Terapie láskou - Matthew Quick

Anotace: Pat Peoples se vrací z léčebny pro duševně choré a svět kolem mu nedává příliš smysl. Oblíbený fotbalový tým hraje na stadionu, který před několika měsíci ještě nestál, přátelé mají manželky a děti, ačkoli nedávno byli ještě svobodní. Nikdo mu nechce vysvětlit, jak je to možné, ani s ním mluvit o jeho ženě Nikki, s níž se jistě brzy zase shledá, i když právě teď žijí odloučeně. Pat ale věří ve šťastné konce. Stačí na sobě pracovat, nenechat se odradit, být laskavý k lidem, a život vás odmění. Tak je to ve všech dobrých filmech. Co si o tom myslí váš terapeut, mrzoutský táta nebo divná kamarádka, nehraje roli. Protože je jen otázkou času, kdy odluka skončí, on se s Nikki opět shledá a budou žít šťastně až do smrti. Nebo ne?

Na úvod recenze bych chtěla poděkovat nakladatelství Knižní klub za poskytnutí recenzního výtisku. Nesmírně si toho vážím. 

 

Tahle knížka je prostě úžasná. Nevím, jaký je film a nehodlám se na něj dívat (vždycky mi film zkazí pocit z knihy), ale jestli je aspoň z poloviny tak dobrý jako jeho předloha, pak si zaslouží všech 8 Oscarů a ještě něco navrch.

Jak už je řečeno v anotaci, Pat se vrací z psychiatrické léčebny, aby se naučil znovu čelit realitě a hlavně, aby získal zpět lásku své manželky Nikki. Jejich manželství totiž zrovna prochází odlukou, aby se Pat mohl dát dohromady, a aby se stal lepším člověkem, aby si Nikki konečně zasloužil. Pat totiž nebyl vždycky duševně nevyrovnaný. Když byl mladý, vystudoval vysokou školu, oženil se a dokonce pracoval jako učitel. Teď, po návratu z ústavu, žije u rodičů a celé dny tráví posilováním, sledováním fotbalu a snahou být laskavý ke svému okolí. Jak se do tohohle stavu dostal, se dozvídáme postupně se samotným Patem. On si totiž z počátku své léčby téměř nic nepamatuje a musí po kouskách odhalovat svou minulost. Jak dlouho vlastně v ústavu byl? A co se stalo mezi ním a Nikki? Je možné, že by ji někdy získal zpět, odluka skončila a Pat se dočkal svého šťastného konce?

První, co musím říct, je: nenechte se zmást tím názvem. Mnohem víc se tu mluví o americkém fotbalu než o lásce. Nikdo nikoho neléčí láskou, nikde nenajdete patos a zamilovaná klišé. Láska tady sice je, a je tu i spousta jiných citů, ale všechny jsou takové opravdové. Chápete? Asi ne. Nevadí.
Pat nám vše vypráví ze svého pohledu. Začínáme jeho posledním dnem v ústavu a pokračujeme krásně plynule přechodem domů, znovuobnovení vztahů s rodinou a pár přáteli (opravdu jen pár) a sledováním jeho denní rutiny posilování. Pomalu přibývají další zážitky, skutečnosti, se kterými se musí vyrovnat, nové situace, které ne vždy zvládá úplně bez problémů a dokonce i pár záchvatů vzteku a agrese. Chvílemi mi Pat připomínal Forresta Gumpa, tím jak poeticky mluvil o svojí lásce a zároveň úplně jednoduše popisoval svůj svět a to, jak ho svým lehce pokřiveným úhlem pohledu chápe. Na druhou stranu jsem si kolikrát říkala, že by potřeboval pořádně proplesknout, aby se už kruci vzpamatoval.
To, a samozřejmě název (a ta filmová obálka), jsou ale vážně asi jediné věci, které se mi na Terapii láskou nelíbily. Je fakt, že bych snesla trochu míň řečí o americkém fotbalu (není jich zas tak moc, ale pro naprostého nesportovce byla i ta troška příliš) a musím upozornit každého, kdo má rád, nebo se chystá číst klasickou literaturu, aby četl Terapii láskou jen na vlastní nebezpečí. Tolik spoilerů jsem totiž na jednom místě neviděla od té doby, kdy začaly být diskuze na CSFD moderované. Pat v rámci svého "vylepšení" totiž čte Americké klasiky a samozřejmě velice otevřeně mluví o jejich obsahu. Jsou tu spoilery na Velkého Gatsbyho, Komu zvoní hrana, Šarlatové písmeno, Kdo chytá v žitě, Pod skleněným zvonem a určitě ještě nějaké, ale teď zrovna si nemůžu vzpomenout. Pokud jste je tedy nečetli a chystáte se na ně v nejbližší době, doporučuji počkat s Terapií láskou, až budete mít tyhle klasiky za sebou.
Celkově tedy nemám pro Terapii láskou nic než chválu. Musím říct, že Pat je vážně skvělá postava a každou chvíli jsem se přistihla, že mu upřímně fandím, aby se šťastného konce dočkal. Co víc si od dobré knihy přát? Mě upřímný zájem o osud postav, se kterými jejich radosti i bolesti prožívám, docela stačí. Pokud tedy máte chuť na opravdu čtivou, odpočinkovou knihu z trošku jiného soudku, než na jaký jsme v našich končinách zvyklí, jste u Terapie láskou na správné adrese.