Oficiální text distributora: Když bývalého galejníka Jeana Valjeana propustí na
podmínku, netuší, že za zády bude mít jako věčný stín posedlého
inspektora Javerta. Ten ctí zásadu, že zloděj zůstane
vždy zlodějem a Valjean se zdá být jasným příkladem, zvlášť když
pravidla podmínečného propuštění záhy poruší. Jenže Valjeanovi se daří
unikat, začne žít pod změněnou identitou, stane se ctihodným občanem a
dokonce starostou, jenže ani tehdy není před slídivým Javertem v
bezpečí. Po smrti tovární dělnice Fantine, kterou si
klade za vinu, se ujme její dcerky Cosette. Společně s ní pak před
Zákonem utíká do anonymity francouzské metropole. Tam na ně po pár
letech relativního klidu čeká kromě Javerta i další nebezpečí – ulice
bobtnající revolucí, kterou připravují mladí kluci. Jeden z nich, Marius, se při letmém setkání zamiluje do dospívající Cosette a ta jeho city opětuje. Kvůli své dceři a jejímu
štěstí se Valjean rozhodne riskovat, dokonce se vydá na barikády v
předvečer rozhodujícího souboje mezi revolucionáři a armádou, aby z
předem prohrané bitvy zachránil Mariuse. Na místě, kde historie napsala
jednu ze svých krvavých kapitol, se zároveň odehraje finální souboj mezi
ním a Javertem.
Tak od tohohle jsem čekala tedy mnohem víc. Ano, je to silný příběh, krásné písně a skvělí herci, ale to všechno dohromady pořád nebylo dost. Příběh popisovat nebudu, všichni ho známe. Musím říct, že jsem si několikrát pobrečela, což se rozhodně cení. Na druhou stranu ale za sílu toho kterého okamžiku mohly spíš písně než sami herci, kostýmy a scenérie. Jenomže ty písně byly ty staré z divadelních adaptací. A proto mi přijde, že tahle adaptace Bídníků nepřinesla nic tak úžasného a nového. Jenom zopakovala to, co může člověk vidět na nejlepších divadelních scénách a přihodila k tomu trochu bohatší kulisy, aby se člověk nemusel obtěžovat s obrazotvorností. Taky musím říct, že mě hodně zklamal Hugh Jackmann. Zdá se mi, že umí hrát i zpívat rozhodně lépe, než to předvedl v tomhle konkrétním filmu. Nebylo to špatné, to vůbec ne, ale nepřijde mi, že by to bylo až tak úžasné. Přesto ale tyhle krásné písně zanechaly určitý dojem, který mé hodnocení filmu jako celku dost ovlivnil:
Tak od tohohle jsem čekala tedy mnohem víc. Ano, je to silný příběh, krásné písně a skvělí herci, ale to všechno dohromady pořád nebylo dost. Příběh popisovat nebudu, všichni ho známe. Musím říct, že jsem si několikrát pobrečela, což se rozhodně cení. Na druhou stranu ale za sílu toho kterého okamžiku mohly spíš písně než sami herci, kostýmy a scenérie. Jenomže ty písně byly ty staré z divadelních adaptací. A proto mi přijde, že tahle adaptace Bídníků nepřinesla nic tak úžasného a nového. Jenom zopakovala to, co může člověk vidět na nejlepších divadelních scénách a přihodila k tomu trochu bohatší kulisy, aby se člověk nemusel obtěžovat s obrazotvorností. Taky musím říct, že mě hodně zklamal Hugh Jackmann. Zdá se mi, že umí hrát i zpívat rozhodně lépe, než to předvedl v tomhle konkrétním filmu. Nebylo to špatné, to vůbec ne, ale nepřijde mi, že by to bylo až tak úžasné. Přesto ale tyhle krásné písně zanechaly určitý dojem, který mé hodnocení filmu jako celku dost ovlivnil:
2 komentářů:
Na ten film se moc těším :)) Miluju ty písničky!! Ty jsou nesmrtelné :)
Já jsem fandou seriálové verze z roku 2000, protože tam hraje můj oblíbenec John Malkovich :) Než se pustím do téhle, musím přečíst knížku!
Okomentovat
Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)