Co je nového - Únor 2013

Únor je za námi. Nebudu se podivovat nad tím, jak rychle zase uběhl, protože únor je přecijen poněkud kratší, takže má nárok utéct rychleji, nebo ne? Co mě ale udivuje je, co všechno se za ten kratičký měsíc stalo v mém životě. Největší novinkou je samozřejmě stěhování, ale staly se i další věci mě a kolem mě, které člověk v takovém sletu prostě nečeká. Teď jen doufám, že březen bude nudný a vleklý, abych se mohla trochu vzpamatovat. Tolik vzrušení najednou je na mě prostě moc. Teď už ale zpět k věci. Co že jsem si za tenhle pidiměsíc pořídila do své skromné knihovničky?

A pokud chcete víc než jen fotku, budete muset přežít trošku toho mého blábolení:

Četli jste některé z mých nových miláčků? A co jste si za únor pořídili vy?

Terapie láskou - Matthew Quick

Anotace: Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím. 

 

Tahle knížka je prostě úžasná. Nevím, jaký je film a nehodlám se na něj dívat (vždycky mi film zkazí pocit z knihy), ale jestli je aspoň z poloviny tak dobrý jako jeho předloha, pak si zaslouží všech 8 Oscarů a ještě něco navrch.

Jak už je řečeno v anotaci, Pat se vrací z psychiatrické léčebny, aby se naučil znovu čelit realitě a hlavně, aby získal zpět lásku své manželky Nikki. Jejich manželství totiž zrovna prochází odlukou, aby se Pat mohl dát dohromady, a aby se stal lepším člověkem, aby si Nikki konečně zasloužil. Pat totiž nebyl vždycky duševně nevyrovnaný. Když byl mladý, vystudoval vysokou školu, oženil se a dokonce pracoval jako učitel. Teď, po návratu z ústavu, žije u rodičů a celé dny tráví posilováním, sledováním fotbalu a snahou být laskavý ke svému okolí. Jak se do tohohle stavu dostal, se dozvídáme postupně se samotným Patem. On si totiž z počátku své léčby téměř nic nepamatuje a musí po kouskách odhalovat svou minulost. Jak dlouho vlastně v ústavu byl? A co se stalo mezi ním a Nikki? Je možné, že by ji někdy získal zpět, odluka skončila a Pat se dočkal svého šťastného konce?

První, co musím říct, je: nenechte se zmást tím názvem. Mnohem víc se tu mluví o americkém fotbalu než o lásce. Nikdo nikoho neléčí láskou, nikde nenajdete patos a zamilovaná klišé. Láska tady sice je, a je tu i spousta jiných citů, ale všechny jsou takové opravdové. Chápete? Asi ne. Nevadí.
Pat nám vše vypráví ze svého pohledu. Začínáme jeho posledním dnem v ústavu a pokračujeme krásně plynule přechodem domů, znovuobnovení vztahů s rodinou a pár přáteli (opravdu jen pár) a sledováním jeho denní rutiny posilování. Pomalu přibývají další zážitky, skutečnosti, se kterými se musí vyrovnat, nové situace, které ne vždy zvládá úplně bez problémů a dokonce i pár záchvatů vzteku a agrese. Chvílemi mi Pat připomínal Forresta Gumpa, tím jak poeticky mluvil o svojí lásce a zároveň úplně jednoduše popisoval svůj svět a to, jak ho svým lehce pokřiveným úhlem pohledu chápe. Na druhou stranu jsem si kolikrát říkala, že by potřeboval pořádně proplesknout, aby se už kruci vzpamatoval.
To, a samozřejmě název (a ta filmová obálka), jsou ale vážně asi jediné věci, které se mi na Terapii láskou nelíbily. Je fakt, že bych snesla trochu míň řečí o americkém fotbalu (není jich zas tak moc, ale pro naprostého nesportovce byla i ta troška příliš) a musím upozornit každého, kdo má rád, nebo se chystá číst klasickou literaturu, aby četl Terapii láskou jen na vlastní nebezpečí. Tolik spoilerů jsem totiž na jednom místě neviděla od té doby, kdy začaly být diskuze na CSFD moderované. Pat v rámci svého "vylepšení" totiž čte Americké klasiky a samozřejmě velice otevřeně mluví o jejich obsahu. Jsou tu spoilery na Velkého Gatsbyho, Komu zvoní hrana, Šarlatové písmeno, Kdo chytá v žitě, Pod skleněným zvonem a určitě ještě nějaké, ale teď zrovna si nemůžu vzpomenout. Pokud jste je tedy nečetli a chystáte se na ně v nejbližší době, doporučuji počkat s Terapií láskou, až budete mít tyhle klasiky za sebou.
Celkově tedy nemám pro Terapii láskou nic než chválu. Musím říct, že Pat je vážně skvělá postava a každou chvíli jsem se přistihla, že mu upřímně fandím, aby se šťastného konce dočkal. Co víc si od dobré knihy přát? Mě upřímný zájem o osud postav, se kterými jejich radosti i bolesti prožívám, docela stačí. Pokud tedy máte chuť na opravdu čtivou, odpočinkovou knihu z trošku jiného soudku, než na jaký jsme v našich končinách zvyklí, jste u Terapie láskou na správné adrese.

