Co je nového - Hlášení místního rozhlasu #6

16. 2. 2013


Dámy a pánové, stalo se něco neuvěřitelného. Než vám ale povím co se to přesně stalo, musím vás upozornit, že tohle vůbec nebude o knížkách, takže pokud vás nebaví poslouchat novinky z mého mimoknižního života, radši tuhle stránku hned zase zavřete.
Tak, jsme tu jen my, které to zajímá? Fajn. Jak už jsem říkala, stalo se něco neuvěřitelného. Až tak neuvěřitelné to samozřejmě není, jednou se to stát muselo. Dalo by se říct, že to bylo vlastně nevyhnutelné, ale stejně, teď se to děje a já jsem z toho celá pryč. O čem že to tu blábolím? Konečně odcházím (natrvalo) od rodičů a stěhuju se do jiného města za svou prací. Dalo by se říct, že se osamostatňuju. Věřili byste tomu? Já jsem z toho totiž pořád ještě v šoku. Navíc se to děje tak rychle. V pondělí jsem odpověděla na inzerát, ve středu se byla podívat na byt, dneska jsem podepsala smlouvu a 1. se můžu nastěhovat. No chápete to? Já už prý mám být dospělá se vším všudy. Dokud jsem totiž ještě bydlela u maminky, mohla jsem se před touhle skutečností aspoň maličko skrývat, i když už jsem chodila naplno do práce. Teď už ale není úniku. Jsem dospělák, ať se mi to líbí nebo ne. 
Trochu (hodně) mě to děsí, ale na druhou stranu se strašně těším. Byt je to krásný. Je sice maličký (29 m2) a na tu velikost i předražený, ale je jen můj (alespoň dokud budu schopná platit nájem). Pořád tomu nějak nemůžu uvěřit, ale smlouvu mám před sebou a jsou na ní dva podpisy a mé jméno, tak to musí být pravda. Máte ze mě radost? Protože nový byt znamená novou knihovnu a nová knihovna znamená novou Kouzelnou knihovničku. Akorát bude chudák poněkud chudší, kdybych si tam totiž dovezla všechny svoje knihy, už bych se do toho malinkého bytečku nejspíš nevešla já. 

A teď ještě zpátky k blogu. Nejdřív se chci omluvit, že je má aktivita taková, jaká je. Články už nejsou zdaleka každý den (jsem ráda, když to zvládnu třikrát do týdne) a navíc nestíhám včas odpovídat na komentáře, což je mi vážně líto, protože mám z každého vždycky takovou radost, ale pak na něj neodpovím a musí to vypadat, jako bych vás všechny ignorovala. Zkouším to většinou dohnat o víkendech, ale když člověk většinu víkendu prospí a zbytek čte, aby si to trochu užil když má konečně kouska času, tak ten blog přecejen trochu strádá. Proto vám chci všem poděkovat, že jste na mě nezanevřeli, návštěvnost se drží pořád na stejné hladině a navíc maličko roste s každým náhodným příchozím, který se ke mě dostane přes ta nejpodivnější klíčová slova. Ta za poslední týden mě obzvlášť pobavila:

kde se točil van helsing
pes jim v mike a molly
dekorace na maturák pro upíry
do čeho se dava mumie
paní otrok wc
- nad tím posledním už mi vážně zůstává rozum stát, co mě ale vážně potěšilo bylo tohle klíčové slovo: ohanas world of pure imagination. Někdo si zapamatoval celý název mého blogu! Zázrak! A co vy? Co je nového?

4 komentářů:

Rodaw z Knihánkova řekl(a)...

Tý jo, to je velká změna a velký krok!! Já teda bydlím u maminky a doufám, že to tak ještě hoooodně dlouho bude :D Asi bych to jinak nedala, máš můj obdiv!!
Jsem zvědavá, jak to všechno budeš zvládat a rozhodně Ti držím pěsti!! :) a na všechny budoucí články se už teď moc těším :)

Martin řekl(a)...

Tak ať se ti v novém bytečku líbí! :) Jsem zvědavý na novou knihovničku a další články. A to se nedá nic dělat, že už nemáš tolik času - hlavně, že tě to pořád baví.

Martheen řekl(a)...

Gratuluju! Jsem zvědavá na článek nové knihovny! Ať se ti v novém bytečku líbí :)

Ohana řekl(a)...

Díky :) stěhování už mám za sebou, ale bohužel většina knih zatím zůstala doma. Vůbec se nemůžu rozhodnout, které tady prostě potřebuju a které můžou počkat, než si pořídím další knihovničku. Zatím tu mám jen 24 knih, což je z mých 400 zoufale málo. Ani tu nemám všechny svoje oblíbence a začíná se mi po nich sakra stýskat.

Okomentovat

Komentář vždycky potěší. Nestyďte se - já nekoušu :)

Blog contents © Ohana's world of pure imagination 2010. Blogger Theme by Nymphont.