkazy na ně budu dávat na facebook na adresu:

https://www.facebook.com/Ohanasworldofpureimagination/

Tenhle blog bude dál existovat, ale jsem si docela jistá, že na něj nebudou přibývat žádné další příspěvky. Minimálně tak dlouho, dokud mi to nezačně zase chybět. Uvidíme, třeba brzy změním názor. A tady je video, kde tohle všechno vysvětluju, i když tam říkám vlastně přesně to samé, co v tomhle článku:

Grayova hora - John Grisham

Anotace: Wall Street, rok 2008. Strmě stoupající kariéru Samathy Koferové ve velké právnické firmě rázně utne recese. Samantha o vlásek unikne propuštění, avšak musí nastoupit nucenou roční dovolenou a strávit ji dobrovolnickou prací ve středisku právní pomoci kdesi na venkově. Odjíždí do Brady ve Virginii, aby tam v srdci Appalačských hor zažila „skutečnou právničinu“: přípravu žaloby, účast na přelíčení, kontakt se soudcem... Místní však její přítomnost nijak nevítají, tím spíš, že se jim začne plést do jejich problémů – v Brady se už po generace těží uhlí, a po generace se tu řeší porušování zákonů, ignorování pravidel, překrucování předpisů. Někdy to vyvrcholí soudní pří, jindy oběťmi na životech... pár týdnů po příjezdu se Samantha bude muset vypořádat s obojím.

Firma, ve které Samantha pracuje, má problémy a musí několik zaměstnanců nechat dočasně odejít. Nabídne jim ale roční neplacenou dovolenou a seznam neziskových organizací, ve který se mohou mladí právníci na rok uchytit, pomáhat světu a navíc získají cennou praxi. Tak se Samantha ocitne v Brady v horském středisku bezplatné právní pomoci, kde nejčastějšími případy jsou domácí násilí, zadluženost, neoprávněné propuštění a černé praktiky těžebních společností. Samantha si tady poprvé za svou kariéru vyzkouší jednání se skutečnými klienty, podávání žaloby, sepisování obvyklých dokumentů a dokonce i trochu sociální práce. Neocenitelné zkušenosti, za které ale draze zaplatí. Klienti a jejich rodiny totiž nejsou vždycky jen milí a vděční a těžební společnosti rozhodně nemají rády, když se jim někdo plete pod nohy.
Neskutečně příšerně nudná knížka. Tentokrát jsem se donutila číst až do konce, ale nebylo to snadné. Samantha je neskutečně tuctová postava, byla bych mnohem radši, kdyby se příběh víc zaměřoval na ostatní zaměstnankyně horského střediska, protože třeba Mattie byla opravdu zajímavá a ráda bych se o ní dozvěděla víc. V průběhu téhle knihy jsem se dozvěděla mnohem víc o povrchové těžbě, než jsem kdy chtěla vědět a k čemu mi to bylo? Nejzávažnější případ, který se týká těžebních společností, se až do konce knihy vůbec nedostane k soudu, takže to největší a nejzajímavější vlastně není ukončené. A potom jsou tu menší případy, které Samantha řeší, jenomže ty jsou zmiňované tak povrchně a krátce, že se nestihnete o osudy těch lidí ani trochu zajímat a už je to vyřešeno a jede se dál. 
Celkově jsem z téhle knihy byla dost zklamaná. Vím, že John Grisham má spoustu čtenářů a vyšlo od něj už velké množství knih, ale já se mezi ně rozhodně řadit nebudu. Tahle kniha byla o ničem a ještě navíc nezáživně napsaná. Po jejím dočtení mi přišlo, jako bych právě dokonale zbytečně ztratila spoustu času a neměla z toho vůbec nic. Dokonce ani drobná milostná zápletka tenhle příběh nedokázala oživit, a to už je co říct. I ta mi totiž přišla nepropracovaná a ve výsledku vlastně nadbytečná. Jak říkám, Johna Grishama už nikdy a jsem jenom ráda, že jsem za tuhle knihu neplatila, ale dostala jsem ji jako dárek. 