Bylo nebylo #60

Víte co? Už strašně dlouho jsem neměla v ruce žádný recenzák. Nebyl prostě čas. Jsem ráda, když stihnu jednu knihu za týden a pak jednu zfouknu o víkendu, pokud zrovna nemám jiné povinnosti, a to na čtení recenzáků není zrovna nejideálnější situace. Tentokrát ale jeden mám a mám z něj velikou radost. Terapie láskou má sice pochybný název a navíc filmovou obálku, ale podle anotace vypadá opravdu dobře. A jak že tahle kniha začíná? Na to se tedy podíváme:

Matthew Quick - Terapie láskou

Anotace: Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne?

První věty:  Nemusím ani zvedat hlavu, abych poznal, že je to máma, která mě jde zase jednou překvapit neohlášenou návštěvou. V létě si nehty na nohou vždycky lakuje narůžovo a dobře znám i ty kožené sandály s květinovým vzorem - ty si koupila, když mi naposledy zařídila opušťák z ústavu a vzala mě do obchoďáku. Není to poprvé, kdy mě zastihla, jak v županu, bez dozoru, cvičím na dvoře, a v duchu se usměju, protože předem vidím, jak se zase pustí do doktora Timberse a bude na něj dorážet, proč musím být zavřený, když mě pak stejně nechají celý den o samotě.

Začíná to pěkně, já totiž miluju knihy, ve kterých jsou hlavní postavy tak trochu mimo a musí být v ústavu pro duševně chodé. U takových lidí totiž nikdy nevíte co provedou. Vyhoďme ho z kola ven je toho dokonalým důkazem. Terapie láskou se sice nebude odehrávat celá v ústavu, ale myslím, že i střet ústavního světa s realitou bude vážně zajímavé počtení. Nemyslíte?

Finále - Becca Fitzpatrick

Anotace: Napínavý závěr ságy Zavržený a milostného příběhu mezi padlým andělem Patchem a dívkou Norou s výstižným názvem Finále.
Nora si je svou láskou k Patchovi jistá víc než kdy předtím. I když z nich jejich rozdílný původ a osud může udělat nepřátele, Nora se k Patchovi nikdy nedokáže otočit zády. Nyní však musejí čelit dosud nejvážnější hrozbě. Překoná jejich láska širokou propast, která je dělí? Bude ještě možné znovu vybudovat to, co bylo zničeno? Nepřátelské strany jsou dané – ale na které z nich stojí Nora a na které Patch?

Nebylo to tak špatné, jak jsem čekala. To je asi to nejpozitivnější, co o téhle knize můžu říct. V posledním díle se Nora ujímá vedení nefilské armády a ze všech sil se snaží vymyslet, jak vést nefilim k vítězství a zároveň zažehnat válku, jak slíbila archandělům.  To není vůbec jednoduché. Do toho musí trénovat své tělo s Dantem, kterého nesnáší, předstírat, že nechodí s Patchem, kterého má nesnášet a navíc se snaží ochránit Patche před archandělem Pepperem, který si na něj očividně zasedl. Zdá se, že bude mít holka tedy pěkně napilno. Může láska mezi Patchem a Norou vydržet takové překážky? A je vůbec možné najít ve válce kompromis?

