Kostičas - Samantha Shannon

Anotace: Kniha začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí. Paige působí jako jakási „spojka“ či „posel“: díky svým jasnovidným schopnostem se dokáže vnořit do mysli jiného člověka.

Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které už před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…

Paige žije v ne tak vzdálené budoucnosti, ale její život je naprosto odlišný od našeho. V jejím světě existuje magie a lidé jako média, senzibilové a věštci jsou zcela běžní. Veřejnost o nich ví, ale zároveň se jich bojí a vláda jim zakazuje schopnosti používat. Kdo je usvědčen z použití nadpřirozených sil, je zatčen a uvězněn nebo rovnou oběšen. Paige je jednou z nadpřirozených. Má neobvyklou schopnost, kdy může vstoupit člověku do hlavy. Ne číst jeho myšlenky, ale procházet se jeho duší, poznat ho, a pokud si zamane, také mu ublížit. Jednou takhle ublíží policistovi, který ji chce v metru zkontrolovat a Scion, její vláda, ji zajme. Tím se ale nedostává do vězení. Spíš do zvláštního otroctví ve městě, které už dávno nemá existovat. Její věznitelé jsou tajemné nadlidské bytosti, které využívají nadpřirozených k boji proti příšerám z pekla. Dokáže Paige uprchnout ze svého vězení? A jaké tajemství skrývá Strážce?

Kostičas měl úžasnou reklamu. Už než vyšel, věděla jsem, že tuhle knihu si budu chtít přečíst. Nepotřebovala jsem ani pořádně vědět, o čem to je. Slyšela jsem o něm od zahraničních booktuberů a všichni o ní mluvili tak nadšeně a byli na ni tak natěšení, že jsem se nechala strhnout a chtěla ho taky. Navíc se u nás vydání ujalo nakladatelství Host, které je pověstné svou kvalitní literaturou, dalo se tedy předpokládat, že to nebude žádná laciná pitomost. No, laciná pitomost to není, ale dobrá a zábavná knížka taky ne. Alespoň podle mého názoru.

Svět, do kterého autorka svůj příběh zasadila, je sice náš, ale je totálně přepracovaný a změněný. Vše má vlastní pravidla a názvosloví a možná jsem hloupá, ale já měla celou dobu, co jsem knihu četla, strašný problém se v tom všem orientovat. Několikrát jsem se musela podívat i do slovníčku výrazů, abych si ujasnila, o čem to vlastně v tu chvíli čtu, což mi čtení dost ztěžovalo a znepříjemňovalo. Příběh byl docela klasický, když vezmu v potaz základní rysy, tedy vládu, která utlačuje skupinu lidí a jejich nevyhnutelnou revoluci, vedenou mladou, výjimečnou a velice odvážnou mladou dívkou. Nic úžasného, ale když je to dobře napsané, může to být zábavné. Jenomže Kostičas se mi prostě nelíbil. Nebavil mě a musela jsem se vyloženě nutit, abych četla dál a nehodila s ním někam do kouta. Za mě tedy obrovské zklamání.