 

Jak být ženou - Caitlin Moran

Anotace: V roce 1913 se sufražetka Emily Wilding Davisonová vrhla pod kopyta králova koně… V roce 1970 vzaly feministky útokem Miss World… A nyní přichází kniha Caitlin Moranové…

Nikdy v minulosti nebylo lepší být ženou. Máme volební právo, pilulky a od roku 1727 nás neupalují jako čarodějnice. Ale přece jen zbývá položit pár rýpavých otázek…

Proč se od nás čeká, že budeme chodit na brazilskou depilaci? Měla byste zajít na botox? Je pravda, že nás muži vskrytu nenávidí? Jak máme nazývat svou vagínu? Proč bolí nosit podprsenku? A proč se vás všichni ptají, kdy už budete mít dítě?

Caitlin Moranová zodpovídá tyto a další otázky v knize Jak být ženou, která je zčásti vyprávěním o životě autorky a zčásti plamennou tirádou. Moranovou sledujeme od jejích strašlivých třináctých narozenin („vážím osmdesát kilo, nemám žádné kamarády, a když mě vidí kluci, házejí na mě štěrk“) přes dospívání až po práci, striptýzové kluby, lásku, obezitu, potrat, nakupování, mateřství a ještě mnohem dál. V roce 2011 získala Caitlin Moranová ocenění Galaxy National Book Award.

Caitlin Moran je velice otevřená a upřímná žena, takže když vám slíbí, že vás provede svým životem, bude mluvit o zkušenostech důležitých pro každou ženu, můžete se těšit na opravdovou jízdu. Caitlin si totiž rozhodně nebude brát servítky. Postupně nás provádí svým životem a ke každé kapitole ze svého života naváže spoustu zajímavých feministických témat, takže za chvíli nevíte, jestli čtete autobiografii nebo feministický manifest. Ve skutečnosti je to vlastně kombinace obojího. Nemusíte se ale bát. Caitlin sice popisuje vše naprosto detailně a upřímně, ale také vtipně a s nadhledem. Výsledek je tahle skvělá knížka, u které se budete nejenom smát, ale také zamýšlet. 

Nejsem si jistá, jak vhodná je tahle kniha pro muže, protože by se mohli vyděsit, jak moc jsou ženy ve skutečnosti šílené a dost možná by se dozvěděli věci, které nikdy vědět nechtěli. Některé kapitoly jsou popravdě trochu TMI. Ale musím říct, že pro mě jako mladou ženu byla takhle kniha neskutečně příjemný počtením. Některé kapitoly byly dokonalým popisem toho, co se děje i v mém životě a v mé hlavě. Aniž bych to tušila, jsem v mnohém vlastně úplně stejná jako všechny ostatní ženy a to je vážně uklidňující pomyšlení. Kapitola o tom, když žena nechce mít děti, byla jako vystřižená z mého života. Teda až na ten potrat. Ano, Caitlin tu velice detailně popisuje svůj potrat, včetně všech zdůvodnění, které ji k tomu vedly a všech pocitů, ať už fyzických nebo psychických. Celkově se prostě jedná o skvělou knihu, zabývající se vážnými feministickými tématy, jenomže bez té obvyklé feministické načuřenosti. Protože i když se vezme v potaz sexismus, menstruace a "povinnost" rodit děti, být ženou je přece nakonec stejně báječné. :)

 

Vdovám smutek nesluší - Becky Aikman

Anotace: Šest žen – šest vdov se schází jednou měsíčně a učí se přežít tu nejhorší věc, která se jim stala. Společně procházejí dobrými i zlými časy a sdílejí své emoce a v průběhu roku podnikají stále dobrodružnější akce. Randí, mají problémy s dětmi, stěhují se, hledají smysluplnou práci, a hlavně dávají opět dohromady své životy a vlastní já, přičemž obracejí tradiční názory na prožívání ztráty blízkého člověka naruby. Je to úžasný důkaz, co dokážou kamarádky, když se navzájem podporují.
Vdovám smutek nesluší je neobyčejná kniha, která vás kupodivu rozesměje, samozřejmě i donutí k přemýšlení a připomene vám, že život sice je naprosto nepředvídatelný a občas tragický, ale zároveň i vzácný, křehký a mnohdy radostnější, než by se na první pohled zdálo.

