Projekt potomek - Graeme Simsion

Anotace: PROJEKT MANŽELKA BYL UKONČEN. BYL JSEM VŠAK NAPROSTO NEPŘIPRAVEN NA PROJEKT POTOMEK.
Zdravím, jmenuji se Don Tillman. Je mi čtyřicet jedna let. Deset měsíců a deset dní jsem ženatý s nejdokonalejší ženou na světě Rosií Jarmanovou.
Manželství dodalo mému životu významnou komplexnost. Když jsme se přestěhovali do New Yorku, Rosie si přivezla tři kufry maximální velikosti. Opustili jsme Standardizovaný stravovací systém a dohodli se, že sex se nebude plánovat předem.
Pak mi Rosie oznámila, že „máme co oslavovat“, a přede mnou stál úkol mnohem závažnější, než byl ten najít si partnerku.
Pokusil jsem se řídit podle konvenčních protokolů a hledal rady u svých šesti přátel, své terapeutky a na internetu.
Výsledkem byla síť klamu. A já se ocitl v nebezpečí odsouzení, deportace a profesionálního znemožnění.
A ztráty Rosie. Navždycky.

Don není jako ostatní. Je, řekněme, zvláštní. Potřebuje ve svém životě řád a čistou logiku, má problém s empatií a vůbec kontaktem s ostatními lidmi. Dokud žil sám, vystačil si, ale nyní má za ženu Rosie a navíc očekává přírůstek do rodiny. Rosie Dona zná a je s jeho povahou smířená, jenomže dítě všechno mění, Don se musí naučit přizpůsobit nové situaci a vyrovnat se s nastávající změnou. Zatím to ale vypadá, že cokoliv udělá, je vždycky jen špatně a Rosie dochází trpělivost. Don si nedokáže představit život bez Rosie, a tak bude muset udělat všechno pro to, aby si ji i BUDa (Budoucí Utvořené Dítě) udržel. Jenomže v situaci, kdy každý jeho pokus skoční katastrofou a on sám nemá dostatečné pochopení pro lidi kolem sebe, aby vše dokázal napravit, se bude muset obrátit na přátele i odbornou pomoc, aby ho od počínajícího konce zachránili. Může se jim to povést? A dokáže se Don natolik změnit, aby ho Rosie považovala za vhodného otce?

Tahle kniha byla maličko zklamání. Byla skvělá, to ne, že ne. Jenomže po Projektu manželka jsem od Simsiona očekávala naprostou dokonalost a tu jsem bohužel nedostala. V prvním díle byl Don naprosto mimo a Rosie byla taková svérázná a od rány a dokonale to klapalo, tady jsem Rosie prostě nechápala a Dona mi bylo většinou strašně líto, takže namísto neustávajícího smíchu jsem spíš četla se zaujetím. Ano, bylo to dobré, čtivé a zábavné, ale něco tomu prostě chybělo. Projekt potomek nejspíš trpí syndromem druhého dílu, což je smutné. Obzvlášť, když první díl byl tak skvělý a třetí možná ani nebude. Alespoň zatím jsem o něm nenašla žádné informace.

Potom bylo i pár věcí, které mi vyloženě vadily. Například kancelář v nadbytečné koupelně, která působila maličko jako vtip pro vtip. Logické zdůvodnění tu sice bylo a Dona by asi uspokojilo, ale mě jako čtenáře ne. Pořád mi přišlo, že ani nikdo tak zvláštní jako Don, by si nezřídil kancelář v koupelně jen proto, že to byla nadbytečná místnost. Už proto, že na záchodové míse se nedá vysedávat příliš dlouho, ať už je zavřená nebo ne. Ano, asi to bylo důležité i pro příběh, aby Rosie do místnosti nevešla předčasně, ale to se určitě dalo vyřešit i jinak – např. respektováním soukromí. Celkově to tedy byla dobrá kniha, kterou jsem přečetla za dvě odpoledne. Bavila mě, ale nebyla jsem naprosto spokojená. Škoda.