Můj názor byl už od počátku takový, že tahle kniha neměla vůbec nikdy existovat. Sice příběh není úplně zbytečný a hezky celou příběhovou linii zakončí, ale na druhou stranu si myslím, že by to šlo zjednodušit a sjednotit se třetí knihou. Nevadí, rozhodnutí už padlo a musíme s ním všichni žít. Co se týče samotného příběhu, tentokrát nebyl úplně stupidní a Nora se výjimečně nechovala jako naprostá pipina, takže jsem nemusela u každé stránky nadávat. To je rozhodně pozitivní. Zase jsem se ale nijak zvlášť nepobavila a četla jsem jen ze setrvačnosti. Alespoň mi to tak připadalo. Ani ty nejnapínavější okamžiky mě nijak neuchvátily, do děje jsem se nemohla vůbec ponořit a ve scénách, které očividně měly naivní čtenářky rozplakat, mi bylo úplně ukradené, co se hrdinům stane. Nevím jak vy, ale já chci od knihy přesný opak. Na druhou stranu musím říct, že lásku a romantiku umí Becca popsat moc hezky, a alespoň u podobně laděných scén jsem občas pocítila "motýlky v břiše". To je ale asi tak to jediné. A ta obálka? Chlápek bez košile a holka v plesových šatech v dramatické krajině. Laciněji už to nešlo?

Seznam pana Rosenbluma - Natasha Solomonsová

Anotace: Román odehrávající se v 30. letech v Británii sleduje osud německého židovského přistěhovalce Jacka Rosenbluma a jeho cestu za tím, jak se stát „pravým Angličanem“. Jackovým snem je zapomenout na svůj původ, na věčné vyhnanství, kterým je jeho národ již věky poznamenán, a tak se od začátku fanaticky drží imigrační příručky, která radí co v Anglii dělat a nedělat. Komický seznam se pod Jackovým dohledem začíná rozšiřovat a mapuje tak spletitou cestu jednoho muže za svou identitu, kterou se – jako správný Angličan – odhodlá najít skrze oblíbený britský sport, golf. Ale je to ta pravá cesta?

Tuhle knihu nebudu moc hodnotit, protože jsem ji jednoduše vzdala. Nebylo to ani blízko tomu, co jsem podle anotace čekala a to, co se ze Seznamu pana Rosenbluma vyklubalo, bylo nudné a naprosto mimo mé momentální naladění. Zkusila jsem mu sice dát šanci, ale když mě ani po sto stranách nechytl, odmítla jsem s ním dál mařit čas.
Čekala jsem něco vtipného, ironického, možná popis problémů, které může mít přistěhovalec v cizí zemi, když se snaží sžít s jinou kulturou a zapadnout mezi domorodce. Dočkala jsem se ale něčeho úplně jiného. Pan Rosenblum si na všechno zvykl bez problémů, což bylo konstatováno v první kapitole knihy a celý zbytek stran, které jsem hrdině zdolala, se snaží dosáhnout jen posledního bodu - být přijat do golfového klubu. Což řeší do velkých podrobností, ještě větších, když se rozhodne sám si golfové hřiště postavit. To pak najednou do detailu víte o druzích trav a překážek a půdorysů, které se ke stavbě takového hřiště vážou a příběh jaksi uniká do pozadí. Prostě nuda. Seznam pana Rosenbluma by se možná mohl zalíbit vášnivému golfistovi a anglofilovi, ale mě rozhodně nezaujal. Je to škoda. Další kniha, která bude v mé knihovně jen překážet. To je ale riziko povolání, ne?
Hvězdičkové hodnocení tentokrát vynechávám, nepřijde mi fér hodnotit něco, co jsem nevychutnala do posledního písmenka.