Anotace tuhle knihu asi vystihuje nejlépe, takže se nebudu ani snažit o vlastní popis. Nejen kvůli dobré anotaci, ale taky proto, že jsem Vdovy sama nedočetla. Ony totiž klamou tělem. Podle obálky a názvu jsem předpokládala, že půjde o humornou knížku s trochou romantiky. Když knížka prakticky začne popisem smrti šesti velice milovaných manželů a naprosté devastace života jejich žen, musí vás napadnout, že tohle asi nebude humorem zrovna oplývat. Ne, že by to bylo jenom smutné a depresivní, nebo že by tu humor chyběl úplně. Pokud bych byla ve správném rozpoložení, jsem si jistá, že by se mi takhle knížka dokonce moc líbila. Jenomže bohužel jsem od ní čekala něco milého a odpočinkového a vážně neměla v úmyslu zabývat se pocity zmaru a beznaděje.
Je pravda, že jsem to vzdala po obvyklých sto stranách, takže jsem možná přišla o nějaký obrat k lepšímu, ale přiznávám se bez mučení, že na tohle jsem prostě neměla nervy. Nehodlám na Vdovy ale úplně zanevřít. Zatím si je nechám v knihovně a až jednou budu mít náladu na knihu podobného rázu, určitě jim dám ještě druhou šanci. Zatím pro mě ale bohužel naprostý propadák.

 

Hazardérka - Stephanie Clifford

Anotace: Román Stephanie Cliffordové, novinářky New York Times, nám s fascinujícími detaily umožňuje nahlédnout do „zlaté klece” mladých newyorských finančníků a bankovních makléřů, kteří se díky kapitálu svých rodičů, elitním školám a konexím vezou na vlně spekulativních báječných zisků – v době, kdy jen škarohlídi rozpoznávají příznaky krize, jež zanedlouho zasáhne celou Ameriku. Hrdinka Evelína pochází ze skromnějších poměrů, ale díky své ambiciózní matce absolvovala elitní školu a nyní využije všech prostředků, aby pronikla do oslnivého života, který dosud sledovala jenom zpovzdálí. Řečeno s Hemingwayem je oslněna romantickou bázní ze superbohatých, a tak napodobuje snobská tekutá pravidla, slangové výrazy a manýry „aristokratických starých peněz”. Jenomže kam až dosahuje magická hypnotizující moc muzikálových příběhů? Evelína se musí v mnohém zapřít – co se jí ale ukáže, jestli projde zrcadlem a ohlédne se?

Evelína nepochází ze staré a zámožné rodiny. Její otec se vypracoval z ničeho, a i když je dostatečně bohatý, aby si mohl pořídit nádhernou vilu a drahá auta, do pohádkového bohatství americké smetánky má pořád ještě daleko. To ovšem nezastaví jeho manželku a dceru, které mají obrovské ambice, ohledně proniknutí do nejvyšších kruhů. Evelína se tak hned po vystudování těch nejprestižnějších škol vypraví do New Yorku, kde chce prorazit jak profesionálně, tak navazováním osobních kontaktů. Naštěstí má práci, která od ní tyhle kontakty přímo vyžaduje a ona tak může zkombinovat příjemné s užitečným. Jenomže brzy zjistí, že tenhle život je nad její možnosti a že je rozdíl mezi skutečnými přáteli a společenskými kontakty. Její kontakty jí totiž při prvním zaškobrtnutí opustí a jen ona sama se bude muset vyrovnat s následky svého chování. Až se jednou podívá zpět, přijde jí, že to stálo za to? Bude pak šťastnější?

Tahle knížka mě šíleně nebavila. Už od začátku jsem si myslela, že jí nedočtu, ale nutila jsem se číst dál, až jsem nakonec přeskočila asi 150 stran z prostředka a dočetla zhruba posledních 70, abych zjistila, jak to dopadne a nemusela se otravovat s celým tím nudným postupem. Evelína mi už od začátku byla strašně nesympatická. Takhle povrchní a hloupou hlavní hrdinku jsem už dlouho v knížce nepotkala a doufám, že zase dlouho nepotkám. Její neustálá snaha procpat se někam, kam očividně nepatří, mi přišla vážně odporná, a když se na konci knihy polepšila a uvědomila si, jak velkou chybu udělala, mohla jsem nad knihou už jenom protáčet oči v sloup. Sice je hezké, že za svoje nesprávné chování byla potrestaná a spadla až úplně na dno, ale bylo to napsané tak hloupě a okoukaně, že jsem z toho nemohla mít ani radost.

A co že mě na téhle knize nebavilo? Popisy toho, jak skvělá je ta "lepší" společnost, jak si žijí a jak jsou všichni pracovití a talentovaní a neuvěřitelně chytří, takže mohou vést neskutečně otravné hovory o bankovnictví a obchodu. A že ty hovory skutečně vedli. Často. Nakonec je sice vždycky nějaká ženská postava utnula s tím, že ji nudí a posunuli jsme se dál, jenomže to často nebylo zrovna zlepšení, protože se místo obchodu začaly řešit večírky a plesy. Prostě z bláta do louže. Těch opravdu zajímavých částí bylo bohužel skutečně pomálu. A nejspíš pro knihu nehovoří ani to, že jsem skoro polovinu z prostředka přeskočila a stejně mi v příběhu nic nechybělo. Z posledních 70 stran jsem si snadno domyslela, co se asi tak stalo a mohla jsem vesele pokračovat až do konce. Škoda, mohlo to být o tolik lepší. Nicméně pokud jsem vás úplně neodradila od přečtení téhle knihy, můžete si jí koupit na stránkách nakladatelství Leda, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku.

Sedmilhářky - Liane Moriarty

Anotace: Jane je hloubavá, do sebe uzavřená šedá myška a v životě to vůbec nemá jednoduché, protože sama vychovává pětiletého syna. A ten se teď navíc začal ptát po svém tátovi. Madeline je velká parádnice a přitom neřízená střela. Momentálně jí ztrpčuje život její exmanžel: po letech si zničehonic vzpomněl, že by se mohl taky podílet na výchově jejich společné dcery. Celeste je věčně zasněná, poněkud vynervovaná místní kráska. Co ji ale může trápit, když má tak hodného, hříšně bohatého manžela a přepychový dům? Snad jen ta jejich dvojčata jsou občas na zabití. Každá z nich je úplně jiná, a přesto jsou nejlepší kamarádky. Jsou však k sobě skutečně upřímné? Vždyť i drobné lži a polopravdy můžou časem vyústit v obrovskou tragédii.

Román světově úspěšné autorky bestselleru Manželovo tajemství je příběhem tří matek, jimž se jejich na pohled všední životy krůček za krůčkem nebezpečně vymykají z rukou. HBO natáčí podle této knižní předlohy minisérii s Nicole Kidmanovou a Reese Witherspoonovou v hlavních rolích.

Tři kamarádky, které se dají dohromady v podstatě náhodou. Jejich děti nastupují do stejné školky. Kromě toho vlastně nemají moc společného. Jane je svobodná matka, Madeline je spokojená ženuška ze střední třídy a Celeste je šíleně bohatá a navíc tak nádherná, že působí jako z jiného světa. I tak jsou z nich brzy nejlepší kamarádky, které společně řeší všechny problémy každodenního života. Bojují v politických žabomyších válkách ve školce, radí si navzájem o svých manželích a vůbec se podporují ve všem, co je zrovna třeba. Jenomže každá z nich má svá tajemství a skryté pocity, o kterých nemůže říct ani svým nejlepším kamarádkám. Ale co se stane, když se tahle tajemství dostatečně nakupí? Když určité věci skrýváte příliš dlouho? Jaké to bude mít následky?

Tahle knížka mě už asi tak od druhé kapitoly dokonale pohltila. Nemohla jsem jí odložit, nemohla jsem prostě přestat číst, protože její příběh byl tak skvěle vystavěný, že jsem nutně potřebovala vědět, co se stane dál. Napětí se neustále stupňovalo. Příběh je psaný formou vyšetřování, kdy každá kapitola posouvá příběh dál a na jejím konci se k uplynulým událostem vždy vyjadřují ostatní, vedlejší postavy. Působí to, jako by vypovídaly na policii. A samozřejmě už od začátku víte, že někdo zemře, proto celé vyšetřování probíhá, ale až do konce netušíte, kdo by to mohl být. Můžete se o tom dohadovat, ale to je tak asi všechno. A samozřejmě všechny tyhle detaily vás nutí číst dál, takže i kapitoly o tom, jak jedno dítě šikanuje druhé a někdo je falešně obviněn, přečtete rychlostí světla.

Já osobně třeba děti vůbec nemám ráda, ale tady jsem o nich četla přímo nadšeně, protože i jejich problémy byly součástí příběhu a nakonec i ty dohady o šikaně ve školce působily napínavě. Touhle knihou jsem byla prostě dokonale unešená a jsem neskutečně ráda, že mi jí mamka darovala k Vánocům, aniž bych jí měla na seznamu. Jinak bych ji totiž v knihkupectví určitě minula a to by byla věčná škoda. Nechtěla bych totiž přijít o takový čtenářský zážitek. Musím říct, že z ní bylo opravdu příjemné překvapení. 

 

Jackaby - William Ritter

Anotace: Příběh detektiva, který se specializuje na paranormální jevy, překypující troufalým vtipem a notnou dávkou hrůzy ve stylu Doktora Who a Sherlocka Holmese

Abigail Rooková právě přicestovala do Nového Fiddlehamu v Nové Anglii. Píše se rok 1892 a ona nutně potřebuje najít práci. Potkává R. F. Jackabyho, detektiva objasňujícího neobjasnitelné, jehož bystré oko si všímá všeho neobvyklého — což zahrnuje i pozorování nadpřirozených bytostí. Abigail má zase jiný dar, dokáže si všímat obyčejných, ale podstatných detailů, takže se na místo Jackabyho asistentky výborně hodí. Hned během svého prvního dne v novém zaměstnání se Abigail ocitne uprostřed napínavého případu: ve městě řádí sériový vrah. Policie je přesvědčená, že se jedná o běžného kriminálníka, ale Jackaby si je jistý, že je to nelidská stvůra, jejíž existenci policie — s výjimkou mladého pohledného detektiva Charlieho Canea — vytrvale popírá. 

Abigail utekla od svého nudného života a přijela do Ameriky, aby zažila nějaké dobrodružství. Když se setká s detektivem Jackabym a požádá ho o práci, nemá tušení, kolik dobrodružství na ni čeká. Jackaby není jen tak obyčejný detektiv, zabývá se paranormálními jevy, které nikdo jiný nevidí a policie je odmítá brát na vědomí. Je tak na Jackabym, aby případ vyřešil a policii přesvědčil o své pravdě. Když se k němu Abigail přidá, vyšetřuje právě Jackaby případ vraždy, kde vše nasvědčuje tomu, že vrahem není člověk. Jenomže kdo by mohl takhle zrůdně vraždit nevinné lidi? Proč celé město slyší zpěv banshee? A dokáže Jackaby případ vyřešit, i když se mu policie spíš plete pod nohy, než aby ho poslouchala?

Tentokrát se vydavatel se svými marketingovými triky opravdu trefil. Kombinace Sherlocka Holmese a Doctora Who je přesný popis toho, jak Jackaby jako postava působí. Není to ale žádné laciné kopírování a opisování, nic takového. Jen má prostě podobný intelekt a podobnou šílenou energii, se kterou se do všeho vrhá. Abigail potom zastává funkci doktorovy společnice nebo Watsona, tedy normálního člověka, který je vtažen do bláznivých a nebezpečných situací a i přes svou obyčejnost dokáže být svému geniálnímu a úžasnému „zaměstnavateli“ nápomocný. Jejich interakce se mi vážně líbila a bavila mě. Vzhledem k tomu, že je příběh popisován Abigailinýma očima, seznamujeme se s Jackabym stejně jako ona. Společně s ní se nestačíme divit kabátu plnému téměř nekonečným množstvím zdánlivého harampádí a také s ní objevujeme jeho netradiční dům se zvláštními obyvateli. Jackaby jako postava vás prostě musí fascinovat, i kdyby jako detektiv nebyl zase tak úžasný.

To je totiž jediný problém, který jsem s touhle knihou měla. Postavy jsou super, ale příběh už maličko pokulhává. Je tak jednoduchý, že jako detektivní příběh prostě selhává, protože každému musí být jasné, kdo je vrahem. Autor na důležité stopy korespondující s charakteristikami hlavního podezřelého upozorňuje tak okatě, že to prostě nemůžete přehlédnout nebo ignorovat. Jinak je to ale velice čtivé a zábavné, jen ne zrovna napínavé. Bohužel. Jinak jsem ale byla naprosto spokojená a jsem ráda, že si vydavatel nehrál se slovy a se slavnými hrdiny, ale skutečně dokonale vystihl, jak tuhle knihu dostat k těm správným čtenářům. Až vyjde další díl, určitě si ho zase ráda přečtu.

 

Projekt potomek - Graeme Simsion

Anotace: PROJEKT MANŽELKA BYL UKONČEN. BYL JSEM VŠAK NAPROSTO NEPŘIPRAVEN NA PROJEKT POTOMEK.
Zdravím, jmenuji se Don Tillman. Je mi čtyřicet jedna let. Deset měsíců a deset dní jsem ženatý s nejdokonalejší ženou na světě Rosií Jarmanovou.
Manželství dodalo mému životu významnou komplexnost. Když jsme se přestěhovali do New Yorku, Rosie si přivezla tři kufry maximální velikosti. Opustili jsme Standardizovaný stravovací systém a dohodli se, že sex se nebude plánovat předem.
Pak mi Rosie oznámila, že „máme co oslavovat“, a přede mnou stál úkol mnohem závažnější, než byl ten najít si partnerku.
Pokusil jsem se řídit podle konvenčních protokolů a hledal rady u svých šesti přátel, své terapeutky a na internetu.
Výsledkem byla síť klamu. A já se ocitl v nebezpečí odsouzení, deportace a profesionálního znemožnění.
A ztráty Rosie. Navždycky.

Don není jako ostatní. Je, řekněme, zvláštní. Potřebuje ve svém životě řád a čistou logiku, má problém s empatií a vůbec kontaktem s ostatními lidmi. Dokud žil sám, vystačil si, ale nyní má za ženu Rosie a navíc očekává přírůstek do rodiny. Rosie Dona zná a je s jeho povahou smířená, jenomže dítě všechno mění, Don se musí naučit přizpůsobit nové situaci a vyrovnat se s nastávající změnou. Zatím to ale vypadá, že cokoliv udělá, je vždycky jen špatně a Rosie dochází trpělivost. Don si nedokáže představit život bez Rosie, a tak bude muset udělat všechno pro to, aby si ji i BUDa (Budoucí Utvořené Dítě) udržel. Jenomže v situaci, kdy každý jeho pokus skoční katastrofou a on sám nemá dostatečné pochopení pro lidi kolem sebe, aby vše dokázal napravit, se bude muset obrátit na přátele i odbornou pomoc, aby ho od počínajícího konce zachránili. Může se jim to povést? A dokáže se Don natolik změnit, aby ho Rosie považovala za vhodného otce?

Tahle kniha byla maličko zklamání. Byla skvělá, to ne, že ne. Jenomže po Projektu manželka jsem od Simsiona očekávala naprostou dokonalost a tu jsem bohužel nedostala. V prvním díle byl Don naprosto mimo a Rosie byla taková svérázná a od rány a dokonale to klapalo, tady jsem Rosie prostě nechápala a Dona mi bylo většinou strašně líto, takže namísto neustávajícího smíchu jsem spíš četla se zaujetím. Ano, bylo to dobré, čtivé a zábavné, ale něco tomu prostě chybělo. Projekt potomek nejspíš trpí syndromem druhého dílu, což je smutné. Obzvlášť, když první díl byl tak skvělý a třetí možná ani nebude. Alespoň zatím jsem o něm nenašla žádné informace.

Potom bylo i pár věcí, které mi vyloženě vadily. Například kancelář v nadbytečné koupelně, která působila maličko jako vtip pro vtip. Logické zdůvodnění tu sice bylo a Dona by asi uspokojilo, ale mě jako čtenáře ne. Pořád mi přišlo, že ani nikdo tak zvláštní jako Don, by si nezřídil kancelář v koupelně jen proto, že to byla nadbytečná místnost. Už proto, že na záchodové míse se nedá vysedávat příliš dlouho, ať už je zavřená nebo ne. Ano, asi to bylo důležité i pro příběh, aby Rosie do místnosti nevešla předčasně, ale to se určitě dalo vyřešit i jinak – např. respektováním soukromí. Celkově to tedy byla dobrá kniha, kterou jsem přečetla za dvě odpoledne. Bavila mě, ale nebyla jsem naprosto spokojená. Škoda.

 

Američtí bohové - Neil Gaiman

Anotace: Stín strávil tři roky ve vězení, kde se držel zpátky a snažil se přežít. Všechno co chtěl, bylo vrátit se do náručí své milující ženy a po zbytek života se vyhýbat malérům. Několik dní před svým propuštěním se však dozvídá, že jeho manželka zahynula při automobilové nehodě. Svět se pro něj změnil v chladné místo.
V letadle, cestou na pohřeb, se Stín setkává s postarším mužem, který si říká pan Středa, a ten mu nabídne práci. Stín, muž, který už nemá co ztratit ji nakonec přijme. Pracovat pro tajemného Středu však není bez rizika a Stín brzy zjistí, že jeho místo ve Středových plánech je mnohem nebezpečnější, než si kdy představoval. Podniká rušnou cestu tajemným světem Ameriky, jak ji nezná, a jeho společníky jsou mimo jiné i vražedný Černobog, charismatický pan Nancy nebo půvabná Ester - ti všichni navíc vědí o něm víc, než on sám.
Postupně se Stín dozvídá, že minulost neumírá, že každý - jeho mrtvou ženu nevyjímaje - má svoje tajemství a že sázky jsou vyšší, než si kdo dokáže představit. Schyluje se k bouři epických rozměrů. Stín a Středa se stávají centrem konfliktu starého jako lidstvo samo. Pod povrchem každodenního života se schyluje k válce - a bojovat se bude o samotnou duši Ameriky...

Stín je v podstatě spokojený muž. Sice si odsedí tři roky ve vězení, ale doma na něj čeká žena a práce u bratrance v posilovně a vlastně všechno bude jako dřív. Jenomže pár dní před propuštěním se dozví, že jeho žena a bratranec zemřeli při autonehodě. Má sice zpět svojí svobodu, ale jinak přišel o všechno. A tak přijme práci u tajemného Středy, který požaduje služby řidiče, nosiče a případného bodyguarda. Stín se úkolu ujme skutečně poctivě, a i když zažije mnoho zvláštního, na nic se neptá a dělá, co se mu řekne. Alespoň do té chvíle, než se podivnosti začnou týkat přímo jeho. Potom se do dění vloží mnohem důkladněji a začne klást ty správné otázky. Jenomže je pozdě, situace se nevratně zamotala a on společně se Středou musí pokračovat ve svém poslání až do konce, ať už sladkého či hořkého.

Tahle knížka byla divná. A já si pořád ještě nejsem jistá, jestli dobře divná, nebo prostě jenom divná. Rozhodně měla své pozitivní aspekty, které se mi líbily a občas se mi dokonce líbily moc. Jenomže občas jsem prostě jenom zmateně kroutila hlavou nad tím, co to vlastně čtu. Celý příběh je vlastně o tom, že lidská víra „vytváří“ bohy a podobné bytosti, takže když do Ameriky přicházeli přistěhovalci se svými rozličnými vírami, nesli si své bohy sebou a samozřejmě je s postupem času opouštěli, zapomínali na ně, takže jsou z nich téměř obyčejní lidé, kteří se živí jak umí. To je sice zajímavý koncept, ale mě vážně nijak moc nebavil. Nejvíc mě zaujali egyptští bohové, které znám poměrně dobře, takže jsem si mohla užívat, jak krásně je Gaiman převedl do současnosti, jenomže pokud absolutně netušíte, o kom to sakra mluví, tohle kouzlo se jaksi vytrácí.

Víc se mi líbily části, kdy se Stín pokouší žít normálně mezi prací pro Středu. Gaiman mu vybral malinké městečko, plné úžasných a roztodivných postav. Je tu malá záhada, která se vyřeší až úplně na konci a která i tyhle zdánlivě neakční části posouvá neustále dál. Ovšem knize asi neslouží ke cti, že se mi víc líbila prakticky nadbytečná vedlejší zápletka než hlavní příběh. Ano, bylo to zajímavé a Gaiman píše skvěle, ale příběhem se mi tentokrát prostě do noty netrefil. Škoda, mohlo to být úžasné čtení, se kterým jsem se takhle trápila přes dva týdny a nemohla jsem se prokousat skrz.

 

Navždy tvůj - Daniel Glattauer

Anotace: Pětatřicátnice Judith se v supermarketu seznámí s okouzlujícím svobodným architektem Hannesem, který si získá nejen Juditino srdce, ale také sympatie její matky a všech přátel. Zdá se, že je to po všech stránkách ideální muž. Jenže… Hannes je příjemný, jenže až nesnesitelně, je pozorný a oddaný, jenže otravně. Intenzita jeho lásky začne Judith dusit. Čím více se chce z příliš těsného vztahu vymanit, tím více se k ní Hannes snaží připoutat. Nakonec se s ním Judith i přes nesouhlas svého okolí rozchází. Hannes na ni však začíná vyvíjet stále se stupňující psychický nátlak. Až Judith skončí na psychiatrii. Ještě že je tu její asistentka Bianca, která jediná věří Juditinu podezření…

Román Navždy tvůj začíná jako klasický milostný příběh, ale končí jako napínavý psychothriller. Po svém vydání se velmi rychle vyšplhal na čtvrté místo žebříčku bestsellerů týdeníku Der Spiegel.

Judith a Hannes jsou skvělý pár. Když se setkají, Hannes se na první pohled zamiluje, pozve Judith na rande a pak už se to veze. Judith se nechá strhnout jeho milou a veselou povahou, slušným vzhledem a zbožňováním její osoby. Zdá se dokonalý. Komu by se to nelíbilo? Muž, který vám neustále skládá komplimenty, chce být stále s vámi a nejraději by líbal zemi, po které chodíte. Jenomže na Judith to brzy začne být příliš. Chce zase svůj prostor, čas sama pro sebe a prostě oddych od svého přítele. Jenomže Hannes zpátečku dát neumí, a tak Judith nezbývá, než vztah úplně ukončit. To ovšem byla chyba. Hannes rozchod odmítá přijmout a pak teprve začíná pravé peklo. Dokáže se Judith zbavit svého pronásledovatele a přesvědčit kamarády, aby se přidali na její stranu? A jaké tajemství Hannes skrývá?

Kniha od autora Dobrý proti severáku, ovšem příběhově, koncepčně i stylově naprosto jiná. Vše začíná nevinně, jako zamilovaný románek, ale příběh se rychle zvrhne do psychologického dramatu netušených rozměrů. Obě roviny se mi líbily, i když moje temná duše samozřejmě víc ocenila až druhou polovinu, kdy společně s Judith sami nevíte, co je skutečné a čemu můžete věřit. Příběh se neustále stupňuje, až nemůžete knihu odložit, protože se prostě potřebujete dozvědět, co se stane dál a jak to celé dopadne. Navždy tvůj mě chytlo stejně jako Dobrý proti severáku, i když z úplně jiných důvodů.

Na druhou stranu si nejsem jistá, že si knihu, kterou jsem měla půjčenou od kamarádky, budu dokupovat do své sbírky. Líbila se mi hodně, ale bojím se, že pokud bych ji chtěla číst znovu, už by příběh neměl takový dopad, když vím, jak dopadne a o jakou záhadu se vlastně celou dobu jedná. Za mě tedy naprostá spokojenost, i když přikládám varování pro všechny, kteří od autora Dobrý proti severáku čekají další podobné knihy. Tahle se tedy rozhodně vymyká.